Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Že by Zeman mohl odvolat Nečase? Šílený dotaz, zlobí se Pithart

  9:02aktualizováno  9:02
Rivalita mezi zvoleným prezidentem Milošem Zemanem a vládou podnítila dohady, zda může Zeman odvolat premiéra Petra Nečase. Odpůrce přímé volby, expremiér české vlády z dob federace a expředseda Senátu Petr Pithart, který Zemana pokládá za domýšlivého, ješitného a mstivého muže, takovou možnost v rozhovoru pro iDNES.cz jasně vylučuje.

Domněnka, že by prezident Miloš Zeman mohl odvolat premiéra na základě ústavy, je podle někdejšího předsedy české vlády z dob federace Petra Pitharta založená na dohadech lidí, kteří ústavu neznají. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

V médiích se objevilo, že by budoucí prezident Zeman mohl chtít odvolat Petra Nečase z role premiéra. Nečas o takovém potenciálním scénáři řekl, že by to byl ústavní puč. Není to trochu bouře ve sklenici vody?
Nerozumím tomu, jak premiér může vůbec připustit, že by se něco takového mohlo stát.

V ústavě stojí, že prezident jmenuje a odvolává předsedu vlády a že členy vlády odvolává na základě návrhu premiéra. Zmíněná úvaha nejspíš vznikla proto, že si Miloš Zeman může vykládat svůj mandát silněji. A ústavní právník Jan Kysela označil znění ústavy ve článku o odvolání premiéra za nešťastné.
Ústavu je třeba číst celou "najednou": mít oči na několika článcích zároveň. Ale premiér to snad ví! Prezident premiéra a s ním vládu odvolá poté, co přijme demisi vlády. Vláda podává demisi, když je jí ve Sněmovně z iniciativy poslanců vyslovena nedůvěra, anebo když byla zamítnuta žádost vlády o vyslovení důvěry, což není z hlediska potřebných hlasů totéž; pak demisi podat musí a prezident ji nemůže nepřijmout. Demisi vláda podává také po první schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.

Prezident Zeman

Neexistuje žádný jiný způsob, jak by mohl prezident vládu jen tak "odvolat", resp. přinutit ji k podání demise. Když premiér Nečas říká, že odvolání vlády "by byl protiústavní puč", připouští, že by se to mohlo "nějak" stát. Jak to vůbec může připustit? Použít podmiňovací způsob: "by byl".  Ano, má ve Sněmovně jen nepatrnou většinu a může se obávat, že by prezident mohl "nějak" zařídit, aby tu většinu ztratil - a teprve pak by bylo reálné vyslovení nedůvěry Sněmovnou. A odvolání vlády. Rozhodně to ale není tak, že to prezident může zařídit s použitím svých ústavních pravomocí. Nečasova odpověď mě vyděsila: ne, že bych jeho vládě držel palce, to tedy vůbec ne, ale držím je ústavě. On se snad už předem cítí být obětí, jako by byl uhranut dravcem - taková slova z jeho úst neměla vůbec zaznít.

Mohl ale premiér v reakci na dotaz, co říká na takový výklad ústavy, podle něhož by ho prezident mohl odvolat, říci něco jiného?
Prezident se ho nemůže pokusit odvolat! Je součástí výkonné moci, tou slabší součástí - těžiště výkonné moci je ve vládě, proto tam jsou mechanismy jako kontrasignace. Opakuji: prezident nemůže ústavním krokem odvolat vládu. Pan Nečas na to vůbec neměl odpovídat. Byla to šílená otázka.

Silné postavení prezidenta má v Rusku kořeny u cara

Myslíte si, že Česko za prezidentování Miloše Zemana nakročí k prezidentskému systému?
Myslím, že už po zvolení předvedl, co všechno lze čekat. Už při slovech, že prezident je zvolen hlasy občanů a vy (míněna vláda, pozn. red.) máte podporu osm procent. To si prezident vůbec nemůže dovolit, jsou to dvě různé věci. Vláda, ať se komu líbí, nebo ne, je stále legitimní. Prezidentův silný mandát vzešlý z přímé volby by nicméně nyní "škrtil" každou hlavu státu.

Premiérem se u nás stává předseda strany, která získá kolem pětadvaceti procent. Mandát přímo zvoleného prezidenta - podle volebního zisku - je vždy silnější. Proto jsem chtěl zdrženlivého, právo a ústavu dodržujícího prezidenta. Takto jsme vytvořili výbušnou situaci, a to je strašně nebezpečné.

Napsal jste, že hlavním vaším důvodem k odmítnutí přímé volby prezidenta byl Miloš Zeman. Není nestandardní argumentovat proti obecnému principu, tedy změně způsobu volby, tím, že hlavní důvod je, aby se prezidentem nestal konkrétní člověk?
Ne, vůbec ne, to mi nepodsouvejte. Argumentoval jsem jím až poté, co postoupil do druhého kola. Intenzivní debata o přímé volbě probíhá více než dva roky a já v ní vždycky mluvil stejně. To se ještě nevědělo, kdo všechno bude kandidovat.

