Za pár dní startuje účinnost inkluzivní novely školského zákona, což byla asi nejvýraznější a zároveň nejdiskutovanější legislativní změna, kterou jste prosadila. Jste nervózní?
Nejsem. Nicméně tomu věnuji silnou pozornost během celých prázdnin. Uvědomuji si, že to přinese celou řadu změn: rozšíří se škála podpůrných opatření pro handicapované děti, způsob jejich financování, nově budeme mít podporu pro mimořádně nadané děti... Celé dva měsíce se proto připravujeme, aby bylo prvního září všechno tip ťop.
Jak se další začleňování handicapovaných žáků do běžných škol zdaří, bude z velké míry záviset na motivaci učitelů. Ti přitom byli od začátku k inkluzi skeptičtí. Myslíte, že se vám je podařilo přesvědčit?
Máte pravdu, že přístup učitelů je v podstatě to hlavní. Když jsem po nástupu do funkce začala navštěvovat školy a besedovat s učiteli, nejvíce mě překvapilo, jak málo informací mají, a že s nimi dosud nikdo neprojednával, co je třeba zlepšovat. Nevěděli, co se bude dít, a hlavně ani moc nevěřili, že ke změně skutečně dojde. Myslím si, že se mi podařilo část z nich přesvědčit. S kolegy jsme celý rok opravdu hodně cestovali napříč republikou. Diskutovali jsme s učiteli, rodiči, studenty, zástupci odborů. A od září budu v komunikaci pokračovat.
Kateřina ValachováAbsolvovala doktorský studijní program na Masarykově univerzitě v Brně se zaměřením na ústavní právo, teorii práva a správní právo. Působila jako právnička brněnského magistrátu. Od roku 2002 do 2012 pracovala v Kanceláři veřejného ochránce práv. Mezi lety 2013 a 2014 zastávala pozici ředitelky legislativního odboru Senátu. Poté se stala náměstkyní ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera a zároveň místopředsedkyní Legislativní rady vlády. Přednášela na katedře správní vědy a správního práva na Masarykově univerzitě. |
Podle odhadů krajů přestoupí v září z praktických do běžných škol jen asi dvě stovky handicapovaných dětí (více čtěte zde). Čekala jste, že to bude více?
Přiznám se, že jsem nečekala, že by přestupujících dětí bylo mnoho. Důležité je, že rodiče mají nyní svobodnou volbu - děti se zdravotním postižením mají otevřené dveře do speciální i do běžné školy. Mají jistotu finanční podpory, ať se jejich škola jmenuje jakkoli.
Cílem ale zřejmě je vzdělávat maximum dětí v běžných školách. Jde tedy spíše o ročníky, které do škol teprve nastoupí?
Ano. Je přirozené, že pokud se dítě již delší dobu vzdělává v kolektivu dětí a nemá tam zásadní problémy, tak rodič většinou nesáhne ke změně školy a upřednostní dokončení vzdělání v původní škole. To se dalo očekávat. Je také možné, že řada rodičů čeká, jakým způsobem zafunguje nová přítomnost podpory těchto dětí v běžných školách, jestli skutečně bude všechno fungovat tak, jak se říká. Podle toho se pak rozhodnou. Náš cíl, aby co nejvíce dětí bylo schopno zvládnout běžnou školu, není otázkou jednoho roku ale řady let.
Jaké další výrazné změny čekají učitele a žáky v následujícím školním roce?
Změn bude celá řada. Jsem ráda, že se vládě podařilo prosadit, aby byli učitelé už od prvního září podpořeni zvýšením platu o osm procent a ostatní pedagogičtí pracovníci o pět procent. Nejde samozřejmě jenom o peníze, ale to, že financování platů není v pořádku, a že učitelé dlouhodobě berou polovinu běžného vysokoškolského platu, je fakt. Jsem také ráda, že budeme mít nový stupeň pro začínajícího učitele, takže bude mít po dvou letech zpětnou vazbu a pokud dál zůstane na škole, zvýší se mu plat o tisíc korun, po šesti letech o 1 500. To jsou částky, které asi pocítí všichni.
