Na prezidentskou kampaň jste dostal 9 milionů od podnikatele Tomáše Chrenka (více zde), pomáhat vám bude i vlivný majitel agentury Médea Jaromír Soukup, říká, že bezplatně. Ale nedá se očekávat, že by to od nich byla charita. Počítáte s tím, že jednou za tu pomoc od vás něco budou chtít?
Jakékoli protiplnění je vyloučeno u obou pánů a na tom jsme se dohodli hned, když jsme se poprvé viděli. Já jsem vyhlásil podmínky, s jakými penězi počítám a s jakými ne. Pan Chrenek jim vyhovuje a peníze jsou od něj, ne od jeho firem, a byly řádně zdaněné. Mám transparentní účet, zapisujeme a na mém webu jsou vidět všechny příjmy i výdaje. A jsou tam i informace o mých majetkových poměrech. Vyzval jsem všechny kandidáty, aby se chovali stejně a neschovávali se za politické strany. Pan Soukup pro mě pracuje zadarmo, respektuji ho jako odborníka v daném oboru, rozhodně nebudu užívat jeho firmu v kampani pro inzerci.
Máte nějaký filtr, od koho byste peníze nevzal?
Nepřijmu peníze od státu, od politických stran, od státních a polostátních firem, ani od osob, kde bych pochyboval o původu těch peněz. Budu-li zvolen, budu stejně transparentní jako jsem teď.
Žádná strana mě nepřesvědčuje, že bych ji teď volil
Politici zleva na vás útočí, že jste kandidát silných kapitálových skupin, Miloš Zeman o vás výslovně řekl, že jste pravicový kandidát. Vidíte se tak? Je pravda, že jste voličem TOP 09?
Vůbec není podstatné, koho jsem volil v posledních volbách. Volil jsem vpravo a s vírou, že ten, koho jsem volil, se bude chovat tak, jak si představuji a splní své předvolební sliby. Dnes bych velmi váhal, koho bych šel volit. A zatím žádný subjekt na českém politickém nebi mě nepřesvědčil, že bych teď dal hlas právě jemu. Doufám, že se to do roku 2014 do voleb do Sněmovny změní.
Který počin strany, kterou jste volil, se vám za poslední dva roky nelíbí?
Není možné být spokojen s celou českou politikou. Obraz české politiky je zdroj frustrací a teď nejde vůbec o umístění vlevo nebo vpravo. Nebude to souboj mezi levicí a pravicí, i když by to někdo takto rád viděl. Bude to rozhodování občanů, jestli chtějí změnu, nebo chtějí návrat k politice, která tady funguje dvacet let a má velké počátky v devadesátých letech. Takovou politiku já nechci.
Zeptám se tedy jinak. Jaký je váš názor na vládní úsporná opatření, která zatím nebyla definitivně schválena. Na růst DPH na 15 a 21 procent, na nižší růst penzí pro důchodce? Vláda si od vyšší daně z přidané hodnoty už letos slibovala vyšší příjmy, ale občané se chovají trochu jinak, než čekala, a vybírá se méně peněz. Podepsal byste jako prezident návrhy na vyšší DPH a omezení růstu penzí (více o něm najdete zde)?
První poznámka. Ekonomické chování populace může být velmi odlišné od toho, jaká očekávání ministři financí mají, ale dobrý ekonom by měl mít takový druh předvídavosti, nestalo se, budiž, ale to není podstatné. Tato země potřebuje reformy, lidé tak volili, volili reformy, které ale nebudou dopadat na sociálně nejslabší, na seniory, na rodiny s malými dětmi, a nevidí, že by si především utahoval opasek stát. To je problém. Autenticita těch, kteří provádějí reformy, se vypařila a lidé jim nestáli za to, aby jim vysvětlili podstatu reforem. Spotřebovali devadesát procent na vnitřní problémy koalice, na své hádky. Ptáte se mě i na penze, na tempo růstu penzí. Je to nedostatečné a nevím, proč by právě penzisté měli trpět takovými opatřeními.
Takže kdybyste dostal ty návrhy na stůl jako prezident, podepsal byste je, nebo vrátil?
Pokud jde o tu část, která se týká seniorů, vrátil bych ji.
Církevní restituce? Je otázka, zda začít právě teď
Jak vidíte církevní restituce, které také polarizují společnost. Souhlasíte s tím, jak jsou nastaveny, nebo byste udělal něco jinak?
