Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nervozita a spěch. Rodiče prvňáky školou zbytečně straší, říká expertka

  6:15aktualizováno  6:15
Rodiče by se měli snažit dítě na první třídu „natěšit“, ne vystrašit tím, že se školou spojují pouze nutnost kázně. V rozhovoru pro iDNES.cz to říká pedagožka Jana Kropáčková, která se specializuje na přechod z mateřské do základní školy. „V žádném případě by učitelé dítě neměli testovat a odškrtávat si, co umí,“ uvedla k zápisům do první třídy.

Jana Kropáčková se na Pedagogické fakultě UK zabývá předškolním vzděláváním a úskalími spojenými s přechodem dětí z mateřské do základní školy (30. 8. 2016). | foto: Yan Renelt, MAFRA

V těchto dnech jde další ročník dětí poprvé do první třídy. V čem vidíte největší úskalí přechodu z mateřské do základní školy?
Těch úskalí je více. Jedno z nich je, že se zásadně mění režim - nejen samotného dítěte, ale celé rodiny. Velká změna je už jen to, že do školy se musí chodit zkrátka pravidelně. Nejde týden chodit a pak zůstat týden doma. Dětem i rodičům přibudou povinnosti, rodina se musí více zajímat o to, co dítě ve škole dělalo. Druhé úskalí je motivace dítěte. Rodiče se musí snažit, aby dítě na přechod „natěšili“. Mnoho rodin bohužel dítě školou tak trochu straší: „Počkej ve škole, tam budeš muset poslouchat.“ Rodina by měla s dítětem o škole hovořit, vyprávět vzpomínky, ale samozřejmě jen ty hezké. Téměř každý prvňáček se většinou přirozeně do školy těší, protože to je něco nového. My bychom to těšení měli podporovat, ne v něm vyvolávat obavu.

Jana Kropáčková

PhDr. Jana Kropáčková, Ph.D. (1967) vystudovala magisterský obor předškolní pedagogika a učitelství pro 1. stupeň základní školy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.

Pracovala jako učitelka mateřské školy, 1. stupně základní školy a krátce i na střední škole. Po interním doktorandském studiu v oboru pedagogika nastoupila v roce 2002 na katedru primární pedagogiky, kde v současné době působí jako odborná asistentka a zároveň v letech 2009 až 2016 zastávala funkci proděkanky pro studijní záležitosti.

Zaměřuje se na téma návaznosti předškolního a školního vzdělávání, problematiku raného dětství, pedagogickou praxi a výchovu dítěte v rodině. Aktivně pracuje ve výboru profesní organizace Asociace předškolní výchovy, je členkou České asociace pedagogického výzkumu, poradní skupiny pro předškolní vzdělávání Národního ústavu pro vzdělávání, poradního sboru ministerstva školství pro předškolní vzdělávání a výboru pražské pobočky České pedagogické společnosti.

Je autorkou knihy Budeme mít prvňáčka a spoluautorkou publikací Vzdělávání dětí od dvou let a Předškolní pedagogika.

Jana Kropáčková

Jana Kropáčková

Ale co když se dítě přesto změny děsí? Jak s ním mají rodiče pracovat?
Před začátkem školního roku si s dítětem mohou projít cestu do školy, jít se na školu podívat, zjistit, kdo s ním bude chodit do třídy, jestli tam je nějaký kamarád. Případně se domluvit s rodinou kamaráda a jít v první školní den společně. Nechat na dítěti, aby se samo podílelo na výběru oblečení, které si na sebe vezme první den. Nechat ho vybrat kytičku nebo kornout se sladkostmi a dárečky pro kamarády. Vybrat společně školní pomůcky. Chybou je, když rodič vše nakoupí a zařídí bez dítěte.

Jak by měl proběhnout samotný první školní den?
Rodiče by si měli zajistit dostatek času, vhodné je ideální je vzít si na prvního září dovolenou. Vhodné je, když si na celý první školní týden zařídí volnější pracovní rozvrh, protože dítě chodí do školy jen na jednu, dvě, tři hodiny. Je důležité, aby s ním rodiče začátek školního roku mohli opravdu prožívat, aby měli čas v klidu dojít do školy a ze školy domů, přitom si vyprávět. Rodina by měla dítěti poskytnout pocit jistoty, bezpečí a hlavně čas. Když dítě ucítí klid ze strany rodičů, tak i ono samo se zklidní. U některých dětí se občas objeví slzičky - i to k tomu patří a dá se to zvládnout.