O Zemanovi jste po prvním kole přímé volby v Právu napsal: "Bude chtít vládnout mnohem víc, než mu to pravidla parlamentní republiky a ústava dovolují. A on to, obávám se, dokáže! Za tu cenu, že ústava bude občas cárem papíru. Že se země bude ocitat na pokraji ústavní krize. Omezené pravomoci ho budou nesnesitelně škrtit (...) A bude povolávat lid, aby se za něj postavil proti těm troubům ve Strakovce." To zní skoro jako povolávání lidu v únoru 1948...
On už teď říká, že je hlasem občanů. Silným hlasem. Ale on nemohl být zvolen jinak než nadpoloviční většinou hlasujících, tedy nutně vždycky větším počtem voličů, než kolik stálo třeba za vítěznou politickou stranou premiéra. Z toho však nevyplývá žádná prezidentova pravomoc, i když bude porovnávat tu aktuální podporu, kterou má vláda, se svým volebním výsledkem. Mandát prezidenta vyjádřený počtem voličů bude v tomhle systému vždy silnější. Když už, tak se měly se zavedením přímé volby souběžně zvětšit pravomoci prezidenta, což se neudělalo. Já bych byl ovšem také proti: my jsme parlamentní republika, nikoli prezidentská či poloprezidentská! V tom je problém. V napětí mezi legitimitou (silou mandátu) prezidenta a vlády. Mezi jeho silným mandátem a slabými pravomocemi. Mezi přímou volbou vzbuzenými očekáváními jeho voličů a jeho skutečnými, velmi skromnými možnostmi.

Petr Pithart

V letech 1960-1968 člen KSČ, později signatář Charty 77. V roce 1989 a později se angažoval v Občanském fóru. V lednu 1990 se stal poslancem.

Od února 1990 do července 1992 byl předsedou české vlády. Patřil mezi zastánce zachování Československa.

V letech 1996 až 1998 a 2000 až 2004 byl předsedou Senátu a v letech 1998 až 2000 a od roku 2004 je jeho místopředsedou. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na funkci prezidenta České republiky.

Od roku 1990 působí jako docent Právnické fakulty Univerzity Karlovy,

Poloprezidentský systém ani nemá kontinentální evropskou tradici. Ano, ve Francii to tak je, ale tzv. režim 5. republiky vznikal od roku 1958, poté, kdy byla Francie před kolapsem: povstání v Alžírsku, studenti v ulicích májové Paříže (1968)... De Gaulle tehdy využil hrozby rozvratu a systém silného prezidenta právě tehdy prosadil. A ještě silnější je postavení prezidenta v Ruské federaci - s tradicemi carství a stalinismu. Ale nic z toho snad není náš případ!

Nedávno jste napsal, že při prezidentské volbě v roce 2008 (jejíž průběh vedl politiky ke slibu zavést volbu přímou) scházel ústavou předpokládaný stykový zákon, který mohl problémy eliminovat. Ten nemáme dodnes. Jak mohl tehdy pomoci?
Mimo jiné měl řešit pravidla společné schůze obou komor a jednou z forem té společné schůze byla volba prezidenta. Bylo by tam napsáno, jak se prezident volí. Což bylo to osudové, co chybělo - stanovení, zda je volba tajná, či veřejná. Když se předsedající Miloslav Vlček dostal k tomuto bodu, neměl se o co opřít. Jedni chtěli tajnou volbu, druzí veřejnou a neexistoval způsob, jak to rozhodnout.

V jednu chvíli se po těch nekonečných odkladech oběma stranám zazdálo, že by pro ně byla výhodná volba veřejná. Ale k té shodě nemuselo vůbec dojít, pravidlo, jak o tom způsobu rozhodnout, prostě neexistovalo a dosud neexistuje. Miloslavu Vlčkovi to zazlívat nemůžu, i když byl jinak mimořádně nešikovný.

Proč se za téměř sedm let paralelního fungování Sněmovny a Senátu nepodařilo stykový zákon přijmout?
Na to se musíte ptát ve Sněmovně. Zákon měl být přijat nejpozději po vzniku Senátu po roce 1996. Senát od svého vzniku třikrát vypracoval návrh stykového zákona, třikrát ho předložil Sněmovně, vždy jsme o tom několik měsíců jednali a vždy to byla Sněmovna, která to buď odmítla, nebo to v ní spadlo pod stůl, když přišly volby. Já osobně jsem udělal vše pro to, aby ten zákon byl schválen, ale poslanci si vždy našli důvod. Zdálo se jim, že by to posílilo pravomoci Senátu.

Je to jediná mezera v ústavě, která tak není kompletní. A ukazuje se, že i jeden nenaplněný článek se může ukázat jako osudový. Celý ten složitý "orloj" se sesype, když chybí jedno malé kolečko.

O Miloši Zemanovi jste napsal, že je stejně mstivý jako slovenský expremiér Vladimír Mečiar. Že se takoví lidé k moci vracejí, aby si to vyřídili se všemi, kdo je zradili. Jak konkrétně si podle vás bude Zeman vyřizovat účty s ČSSD?
Zas tolik do toho nevidím, ale jsem přesvědčen, že to dělat bude. Vím, že měl těch svých 24 karet "zrádců", kteří ho nezvolili - a pořád s nimi "hauzíroval". To přece měli Američané v Iráku, karty nepřátel. To je hodně drsná metoda.

Udělala by ČSSD dobře, kdyby si za předsedu na jarním sjezdu zvolila Jiřího Dienstbiera, o němž tvrdíte, že by Zemanovi uměl čelit?
To jsou velice choulostivé interní věci. Nechci nikomu a ničemu ublížit či něco poškodit, nebudu sociální demokracii radit. Já jí samozřejmě přeju, aby neoslabila. Bylo by dobře, kdyby byla jednotná a silná, když je prakticky předurčena vyhrát sněmovní volby.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.