S návrhem na zrušení lustrací sice nyní přišli opět komunisté, ale i šéf ČSSD Bohuslav Sobotka se vyjádřil, že po 23 letech od listopadu 1989 je platnost takového zákona sporná. Jaký je váš názor?
Myslím, že se po těch letech od přijetí lustračního zákona projevuje určitá lhostejnost veřejnosti k idejím a základním principům, z nichž čerpala společnost v době převratu. To je patrné a z tohoto pohledu může mít Sobotka pravdu. Až na tři věci: lustrační zákon má sice dnes už víceméně jen symbolickou roli, ale i tak si myslím, že ty symboly stále mají nějaký význam. Druhou věcí je, že by se neměl měnit zákon kvůli jednomu člověku. To je nesystémové. Pokud už se nějaký zákon má změnit, tak by se tak nemělo dít jen kvůli jednomu člověku a nic na tom nemění, že dostal ve volbách pětinu hlasů. Musí tu prostě existovat obecná pravidla.
A v neposlední řadě je zde symbolický zádrhel právě v tom, že to navrhují komunisté. Byl bych tady hodně opatrný, protože komunistům jde hlavně o to si někde polepšit. Četl jsem nedávno nález Ústavního soudu z roku 2002, který se k lustračnímu zákonu vyjadřoval, a ten obecně mluví o tom, že společnost musí mít šanci bránit se proti vlastní sebedestrukci. A lustrační zákon v tom hraje určitou pojistku, proto bych byl s jeho rušením opatrný.
Jan RumlBývalý disident. Po listopadu 1989 se nejprve stal náměstkem federálního ministra vnitra. V roce 1992 byl zvolen za ODS do Sněmovny. V letech 1992 - 1997 zastával post ministra vnitra. V roce 1997 byl jedním z aktérů tzv. Sarajevského atentátu. V roce 1998 z ODS vystoupil a stal se předsedou nově vzniklé Unie svobody. V letech 1998 až 2004 byl senátorem. Poté se z politiky stáhl. |
Proti lustračnímu zákonu nicméně vystupoval i prezident Václav Havel. Dokonce dvakrát odmítl podepsat jeho prodloužení, vždy ho museli přehlasovat poslanci...
On skutečně s principem lustračního zákona nesouhlasil. Bylo to však proto, že se to týkalo jeho některých nejbližších spolupracovníků. Měl s tím obrovský problém, protože jak ty lidi znal a věřil jim, tak si myslel, že nic zlého neudělali a že pouhý fakt evidence není průkazný.
Navíc mu jeho kamarádi, kteří ho obklopovali, říkali "nikomu jsme neublížili Václave". A on tomu uvěřil. Z lustračního zákona byl proto poměrně rozčarovaný, protože kvůli němu přicházel o nejbližší spolupracovníky a někdo mu asi navíc řekl, že je to zákon využívající princip kolektivní viny. Což ale není pravda. On měl vždy pocit, že ty komunisty se musí porazit ve volbách a že ze společnosti budou odstraněni přirozeným způsobem. Ale to samozřejmě nikdy nefungovalo.
Prezident Havel nicméně v souvislosti s lustračním zákonem zmiňoval, že by bylo lepší, kdyby situaci úředníků řešil zákon o služebním poměru. A mluví se o tom i nyní. To by vám vyhovovalo?
Jsem připravený to strávit. Otázka je, jak by lustrační zákon byl zapracován do zákona o služebním poměru.
O tom se ale přece mluví dlouho, minimálně deset let. Jste bývalý politik, navíc jste byl ve vládě. Proč tedy trvá příprava toho zákona tak dlouho?
Služební zákon začal vznikat ještě za mého působení na ministerstvu vnitra, tehdy ho ale předkládalo jiné ministerstvo, už nevím přesně jaké. A zákon byl nakonec schválen, nabyl účinnosti, ale fungovat nezačal. Ale pak přišly volby a jejich vítěz řekl, že potřebuje vyměnit některé úředníky na ministerstvech, což služební zákon znesnadňuje. A zároveň ten vítěz řekl, že zákon potvrdí až pak. Jenže přišly nové volby a situace se opakovala. Je ale jasné, že někdy ten zákon musí konečně začít platit, jen nevím, jestli se tak má stát nyní.