První den můžeme pojmout opravdu slavnostně tak, že dítě doprovodí maminka, tatínek a třeba i prarodiče. Rodina si to dokumentuje, fotí, natáčí. Společně pak mohou jít do cukrárny nebo na oběd. Nebo si prvňáček může pozvat kamarády na zahradu a udělat zahradní oslavu. Těch způsobů je víc a jde o individualitu dítěte, o to, co má rádo, k čemu inklinuje, rozhodně ho nenutit do ničeho, co by mu nebylo příjemné.

Kde rodiče v tomto období dělají nejčastější chyby?
V tom, že podcení přípravu prvního školního dne. Chybou bývá spěch, třeba se zaspí, vzniká nervozita. Ideální proto je už na konci prázdnin s dětmi všechno v klidu připravit, včetně například koutku, kde má školák svoje věci a učební pomůcky.

Novela školského zákona od příštího roku zavádí povinný poslední rok v mateřské škole. Co o této změně soudíte? Je podle vás docházka do školky před vstupem do první třídy nutností?
Na úvod nutno říct, že novela tuto povinnost zavádí a už nemá příliš smysl polemizovat o tom, jestli to je nebo není dobré. Je to zkrátka tak a bude se s tím muset počítat. Předškolní vzdělávání má v České republice dobrou pověst, o čemž svědčí to, že asi devadesát procent dětí mateřskou školu navštěvuje již dnes, aniž by to bylo povinné. Tím rodiče sami vyjadřují, že věří předškolnímu vzdělávání, a že děti do mateřské školy většinou dávat chtějí.

Já se domnívám se, že je vhodné, aby dítě před vstupem do základní školy předškolní zařízení navštěvovalo. V období předškolního věku už mu totiž nestačí pouze rodina, potřebuje vrstevníky. V mateřské škole si nejen hraje a vzdělává se, ale samozřejmě se také učí určitým pravidlům - učí se, jak komunikovat s vrstevníky, s paní učitelkou. Obecně lze říci, že cílem předškolního vzdělávání je především rozvoj osobnosti dítěte přispívající k jeho zdravému citovému, rozumovému a tělesnému vývoji a k osvojení základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů.

Jak dlouho by tedy dítě v ideálním případě mělo do školky chodit?
Ideálně déle než jen poslední předškolní rok. Když začne chodit do mateřské školy mezi děti, tak mnohdy hodně stoná. Z toho roku pak do mateřské školky chodí intenzivně dejme tomu půl roku. Delší docházka do mateřské školy je nutná zejména u dětí z méně podnětných rodin nebo ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Pokud má dítě vyrovnat některé nedostatky v rodinném prostředí, tak jeden rok nestačí.

U těchto dětí tedy platí, že čím dříve nastoupí do školky, tím lépe? Doporučila byste docházku třeba už od dvou let dětí?
To nutné není. Záleží vždy samozřejmě na individuální zralosti dítěte. Některé dítě bude zralé už od dvou let, jiné až ve třech, další ve čtyřech. Záleží také na procesu odpoutávání od rodiny. Roli hraje například už zmíněná imunita dítěte. V některých případech pediatr doporučí, že zatím není vhodné, aby dítě navštěvovalo kolektiv vrstevník, protože má slabší imunitní systém.

U dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí je důležité motivovat pro školku celou rodinu, na čemž pracují například některé neziskové organizace. Rodina musí v mateřskou školu získat důvěru. Samotná povinnost předškolní docházky to nespasí, protože rodiče vždy mohou hledat cesty, jak se této povinnosti alespoň částečně vyhnout.

