Ovlivní současný rozkol v koalici a skandál uvnitř Věcí veřejných reformní kroky ve zdravotnictví?
To samozřejmě nikdo neví, protože jsme měli už minulý týden definitivně představit body ucelené reformy na K9 a počkat na souhlas či nesouhlas. Takže nyní bude záležet na tom, jak rychle se ty poměry ve vládě urovnají.
Kolik peněz chybí ve zdravotnictví? Dostupné informace se liší.
Zcela určitě čekáme nárůst dluhu 4 až 4,5 miliardy za platy lékařů a zdravotních sester. S tím se jistě sveze i řada dalších kategorií zdravotního personálu. Poslední verze dopadu DPH na zdravotnické materiály a léky jsou další 4 miliardy. Dopad inflace bez nárůstu platů jsou 2 miliardy. V medicíně je navíc potřeba počítat s nárůstem nákladů, které jsou vyvolány takzvaně z vyšší moci. Jsou to bezpečnostní a hygienické věci - teď se například diskutuje, jestli nebude kvůli evropským předpisům potřeba vyměnit bavlněné operační prádlo za jednorázové rouškování - a pak je to také přirozený rozvoj medicíny. Jestliže jsou tu rozléčení pacienti v centrech v oblasti hematologie, onkologie, tak těch pacientů někde přibývá - tam se počítá s nárůstem asi dvě miliardy korun. Je to tedy dvanáct miliard. Když budeme mít štěstí, tak to bude deset. Každopádně je jasné, že ten systém bude mít asi pětiprocentní deficit.
Zalepíte všechny tyto rány reformou, nebo i mimoreformními akutními kroky?
Jsou věci, které nedokážeme přesně spočítat. Je to například přesvědčování lékařů, aby přistupovali k racionálnější terapii, aby zkrátili dobu pacienta v nemocnici, aby nepředepisovali tolik zbytečných léků - na to jsou odborné argumenty, finanční postupy, tedy že jim budou kráceny úhrady a budou se tlačit k tomu, aby se do těch úhrad vešli, ale je těžké odhadnout, jak na tyto postupy zareagují.
Myslím si, že těch rezerv, kterými můžeme deficit pokrýt, je poměrně dost. Mohli bychom ušetřit aspoň polovinu z toho deficitu. Můžeme redukovat lůžkovou síť - tam budou úspory v hodnotě jedné miliardy. Vládou ve středu prošla první novela zákona o veřejném pojištění, kde je vyřazení podpůrných léků, jež nejsou stoprocentně účinné - tam by to přineslo přes půl miliardy. Tady však nevíme, zda to projde parlamentem. Nejistot je zkrátka dost, ale těch kroků je připraveno hodně a něco z toho jistě zabere.
Stihnete připravit reformu tak, aby ji mohla Sněmovna probrat na konci června a aby začala platit k 1. lednu příštího roku?
To bude samozřejmě záležet na situaci na politické scéně. My na tom pracujeme tak, abychom to stihli. Nechci, aby se do nás někdo neustále strefoval, že nic neděláme. Témat je poměrně hodně, budeme se tedy snažit stihnout, co půjde. Legislativa je samozřejmě rozsáhlá, složitá a svázaná s evropskými pravidly. Takže nemohu vyloučit, že objevíme, že některé změny byly komplikovanější, než jsme čekali. Na druhou stranu můžeme přijít i na opak. To se týká například třicetikorunového poplatku na recept, kterého jsme se nejdříve poměrně báli. Pak jsme ale přišli na to, že je to otázka změny jednoho odstavce v zákoně. Naopak zpoplatnění léků je složité. Pan premiér Nečas má představu, že by se reforma projednala ve Sněmovně do 28. června. Uvedl, že je případně ochoten svolat kvůli tomu mimořádnou schůzi.
Malá novela vládou prošla ve středu, už jste nastínil, že nemusí projít parlamentem. Jaká je tam podle vás vůle ke schválení?
První novela je už výrazně reformní, je v ní obsažen jeden z našich třech pilířů - tedy možnost uvolnit zákonodárství tak, aby bylo možné připlácet si za nadstandardní péči. To se samozřejmě nelíbí opozici, vidí v tom průlom do totálně placeného zdravotnictví, riziko vzniku dvou tříd - pro chudé a bohaté. V novele to ale máme ošetřeno velmi pečlivě, aby se to nedalo zneužít. Jsou tam povinnosti pro zdravotnická zařízení, která chtějí nabízet nadstandard. Musí zajistit v první řadě standard, jinak dostanou vysoké pokuty.