O rychlé změně tohoto zákona nyní mluví i šéf ČSSD Sobotka, byl by to vlastně způsob, jak Andreje Babiše dostat do vlády. Vy jste před chvílí zmínil, že kvůli jednomu člověku by se neměly měnit zákony. Tady ale možná případ jednoho člověka zapříčiní, že konečně začne platit norma, která se tak dlouho odkládá. Není to tedy nakonec pozitivní vyústění?
Je možná pravda, že zákon začne nyní platit, ale je otázka, jak dlouho ještě bude trvat, než se tak stane. On je sice nějaký zákon připravený, ale nemusí se novým poslancům líbit. Bude u něj probíhat určitě nějaká diskuze, to zabere měsíce, půl roku. To znamená, že pokud chce být Andrej Babiš ministrem financí, bude muset půl roku počkat, než se to vyřeší. Ale znovu opakuji: myslím, že by se zákony neměly měnit na základě problému jediného člověka. To je prostě nesystémové.
Lustrační zákonAndreje Babiše se týká tzv. velký lustrační zákon přijatý v roce 1991, který stanovuje, že představitelé některých funkcí ve státních institucích musejí mít negativní lustrační osvědčení. To má dokazovat, že nespolupracovali s komunistickou Státní bezpečností. Zákon měl platit pouze pět let, byl ale opakovaně prodloužen. Naposledy to bylo v roce 2000, kdy byla stanovena neomezená doba jeho platnosti. Zákon dvakrát projednávali ústavní soudci (nejprve federální, pak i samostatného českého státu) a řekli, že není v rozporu s Ústavou. Celé znění zákona naleznete například zde. |
Vy sám jste zmínil, že Andrej Babiš dostal ve volbách pětinu hlasů. Nezměnil na tom nic ani fakt, že o jeho údajné spolupráci všichni věděli a ví se i o jeho soudu se slovenským Ústavem paměti národa. Nemělo by se i z tohoto důvodu na lustrační zákon nazírat tak, že prostě voliči si už myslí něco jiného? Někteří politici už o tom také mluví...
Lustrační zákon má problém, že je nejednoznačný. On se vlastně na politiky přímo nevztahuje. Lze ho ale vykládat tak, že ministr, který řídí kamenné ministerstvo, je zároveň nejvyšším představitelem vládní správy v tom daném úseku, a tudíž by se na něj lustrační zákona vztahovat mohl. Nevědí si s tím rady ani ústavní právníci, a proto se vytvořil takový zvyk, že každý kdo chce být jmenován ministrem, by měl předložit negativní lustrační osvědčení. Já nejsem dostatečně erudovaný právník, abych dokázal vysvětlit, jestli je správná verze A nebo B. Faktem ale je, že nový služební zákon už nepočítá s verzí B, tedy, že by ministr byl nejvyšším představitelem státní správy.
Mě ale zajímalo něco jiného - tedy jestli se to, zjednodušeně řečeno, nemá nechat na rozhodnutí voličů. V případě Andreje Babiše dali poměrně najevo, že jim jeho případná minulost před rokem 1989 až tak nevadí.
Ale ten zákon stále platí. A pokud přijmeme výrok, že ministr je zároveň nejvyšším představitelem státní správy, tak ten, kdo jej jmenuje bez negativního lustračního osvědčení, může překračovat zákon.
Troufnete si vůbec odhadnout, jak by mohl Andrej Babiš dopadnout u slovenského soudu?
Nevím. Nedokážu to objektivně posoudit. Ale myslím, že už dávno měl požádat o vydání lustračního osvědčení. Evidence jsou propojené, takže by i v Česku zřejmě dostal, vzhledem k tomu, že je evidovaný, pozitivní lustrační osvědčení. A až v tu chvíli se měl obrátit na soud v té zemi, kde je materiály jsou, tedy na Slovensko. A tamní soud by mu třeba dal za pravdu, že vědomě nespolupracoval. Rozsudky si vzájemně uznáváme, takže by se tím mohl prokázat i tady. Měl prostě tu současnou situaci předjímat a neřešit ji na poslední chvíli. Nakonec ho ta situace dohnala.
Vám by osobně vadilo, pokud by Andrej Babiš zasedl ve vládě třeba jako ministr financí?
Myslím, že by ve vládě být měl. Lidé takhle volili a rozhodli se pro nesystémové strany, protože ty systémové se chovaly uboze a zkazily, co mohly. Babiš prostě dostal pětinu hlasů a do vlády by měl jít i tím svým nevyřešeným problémem.
