Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Exministr Mertlík mění kritizovanou školu. Místo kvantity chce kvalitu

  17:48aktualizováno  17:48
Po letech ve vládě a Raiffeisenbank skončil Pavel Mertlík na překvapivém postu. Už rok a půl vede nejstarší soukromou vysokou školu v Česku Bankovní institut, poznamenanou problémy s akreditacemi. "Utlumujeme pobočky, chceme se zaměřit na kvalitu," řekl exministr financí v rozhovoru pro iDNES.cz.

Rektor Bankovního institutu, bývalý ministr financí Pavel Mertlík (1. dubna 2014) | foto:  Dan Materna, MAFRA

Rektorem jste od září 2012. Nakolik je to pro vás rozdílná práce od vedení ministerstva nebo působení ve velké bance?
Jsme v principu malá firma. V Česku máme kolem osmdesáti zaměstnanců, k tomu zhruba poloviční počet na Slovensku. Z mé zkušenosti nevidím velký rozdíl mezi řízením velké společnosti a malé firmy. Vždy reálně řídíte pět šest lidí v úzkém týmu pod sebou a spíše jde o to, jak je pak dlouhá kaskáda pod tím. Na vysokých školách působím od absolutoria. S výjimkou vojny a tří let ve vládě jsem vždy učil, takže vysokoškolské prostředí je mi blízké a mám ho rád. Ale nikdy jsem nebyl v takové akademické funkci. To pro mě bylo nové. Musím ale říct, že mě to velice baví.

Neváhal jste ale, zda své jméno spojit se školou, která neměla úplně dobrou pověst, navíc byla kritizována i ve výroční zprávě BIS za rok 2011?
S výroční zprávou BIS jsem to nebral úplně vážně. Není moc jasné, co to znamenalo. Vážnější to bylo se situací kolem akreditací. Dlouho jsem váhal, než jsem nabídku přijal. S německými většinovými vlastníky školy jsem o angažmá jednal tři čtvrtě roku. Už před tím jsem byl asi rok a půl členem externího poradního panelu, který si zřídila dozorčí rada Bankovního institutu, takže jsem situaci ve škole znal docela dobře. Byl jsem přesvědčen, že je tady kredibilní vlastník, který chce provozovat slušnou školu. A že věci, které se staly, byly buď bez jeho vědomí, nebo proti jeho zájmům a že podobným způsobem nechce pokračovat.

Připravil jsem takový stručný projekt, co by se za dva roky mně nabízené smlouvy mělo změnit. Vymezil jsem si pravomoci, například v personální oblasti, do kterých mi nikdo nesmí mluvit. Vlastníci s tím souhlasili. Smlouva mi končí k 31. srpnu s tím, že má opci na prodloužení, pokud obě strany neřeknou ne. Zatím to na to nevypadá.

Bankovní institut

Soukromá vysoká škola se sídlem v Praze funguje od roku 1999. Zaměřuje se na bankovnictví, ekonomii či informační technologie. Z necelých 2 800 studentů je v prezenčním (denním) studiu zhruba třetina. Míra nezaměstnanosti absolventů se rok po ukončení studia pohybuje kolem dvou procent.

V předchozích letech škola musela zavřít řadu svých domácích i zahraničních poboček (více čtěte zde). V dubnu 2011 Akreditační komise ČR podala trestní oznámení kvůli nedostatkům v pobočkách v Kyjevě a Budapešti. Policie posléze případ odložila, protože se nestal trestný čin.

jakém stavu byla škola při vašem příchodu?
Přišel jsem do situace, kdy tady zhruba dva roky působila paní rektorka Bojka Hamerníková, která začala dělat poměrně rázné změny stejným směrem, ve kterém jsem potom pokračoval. Stav školy byl vždycky v pořádku v tom smyslu, že tady neexistovaly kauzy rychlostudentů, nebyly tady podvody nebo něco podobného. Problém byl především v tom, že tady byla poměrně rozsáhlá síť poboček. Je obtížné nad nimi z centra udržet kontrolu. Jen část výuky můžete obsadit vlastními učiteli a musíte najímat další lidi na místě.

Akreditační komise na nízkou kvalitu poboček upozorňuje dlouhodobě.
V tom má v zásadě pravdu, i když u nás byla situace u různých oborů různá. Zejména v našem vlajkovém oboru bankovní management a finance je i v pobočkách pokrytí všech významnějších ekonomických předmětů takřka stoprocentně našimi lidmi. Místními silami se učí jen jazyky či matematika, tedy neprofilové předměty. Musím ale říct, že jsme se rozhodli už nové studenty na pobočky nepřijímat a nové programy otevírat jen v Praze. To je samozřejmě jednodušší i z hlediska řízení. Na pobočky a konzultační střediska v České republice a Slovensku jsme v letošním akademickém roce přijímali studenty naposledy a pobočky se postupně utlumují. Už když jsem přišel, tak se zavíraly pobočky v Jablonci, Vyškově a Karviné.