Další změnou jsou investiční programy pro zvyšování kapacity mateřských a základních škol. Podařilo se nám také najít dohodu s hlavní hygieničkou, hasičským záchranným sborem a náměstkem pro stavební řád na ministerstvu pro místní rozvoj a máme připravené doporučení pro vzdělávání dětí mladších tří let, které ve školkách jsou už dnes.
Co se vám během dosavadního vedení resortu naopak nepodařilo?
Přiznám se, že mě ještě čeká dotáhnout slib týkající se posilování respektu učitelů na školách a boje s šikanou, což ale samozřejmě nelze změnit ze dne na den. Chci posilovat komunikaci mezi rodiči, dětmi a učiteli, podporovat žákovské parlamenty a studentské rady.
Rozhodně se také zatím nepodařilo - a ani nemohlo - zajistit dostatek učitelů pro zajištění budoucí povinné školní docházky dětí. To je vážné téma, z něhož jsem opravdu nervózní. Učitelé nám chybí - a nejen na základních školách. Hrozí, že se situace bude ještě zhoršovat, pokud je nedokážeme ve větší míře nalákat do škol. Nejvíce nám chybí některé aprobace jako matematikáři nebo fyzikáři. Znám případy, kdy kvalitní pedagog s desetiletou praxí, oblíbený mezi dětmi i učiteli, z ekonomických důvodů odchází ze školy na pozici vedoucího oddělení obchodního řetězce.
Počty kantorů tedy klesají?
Meziročně především výrazně stouply počty učitelů, které potřebujeme, protože z mateřských do základních škol se přesouvají silné ročníky. Podle odhadů z minulého roku nám budou v příštích letech řádově chybět tisíce učitelů. Nejpostiženější budou samozřejmě velké aglomerace Praha a Brno.
Pedagogické fakulty jsou přitom studentů plné...
Když se ale v debatách s nimi zeptám, kdo chce jít po dostudování učit, tak se přihlásí jednotky studentů. A z těch jednotek pochází všichni z kantorských rodin. Na gymnáziích se nehlásí už vůbec nikdo.
 |
Roli hraje i to, že absolventi pedagogických fakult jsou optimální pro trh práce - jsou to lidé všeobecně vzdělaní, často mají zajímavou specializaci, která je uplatnitelná všude možně, jsou jazykově vybavení a umí dobře mluvit. To je libá hudba pro ucho každého zaměstnavatele. Musíme proto hodně přidat, abychom v této tuhé konkurenci „ukořistili“ co nejvíce učitelů a učitelek. Jsem optimistická, že se to podaří.
Na pozici řadových učitelek základních škol pracují v naprosté většině ženy, zatímco v čele vědeckých institucí, univerzit nebo i mezi jmenovanými profesory výrazně převažují muži. Vnímáte to jako problém?
Rozhodně to nevnímám jako přirozenou věc. Samozřejmě odmítám časté zhodnocení, že do vysokých pozic ženy nechtějí. To je nesmysl. Já pokládám ženy za bojovnice. Možná to není náhoda, že české školství je obsazeno právě ženami, že se nevzdávají a přese všechny problémy vydržely. Samozřejmě bych chtěla, aby se posílilo množství mužů v pedagogických řadách. Když diskutuji se zaměstnanci ve školách, tak mi sami říkají, že by chtěli, aby byl ve sborech větší počet mužů. Myslím, že je dobé, aby tam byla přirozená rovnováha. Věřím, že do řad pedagogických sborů přilákáme více kolegů, což bude souviset i se zmíněným odměňováním.
Co se týče žen ve vysokých pozicích, tak to je hlavně otázka možností slaďování rodinného a pracovního života. Já samozřejmě v regionech vyzývám učitelky, aby se hlásily k výběrovým řízením do vyšších pozic a věřím, že situace se bude vyrovnávat.
Na další Chrastavu školní inspekce zatím nenarazila
Úroveň vysokých škol bude od září nově hlídat Národní akreditační úřad. Co si od něho slibujete?