Jedna z věcí, která u vlády při schvalování malé novely neprošla, je poplatek za recept, nikoliv za položku na receptu. Proč?
Je to problém uvnitř koalice a my jsme uznali, že pan premiér Nečas, který to řešil, má svým způsobem pravdu. Podle koaliční smlouvy se má poplatek za recept snížit a už se nebude platit každá položka na receptu zvlášť. Ale protože se tím zvýší náklady veřejného zdravotního pojištění asi o miliardu, tak v je v koaliční smlouvě kompenzace - tedy že z úhrad veřejného zdravotního pojištění budou vyřazeny levné léky na banální onemocnění. Toto už v novele nebylo, protože toto vyřazení vyžaduje dost rozsáhlou legislativní změnu a zásah do komplexu úhrad. Nejde to udělat jednoduše. Takže na to si chceme nechat více času. Ale uznali jsme, že nakonec v té atmosféře, kdy je nutno šetřit s každým milionem, je ten argument pravdivý a poplatky za recept musejí počkat a přijít zároveň s vyřazením levných léků.
Ministr zdravotnictví Leoš Heger z TOP 09.
Máte řadu dalších návrhů na poplatky, které celkem děsí pacienty. Je to třeba platba za neakutní dopravu sanitkou nebo příspěvek na amalgámovou plombu u zubaře. Které z nich jsou tedy aktuální?
Toto aktuálně nenavrhujeme. Budeme to projednávat v koalici, pokud se uskuteční v rozumně blízké době. Pacienty chci však uklidnit, že bychom rozhodně chtěli v reformních krocích upřednostnit reformy na straně pojišťoven a poskytovatelů péče. K zatížení pacienta dalšími poplatky a spoluúčastí jsme zatím velmi skeptičtí.
V novele zákona, která teď poputuje do parlamentu, se však objevil i poplatek pacienta za ošetření u lékaře, u kterého není registrován a dvousetkorunový poplatek za návštěvu specialisty bez doporučení praktického lékaře. Tohle přece také nezaznělo v koaliční smlouvě. Čekáte tvrdou diskuzi?
Tak jak ty zákony procházíme a diskutujeme o změnách systému, tak nacházíme věci, na které se doposud nemyslelo. Pokládám za zcela legitimní s tím přicházet a debatovat o tom. Jsem samozřejmě připraven argumentovat, proč to chceme udělat. U toho poplatku u lékaře, když není člověk registrován, je pravdou, že není v koaliční smlouvě. Na druhé straně chceme motivovat pacienty, aby chodili ke svému lékaři a aby se on stal takovým rodinným lékařem, který o svých pacientech ví co nejvíce a může jim doporučovat, jakou zdravotní péči zvolit. Ne
vždy totiž musí být řešena cestováním po drahých nemocnicích a centrech. Takových kroků mám připravených asi dvacet a počítám s tím, že je budu na koaliční radě prosazovat. Když některé neprosadím, pořád jich zůstane ještě dost. Není to věc života a smrti té reformy.
Leoš HegerOd roku 1972 působil na katedře radiologie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, a to ve funkcích vědecký asistent, vědecký pracovník, odborný asistent a docent. Od roku 1991 zastával pozici přednosty Radiodiagnostické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové a od roku 1993 působil jako náměstek pro léčebně preventivní péči. V letech 1996 až 2009 byl ředitelem Fakultní nemocnice Hradec Králové. V roce 2009 se na vlastní žádost této funkce vzdal. |
Minou poplatky určité sociální skupiny? Které?
Ten systém, který je dnes, je zastropován poměrně důkladně výší poplatků, myslí na děti i důchodce. Strop 2 500 korun, nad který už se poplatky vracejí, by se nehýbal, ani skupiny lidí, kterých se to týká, se měnit nebudou. Nyní strop přesáhnou statisíce lidí, kterým se peníze vracejí. A nové poplatky, například u neregistrujícího lékaře nebo za přímý vstup ke specialistovi, by do těchto stropů padaly, tedy by se zde počítaly.