Zeman dal prvňákům ve Stochově památníčky, dostal žákovskou a lentilky

V současnosti je stále možné, aby předškoláci zůstávali doma až do první třídy, což volí asi deset procent rodičů. Jaký je poté rozdíl mezi prvňáčkem, který jde do školy z rodiny a tím, který chodil do školky?
To se nedá snadno zobecnit. Pokud se bude dítě vzdělávat doma, ale bude se zároveň setkávat s dalšími vrstevníky v rámci zájmových aktivit, může to částečně mateřskou školu kompenzovat. Pak jsou třeba maminky učitelky, které se rozhodnou zůstat s dítětem doma. Znovu říkám, že je to individuální, rodiče by měli nejlépe vědět, co konkrétně jejich dítě potřebuje.

Co by dítě při vstupu do první třídy mělo zvládat? Doporučujete například, aby ho rodiče učili předem písmena?
Ne, v žádném případě to není nutné. Samozřejmě pokud se dítě o písmena nebo číslice samo zajímá, tak tu jeho zvídavost nepotlačovat. Rodiče by měli rozvíjet to, co v dítěti je, ale nijak to neakcelerovat, například tím, že se ho budou snažit naučit číst před vstupem do základní školy. Dítě se to tam bude učit s ostatními. Smyslem předškolního vzdělávání není vyrovnat výkony jednotlivých dětí, ale vyrovnat jejich vzdělávací šance.

Které dovednosti a znalosti by tedy dítě při vstupu do první třídy skutečně mít mělo?
Tato otázka se v současné době velmi diskutuje. Řekla bych, že nelze vyjmenovat dovednosti nebo vědomosti, které by mělo dítě mít. Každé je jiné a jinak dozrává. Startovací úroveň je tedy různorodá, učitel s tím musí pracovat a rodič by si to měl uvědomovat také. Podle mě jsou daleko důležitější jiné věci: dítě by si mělo věřit. Mělo by umět řešit problém - vědět si rady, když něco neví, když se třeba ztratí, mělo by se umět zeptat. Další věc je rozvoj komunikačních kompetencí, mělo by se umět domluvit s kamarády a s paní učitelkou. Mělo by být přiměřeně psychické odolné a vydržet určitou zátěž, protože ve škole se bude muset soustředit.

Tyto věci učitelky v mateřských školách sledují a pokud se jim něco nezdá, tak většinou spolupracují s rodiči a myslím, že i rodiče sami se v současné době velmi zajímají, jak je jejich dítě zralé a připravené do školy. Současné předškolní vzdělávání by mělo dítěti usnadňovat nejenom jeho vzdělávací, ale i životní cestu. Ideální je, když se rodiče dítěti věnují, když si s ním povídají, čtou, když mu dají prostor pro volnou hru a pohyb. Musí mít i čas na relaxaci - to neznamená, že by mělo spát po obědě, ale odpočinek by mít mělo.

Nutností je zřejmě určitá samostatnost - umět se obléct, obout, dojít na záchod...
Samozřejmě, samostatnost k tomu patří. Ale neznamená to, že budeme dítě testovat, jestli si umí zavázat tkaničku. To se dá vyřešit tím, že mu dáme boty na suchý zip. Jde spíš o dovednost postarat se sám o sebe, umět si ve spolupráci s rodiči připravit věci do školy. Jedná se nejenom o samostatnost v sebeobsluze, ale také o samostatnost sociální, neboť z dítěte se stává školák.

Jana Kropáčková se na Pedagogické fakultě UK zabývá předškolním vzděláváním a...

Pro odklad nástupu do první třídy o jeden rok se statisticky častěji rozhodují rodiče u chlapců. Čím to je?
Je to zaprvé způsobeno tím, že chlapci dozrávají o trochu později než dívky. Proto je chlapců s odkladem o něco více, zejména těch, kteří jsou narozeni v letních měsících. Občas se u nich i v šesti letech objevuje určitá nesamostatnost a nejistota. Mohou dozrávat nerovnoměrně v různých oblastech. V jedné oblasti je chlapec třeba velmi šikovný, má například zájem o angličtinu nebo o letadla, ale zároveň má handicap v tom, že není dostatečně samostatný, nebo hůř snáší odloučení od rodičů. Po dohodě je pak lepší školní docházku odložit.