Že nastaví standard kvality vysokých škol a bude se velmi pečlivě věnovat nastavení kvalitativních požadavků na jednotlivé obory a programy. Že obory na vysokých školách budou propojovat teorii, praxi i vědu. Na tom by měl Národní akreditační úřad pracovat. Jsem také zvědavá, jak se samy univerzity budou vypořádávat s novou možností institucionální akreditace. To znamená, že určitá základní pravidla bude určovat úřad a pokud škola prokáže kvalitu, dostane institucionální akreditaci a bude mít autonomii v tom, že si jednotlivé obory bude akreditovat sama.
Akreditační komise, kterou nový úřad vystřídá, v minulosti bojovala proti nekvalitním oborům některých škol, například plzeňským právům nebo speciální pedagogice na UJAK. Nový úřad již nebude dávat pouze doporučení ministerstvu, ale bude o akreditacích přímo rozhodovat. Dá se očekávat striktnější postup vůči nekvalitním školám?
Já se hlavně domnívám, že rozhodování bude rychlejší. Nastavena budou mnohem detailnější pravidla hry. To, zda daná škola nenaplňuje akreditaci a zda v ní chybí potřebné kvalitativní podmínky, rozhodnou odborníci. Pokud univerzita nebude souhlasit, bude mít možnost využití opravného prostředku. V přezkumné komisi budou jedni z nejlepších právníků v České republice, jejichž výroky budou kvalitně odůvodněny.
To, že během minulých eskapád s odebíráním akreditací univerzit bylo do rozhodování vtaženo ministerstvo školství, většinou nebylo ku prospěchu věci. Naopak, věc tím získala politický náboj a nedržela se diskuse o hodnocení kvality univerzity. Proti sobě se pak například dostávali ministr a studenti. Myslím, že to není v pořádku.
Minulý týden jste s ministrem financí ze státního rozpočtu vyjednala navíc miliardu pro pedagogy vysokých škol. Jak zajistíte, aby školy tyto peníze skutečně využily na platy?
Ona to nebyla miliarda navíc, ale spíše miliarda na narovnání. Tato miliarda totiž roky nebyla v rozpočtu vysokých škol natvrdo zafixovaná, univerzity se o ní pak v průběhu roku přetahovaly s ministerstvem školství. Záleželo na tom, zda ministerstvo tyto peníze někde najde a školám přidá. Příští rozpočet bude oproti těm minulým minimálně o tuto miliardu vyšší. Univerzity si tak budou moci od začátku plánovat rozložení financí na celý rok. To by mělo zlepšit i možnosti ohodnocování pedagogických pracovníků. Nebude se jim ubírat a přidávat každý rok podle toho, jestli jsou zrovna peníze. Jde tedy o stabilizaci jejich platů.
Kromě této miliardy dostanou univerzity 260 milionů už od letošního září. Chci, aby tyto prostředky mířily právě pedagogům. Opakovaně jsem o tom jednala s Českou konferencí rektorů, a ti mi přislíbili, že budou v rámci univerzit usilovat o to, aby pedagogové tyto peníze skutečně dostali, ačkoli hlavní kompetence je v rukou děkanů fakult. Musím ale čtenáře zklamat, protože myslím, že žádné zásadní zbohatnutí vysokoškolských pedagogů zatím nehrozí.
Na výplatních páskách tedy zaznamenají od začátku akademického roku určité zlepšení, i když půjde třeba jen o pár stovek...
Ano, to mohu potvrdit.
A kdy se dočkají výraznějšího nárůstu platů?
Já jsem od začátku roku na jednáních Rady vysokých škol i České konference rektorů otevřeně říkala, že letos je mojí prioritou hlavně regionální školství a že řešení platů vysokoškolských pedagogů bude prioritně řešit rozpočet, který vznikne do konce funkčního období vlády v roce 2018.Tento slib hodlám splnit.
Financování vysokých škol je bezpochyby nutné změnit. Do konce funkčního období chci vyřešit také otázku odměn doktorandů a vůbec jejich postavení. Řada z nich je paradoxně odměňována částkou, která ani nedosahuje minimální mzdy. Od žádného mladého člověka samozřejmě nelze očekávat vědecké práce a vysokou kvalitu, pokud se bude vzdělávat za těchto podmínek.
