Fiala: Reformy musí dokončit až řádná vláda, zvažuji politickou nabídku

Čtrnáct měsíců vedl Petr Fiala české školství. Napjatou situaci v resortu se mu podařilo zklidnit. Teď doufá, že rozpracované návrhy jeho nástupci nehodí do koše. "O podstatných koncepčních záležitostech musí rozhodovat až politická vláda," řekl ministr v demisi v rozhovoru pro iDNES.cz. Své další angažmá v politice nevylučuje.

Ve středu jste se účastnil zřejmě posledního jednání vlády Petra Nečase. Je v politice prostor i na nostalgii?
Už na minulé jednání vlády jsem šel jako na poslední, takže to bylo takové druhé poslední jednání vlády. Bylo naprosto standardní, jen se po něm s námi pan premiér ještě jednou rozloučil přípitkem. Myslím však, že se v politice moc nostalgie neobjevuje. Vláda se snaží plnit i v této situaci své úkoly, nakolik to jde. Za sebe ale říkám, že období v demisi určitě není nejpříjemnější.

Co říkáte na výběr vašeho nástupce Dalibora Štyse?
Je určitě věcí pana premiéra Rusnoka, koho si vybere. Pan Štys je vysokoškolský profesor, v posledních měsících na ministerstvu řídil odbor výzkumu a vývoje. Z tohoto hlediska předpokládám určitou kontinuitu a přeji svému nástupci ve funkci vše dobré.

Pomůžete mu s převzetím úřadu?
Samozřejmě udělám všechno, co bude nutné a o co budu požádán, aby úřad pracoval co nejlépe. Myslím, že se nám v posledním roce podařilo dosáhnout toho, aby ministerstvo působilo důvěryhodně a jednalo kompetentně. Když jsem sem přicházel, tak se netěšilo velké důvěře, jeho rozhodnutí byla často považována za chaotická, nekoncepční a divná. Nyní je tu velmi silný a kvalifikovaný tým a jsem přesvědčen, že takto může pokračovat.

Na ministerstvu končí i první náměstek

Kromě Petra Fialy odchází z čela resortu i 1. náměstek Jiří Nantl. "Nově vznikající vláda je formována mimo ústavní konvence a bez politické podpory, proto z mého hlediska postrádá legitimitu. Pokračovat za dané ústavní a politické situace ve výkonu funkce by tudíž bylo v rozporu s mým občanským přesvědčením," zdůvodnil v úterý svůj krok Nantl.

"Jeho důvody respektuji. Jiří Nantl je můj dlouholetý spolupracovník, byť na ministerstvu působil již před mým nástupem. Je to člověk velmi kompetentní, který rozumí vzdělávací politice," komentoval Fiala pro iDNES.cz Nantlův odchod. O dalších změnách ve vedení ministerstva neví. "Byl bych docela rád, kdyby kolegové a kolegyně tady setrvali a snažili se rozvíjet práci, kterou jsme udělali," doplnil Fiala, který nabídku premiéra Jiřího Rusnoka pokračovat v čele ministerstva odmítl minulý týden (více čtěte zde).

Není na škodu, že jak vy, tak on pocházíte z prostředí vysokých škol? Nechybí pak vhled do dalších oblastí?
To si nemyslím. Já jsem se již dříve pohyboval obecně ve vzdělávací politice. Bylo by naivní si myslet, že se vysoké školství může izolovat od problematiky regionálního školství. Toto jsem nikdy jako handicap necítil a dokonce bych řekl, že jsem se právě regionálnímu školství hodně věnoval. 

Do funkce ministra jste nastoupil loni v květnu do nepříliš stabilní vlády a nebylo jasné, jak bude dlouho pokračovat. Je nakonec těch 14 měsíců, které jste v ní strávil, hodně nebo málo?
Skutečně jsem nastupoval za situace, kdy jsem nevěděl, jestli tu budu několik měsíců, nebo až do termínu řádných voleb. S tím jsem počítal, takže naplánované kroky jsem si rozdělil do časových celků, abych mohl něco vykonat, i kdyby mé působení mělo trvat jen velmi krátce.