Takže je to snaha zaměřit se místo kvantity na kvalitu?
Zcela určitě. Moje základní představa je, že by se Bankovní institut měl držet toho, co umí a co má v názvu. Předchozí vedení, které tady bylo do roku 2011, se snažilo o extenzivní vývoj jak v geografickém, tak i oborovém smyslu. Například tady dobíhá obor ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb, u kterého upřímně řečeno nechápu, jak mohl v minulosti dostat akreditaci. Naopak máme obor informační technologie a management, ve kterém se učí IT zaměřené na finanční sektor. Studenti mají možnost pracovat s informačními systémy, které jsou v bankách. Takto chceme školu rozvíjet do budoucna. Koncentrovat se na kvalitu a na to, co umíme. Rušit pobočky jsme se rozhodli z části dobrovolně, z části je to vynucený krok tlakem akreditační komise. S většinou argumentů ale člověk musí souhlasit. Škola patřila mezi největší soukromé vysoké školy, až se tento proces dokončí, bude školou středně velkou.

Pavel Mertlík (52)

Ekonom se zaměřením na makroekonomická témata, v letech 1999 až 2001 ministr financí ve vládě Miloše Zemana, člen ČSSD. Poté působil jako hlavní ekonom v Raiffeisenbank. Bankovní institut vede od září 2012, učí také na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Je poradcem premiéra Bohuslava Sobotky.

Kritizované pobočky na Ukrajině a v Maďarsku byly zrušeny před vaším nástupem?
Byly v procesu rušení. Pobočka na Ukrajině doběhla loni, kdy vystudovali poslední studenti. V Maďarsku to skončilo o rok dříve. 

Podepsala se kauza s akreditacemi na pověsti školy, například mezi zájemci o studium?
Mezi zájemci o studium to až tak velký problém nebyl. Studenti když vyhledávají školu, tak většinou ani netuší, co je akreditace. Což je špatně, protože když se někam upisuji třeba na tři roky, tak bych o škole měl vědět co nejvíce. Spíše to byl problém z hlediska komunikace v širší veřejnosti. Občas to ovlivňuje stávající studenty, kteří také příliš nerozumí akreditačním procesům, takže nevědí, že když se na škole omezí akreditace, že to znamená zákaz přijímat nové studenty, ale nijak se to nedotýká těch stávajících. Takové věci je třeba vysvětlovat a komunikovat se studenty i zájemci o studium.

Do vysokých škol v posledních letech nastupu slabší populační ročníky, jak se to projevuje u vás?
Počty studentů klesají i nám, hraje v tom roli nejen populační pokles a zmíněné omezování poboček. Na druhou stranu když se podíváte na demografickou statistiku, tak už v současnosti přicházejí do vysokoškolského věku populačně nejslabší ročníky z 90. let. Zhruba od roku 1995 se ustálil počet nově narozených dětí zhruba na 90 tisíc, ten se držel pět šest let a pak to začalo pomalu stoupat. Jinými slovy - už jsme na pomyslném dně a nemělo by to být horší.

Kolik tedy máte celkem studentů?
Máme v současnosti necelých 2 800 studentů, z toho v Praze na centrále kolem tisícovky. Deset až patnáct procent jsou studenti ze zahraničí, zejména z ruskojazyčných oblastí. 

Počet soukromých škol se výrazně zredukuje

Vysokých soukromých škol je v současnosti 44 a podle prognóz bude jejich počet klesat. Jaký je váš odhad?
Myslím, že během dvou tří let se jejich počet výrazně zredukuje. Samozřejmě  bude hodně záležet na regulatorním prostředí, přístupu ministerstva školství a akreditační komise. Ale když se podíváte na strukturu soukromých vysokých škol, tak velká část z nich má velmi nízký počet studentů. Je otázka, jestli je ekonomické do budoucna v tak malém počtu studentů školy provozovat s odpovídajícím personálním zajištěním a z toho vyplývající kvalitou. Myslím, že nastal čas, aby se to odvětví konsolidovalo. A ten proces už probíhá. Určitě by jej urychlilo, kdyby došlo ke změnám ve vysokoškolském zákonu, jak se původně počítalo. Tedy aby byla zakotvena možnost přenosu akreditace z jedné školy na druhou v případě fúze, což v současnosti možné není.

