Karikaturista Miroslav Kemel

Karikaturista Miroslav Kemel | foto:  Petr Topič, MAFRA

Sobotka se zakulacuje, Babiš se pěkně mračí, hodnotí kreslíř Kemel

  • 53
Jeho vtipy jsou často jediným důvodem, proč se smát politickým šarvátkám a aférám. Karikaturista Miroslav Kemel nyní končí spolupráci s MF DNES a iDNES.cz a od července přechází do Práva. „Vždycky jsem byl zastáncem laskavého humoru, ale mám pocit, že jsem ho opustil,“ uvedl v rozhovoru Kemel.

Jak se vám jako karikaturistovi líbí stále ještě relativně nová česká vláda?
Je tam pár výrazných typů, které se mi kreslí dobře, ale taky pár tváří, které zatím moc neregistruji. Uněkterých typů je to nakreslené hned.

Třeba ministr obrany Martin Stropnický se na vašich obrázcích objevoval v poslední době docela často.
Stropnický je skvělý na karikaturu i témata, je to pro mě zajímavý typ. Sobotku kreslím už léta a pořád s velkou chutí.

Mění se?
Mám pocit, že se zakulacuje. Ale není to ještě tak výrazné, abych kvůli tomu nějak výrazně upravoval kresbu, jako jsem to dělal třeba s Klausem nebo Zemanem. Samozřejmě pan Babiš se kreslí výborně.

Fotogalerie

Jaké má vhodné rysy?
Má hodně výrazné oči. Charakteristické jsou pro něj vlasy a nízké čelo a pak vrásky v obličeji a podmračený výraz. Nemůžu ale říct, že bych s tím byl úplně spokojený. Někdy se mi to povede víc, někdy míň. Také záleží, jestli ho kreslím vyloženě jako portrétní karikaturu v popředí, nebo je někde dál, kde figurka vyžaduje větší stylizaci. To je kolikrát těžší.

Kdo je z nových ministrů naopak nevýrazný?
Některé si ani nevybavuji. Vždycky čekám, než se dostanou do povědomí, protože potřebuji, aby je čtenář vůbec poznal. Takových zatím moc není. Teprve až když se něco děje, je nějaká kauza, tak se těmi lidmi začnu zabývat.

Jak dlouho vám trvalo, než jste si našel vlastní styl, kdy čtenář poznal: Tohle je Kemel?
Ten styl se mění pořád. Mám pocit, že pořád na tom pracuji, pořád s něčím nejsem spokojený. Myslím, že dramatickou změnu ve výtvarném projevu jsem udělal tak tři čtyři roky zpátky. Vždycky jsem se chtěl výrazně odlišit od jiných kreslířů. Zároveň je to ale strašný vnitřní boj, kdy máte ty své figury oblíbené a těžko je opouštíte.

2007
2014

Vlevo kresba z roku 2007, vpravo o sedm let později.

Vašimi obrázky prošly generace politiků, po kom se vám stýská?
Ruml se mi kreslil dobře, stejně tak pan Lux. Výrazná postava byl i Václav Benda. Vždycky jsem moc rád kreslil Klause, ale teď se nějak stáhnul.

Kdo se naopak dělal špatně?
Ze začátku jsem měl problémy s Topolánkem. S Nečasem to také ze začátku bylo hodně zvláštní. Mám pocit, že jsem se ho naučil, až když skončil. On byl pro mě hodně zajímavý člověk. Politik ve vyspělé civilizované zemi by měl být normální úředník, ne žádný střelec a Nečas mně to splňoval. Připadalo mi, že má i docela sílu, ustál toho hodně, ale pak dojel na slabost pro ženy. To je úžasný námět na román.

Asi pořád vděčný terč je pro vás prezident Miloš Zeman, i když je už méně aktivní než loni.
Zeman je pořád vděčný terč. Zvláštní ale je, že když se do něj v posledních letech trefuji, tak dostávám i hodně zlé až nenávistné reakce. To dříve nebývalo. U Babiše to samé. Nikdy jsem nedostával tolik záporných i kladných zpětných vazeb od čtenářů jako teď.

Co sami politici, ti se někdy ozývají?
Ne. Jediná výjimka byl Kalousek. Ozval se mi kvůli tomu, že si chtěl ode mne koupit kresbu. Pak mi občas poslal SMS, když jsem ho nakreslil, že kravatu nosí  zásadně až ke sponě u kalhot a není tak tlustý.

Myslíte, že politikům lichotí, když vidí svou karikaturu, nebo to moc neřeší?
Nevím, ale myslím, že se tam vidí rádi, když to není vyloženě negativní.

Karikaturista Miroslav Kemel

Stalo se vám, že jste někoho kreslil v jednu dobu velmi často, až jste měl obavy, aby vám nebylo vyčítáno, že jste si na něj zasedl?
Jo, to byl Paroubek, Klaus, Zeman. Na to jsem i myslel. To vždycky byla nějaká kauza, o které noviny psaly každý den a těžko se tomu šlo vyhnout.

Vy ale zároveň střídáte aktuální témata s nadčasovými.
Ano, mám pocit, že dlouhodobě všechno unaví, že je dobré to střídat. Navíc během roku jsou období, kdy člověk těžko hledá témata. Závisí to na tom, co se děje ve společnosti.