Především otázku vztahu státu a církví je třeba řešit, je třeba ji dotáhnout do konce a musí skončit kompromisem mezi církvemi a státem reprezentovaným vládou. Tady nejde jen o kompenzaci, tady jde o hodnotovou věc. To opatření směřuje k odluce církve od státu, kterou země potřebuje. Je jen otázkou, kdy začít. Zda v období, kdy nejsme v dobrých ekonomických časech, nebo ještě chvíli počkat. Tak, jak byl ten kompromis sjednán, dovedu si představit, že bych pro něj zvedl ruku, ale nevím, jestli bych zvedl ruku, jestli s tím začít právě teď.
Je to věc na referendum?
Není to podle mého soudu věc na referendum. Tuhle věc je možné vyřešit v parlamentu. Jsme v zastupitelské demokracii, nehledejme spásu v opakovaných referendech. Jakmile nám začnou chutnat, už se jich nezbavíme. Důležité je, jak vedeme tu debatu. Jestli solidně, slušně, na základě věcných argumentů, nebo z ní děláme ryze předvolební téma, s vizualizací, kterou vidíme. To je velmi nešťastné a velmi nedobré.
Jan Fischer se výraznou barvou snaží vymanit z šedého davu obleků. Ostře rudé kalhoty sice dokonale ladí s mokasínami, ale celek působí přehnaně. Více než sympatie vzbuzuje tato kreace úlek.
Kolik už máte nasbíraných podpisů, abyste mohl kandidovat?
Není to etapový závod a já jsem se rozhodl, že zveřejním ten výsledek, až bude. Jsem tam, kde jsem si předsevzal. Všichni, kdo sbírají podpisy, pracují s velkým nasazením. Všude, kde mi umožnili v knihkupectvích, obchodech, kavárnách umístit ty podpisové archy, běží akce dobře. Jsem spokojen. Lhůta je jasná, určitě se do ní pohodlně vejdu.
Sbíráte podpisy i vy sám?
Sbírám, a kdo se dívá na můj Facebook, tak to vidí. Já přece nenechám dobrovolníky pracovat a koukat se na to z pražské kanceláře nebo z bytu. Nejde jen o to sbírat podpisy. To je příležitost, abych mluvil s občany, sbíral jejich podněty. Je to obrovská zkušenost. Cítím, že lidé chtějí změnu, ale nechtějí vyměnit demokracii za něco jiného, což je potěšující, jen chtějí vyměnit současnou politiku.
Nestává se z prezidentské volby trochu fraška, když se teď asi patnáct lidí hlásí k tomu, že chtějí kandidovat? A je možné, že to není konečný počet.
Není to neobvyklé, mohli jsme to předpokládat. Máme stranické kandidáty, kteří se mohou spolehnout na podporu svých poslanců nebo senátorů. Máme kandidáty, kteří musí spoléhat na 50 tisíc podpisů občanů, já mezi ně patřím. Někteří pouze říkají, že chtějí kandidovat. Kandidáty všichni budeme, až budeme zaregistrováni. Věřte mi, že těch 50 tisíc podpisů není lehké sehnat. Jsem sám zvědav, kolik nás nakonec v těch startovních blocích zaklekne. S jednou věcí bych měl velký problém. Kdyby se o tu funkci ucházel někdo, kdo hlásá xenofobii, nesnášenlivost, nenávist.
V menších obcích politika na rozdíl od té centrální funguje
Jak bude v nejbližší době vypadat vaše kampaň?
Budu pokračovat ve sběru podpisů, budu vyjíždět za občany. Důležitá jsou setkání se starosty v menších obcích. Tam totiž ta politika funguje, na rozdíl od té politiky centrální. Formuji si svůj program a ve vhodné chvíli s ním veřejnost seznámím.
V Evropské bance pro obnovu a rozvoj máte neplacené volno. Kdy tam skončíte úplně pracovní poměr?
Od 1. srpna mám neplacené volno. V okamžiku, kdy budu zaregistrován podle zákona jako kandidát, tedy někdy v listopadu, budu rezignovat. Nejsou žádná pootevřená dvířka.
Průzkumy veřejného mínění vás označují za favorita. Berete to jako výhodu?
Podpora občanů mě těší, ale nepřeceňuji ty průzkumy. Do voleb je ještě relativně daleko. Zachovávám chladnou hlavu.