Je nám jasné, že chudší a sociálně ohroženější lidé by měli být chráněni. A čím více je budeme chránit, tím bude reforma politicky průchodnější. Problémem však je, že určit sociální statut pacienta je velmi obtížné. Proto mí předchůdci zvolili věkovou hranici, protože to je jednoduché. Vědět přesně, jestli je člověk chudý, nebo bohatý, je těžké. Nabádáme ministerstvo práce a sociálních věcí, aby místo průkazek ZTP zaneslo do průkazky člověka, kterému jsou poskytovány sociální dávky, nějakou sociální kategorii a mysleli i na nás, že ty lidi potřebujeme identifikovat. Hmotná nouze je totiž kategorie pro opravdu chudé lidi a my bychom tou ochranou rádi pokryli i o něco "movitější" občany - například osamělé matky s dítětem a podobně.
Takže přichází v úvahu spolupráce s ministerstvem práce a sociálních věcí?
Oni nyní mají celý systém dávek a určování sociálního stavu otevřený a nějak na tom pracují. My to sledujeme a chceme zde spolupracovat.
Jaká je podpora vašich reforem ve straně a v koalici?
Uvnitř TOP 09 nějaké diskuze existují, ale podporu tam mám. Ze strany ODS se ozývají hlasy nejčastěji od dvou lidí a těmi jsou šéf poslaneckého zdravotního výboru Boris Šťastný a poslanec Marek Šnajdr, kteří se neshodnou ani sami mezi sebou. Je to taková opozice, kterou musíme respektovat a snažit se ji uspokojit, ale není to zdaleka reprezentace celého názoru ODS. Takže jsem rád, že reformy šly na K9, která tu ODS reprezentuje věrohodněji, než ty dva osamělé hlasy. Je to pro nás čitelnější.
Jsem ochotný se odlišným názorům přizpůsobit. Zdravotnické systémy jsou ve světě extrémně rozdílné a mohou fungovat bez ohledu na to, jak vypadají. Změny jsou spíše v detailech. Proto si myslím, že je ještě spousta prostoru pro úpravy bez nějakých razantních reformních kroků.
Zapojíte do vytváření standardů a nadstandardů péče i odborné společnosti, jak jste jim před časem slíbil?
Mluvili jsme o tom už v listopadu, kdy jsme si ten koncept představili. Lékařská komora s tím souhlasila a vyzvala odborné společnosti ke spolupráci, ale zatím se nic moc neobjevilo. Pan poslanec Šťastný si založil jakousi zdravotní komisi z poslanců, ale také jsme od nich nic neviděli. Má představa je taková, že až ten zákon projde aspoň jednou komorou a pravděpodobnost, že bude v příštím roce platit, se zvýší, tak už bychom oslovili odborné společnosti s našimi požadavky a konkrétními představami, jak by to mělo vypadat. Nepochybuji o tom, že například Česká společnost oftalmologická nám dá jasný pohled na to, co považuje za standard v oblasti očních čoček či šedého zákalu a co bychom mohli vyjmout a přesunout do nadstandardní péče.
Měly by se standardní a nadstandardní úkony každoročně obnovovat?
Ano, je potřeba počítat s tím, že tento zákon či vyhlášku je třeba každým rokem obnovovat. Tak, jak se to děje v souvislosti s úhradovou vyhláškou. Medicína se vyvíjí, přicházejí nové metody, některé postupy se korigují, takže na to budeme muset mnohem pružněji reagovat a měnit.
Jak určíte péči, která bude pro pacienty standardní a tedy plně hrazena státem?
Dá se použít základní seznam standardních výkonů, ve kterém jsou věci, které se dnes plně hradí pojišťovnami. My bychom z toho chtěli vyjmout to, co pokládáme za zbytečné, aby se hradilo. Například standardní čočku, která stojí 5 tisíc korun, zaplatí pojišťovna, když bude chtít někdo čočku, která má například antireflexní plochy nebo umí akomodovat oko, tam bychom řekli ano - materiál se vyjímá, platí se těch pět tisíc a co je nadstandard, za to si může pacient připlatit.
Týkat se to může i laminátové sádry místo běžné, uvažovalo se o materiálech na kloubní náhrady. Když si bude někdo chtít zaplatit titanovou protézu do kolena nebo kyčle, aby na ni mohl dělat adrenalinové lyžování... To už ale zacházíme do detailů, které se opět budou muset diskutovat. Počítám s tím, že se pro každý odbor utvoří pracovní skupina, která toto bude posuzovat. Ministerstvo na tento proces dohlédne, bude jej korigovat a schvalovat.
