Co pro vás znamená působit jako rabín zrovna v Praze, vzhledem k její židovské historii?
Je to velká zodpovědnost, neboť Praha má do dnešních dnů v židovském světě velké jméno. Působilo tady mnoho významných rabínů, nejen rabi Löw. Více než domy nebo památky jsou ale důležití lidé a dnes je tu židovské společenství malé.
David Peter (1976)Před dvěma týdny se stal vrchním rabínem Židovské obce v Praze. Od září 2011 byl rabínem v pražské Jeruzalémské synagoze. Před tím 13 let studoval na třech náboženských školách v Jeruzalémě. V minulosti absolvoval taneční konzervatoř a působil dva roky v Národním divadle. Nyní se již tanci nevěnuje. „S prací rabína se to vylučuje,“ říká otec dvou dětí. |
Od září 2011 jste byl rabínem v Jeruzalémské synagoze, jak se nyní změnila vaše práce?
První věc je větší pocit odpovědnosti. Musím být více zapojen do činnosti židovské obce. Lidé také nyní mají větší zájem se se mnou setkávat.
Co jako rabín máte všechno na starost?
Rabín je duchovní rádce, znalec zákona a tradic. Řeší stravovací problematiku, rodinné, školské a mezilidské otázky či soudnictví. Rabín ale není kněz, takže nevede bohoslužby a v synagoze je spíše pasivní. To má na starosti zejména kantor.
V třiceti osmi letech jste velmi mladý rabín. Máte mezi členy obce, která má vysoký věkový průměr, dostatečnou autoritu?
Věk je problematický. Pro lidi, kterým je osmdesát, devadesát, jsem takový vnuk, který jim naslouchá. I pro šedesátníky, kteří jsou ve věku mých rodičů, jsem mladý člověk. Autoritu si člověk vytvoří postupem času.
Třináct let jste studoval náboženské školy v Jeruzalémě. Jak to studium probíhalo?
První škola se specializovala na lidi, kteří se navrací k židovství. Druhá byla vojenská náboženská škola. Na té poslední se učilo tradičním způsobem, který pochází z Litvy z 19. století. Bylo to deset až patnáct hodin studia denně, záleží na síle a možnosti člověka. Hlavní náplní byl talmud, tedy základ židovského práva. Každý žák má svého učebního partnera, se kterým se učí. Připravují se na přednášku rabína, nebo si doplňují širší židovské vzdělání, jako je židovská etika nebo tradice.
Studoval jste v Izraeli už s pověřením pražské židovské obce, abyste po návratu působil jako její rabín?
Ano, postupně to tak vykrystalizovalo. S její pomocí jsem mohl dostudovat.
Bylo to hodně náročné studium?
Když to člověk má rád, tak mu to ani nepřijde. Naopak si říká: „Kéž bych mohl ještě!“
Během té doby jste neměl pochybnosti, zda pro vás bude práce rabína vhodná?
Během studia nad tím člověk moc nepřemýšlí, má jiné starosti. Samozřejmě ale má pořád pochybnosti o tom, co má smysl a co ne. Být rabínem je ale na prvním místě poslání.
Nelákalo vás v Izraeli zůstat nastálo?
Já jsem nad tím nepřemýšlel. Jestliže vám ale v roce 2001 vybouchne autobus za zády, nebo když si náhodou prodloužíte letenku o tři dny a zjistíte, že v den, kdy už jste měl být ve škole, postříleli v knihovně vaše spolužáky, tak to asi má být tak, že jsem tady.
Smíšená manželství nejsou správná
Karolu Sidonovi část židů vyčítala, že v pražské obci razil ortodoxní pojetí judaismu. Vy budete v jeho kurzu pokračovat?
Jsem tradiční rabín, jinak řečeno ortodoxní. Židovský zákon jasně stanovuje, kdo je žid (viz box). Když to není splněno, tak se nedá nic dělat.
Ortodoxní vs. liberálovéNakolik dnes dodržovat tisíce let staré náboženské příkazy? V odpovědi na tuto otázku se židé v Česku ani zahraničí neshodnou. Část sice nadále zastává ortodoxní pojetí, navrch už ale mají spíše reformní proudy. V českých zemích Když na začátku 90. let Židovská obec Praha pod vedením rabína Karola Sidona zvolila ortodoxní linii, vyvolalo to rozporuplné reakce. Jejím členem může být podle židovského práva halachy jen člověk, který má židovskou matku, nebo kdo k židovství konvertoval. Řada lidí se proto účastní činnosti jiných židovských subjektů. „Neznamená to, že souhlasím s reformním a liberálním hnutím, ale je hezké, že tu jsou a umožní židovský život lidem, kteří o to mají zájem,“ říká k tomu rabín David Peter. |
Některá sdružení ale židovství vnímají šířeji.
