Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: AP

Dvacetiletí kluci nemají právo hlásat islám, říká marocký filozof

  • 626
Muslimští učenci přinesli do středověké Evropy injekční jehlu nebo zubní pastu. Vytvořili renesančního člověka staletí před nástupem renesance. Co se však stalo s islámem pak? „Náboženství si přivlastnily politické elity, které nemají zájem na tom, aby se společnosti vyvíjely,“ říká marocký filozof Ali Benmakhlouf, který přednáší na několika frankofonních univerzitách.

Co přinesl islám Evropě?
V době, kdy Evropa prožívala období temného středověku, znamenal islám především civilizaci. Sever Afriky a jih Evropy, města jako Padova, Córdoba, Fás, Káhira, kde žili muslimové, byla centry vzdělanosti. Muslimové přinesli především znalosti o světě v oblastech medicíny, filozofie, logiky, fyziky nebo psychologie. Arabové navázali v Evropě na starověkou vzdělanost, přeložili staré mistry, jako byli Aristoteles či Hippokrates, do arabštiny. Nešlo o pouhé překlady, ale komentovaná díla. Vyšli ze znalostí medicíny, ale přidali diagnostiku nových nemocí. Jejich díla byla překládána do hebrejštiny, latiny a šířila se po Evropě. Tak se dostalo učení starověkého Řeka Ptolemaia přes arabský překlad nástupců filozofa Averroa až k evropským badatelům. Z těch vycházely později i objevy Koperníkovy.

Pokud byste měl vyjmenovat tři nejdůležitější věci, které by to byly?
Určitě medicína. Znalosti, které sepsal perský učenec Avicenna v 10. století, se vyučovaly až do 17. století. Další věcí je postava evropského intelektuála, která je osvobozena od teologie. Proto se také následníkům Averroa říká ateisté. Oni se však jako ateisté necharakterizovali. Podle nich bylo možné vyznávat obě úrovně. Jak teologickou, náboženskou pravdu, tak i vědecké poznání. Třetí nejdůležitější věcí je princip, který říká, že krásný je ten život, který je veden intelektem. Arabský andaluský filozof z konce 11. století Avempace říkal: „V životě člověka nastane řada setkání – záměrná, či náhodná. Ale nejhezčí jsou ta, kdy dochází k přenosu vědomostí. Ty vydrží déle než lidé.

Tehdy vládl v Evropě temný středověk, ale následoval po období starověkých učenců. Nebyl rozpor v tom, že muslimové čerpali právě z učení starých Řeků, křesťanů či židů? Z takzvaně nepřátelských kultur?
Rozpor? Bylo to naopak. Středověcí arabští filozofové vycházeli z myšlenky, že kultury jsou interaktivní. Že se žádná nemůže rozvíjet osamocená. A nikdo nezíská vědomosti sám. Nebrali tedy v potaz to, že staří Řekové vyznávali více bohů. Brali to tak, že oni jsou ti staří, zatímco nyní žijí ti moderní. Náboženství roli nehrálo.

Marocký filozof Ali Benmakhlouf.

Jaký byl tehdy islám? Zřejmě otevřenější, než je dnes.
I tehdy vedli arabští filozofové spory s teology. Učenci nebyli proti samotnému náboženství, naopak, často šlo o velmi zbožné muže, ale odmítali, aby teologové měli monopol na to, jak se má uchopit náboženství. Filozofové vyčítali teologům, že si uzurpují místa vyučujících na univerzitách. Že se stavějí do role těch, kdo předává vědomosti. Teologové přitom mohou předávat učení v mešitách, zatímco filozofové měli jen ty univerzity. V té době se neshodli, ale byl to nesouhlas na úrovni intelektuální. V dnešní době nastala taková horečka proslovů, které nejsou teologickou úrovní příliš silné. Islám je on-line, máte spoustu imámů, kteří si myslí, že přes internetovou televizi mohou říct za patnáct minut všechno o náboženství. Díky moderním komunikačním metodám si lehce nacházejí publikum.

Tak za to paradoxně může pokrok.
Sociální sítě umožnily i šíření extremistických názorů. Ve středověku, když jste chtěli vést teologický proslov, interpretovat posvátný text, museli jste mít poměrně rozsáhlé znalosti logiky, jazyka i celkový rozhled. Dnes to tak není. Máte tu dvacetileté mladíky, kterým někdo vymyje během tří měsíců mozek, a oni chrlí plamenné proslovy, za kterými není znalost toho, o čem chtějí mluvit. Hodně zla udělaly petrodolary, stipendia Saúdské Arábie pro děti muslimských imigrantů v Evropě. Ti odešli na studium, vrátili se za čtyři pět let a měli naočkovaný ten nejortodoxnější, nejuzavřenější islám, salafismus. A najednou byli proti islámu svých rodičů. Mladík přišel domů a říkal, maminko, tohle musíš dělat takhle, takhle se to nedělá. Je to verze islámu, která je absolutně odtržená od současného světa a jakoby zamrzla v minulosti. Pro salafisty nehraje svatý text žádnou roli. Důležité pro ně je, co říkají salafističtí imámové. Pro studium textu už není místo.

