Jak váš bratr Ctirad snášel nemoc?
Byl nemocný několik desetiletí, asi to měl už z Jáchymova od záření. Poprvé se nemoc projevila v roce 1957, kdy byl na vojně půl roku v nemocnici. Více se to pak projevilo v roce 1963. Byl na tom velice špatně, ale vyléčil se. Následkem léčení teď dostal leukémii.
Strávil jste s ním poslední dny v sanatoriu. Byl s vámi ještě schopný komunikovat?
Když jsem byl na obchodních cestách v Asii, měl u sebe přátele z České republiky, kteří se o něj starali. Už asi půl roku věděl, že zemře. Dvě dámy z České republiky, které o něj pečovaly, mi daly vědět, že je vážně nemocen, tak jsem se okamžitě vrátil. Také jsme přivezli naši sestru Zdenu z České republiky. Radek byl ještě plně schopen komunikovat, mohl trochu chodit a měli jsme docela dobré konverzace. Dva dny před smrtí měl 81. narozeniny, to jsme ještě plánovali, že budeme slavit s jeho nejbližšími přáteli tady v Clevelandu u něj v nemocnici. K tomu už nedošlo.
Smrt Ctirada Mašína |
Právě v Clevelandu bude mít pohřeb. Je už rozhodnuté, kdy se uskuteční?
Ještě ne. Jsou různé administrativní věci, které se musí samozřejmě vyřídit. Dáme vědět teprve v polovině příštího týdne, jak to budeme organizovat.
O pohřbu v České republice jste neuvažovali?
Samozřejmě, že se o tom uvažovalo, ale to pro Radka nepřipadalo v úvahu, pokud je v Čechách taková situace, jaká je. Několikrát jsme v tisku hovořili o tom, co by se muselo stát, abychom se vrátili do Čech.
Dostal jste kondolence i z Česka?
Hromadu. Já jsem to ještě neviděl, přichází mi to i e-mailem, ale nemám momentálně moc času se na to dívat. Ale je vidět, že je velký zájem.
V Česku se toho od dob komunismu mnoho nezměnilo
S bratrem jste měli každý svou rodinu, svou práci, ale jak často jste byli spolu v kontaktu?
My jsme si telefonovali. Já jsem byl v Kalifornii, bratr žil po léta v Clevelandu v Ohiu. Když bylo něco zajímavého, o něčem důležitém jsme se chtěli poradit, tak jsme si zavolali. Naposledy byl Radek u nás na Vánoce, i se Zdenou.
Byli jste si poměrně podobní vzhledově. Bylo to tak i povahově?
Nevím, jestli jsme si podobní vzhledově, to je na individuální posouzení. A povahově? Myslím, že v různých aspektech ano, v mnoha ne.
Ctirad Mašín
Josef Mašín
Co vám bude na bratrovi nejvíce chybět?
Byli jsme si blízcí, dost jsme spolu komunikovali, měli jsme společný cíl. A byl to můj bratr. Samozřejmě, že jsme spolu prošli situacemi, které byly v jistém smyslu unikátní. A to je něco, na co člověk nemůže zapomenout.
Nestýskalo se vám s bratrem po Česku? Například po Poděbradech a dalších místech, které jste znali a měli rádi?
Stýská nestýská. Samozřejmě občas vzpomínám na to, jak to bylo v Poděbradech. Jenže ti lidé, které jsme znali, tam ani nejsou. Situace je jiná, než jak jsme si to představovali, když jsme začal odboj proti komunistům. Samozřejmě, že bych se tam někdy rád podíval, ale být to nemusí. Pokud se situace nezmění, tak nevím, proč bych tam jel.
Bratři Ctirad a Josef Mašínové na snímku z roku 1988.
Jak by se podle vás měla situace změnit?
V České republice se toho dneska vlastně moc nezměnilo od doby, kdy tam byl komunismus. Komunistická strana dále existuje, což je rarita ve východním bloku. Funguje i nadále kontinuita komunistických zákonů. Majetky, které byly rozkradeny komunisty, zůstaly rozkradené pod ochranou těch zákonů. Čtyřicet procent soudců jsou bývalí komunisté. Co se tam změnilo? Já moc změny nevidím. Já říkám, že demokracie je state of mind (stav mysli - pozn. red.) a já myslím, že state of mind Čechů není na té úrovni. Volby samotné neznamenají demokracii, ty má i Hamas a neřekl bych, že je to demokracie a svoboda. Svoboda neznamená, že si člověk sedne do letadla a jede na Kubu nebo Bahamské ostrovy na dovolenou.
Přijal byste státní vyznamenání od prezidenta Václava Klause?
To je věc velice hypotetická, poněvadž nám nikdy žádné státní vyznamenání nebylo nabídnuto a my také žádné vyznamenání nikdy neočekávali. Že jsme byli několikrát navrženi, toho si vážíme. Vážíme si také lidí, kteří uznávají to, co jsme dělali.
Vaše dcera Barbara napsala o vaší odbojové skupině knihu Odkaz. Vy nemáte v plánu sepsat paměti?
Já myslím, že toho bylo řečeno již dost a je už na jiných, aby to vyhodnotili. Je tam několik tisíc stránek záznamů Stb a všechno, co jsme dělali, je doložitelné. Možná, že se do toho může pustit někdo jiný. Já mám dost co dělat, jsem plně zaneprázdněn. Myslím, že jedna knížka z mé strany stačí.
Zasloužili by si bratři Mašínové státní vyznamenání?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 5. září 2011. Anketa je uzavřena.
