Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Šéf armády: Nejsme žoldáci. Naše bezpečnost začíná daleko za hranicemi

  7:01aktualizováno  7:01
Ochrana českých hranic už dávno nezačíná na hřebenech Šumavy či Krkonoš, armáda se musí účastnit i zahraničních misí. V rozhovoru pro iDNES.cz to uvedl náčelník generálního štábu Josef Bečvář. Profese vojáka podle něj není klasické zaměstnání, ale do značné míry poslání.

Náčelník generálního štábu Josef Bečvář | foto: Lubomír Světnička, natoaktual.cz

Příští rok chcete poprvé od roku 1989 procvičit mobilizaci. Proč? Nahrává takové „prověrce“ i současná bezpečnostní situace nebo uprchlická krize?
Ačkoliv se bezpečnostní situace ve světě v posledním období zhoršila, nehledejme zde přímou souvislost mezi tímto vývojem či uprchlickou krizí a záměrem na prověření mobilizačních opatření. Neprováděli jsme podobný nácvik od roku 1989, a je proto nejvyšší čas se k němu vrátit, abychom si obnovili tyto znalosti. Přechod z mírových na válečné struktury je jedním z úkolů ozbrojených sil, na který musíme být pro případ krajních situací připraveni stejně, jako kterýkoli jiný stát na světě. Obrana České republiky a příprava na ni je přece ze zákona hlavním úkolem našich ozbrojených sil.

Josef Bečvář

Sedmapadesátiletý Bečvář se stal letos na jaře v pořadí již osmým náčelníkem generálního štábu od listopadu 1989. Vystudoval Vojenskou vysokou školu pozemního vojska ve Vyškově, postgraduální studium absolvoval na Vojenské akademii v Brně a v letech 1998-1999 navštěvoval Vševojskovou školu obrany v Paříži.

Vojenskou kariéru začal u raketového vojska. Od velitele čety se vypracoval přes velitele palebné baterie na staršího důstojníka štábu raketového vojska a později také dělostřelectva tankové divize.

Později působil jako náčelník Vojenské policie nebo jako přidělenec obrany ve Francii a na generálním štábu. Před nástupem do čela armády působil jako první zástupce generála Petra Pavla. Ten po třech letech v čele generálního štábu nyní řídí Vojenský výbor NATO.

Musí to být obrovská logistická a administrativní operace. Myslíte, že armáda postupy třeba s výdejem zbraní nebo přepravou zvládne?
Případná mobilizace a další opatření související s přechodem do válečného stavu jsou jedním z nejnáročnějších možných úkolů nejen pro ozbrojené síly, ale i pro celý stát. V minulosti, před druhou světovou válkou, již naše země v takové situaci byla a jasně jsme prokázali odhodlání a připravenost bránit se agresi. Jsem proto plně přesvědčen, že stejné odhodlání bychom prokázali v případě potřeby i nyní. Aktuálně však žádnou takovou hrozbu, kvůli které bychom měli mobilizovat armádu, nevidím a ani v připravovaném cvičení nás nečekají v praxi žádná rozsáhlá opatření.

V první fázi, tedy v roce 2016, nás čeká zejména administrativní prověření procesů a postupů pro zabezpečení mobilizační pohotovosti armády a prověření připravenosti štábů a velitelů na různých stupních k plnění těchto úkolů. Veškerá tato opatření budeme provádět pouze v rámci resortu ministerstva obrany a na teoretické úrovni jako komplexní štábní nácvik. Nebudeme vyvážet žádný materiál či zbraně, ani povolávat zálohy a věcné prostředky z civilního sektoru.

Na tuto fázi chceme v roce 2017 navázat mobilizačním cvičením s využitím vojáků v aktivní záloze jako figurantů. S nimi pak procvičíme přijímací proces osob a techniky znovu bez jakéhokoliv dopadu cvičení na civilní veřejnost. V návaznosti na to pak provedeme stmelovací cvičení s vyvedením jednotky do vojenského výcvikového prostoru. Tato fáze bude zaměřena na 7. mechanizovanou brigádu a pro ukázku bude zvolena jedna tanková rota.