Vývojem předškoláků a prvňáčků se zabýváte již řadu let. Mění se podle vás děti nějakým způsobem? Jdou současné generaci některé věci lépe nebo hůře než generacím minulým?
Děti, nebo spíše jejich projevy, se v některých ohledech mění, protože se mění celá společnost. Každá generace je jiná. Současné děti jsou hodně zvídavé, je v nich podporováno vyjadřování vlastního názoru a mají hodně informací. Perfektně ovládají mobilní telefony a tablety, nikdo je to nemusí učit. Mají více informací a větší rozhled. Na druhou stranu mají méně času a prostoru pro volnou hru a volný pohyb. Není už běžné, aby si jen tak hrály na ulici jako dřív. O to jsou dnes ochuzeny, což je zřejmě dáno strachem i životním stylem rodin. Mnohdy se neumí s jistotou pohybovat ve volné přírodě, jsou nemotornější. Určitý rozdíl tedy vidím ve fyzické zdatnosti. Dlouhodobým trendem je také růst tělesné výšky a časnější biologická dospělost. Určité klíčové aspekty dětství se ale nemění. Malé děti jsou stále hravé, důvěřivé a dobrosrdečné - nechtějí ublížit druhému a mají důvěru ve svět.

Podle výzkumů dnes také lépe počítají.
Ano, ale opět hodně závisí na podnětnosti prostředí. V současné době se o matematice hovoří, hodně se podporuje v mateřských školách, takže některé děti třeba napočítají i do vyšších čísel. Ale ono na tom příliš nezáleží, protože v první třídě stejně děti začínají od začátku. Spíš než do kolika umí dítě počítat, jsou mnohem důležitější dovednosti: porovnat co je více a méně, rozlišit co je a není stejné. Tedy spíše než školní matematiku trénovat předpoklady pro ni.

Mění se v čase také přístup rodičů?
Jistě. V současné době rodiče daleko více promýšlejí budoucí kariéru i vzdělávací dráhu dítěte. Daleko více se zajímají, kam dítě půjde, jestli je škola úspěšná, jaké zájmové kroužky nabízí, jestli nabízí povinně volitelné předměty a tak dále. Mnohdy má rodič už v první třídě představu, kam dítě chce směrovat, což může být nebezpečné, protože pak do dítěte mnohdy projektuje své případné neúspěchy. Je dobré, když rodič respektuje, že dítě je individualita, neměl by se ho snažit manipulovat do něčeho, co mu je cizí. A neměl by přeorganizovávat jeho čas.

Když dítě nastoupí do školy, mělo by mít stále čas na hraní, snění, takzvané „nicnedělání“. Když přijde ze školy, potřebuje si samozřejmě odpočinout. Někteří rodiče mají ale tendence dítěti rozplánovat čas tak, že má školu, pak školní družinu a následně kroužky. Ale už nezbývá čas na hraní, na povídání s rodiči. To je nebezpečné. Samotný nástup dítěte do školy je totiž časově, ale i fyzicky a psychicky náročný. Myslím, že v té době dítěti stačí jeden zájmový kroužek.

Zápis do školy nemá být zkouška, ale rituál

S časovou náročností souvisejí i domácí úkoly. Podle některých názorů by vůbec neměly existovat - dítě se má učit ve škole a doma si hrát.
Domácí úkoly nebo spíše domácí příprava je nezbytná. Jde ale o míru. Je třeba, aby se dítě od první třídy doma připravovalo na školní vyučování, což spočívá v tom, že si s rodiči připraví věci na druhý den, zkontroluje si ořezané pastelky, slabikář. Domácí úkoly mohou být také formou, že si má dítě něco přinést do vyučování, například, že má s rodiči sesbírat kaštany. Cvičí se tím, aby si dokázalo zapamatovat věci nebo vyřídit vzkaz rodičům.

Nikdo nechce učit. Budou nám chybět tisíce kantorů, bojí se Valachová

Třetí úroveň domácích úkolů je procvičování toho, co se naučilo ve škole. V tomto bych se přimlouvala za ponechání domácích úkolů ve čtení. Je dobré, když to není jen domácí úkol, ale dítě to má jako návyk už z předškolního období díky tomu, že si s ním rodiče každý den čtou před spaním, povídají, a tím podporují jeho čtenářskou pregramotnost už v předškolním věku. Myslím, že by děti měly dostávat i další drobné úkoly, ale nemělo by se to přehánět. Nemělo by to rozhodně fungovat tak, že dítě přijde ze školy a bude celé odpoledne dělat jeden úkol za druhým.