PŘEHLEDNĚ: Blíží se start inkluze. Jaké změny čekají školy a rodiče? |
Závěr školního roku poznamenala kauza kolem výchovného ústavu v Chrastavě, kde v uplynulých letech selhával státní dohled. Podle Výboru pro práva dítěte je problémem roztříštěnost systému péče o ohrožené děti - část má na starosti váš resort, část ministerstva práce a zdravotnictví. Jednáte s vládními kolegy o sjednocení systému?
Určitě souhlasím s tím, že systém péče o ohrožené děti a děti s poruchami chování je roztříštěn. A při vší úctě - velmi často mi připadá, že je dítě odkázáno na to, jak v jeho případě funguje spolupráce konkrétních pracovníků, například z diagnostického ústavu, Orgánu pro sociálně právní ochranu dětí (OSPOD) a školy.
S ministryní Marksovou jsme měly v průběhu tohoto roku několik jednání a dohodly jsme se, že jí na přelomu srpna a září předám zprávy o tom, jaká je situace ve výchovných a diagnostických ústavech a co plánuje ministerstvo školství. V současnosti probíhá sběr dat, díky nimž získáme přesná čísla, která nám řeknou, jaké potřeby dětí jsou v rámci těchto institucí uspokojovány a jak je třeba systém péče nastavit ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí, ministerstvem zdravotnictví a částečně i s ministerstvem spravedlnosti.
Bude sjednocování systému znamenat, že vaše kompetence přejdou do rukou kolegyně Marksové, nebo naopak?
Já nepokládám za hlavní věc, kdo to má v kompetenci. Naopak si myslím, že řadu věcí můžeme já, paní ministryně Marksová a ministři Pelikán a Němeček dělat v podstatě hned v rámci spolupráce. Byla bych ráda, abychom nečekali na změnu zákona. Jedná se o děti a je nefér, pokud nejednáme hned. Dítě je čím dál tím starší a není optimální, aby se dočkalo řešení třeba po osmi letech.
Paní ministryni Marksové jsem avizovala, že u výchovných a diagnostických ústavů vidím vysoký obsah vzdělávací funkce. Neznamená to, že by tam neměla být sociální práce a zdravotní péče, naopak. Ale převažuje funkce vzdělávací, takže bych diagnostickou výchovu ráda ponechala v soustavě zařízení, která spadají pod ministerstvo školství.
Česká školní inspekce podniká zejména v návaznosti na aféru v Chrastavě rozsáhlé kontroly ústavů (více čtěte zde). Máte informace o dalších podobných případech systémového selhání?
Ty kontroly se po Chrastavě zrychlily, ale byly naplánované už předtím. Zatím nejsou dokončeny, ale nechávám se samozřejmě průběžně informovat. Chrastava byla z mého pohledu extrémní případ. Kontroly zatím nepotvrzují, že by se podobný případ tak závažných pochybení opakoval i jinde. Nicméně úroveň ústavů je velmi různá. Některá zařízení mají velmi vysokou úroveň. Skutečně se v nich jedná především o krátkodobé pobyty dětí, ústavy jsou otevřené rodičům a děti s rodinou mají pravidelný kontakt, komunikují s OSPOD, sociálními kurátory, školami - je to na jedničku s hvězdičkou.
Ale pak jsou zařízení, která takto nefungují, chybí jim třeba specializovaná péče etopedů nebo psychologů. Úroveň je tedy velmi rozdílná. Nyní potřebuji vědět komplexní výstupy České školní inspekce, která všechna zařízení kontroluje na základě jednotné metodiky. Starosti mi dělají i chybějící kapacity v některých diagnostických ústavech. S ohledem na rozhodování soudů je musíme posílit. Pokud o tom soud rozhodne, my musíme zajistit pobyt dítěte.
České školství bylo roky pokrytecké
V současnosti ministerstvo vybírá nového ředitele Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (Cermatu). Z jakého důvodu? A přijdou s novým vedením i změny v organizaci státních maturit?
Nevyhlásila jsem výběrové řízení jen v Cermatu, ale i v dalších organizacích podřízených ministerstvu. Nastavení spolupráce mezi nimi a ministerstvem školství totiž nepokládám za úplně stoprocentní. I ty instituce samy si potřebují ujasnit, jaké jsou jejich aktuální úkoly a jak mají komunikovat s ostatními aktéry, abychom mohli pracovat opravdu maximálně. Nařídila jsem, aby součástí výběrového řízení bylo zpracování koncepce budoucího vedení, která bude zveřejněna a podrobena odborné debatě.