Rektor Bankovního institutu, bývalý ministr financí Pavel Mertlík (1. dubna

Jaký je podle vás nejnižší možný počet studentů, aby to při zajištění dostatečné kvality bylo ještě bylo rentabilní?
Myslím, že když má škola méně než 300, 400 studentů nebo-li bere méně než 50 studentů do roka, pak začíná být problém. Záleží také na jednotlivém oboru. Když se podíváte na soukromé školy menšího rozměru, tak se obvykle ekonomicky pohybují na hraně. Ve světě je ale běžný i model, že spousta soukromých vysokých škol je neziskových a mají přispěvatele a mecenáše. Pokud však má být škola zisková, a to je náš případ - jsme akciová společnost a jasně se profilujeme jako ziskově orientovaná instituce, která má přiměřeně vydělávat svému majiteli - tak tam je pak ekonomika důležitější.

Studentů VŠ ubývá

V Česku funguje 26 veřejných, dvě státní a 44 soukromých vysokých škol. Celkem je v tomto akademickém roce navštěvuje 368 304 studentů, z toho na soukromých školách 43 710 studentů (poprvé zapsaných je 8 144). Soukromé i veřejné školy se potýkají s úbytkem studentů, jejich počet klesá od roku 2010 (v tomto roce měli soukromé školy 57 337 studentů).

Co považujete za výhodu soukromých škol oproti těm veřejným?
Asi záleží případ od případu. Já vidím tradici a know how soukromých škol v poskytování kombinovaného a distančního studia. Navíc jsme přeci jen menší škola, kde je mnohem přímější přístup studentů k učitelům. Když máte přednášejícího s 300 lidmi, tak je to něco jiného, než když jich je v posluchárně 40. Snažíme se studentům vycházet vstříc třeba tím, že jsou konzultační hodiny večer, někdy i v sobotu. Vždycky říkám, že se soukromými školami je to obdobné jako ve zdravotnictví, kdy si můžete zaplatit nadstandard. Vzdělání dostanou v principu stejné.

Setkáváte se ohledně soukromých škol s nějakými mýty?
Traduje se o nich, že nejsou dobré. To si myslím, že je velký předsudek. Jsou různé. Bezesporu jsou soukromé vysoké školy kvalitnější a méně kvalitní, což zaměstnavatelé zpravidla velice dobře vědí. Navíc z toho mýtu, podle kterého jsou soukromé školy špatné a že se tam dá koupit diplom, jakoby vyplývá, že veřejné školy jsou obecně jen dobré - a to také pravda není. Jsou také diverzifikované, stejně tak jednotlivé fakulty, kde jsou lepší a horší katedry.

Vy na škole i učíte?
Ano, byť v malém rozsahu. Učím dálkaře a musím říct, že je to pro mě strašně fajn zkušenost. Tito studenti jsou motivovaní, nikdo je nenutí a sami vidí možnosti, které jim studium dá například pro jejich práci. Výborně se s nimi pracuje.

Návrat do politiky mě neláká, to prostředí mi nechybí

Nedávno jste se stal členem poradního sboru premiéra Bohuslava Sobotky (více čtěte zde). Nakolik vás to časově zaměstnává?
Mám dohodu o pracovní činnosti. Zatím mám za sebou jeden měsíc práce a když jsem vypisoval výkaz, tak jsem vykázal 10,5 hodiny. Jindy to možná bude trochu víc, ale každopádně by to nemělo přesahovat dvacet procent pracovní doby. Moje činnost spočívá hlavně v oponování různých materiálů, které jdou do vlády, a sepisování posudků či návrhů.

Návrat do politiky vás neláká?
Neláká. Když jsem byl ministrem financí a místopředsedou vlády, tak mě to velice bavilo, ale myslím, že ty tři roky byly až až a je fajn, když si to užije zase někdo jiný. Když se za tím ohlédnu, tak mě na tom nebavila politika. Bavila mě práce na ministerstvu financí, ale hádat se s někým v parlamentě bylo někdy... Patří to k tomu a snažil jsem se to dělat poctivě, ale nebyla to ta složka, která by mě bavila. Nebyl jsem ale zase takový případ, jak mi říkal Vladimír Dlouhý svého času: "Já vždycky když jsem šel do parlamentu, tak jsem dostával osypky." Tak to já ne, ale raději jsem byl na ministerstvu. To politické prostředí mi nechybí.

Dostáváte někdy politické nabídky?
V tom smyslu, abych někam kandidoval, to ne.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.