Miroslav Kemel (1963)

Vystudoval Stavební fakultu ČVUT, první vtip publikoval v roce 1987. V letech 1991 až 1999 kreslil pro Lidové noviny, poté až do roku 2003 pro Hospodářské noviny. Od roku 2004 glosuje veřejné dění v MF DNES, o dva roky později se stejné vtipy začaly objevovat i na iDNES.cz. Měl řadu samostatných výstav. Vystupuje i jako písničkář, doprovází se na akordeon (recenzi jeho posledního alba čtěte zde).

Jak tedy témata nacházíte?
Je to už taková letitá rutina. Ráno si nejdříve pročtu noviny, pak se dívám na internetu, co se děje, poslouchám televizi, sleduji debaty. Nejsem klasický novinář, ale myslím, že to je dost podobné. Když mám jet na dovolenou, nakreslím to dopředu.

Máte i náměty od čtenářů?
Chodí mi náměty, ale je to většinou nepoužitelné. Není to vtipné, dost často ani nakreslitelné. Tu a tam jsem odepsal, že je to hezký námět, ale že ze zásady cizí náměty nekreslím.

Když už námět vymyslíte, tak vtip pak vzniká z voleje na první dobrou, nebo to pilujete?
Jak kdy. Mám rád, když to vznikne na první dobrou, ale dost často vím námět a vím, že je to ono a pak to delší dobu zpracovávám. Přemýšlím o textu, jak ho zkrátit a přitom, aby to bylo k porozumění. Občas vidím druhý den v novinách, že jsem tuhle lajnu přešlápl. Zrovna tak si hraji s obrazovou složkou, aby to vyznělo. Asi třetí rok kreslím rovnou do počítače a pořád se to učím. Někdy na tom dělám dvě hodiny, někdy je to hotové za patnáct minut.

Jak je při tak početné produkci obtížné nevykrádat sám sebe?
Je to těžké. Z toho důvodu mám od nějakého roku 2000 databázi kreseb v počítači a každý vtip si popíši klíčovými slovy. Třeba Vánoce, Klaus, Zeman, 17. listopad. A když pak o něčem kreslím, tak si to vyjedu.

Hodně se ale poslední dobou u vás objevuje téma eurodotací. A ne v dobrém...
Myslím, že eurodotace jsou velký problém. Celkově je Evropská unie silné téma, i to co se děje po volbách, jak sílí euroskepticismus. To mě zajímá. Člověk s tím ale nesmí prudit furt.

2014

Vaše vtipy jsou celkově docela pesimistické. Nepropadáte někdy skepsi při sledování veřejného dění?
Ne, jsem optimista. Mrzí mě, když kamarádi kolem mě to vidí opačně. Jsem přesvědčený, že to všechno má smysl a že se posouváme a jde to dobrým směrem. Je ale jasné, že to bolí. Teď ale mám strach z Ruska.

Jaká je podle vás výhoda vtipu oproti článkům?
Myslím, že kresba je takový úlevný prvek. Působí na lidi přívětivě, oddechově. U textu je to horší. Kolikrát když si do ruky vezmu noviny, tak už se mi ani do toho nechce začítat. Zejména po dovolené, to cítím úplně fyzický odpor.

Sledujete kolegy karikaturisty?
Ne, to nedělám. Když se mi dostanou do ruky noviny, tak se samozřejmě podívám, ale že bych to dělal cíleně, to ne. Člověk má práci vzpomenout si, co kreslil sám, ještě aby se tam míchalo: Neměl to (Vladimír) Renčín nebo (Vladimír) Jiránek?

Myslíte, že celkově je politická satira krotší, než bývala?
Spíš mám pocit, že to zmizelo. Například satirické pořady v politice, to mě mrzí. Třeba Markoviče jsem sledoval hodně rád. Myslím, že i žánr karikatur mizí. Generace vymírá - odešel Jiránek, (Dušan) Pálka. Noviny nemají peníze a nejsou mladí autoři, protože nedostali šanci. Žádný hotový autor nepřijde, musí někde vyrůst. Já jsem tři roky nosil kresby do Dikobrazu, než mi vzali první. To byl pro mě hnací motor. Pak jsem dostal příležitost v roce 1991, kdy jsem nastoupil do Lidových novin. Kresby k novinám patřily, byla po tom poptávka.

Dikobraz tenkrát samozřejmě plnil roli i podivné zábavy, na druhou stranu tam ale autoři dostávali příležitost. Dnes nic takového není a mladí autoři nedostávají šanci. Jediné, odkud to může přijít, je z internetu, který je v tomto svobodné médium. Začínající karikaturista za to sice často nic nemá, ale že to lidé sledují, může pro něj být taková motivace, která mu dá vyrůst.

Vy stále máte motivaci?
Jednak živím rodinu a splácím hypotéku a taky mě to pořád baví. Bez toho by to šlo hodně těžko. Jsem rád, když se můžu k něčemu vyjádřit a druhý den to v těch novinách vyjde. Furt z toho mám takovou dětskou radost. Vždycky jsem byl zastáncem laskavého humoru, ale mám pocit, že jsem ho opustil a je tam trochu ten skepticismus. Laskavost není úplně všelék, a když je člověk nasr..., je zdravé to dát najevo. 


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video