Ve škole se nudím a známky neřeším, říká nejaktivnější středoškolák |
V organizaci státních maturit bude samozřejmě docházet ke změnám i bez ohledu na výběrové řízení. Zatím jsme dospěli například k tomu, že písemné práce z českého jazyka budou hodnoceny externě. Ráda bych, aby vedení Cermatu komunikovalo s rodičovskými i studentskými sdruženími. Jde mi o vyšší míru otevřenosti a reflexi toho, co veřejnost postrádá. Chci zdůraznit, že bereme vážně opravné prostředky maturitní zkoušky a chceme, aby se pečlivě odůvodňovaly. To jsou změny, které budou realizovány.
Které další organizace čeká změna vedení?
Vyhlásila jsem už výběrové řízení v Domě zahraniční spolupráce. Na přelomu roku ho pak vyhlásím v Národním ústavu pro vzdělávání.
Otázky v minulých týdnech vyvolalo vaše rozhodnutí přijmout na místo poradce Karla Březinu, politika sociální demokracie odsouzeného v minulosti za podvod (více o jeho angažování čtěte zde). Proč jste zvolila právě tohoto člověka?
O jeho odsouzení samozřejmě vím. Jako právník však musím připomenout, že bylo zahlazeno (v trestním právu navrácení trestní bezúhonnosti, pozn. red). Nicméně Karel Březina je veřejně známá osobnost a samozřejmě platí, že každý si s sebou neseme historii, která je buď dobrá, nebo má na sobě nějaké kaňky. Rozumím, že kvůli jeho odsouzení vzbudilo jeho přijetí na ministerstvo určité kontroverze. Ale je důležité zdůraznit, že byl začleněn do mého politického kabinetu jako poradce pro komunikaci v oblasti škol a sportu, a politický kabinet je mimo služební zákon. Obavy z hlediska ovlivňování nebo trafik proto nejsou na místě.
Byl to určitý ústupek vašim stranickým kolegům?
Co se týká začlenění do mého politického kabinetu, tak to samozřejmě souvisí s tím, že tento resort je sociálnědemokratický a je veden sociální demokratkou. Řekla bych, že politický kabinet každého ministra by měl být obrazem zástupců, kteří jsou významní například počtem zastoupení. Pan Březina je aktivní politik sociální demokracie v Praze, je to tedy zástupce, který je v tomto ohledu na místě. To jsou fakta.
Prosazování vášnivě diskutovaných zákonů, boj s bulvárem, zdravotní kolaps... Dá se říct, že za sebou máte poměrně bouřlivý rok v čele resortu. Udělala byste zpětně něco jinak?
Kdybych si byla vědoma toho, do jaké míry učitelé a rodiče nejsou informováni o věcech, které jsou pro ně citlivé a týkají se vzdělávání dětí, tak bych v první vteřině po přijmutí jmenovacího dekretu začala s veřejností ještě intenzivněji komunikovat to, co už je připraveno a co se chystá. Toto je asi jediná věc, kterou bych zpětně vnímala mnohem významněji. Ovšem i tak podotýkám, že jsme se informační vakuum v některých oblastech z předchozích let snažili opravdu dohnat a jezdili jsme po celé zemi a diskutovali.
Na druhou stranu, kdybych měla fungování českého školství před mým nástupem do funkce popsat jedním slovem, bylo by to „pokrytectví“, neuvěřitelné pokrytectví v tom, jak se roky zametaly problémy pod koberec. Nikdo neměl odvahu říct, jak to ve skutečnosti je, co je potřeba, co chybí učitelům. Z tohoto pohledu se to, co jsem zdědila, dalo jen velmi stěží zvládnout úplně na jedničku s hvězdičkou. Dalo se předpokládat, že změny způsobí legitimní společenskou debatu, která může být i bouřlivá. Ministerstvo na to nebylo připraveno, komunikace měla být dávno mnohem mnohem masivnější. Já v ní budu pokračovat a doufám, že rodiče a učitelé si zvyknou, že když se něco slíbí, tak se to splní. Potřebuji jejich důvěru.