Co když to nepůjde podle představ? Bude to pak argument pro nějaké změny?
Nepřipouštím si, že bychom to nezvládli, ale pochopitelně pokud odhalíme jakékoliv dílčí problémy, budeme na ně reagovat. Na každé cvičení standardně navazuje vyhodnocovací fáze a právě rozborem toho, co se povedlo a zjištěním, kde jsou naopak rezervy, se posunujeme kupředu. To je ostatně i smyslem celého připravovaného procvičení mobilizačních opatření. V polovině příštího roku také očekávám, že vstoupí v platnost novelizovaná branná legislativa. I proto je nutné toto cvičení provést, abychom se podívali na její implementaci.

Armádě chybí tisíce profesionálů. Kdybyste mě měl v pár větách přesvědčit jako náčelník generálního štábu...
Myslíte přesvědčit vás ke vstupu do armády? Pak bych vám nabídl zajímavou a perspektivní profesi vojáka z povolání, kterou jsem před lety zvolil i já sám. Možnost pracovat s moderní technikou, stát se součástí motivovaného kolektivu a také odpovídající finanční ohodnocení a sociální jistoty. Rozhodnout se však musí především každý sám za sebe. Profese vojáka je totiž do značné míry posláním přesahujícím klasické zaměstnání. Je především závazkem převzít na sebe odpovědnost za bezpečnost naší země a bez toho, že k tomu budete připraven, ji nikdy nemůžete dělat dobře.

A je tu ještě jeden další rozměr, který si ne každý uvědomí. Jako voják budete muset překročit sám sebe. Řada lidí se narodí, prožije celý život a umře na stále stejném místě, ale voják poznává svět. Jsou to nejen mise, ale i práce v mezinárodním prostředí a to vše vás formuje, rozšiřuje váš obzor o zkušenosti s jinými národy, kulturami i náboženstvími. Vojáci se pak vrací zpět do společnosti bohatší právě o tyto zkušenosti.

Zmiňoval jste, že nám chybí vojáci. Současná nenaplněnost je především důsledkem úsporných opatření z minulých let, kdy jsme ohledem na rozpočtové škrty nemohli obsazovat řadu tabulkových míst. K 1. lednu 2016 bude proto armáda naplněna jen na zhruba 80 procent. To je již ale jisté zlepšení, protože jen v letošním roce se nám podařilo zvýšit reálně počet vojáků o téměř 1 000 osob a v podobném trendu chceme pokračovat i v dalších letech.

Pochopitelně k tomu budeme potřebovat co nejvíce zájemců a také specialistů v mnoha zejména technických oborech, lékaře či vhodné budoucí důstojníky. Jen tak si budeme moci vybrat skutečně kvalitní lidi, protože právě personál je na každé armádě to nejcennější. V poslední době jsem měl možnost vícekrát hovořit s mladými lidmi a velmi mne potěšil jejich zájem o armádu. Jsem proto optimista a věřím, že se nám to podaří. A to nyní nehovořím jen o profesionálních vojácích, ale i o vojácích v aktivní záloze.

Česká armáda má novou koncepci. Vláda posvětila doplnění stavů a nákupy

Jak by podle vašich představ měla vypadat česká armáda v horizontu pěti let?
Stojíme nyní na počátku procesu realizace Konceptu rozvoje Armády České republiky, v němž je obsažen výhled do roku 2025. Tento koncept hovoří o doplnění počtu vojáků z povolání na řádově 24 000, naplnění Aktivní zálohy ozbrojených sil na 5 000 osob, o perspektivách rozvoje a modernizace pozemních a vzdušných sil a speciálních sil i o doplnění materiálu. Na těchto úkolech tedy budeme nejen v nadcházejících pěti, ale v období celých deseti let pracovat.