Určitě se podařilo udělat hodně věcí a řada je před dokončením. Pro české školství by bylo škoda, kdyby dokončeny nebyly. Myslím ale, že o řadě podstatných koncepčních záležitostech bude muset rozhodovat až politická vláda - ať už je to novela zákona o vysokých školách, zavedení kariérního systému pro učitele nebo dokončení Strategie 2020.

Která z těchto věcí by vás mrzela nejvíce, kdyby se v ní nepokračovalo?
Nejde o to, co by mě mrzelo, ale co je důležité pro český vzdělávací systém. Z tohoto hlediska určitě potřebujeme novelu zákona o vysokých školách. Do té bylo vloženo obrovské množství práce spousty lidí a myslím, že poprvé po letech diskusí máme na stole novelu, která je projednána s reprezentacemi vysokých škol a představuje velmi rozumný konsensuální návrh.

Stejně tak je důležité dokončit Strategii 2020, ucelenou koncepci, bez které se vzdělávací systém dál nemůže rozvíjet. Potřebujeme také dokončit kariérní systém, abychom mohli změnit malou atraktivitu učitelského povolání a stárnutí pedagogického sboru. Pokračovat by se mělo i v reformě regionálního školství, přípravě operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání či v zákoně o podpoře sportu.

Nemáte obavy, že ministr vlády, která vzejde z řádných voleb, některé věci zastaví?
Tu obavu ani nemám, protože většina důležitých věcí byla koncipována tak, aby byla postavena na hluboké znalosti problematiky a širší shodě odborné veřejnosti a pokud možno i politiků.

Samozřejmě si dovedu představit určité modifikace těch věcí, ale myslím, že v základním směřování by nemělo ke změnám docházet. Školství je totiž oblast, kde se jakákoliv změna projevuje po velmi dlouhé době, kde by si společnost neměla dovolovat příliš mnoho experimentů a měla by systém opravdu promyšleně rozvíjet. Proto jsem i docela optimistický, že v základních věcech bude politická vláda postupovat dál.

V kauze Putna jsem se nenechal zatlačit do defensivy

Na co jste ve funkci ministra nejvíce pyšný?
Hodnocení bych ponechal na jiných, sám zmíním jen několik věcí. Určitě se podařilo odstranit kritickou situaci v operačních programech, myslím, že jsme v tomto směru České republice zachránili miliardy korun. Letošní ročník maturit po loňském velkém neúspěchu proběhl bez problému.

Stát ukázal, že umí zorganizovat maturitní zkoušku, což se před tím zdálo, že nedovede. Ukončila se také krize kolem právnické fakulty v Plzni a spory mezi Akreditační komisí a ministerstvem. Začali jsme řešit i nedostatečné znalosti dětí v matematice, technických a přírodních vědách či jazycích.

Co se naopak nepodařilo tak, jak jste si představoval?
Myslím, že všechno, co jsem si představoval, se do značné míry podařilo realizovat, byť ne všechno jsme mohli dovést do konce. Kdybych se vracel k jednotlivým bodům, tak bych našel výsledky, které se lišily od mé ideální představy. Například jsem očekával, že v zákoně o vysokých školách dosáhneme o něco větší změny ve jmenování profesorů.

Petr Fiala

Osmačtyřicetiletý profesor politologie a někdejší rektor brněnské Masarykovy univerzity. V této funkci působil od dubna 2004 do září 2011. V letech 2009 až 2011 vedl Českou konferenci rektorů, v listopadu 2011 jej vláda jmenovala místopředsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Ministrem školství se stal 2. května 2012.

Fiala absolvoval studium historie a bohemistiky na brněnské univerzitě, po roce 1989 zde spoluzakládal katedru politologie. Od roku 2002 je členem nově vzniklé katedry mezinárodních vztahů a evropských studií. Působil i v Akreditační komisi ČR či Radě Ústavu pro studium totalitních režimů.

Máte už připomínky vysokých škol k návrhu, aby místo prezidenta jmenoval profesory ministr školství?
Už jsem o tom s vedením reprezentací vysokých škol mluvil, připomínky očekáváme teď v rámci připomínkového řízení, do kterého jsme tuto malou novelu poslali. Zatím k tomu existují velmi rozdílné názory. Jsou lidé, kteří by chtěli, aby to zůstalo tak, jak dosud, někteří si dovedou představit jmenování profesorů ministrem a jsou kolegové, kteří by nejvíce uvítali, aby to bylo svěřeno do pravomoci rektorů. Očekávám ale, že reprezentace vysokých škol přijdou s ucelenou připomínkou k této věci.