Přiznávám chybu s KSČ. Ale mám za sebou práci od roku 1990
Nebyl někdy okamžik, kdy jste nezapochyboval, zda v této zemi není dostatek jiných ctihodných občanů, kteří byli úspěšní ve své profesi nebo v politice, kteří by se mohli ucházet o funkci prezidenta a kteří zároveň nebyli členy KSČ, natož po 21. srpnu 1968 a v době normalizace?
Dobře, tak se vracíme k tématu, ke kterému jsem se mnohokrát vyjádřil. Samozřejmě jsem všechno pečlivě zvážil. Nechci opakovat důvody, které mě ke členství vedly. Nebylo to dobré rozhodnutí. Jakkoli můžu říkat, že bylo dobově podmíněné, jakože bylo, ale bylo chybné. Kdo neudělá chybu? Já tu chybu přiznávám. Na druhé straně mám pocit, že pro tuto zemi jsem od roku 1990 ve svém oboru, ve své profesi a později i jako předseda vlády odvedl práci, která mě kvalifikuje pro to, abych se o funkci prezidenta ucházel. Je na voličích, aby i tento fakt zvážili.
Jak byste přistupoval k vládě, v níž by byli komunisté nebo která by závisela na komunistech. Jmenoval byste ji?
To je vážná otázka. Jako prezident bych na základě výsledku voleb určil osobu, kterou bych pověřil sestavením vlády, nikoli hned jmenoval jako premiéra. Kdyby mi přinesla osoba, kterou bych pověřil sestavením vlády, návrh na vládu, v níž by byli zastoupeni členové komunistické strany nebo kteréhokoli subjektu, který by se do parlamentu dostal a nesdílel by základní hodnoty mezinárodně-politické orientace, začlenění do euroatlantických struktur, nesdílel základní demokratické hodnoty, vymezil bych se proti takové vládě a nebyl bych připraven ji jmenovat. Není to jenom o komunistické straně.
Chovejme se sebevědomě, ne jako malí vůči velkému
Byl byste jako prezident zdrženlivější vůči Rusku, tak jako Václav Havel, s ohledem na to, jak tam funguje "demokracie", nebo pragmatičtější, tak jako současný prezident Václav Klaus?
Víte, tady jde o zachování nějakého balancu. Česká republika jako součást nějakého civilizačního prostoru, který sdílí hodnoty demokratické, by měla věnovat pozornost tomu, jak jsou tyto hodnoty dodržovány. Nementorovat, neradit, ale včas upozornit, když něco není v pořádku, udělat to otevřeně. Na druhou stranu nevidím důvod, proč by země jako Rusko nemohly být důvěryhodnými partnery. V každém případě chovejme se sebevědomě, ne jako malí vůči velkému.
Jan Fischer ve svém videu, které neoficiálně otvírá prezidentskou kampaň
Jak by se mělo Česko chovat k Evropské unii a jak byste to jako prezident chtěl ovlivnit?
Já jsem člověk, který dovede být velmi kritický vůči některým opatřením Evropské unie, ale na druhé straně jsem člověk, který jasně říká, že evropský projekt má smysl, bude mít smysl a je třeba Evropskou unii jako projekt udržet.
Byl byste pro to, aby se v Česku místo korunou platilo eurem?
Jakkoli to teď není aktuální, přijetí eura nás jednou nemine a já jsem pro to, abychom euro přijali.
V čem byste se choval jinak než prezident Klaus při výkonu praktických prezidentských pravomoci, tedy pokud jde o milosti, vyznamenání či návrhy na jmenování ústavních soudců?
Pokud jde o praktické pravomoci, vezměme jednu po druhé. Milosti ve velmi omezeném rozsahu, ve specifických případech, z humanitárních důvodů, po důkladné konzultaci s ministrem spravedlnosti a s jasným odůvodněním. Pokud jde o vyznamenání, jak Václav Havel, tak Václav Klaus vrátili tomu institutu důstojnost, zabránili jejich inflaci. Vyznamenání by mohla jít do řádu desítek, jsou totiž hodně důležitá. My potřebujeme vizualizovat, představit lidi, kteří slouží jako dobrý příklad. Pokud jde o Ústavní soud, výběr ústavních soudců považuji za jednu z nejvýznamnějších kompetencí a výběr by měl proběhnout ne po válce, ale po dobré, i když třeba kritické a náročné debatě, ale jako konsenzus, tak, abychom měli co nejlepší soudce v Ústavním soudu.