Já mluvím o tradičním židovství, které existuje tisíce let a bude tu existovat dál. U nových pojetí, která vznikla někdy před sto lety, je otázka, jakou budou mít životnost. Tyto směry se čím dál tím více přibližují tradici.
Je podle vás ortodoxní pojetí nezbytné pro to, aby židovství přetrvalo?
Je to jediná možnost, aby židovský národ zůstal takovým, jakým je. Do dnešního dne přetrval rabínský judaismus, a to je ten základ a hlavní proud, který dokázal, že má v sobě dostatečnou živoucí energii, aby mohl žít dál. Funguje dva tisíce let a plno odnoží, které se v minulosti objevily, zanikly.
Nicméně v pražské židovské obci je ortodoxních jen zhruba deset procent členů. Je tedy po tradičním rabínovi vůbec poptávka?
Hlavně podle mě záleží, jaký je ten rabín člověk a jak chce žít se svou obcí. Například moje babička žije v Německu a v jejich liberální synagoze byl přijat ortodoxní rabín. V pražské židovské obci občas někteří lidé říkají, že by tu vedle ortodoxního rabína měl být i liberální, pak to ale vždycky utichne.
Proč jste proti smíšeným manželstvím?
Podle židovského právního systému nemůže vzniknout manželství, když jeden z těch dvou není židem. Když lidé žijí ve smíšeném soužití, tak tradiční rabín k tomu řekne: „Není to správné, ale já nejsem ten, kdo za to bude muset zaplatit.“ Člověk, který se rozhodl, že bude žít s partnerem, který není žid, zaplatí obrovskou cenu ve vztahu vůči dětem. Znám příklady, kdy to lidé později rodičům vyčítali.
V pražské židovské obci byla v minulosti řada sporů, při svém odchodu je naznačoval i Sidon. Jste vůči podobným tlakům odolný?
To uvidí čas. Nevím, doufám, že ano. Jsem tady krátkou dobu, zatím jsem nic nezaznamenal. Třeba to za chvilku přijde.
Mám rád židovské vtipy, ale ne ty od antisemitů
Kolik lidí v Česku chodí do synagog?
Záleží, jak kdy. Když máme velké svátky, tak je večer plno. Na jiné svátky a šabaty chodí jen ti, co opravdu chtějí. A těch je velice málo.
Chcete jejich počet zvýšit, nebo vám nejde o kvantitu?
Židovství není fabrika, abychom si dali pětiletku nebo výrobní plán a tento rok vyrobili do synagogy deset nových členů. To se nedá. Nechci obracet lidi na víru, myslím, že to nemá žádný efekt. Záleží na každém člověku, jestli ucítí potřebu. Třeba najde cestu do synagogy, ale třeba taky ne.
Jak se tu dnes žije praktikujícím židům? Nakolik se potýkají s antisemitismem?
Antisemitismus je tu velmi málo. Výrazně se například zlepšuje možnost najít potraviny, které jsou podle pravidel našeho stravování. Co je problém, a vím tom ze zkušenosti mé ženy i dalších lidí, je otázka práce. Čeští zaměstnavatelé si často nejsou schopní uvědomit, že pobožný žid má problém pracovat v sobotu a o svátcích. V zahraničí v tomto bývají mnohem flexibilnější.
Jak vnímáte současný konflikt v Gaze?
Samozřejmě to sleduji. Zajímavé je, že tato situace izraelskou společnost stmelila, najednou se všichni cítili být ohroženi. Když někdo dostřelí z Gazy až skoro 200 kilometrů do Haify, která je úplně na severu, tak to něco v lidech způsobilo. Nejen ti pobožní, ale i sekulární začali navštěvovat vojáky na frontové linii. To dřív tolik nebylo.
Máte rád židovské vtipy?
Ty pravé židovské vtipy ano, protože jsou velice moudré. Jsou ale i židovské vtipy, které vytvořili antisemité. Když se pořádně rozebere, jak je takový vtip postaven, zjistíme, že je velice negativní. Jan Werich říkal hezký vtip o rabínovi, který žákům zničehonic řekne: „Život je jak řetězový most.“ Žáci přemýšlí a přemýšlí, co tím myslel. Až najednou jeden najde odvahu a řekne: „Cos tím myslel?“ A rabín se na něj podívá a řekne: „Vím já?“ Takový vtip se mi líbí. Nikomu neublíží, nezesměšňuje a o něčem vás poučí.