Pokud bude tato novela schválená, v jakém nejbližším termínu by už nové profesory jmenoval ministr?
Za současné politické situace je to opravdu těžko odhadnout. Kdyby byly podmínky takové, jaké byly před tím, dovedl bych si představit, že už letos na podzim. Chtěl jsem dodržet svoje slovo, které jsem dal panu prezidentovi, že malou novelu předložím, tak jak on dodržel svoji část a podepsal dekret ke jmenování pana Putny.

Nebyl jste ale při té květnové schůzce s prezidentem trochu zatlačen do defensivy, když jste přistoupil na kompromis, aby pan Putna byl jmenován vámi a ne prezidentem a zároveň jste souhlasil s jeho návrhem tuto pravomoc do budoucna upravit?
Zatlačen jsem vůbec nebyl, sám jste použil pojem kompromis. Pan prezident dekret podepsat nechtěl a jeho postoj byl velmi jasný a byl připravený na následky. Já nicméně sledoval základní cíl, aby nevznikl precedentní případ, že není jmenován někdo, kdo byl navržen vědeckou radou vysoké školy. A aby nebyl kvůli příliš vyhraněnému postoji obětován osud konkrétního akademického pracovníka. Chápu roli ministra, že má takové řešení hledat, to jsme našli a já ho za dané situace považuji za nejlepší možné.

Prezident jmenuje i rektory. Nehrozí i v této věci, že pokud se mu někdo znelíbí, tak odmítne jeho jmenování?
To nemůžeme vyloučit samozřejmě nikdy. Pokud si ale mohu dovolit interpretovat pozici pana prezidenta, tak jsem z rozhovoru s ním pochopil, že v případě rektorů by takový postup nevolil. Ve jmenování profesorů a rektorů vidím poměrně velký rozdíl. Jmenování rektorů prezidentem má docela důležitý symbolický význam.

Rektor, kterého volí vysokoškolský senát, stojí v čele nezávislé korporace a stát tímto stvrzuje nezávislost celého toho univerzitního společenství. V případě profesorů si ale lze opravdu představit spoustu jiných řešení, protože náš systém jmenování ze strany prezidenta je neobvyklý. Mnohokrát jsem v minulosti vyjádřil názor, že proces jmenování takto probíhat nemá. Profesura by měla být spojena s konkrétním místem na konkrétní vysoké škole, tak jak je to ve většině zemí.

Politici často prohlašují, že školství a věda je jednou z jejich priorit. Měl jste dojem, že vaši vládní kolegové se podle toho skutečně chovají?
Měl jsem dojem vzrůstajícího uvědomování si, že je to důležité. To mě těšilo. Ve svých dřívějších pozicích jsem až tak silný dojem nemíval. Za mého působení se nestalo, aby se rozpočet ministerstva snižoval, naopak se jej podařilo ve vysokém i regionálním školství navýšit. Ostatně na posledním jednání vlády došlo ke schválení rozpočtu na výzkum a vývoj s meziročním zvýšení prostředků o 1,5  miliardy. O rostoucím významu vzdělávání svědčí i společná iniciativa s ministrem průmyslu a obchodu, kdy se podařilo schválit daňové zvýhodnění firem, které se podílejí na výuce odborného vzdělávání. Je to ale samozřejmě ještě dlouhá cesta. Pokud si bude společnost uvědomovat důležitost vzdělávání, což si myslím, že se pomalu začíná dít, tak se to projeví i v politické praxi. 

Když je v parlamentu většina, tak měla vytvářet vládu

Do vlády si vás vybral Petr Nečas a navenek to působilo, že máte jeho silnou podporu. Jak hodnotíte to, jak dopadl?
To je mi samozřejmě lidsky velmi líto. Byl jsem vždy přesvědčen, že se Petr Nečas snaží dělat slušnou politiku, které obětuje mnoho a i jeho osoba byla důvod, proč jsem se nechal přesvědčit a přijal funkci ministra. Přeji mu samozřejmě, aby se z problémů osobních i jiných co nejrychleji dostal a jsem rád, že jsem mohl působit v jeho vládě.