Před pouhými několika dny byl v Poslanecké sněmovně schválen rozpočet pro rok 2016, který v kapitole resortu ministerstva obrany přidává 4 miliardy korun oproti roku 2015. Podařilo se nám dosáhnout shody i na dalším růstu pro roky 2017 a 2018. Za to musím poděkovat, protože bez politické podpory ze všech úrovní počínaje prezidentem, vládou a poslanci bychom se nedokázali posunout dál.

Mojí prioritou je jednoznačně personál. Pro stávající i nové vojáky potřebujeme kvalitní vybavení. V roce 2016 nás čeká především doplnění materiálu a munice. Bude to i rok administrativní přípravy velkých modernizačních projektů, z nichž největšími je pořízení víceúčelových vrtulníků, obměna radarové techniky, přezbrojení 7. mechanizované brigády či pořízení nového dělostřeleckého systému. Soustředit se musíme také na výcvik na všech stupních od základního až po naši účast na mezinárodních operacích. Takovou tedy vidím armádu v nadcházejících letech.

Víme, že jsme stejně dobří jako ostatní

Zdá se, že vlna nedávných teroristických útoků opět vrátila pozornost celého západního společenství směrem k východu. Znovu se rýsují zahraniční operace, ve kterých by mohly působit i stovky českých vojáků.
Terorismus je bezpochyby největší hrozbou současného světa. Boj s ním je však komplexní otázkou, kterou nelze zjednodušit na vyslání vojáků do nějaké nové zahraniční operace. Zkušenosti z Iráku či Afghánistánu to ostatně jasně potvrzují. Je nezbytné, abychom proto dosáhli široké mezinárodní shody na dalším postupu. Podpořit musíme především státy v krizových regionech, protože jen jejich angažovanost může přinést dlouhodobou stabilitu.

Podpora přitom nemusí být vždy jen „děly“ a bojovými jednotkami. Je zde i řada dalších cest a to především v rovině mentoringu, výcviku, vzdělávání a jiné nebojové podpory, která je rovněž nesmírně cenná. Na domácí půdě pak musíme věnovat maximální míru pozornosti posílení vnitřní bezpečnosti. To je především úkolem policie a zpravodajských služeb, ale i armáda je musí být schopna v případě potřeby podpořit. Čeká nás tedy více úkolů, na které budeme muset být schopni reagovat v kratším časovém horizontu.

Pro efektivní činnost bezpečnostních sil je potřebná také podpora obyvatel. Musíme si začít všímat, co se děje kolem nás. Je zde i velká úloha legislativy, která na vzrůstající rizika bude muset umět reagovat.

Nemyslíte, že bude nyní těžší vysvětlovat důvod takových misí veřejnosti?
V roce 2016 se budeme v souladu se schváleným mandátem soustředit především na naše působení v Afghánistánu a Mali, kde bude naše účast nadále početně nejsilnější. To však žádným způsobem v mých očích nesnižuje význam menších misí ať již na Balkáně, Sinaji či jiných operací Evropské unie a OSN. Velmi si vážím práce, kterou zde naši vojáci pro Českou republiku odvádějí.

V souvislosti se zahraničními operacemi nás jistě v příštím roce čeká debata jak na politické úrovni, tak i u široké veřejnosti. Bude se projednávat mandát pro roky 2017 a 2018 a výhled na rok 2019. Jeho schválením dostaneme politické zadání pro naše další působení a úkoly v zahraničí. Zdůraznit je v tomto kontextu nutné, že nasazením vojáků v zahraničí se hlásí Česká republika k prosazování společných hodnost a principů s našimi spojenci. Proto musí být naše rozhodnutí přijato s plnou odpovědností. Zříci se těchto společných zásad by jistě nebylo dobrým signálem.