Jaký máte názor na zápisy do první třídy? Není to pro dítě jen zbytečný stres? Například podle ombudsmanky není přítomnost dítěte u zápisu vůbec nutná (více čtěte zde).
To je pravda. Já si myslím, že zápis do první třídy by měl být spíš formou rituálu než nějaké zkoušky. V žádném případě by učitelé dítě neměli testovat a odškrtávat si, co umí. Díte do základní školy nastoupit musí, protože máme povinnou školní docházku. Buď tam nastoupí v šesti, nebo sedmi letech.

V některých školách zápis do první třídy opravdu probíhá jen tak, že se dítě projde po škole, seznámí se s prostředím, paní učitelka se ho zeptá, co má rádo, jestli zná nějakou básničku nebo písničku. Jinde zápis ale stále probíhá tak, že dítě plní dílčí úkoly. Ministerstvo školství před časem vydalo metodický pokyn, který upozorňuje, že by zápis neměl být dlouhý, neměl by dítě testovat, mělo by to být spíš takové motivační přivítání ve škole.

Valachová zahájila školní rok

Škola by měla být místem, kde se učí respektu, úctě, fair play a ohledu na ostatní, řekla ve čtvrtek na začátku školního roku ministryně školství Kateřina Valachová. Vyzvala děti, učitele i rodiče, aby se podíleli na vytváření bezpečného prostředí ve škole. Ministryně zahajuje školní rok podruhé, funkce se ujala loni v červnu.

Považuje to za jednu z nejpříjemnějších povinností. "Učitelkám a učitelům i nepedagogickým pracovníkům pokračuje naplno další kus zodpovědné práce, žákům končí prázdniny a začíná období naplněné povinnostmi, ale i poznáváním nových věcí, nových učitelů a spolužáků," řekla.

Věří, že změny včetně zvýšení platů pocítí všichni zaměstnanci ve školství. "Není to boj jednoduchý a rozhodně není ještě vybojovaný. Jsem přesvědčena o tom, že každý člověk má za svou práci dostat spravedlivé ohodnocení," poznamenala.

Zdroj: ČTK

Jak důležitá je osobnost učitelky nebo učitele? Co když si s dítětem zkrátka nesedne?
Stát se to samozřejmě může. Nikdo z aktérů by to neměl podporovat a rozdmýchávat konflikty. Rodiče a učitelka by se měli snažit hledat, kde došlo k nedorozumění. Musím říct, že učitelé a učitelky, které mají žáky v prvních třídách, se na děti těší a opravdu zřídka dochází k problémům. Ale samozřejmě se může stát, že dítě bylo zvyklé na paní učitelku z mateřské školky, která byla třeba více mateřsky laděná, a překvapí ho, když nová paní učitelka je více autoritativní... Pokud vznikne závažný problém, tak je samozřejmě řešení, aby dítě přestoupilo do jiné třídy nebo školy. Ale na začátku školního roku bych to nedělala, protože pro dítě by přestup byl další zátěžovou situací. Navíc může být neshoda způsobena jen prvním okamžikem, dítěti třeba nebylo nijak ublíženo, ale jen cítí, že mu třeba paní učitelka nevěnovala dostatečné množství času.

Nejvíce problémů pramení z toho, že se o neshodách nehovoří. Pokud rodič vidí nějaký problém, tak by měl jít za učitelkou, snažit se s ní domluvit, hledat společně cestu. Ona zpočátku dítě nezná, nedokáže odhadnout případné problematické věci, kterým se při komunikaci s rodiči dá předejít.

Co byste vzkázala rodičům letošních prvňáčků?
Aby se spolu s dětmi těšili na začátek školního roku, aby to brali jako počátek něčeho nového. A aby si ten okamžik užili, protože to velmi rychle uteče a člověk se pak už vrací jen ke vzpomínkám. Rodičům a dětem bych přála, aby na sebe měli dostatek času, a to nejen prvního září.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.