Za Davida Ratha se zaručilo přes třicet lidí, včetně poslance Jiřího Šlégra. Sami ale přiznávají, že nemají žádnou odpovědnost, například kdyby po propuštění utekl.
Já se nemohu vyjadřovat konkrétně k případu Davida Ratha, už jen proto, že by jednou mohl doputovat až ke mně.
Pavel ŠámalOsmapadesátiletý soudce a odborník na trestní právo. Od roku 1993 do současnosti působí na Nejvyšším soudě. V roce 2006 byl jmenován profesorem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze pro obor trestní právo, kriminologie a kriminalistika. V roce 2008 se stal Právníkem roku v oboru trestní právo. Je tvůrcem trestního zákoníku z roku 2009. |
Jak je to tedy obecně s odpovědností ručitelů v případě propuštění obviněného z vazby?
Tu záruku musí posoudit soud, zda jsou ti lidé schopni působit na dotyčného tak, že se bude chovat, jak se předpokládá. Tedy že nespáchá žádný trestný čin, nebude ovlivňovat svědky a dále, tak jak jsou důvody vazby. Jestliže soud nemá jistotu, že to ti lidé splní, tak toho člověka nemá na záruku pouštět.
Není ale divné, že když se za někoho zaručím, tak v případě problémů nenesu odpovědnost?
U těch, kdo dávají záruku, odpovědnost nemůže být. Ti si nemohou toho člověka přivázat k noze. Tam jde spíše o psychologické působení. Sankce je hlavně vůči tomu, kdo byl propuštěn z vazby a nesplnil podmínky. Hrozí mu, že se do vazby vrátí a už později propuštěn nebude. Ručitelům se to ale nikdy neklade za vinu, je to bráno jako nesprávný odhad soudu.
Rath má mírnější vazbuDavidu Rathovi v pondělí skončila nejpřísnější vazba kvůli možnému ovlivňování svědků. Poslanec tak může volně telefonovat své rodině a známým, má nárok na častější návštěvy, jeho dopisy nejsou tak přísně kontrolované, jako tomu bylo předtím, a může se také volněji pohybovat po věznici. Vazba ale nadále trvá z důvodu možného útěku či pokračování v trestné činnosti. |
A lidé řeknou, no jo, soud ho zase pustil.
Zpětně se dobře hodnotí, jestli soud rozhodl dobře, nebo špatně. Po bitvě je každý generál. Rozhodování soudu je ale v případě vazby velmi obtížné, protože se pohybujete v prognózách. To není jako když rozhodujete o vině a trestu. To už vycházíte z nějakých prokázaných skutečností. U vazby je to ale vždy z prognóz, z toho, co se dá očekávat. Proto to rozhodování o vazbě klade na soud vždy vysoké nároky. Je to hodně o zkušenostech, o intuici.
Co musí soud zvážit?
Na jedné straně je presumpce neviny a také to, že vazba je velký zásah do života člověka. Je proto třeba, aby ten člověk nebyl ve vazbě zbytečně dlouho. Na druhé straně ale nesmí být mařeno vyšetřování. Ústavní soud tomu říká princip proporcionality.
Někdy se může stát, že zájem na propuštění převáží nad tím, že se něco stane. Například, když už je ten člověk ve vazbě dlouhou dobu. Potom se jde do rizika. Je to jedno z nejobtížnějších rozhodování pro soud, co existuje, a je to také velká zodpovědnost.