Sdílíte názor politických stran i části veřejnosti, že prezident svým aktuálním počínáním porušuje ústavní zvyklosti a posouvá náš systém k poloprezidentskému?
Jako politolog jsem zvyklý věci vždy hodnotit s trochu větším odstupem. Můj postoj se dá odvodit z toho, že jsem přes všechnu rozdělanou práci, která zde je, nepřijal nabídku působit dál v této funkci, právě z důvodů, že si myslím, že úřednická vláda není nejlepším řešením současné situace. Vždy je potřeba upřednostňovat prostředky politické. To znamená, je-li deklarovaná parlamentní většina, tak by měla mít šanci vytvářet vládu. Ale na druhé straně bych řekl, že to neznamená posun od parlamentního k prezidentskému systému. Klíčové je to, zda je vláda závislá na většině v parlamentu anebo na rozhodnutí prezidenta.

Nevnáší prezident do té situace neklid, byť před pověřením Jiřího Rusnoka tvrdil, že ji uklidňuje?
To se samozřejmě ukáže a v tuto chvíli jsme nepochybně svědky hledání pozic mezi parlamentem a prezidentem. Ten neklid je do systému spíše než osobností Miloše Zemana vložen tím, že dosud byl prezident vždy volen nepřímo. Teď máme prezidenta s jiným typem legitimity a to mění ne snad charakter systému, ale některé jeho aspekty. Na to si budeme muset zvyknout.

Je ale potřeba si uvědomit, že neprožíváme novou situaci. Vždyť máme opakovanou vládní krizi skoro po celou dobu existence České republiky. Je nutné zohlednit i stav naší politické kultury s mimořádně velkou nedůvěrou k politikům i politickým institucím, velmi nízký podíl členů politických stran k celkovému počtu voličů. Je tady spousta faktorů, které fungují dlouhodobě a do těch musíme zasazovat celkovou situaci a nenechat se při analýze ovlivnit tím, co se děje v těchto dnech.

Chcete v politice zůstat?
Před dvěma a půl lety jsem vydal knihu Politika, jaká nemá být, ve které jsem mimo jiné napsal, že chceme-li změnit politickou kulturu a podobu politiky, tak je potřeba, aby lidé, kteří něčeho ve svých profesích dosáhli, do ní aktivně vstupovali.

Nebudeme mít lepší politiku, když se lidé nebudou angažovat v občanských iniciativách, politických hnutích a stranách. I nad tím musím přemýšlet. "Pokušení" v mém případě je permanentní. I v době, kdy jsem působil jako rektor, jsem dostával nabídky na vstup do politiky. Musím je opakovaně zvažovat. Takovému pokušení by ale mělo být vystaveno mnohem více lidí, protože pak by byla situace lepší.

Máte aktuálně nabídky přímo na vstup do některé strany či účastnit se v příštím supervolebním roce některých voleb?
Mám.

Můžete to konkretizovat?
To samozřejmě neudělám. Ale ano, i v této situaci takovou nabídku mám.

Nabídku být na kandidátce?
Ptal jste se na politické angažmá v supervolebním roce, tak jsem vám odpověděl. Dál bych se k tomu nevyjadřoval. Bylo by to ode mě i neseriózní, protože sám v sobě jsem to rozhodnutí ještě neprovedl.

Přetavíte svou politickou zkušenost do nějaké publikace? Třeba druhý díl Politika jak nemá být nebo třeba naopak jak má být?
To určitě ano, že se v nějaké formě moje zkušenost s praktickou politikou promítne i do mé politologické a politicko-publicistické práce. 

Vrátíte se na Masarykovu univerzitu?
I ve funkci ministra jsem si podržel výuku na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií. A to, že jsem to udělal, považuji za jeden z nejrozumnějších kroků, protože jsem měl byť malý, ale permanentní kontakt s normálním prostředím. Pro mě je univerzitní prostředí velmi cenné. Posílím tam svou aktivitu a velice se na to těším.