A pro vědu?
Dám vám příklad. Jsem angažovaný v otázkách bioetiky. V roce 2003 jsem organizoval v Maroku vzdělávací seminář. Imámům od Mali až po Írán jsem prezentoval vědecký pokrok v Evropě, co se týče pomoci s otěhotněním nebo prenatální diagnostikou. Právě teologové mají v muslimské společnosti přístup k rodinám, jsou s nimi v kontaktu a mohou pomoci. Spousta z nich nebyla spokojena, chtěli diskutovat, nechtěli poslouchat. Jeden z nich, imám ze Saúdské Arábie, se zvedl a řekl: „To, co říkáte, je výsledek vědy, která má pochybnosti. Já mám však jistotu.“ Bylo zajímavé, jak vědecké nejistoty a hledání jsou konfrontovány s náboženskou jistotou. Jenže je to tak, že věda je nejistá, protože je precizní, přesná. Zatímco doménou náboženství přesnost není. Čímž se vracím k tomu, co jsem říkal na začátku. Jak odlišný je přístup v hledání pravdy u vědy a u náboženství.

Islám pomohl Evropě v době temna a dal základy naší renesanci. Proč se muslimové sami nepoučili, když viděli, jak se zastaví vývoj, když se k moci dostanou náboženské elity?
To není otázka náboženství, ale politiky. Problém byl v tom, že si islám přivlastnily politické elity, které nemají zájem, aby se společnost vyvíjela. Velkou roli v tom ale také sehrála kolonizace v 19. a 20. století. V té době bylo tradiční vědění a znalost posvátných textů kolonisty smeteno ze stolu. Překáželo to v prosazování jejich zákonů. Ani dobrých 50 let po dekolonizaci nepatřilo vykládání svatých textů k politickým prioritám. Vzdělanostní deficit můžeme v podstatě vidět v takřka všech muslimských zemích a to není otázka náboženství, ale politiky. Islám není problematický, problém je, když se jej chopí vláda a používá ho jako nástroj moci.

To však funguje v řadě zemí dodnes. Je možné očekávat, že se to změní?
Arabské jaro ukázalo, že lidé chtějí zastavit korupci a nastolit svobodu vzdělání pro všechny, emancipaci uvnitř společnosti. Opravdu si myslím, že se po dekolonizaci vládnoucí elity natřely nátěrem náboženství, aby utvrdily svou moc. Náboženství je jen záminka.

V Egyptě byl výsledkem arabského jara nástup muslimských bratrů, kteří byli ortodoxnější než předchozí vláda. Opravdu věříte ve změnu?
Ano. Ale muslimští bratři za dva roky ukázali, že jsou totálně nekompetentní, že nemůžete využívat jen náboženství, abyste se udrželi u moci. Opravdu si myslím, že se to změní. Že už byla nastartovaná dynamika, která by to měla umožnit. Ale není to lehké. Vezměte si příklad sebe – bývalé země komunistického bloku byly po roce 1989 podporovány vyspělejšími státy, pomohly vám s procesem emancipace, přechodu k demokratickému režimu. Mám ale pocit, že když nastalo arabské jaro, tak muslimské země zůstaly opuštěné. Nepomohla ani Evropa, ani USA. Kdyby u vás v 90. letech nepřišla pomoc zvenčí, daleko více by se tu dostaly ke slovu radikální nebo konzervativní proudy. Zdá se mi ale, že v případě arabských zemí nejenže nepřišla pomoc, ale Evropa i USA vybudovaly více zdí.

Mluvili jsme o tom, co přinesl islám Evropě ve středověku. Nyní si ho však většina Evropanů spojuje především s terorismem.
Já bych byl rád, aby se konečně přestal považovat islám za ďábla. Nemůžeme soudit náboženství staré patnáct století podle posledních pěti let. Teroristické útoky tu samozřejmě jsou, ale všechny spáchali Evropané, muslimové narození v Evropě. A já si nemyslím, že náboženství je v tomto prvořadé. Byli to kriminálníci, měli psychologické problémy, prošli si vězením, měli drogovou minulost. Byl bych rád, kdyby se to přestalo spojovat jen s islámem. A pak je tu také zodpovědnost, kterou v těchto případech mají Spojené státy.

V jakém smyslu?
Mají zodpovědnost za dvě důležité věci. Využili Afghánců, aby bojovali proti Rusům (USA vyzbrojovaly Afghánce, když zemi okupoval Sovětský svaz v letech 1979–1989 – pozn. red.), a když vyhráli, nechali je být a z řady těch bojovníků se stali tálibánci. V roce 2003 Američané obsadili Irák, zemřelo při tom více než sto tisíc lidí. Poté rozpustili armádu Saddáma Husajna. Nedali vojákům šanci začlenit se do nového systému. Z mužů, kteří znali jen boj, se pak často stali vrchní pohlaváři takzvaného Islámského státu. Je důležité, aby se na tyto události nezapomínalo. Terorismus nevzniká sám od sebe. Je hloupost říkat, že Islámský stát vznikl z islámu. V takovém případě by existoval patnáct století. Islámský stát je důsledkem něčeho úplně jiného.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video