Popularita armády alespoň v průzkumech prakticky stabilně roste. Čím to, že se ale objevují silné hlasy, které české armádě radí, aby raději zůstala doma a chránila své hranice a vojáky, kteří nasazují životy hanlivě označuje za žoldáky?
Každé takové označení našich vojáků za žoldáky mne nesmírně mrzí nejen jako profesionála, ale zejména v čistě lidské rovině vůči nim a jejich rodinám. Čeští vojáci přeci působí v zahraničí na základě mandátu, který nám byl dán rozhodnutím vlády a parlamentu, hájí a prosazují zde zájmy své vlasti. Ne, my opravdu nejsme žoldáci. Proti tomu se musím důrazně ohradit.

Ve vyjádřeních některých lidí ať zůstaneme doma a hájíme naše hranice, vnímám především takový „malý“ strach. Ochrana hranic České republiky ale nezačíná na hřebenech našich pohraničních hor. Ta doba je již dávno pryč. V současném globalizovaném světě to jsou právě zahraniční operace, v nichž hájíme po boku svých spojenců naše zájmy. Musíme opustit ve svém uvažování teritorium České republiky a soustředit se na skutečné kořeny problémů a tam hledat jejich řešení.

Do armády chce sto žen měsíčně. Piercing nevadí, pokud je pod uniformou

Myslíte, že se někdy takové uvažování v mysli lidí změní?
Víte, tyto hlasy zaznívají především na internetu, v různých účelově cílených diskusích a já bych je nerad přeceňoval. Jsem přesvědčen, že většina občanů si současný stav plně uvědomuje. Podívejte se například na to, co se dělo na internetu a v médiích letos před průjezdem amerického konvoje a jaká pak byla reálná reakce veřejnosti.

Shodou okolností je to právě čtvrtstoletí od první bojové mise tehdy ještě československé armády od druhé světové války. Jak se podle vás armáda za tu dobu změnila?
Ta změna je nesmírná a nejen po vizuální stránce, pokud si promítnete tehdejší záběry a dnešní fotografie a srovnáte zbraně, vybavení a techniku. To hlavní se totiž událo uvnitř našich vojáků samotných. Věříme si, víme, že jsme stejně dobří jako ostatní, že umíme obstát. Před 25 lety jsme byli v koalici mezinárodních sil neznámou tváří, dnes jsme respektovanými partnery, na které je spolehnutí a kterým se ostatní neobávají svěřit i velení.

Máte za sebou půl roku ve funkci náčelníka generálního štábu, co se podle vás za tu dobu povedlo?
V mnohém se asi zopakuji z předchozích odpovědí, ale já považuji za největší úspěch to, že se nám podařilo dopracovat koncepci rozvoje. Podařilo se nám zároveň prosadit růst rozpočtu pro příští rok na 47,8 miliardy korun a dosáhnout shody ve výhledu na další dva roky (52 miliard v roce 2017 a 57 miliard v roce 2018), což nám umožní tuto koncepci uvést v život. Rozpracovány již máme hlavní modernizační projekty tak, aby se mohl rozběhnout v potřebných termínech akviziční proces.

Daří se nám nábor a doplňování ozbrojených sil. Podařil se nákup výstroje, takže i zde dochází k postupnému zlepšování. Podařilo se doplnění moderních ručních zbraní. Ve spolupráci s poslanci úspěšně probíhá také novelizace branné legislativy, která nám pomůže oživit aktivní zálohu. To vidím jako hlavní úspěchy a rád bych všem poděkoval za podporu, bez níž by toho nebylo možné dosáhnout. Nesedíme zkrátka s rukama v klíně, ale pracujeme, a je proto potřeba dát lidem vědět o pozitivních změnách. V posilování naší bezpečnosti se totiž děje řada pozitivních kroků, které postupně budou stále více patrné.

Podívejte se na techniku české armády:

Autor: natoaktual.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.