V ruském roce je jedno období, kdy velebení Josifa Vissarionoviče Stalina vždycky notně zesílí. Ano, jsou to týdny kolem 9. května, jenž je pro Rusy Dnem vítězství (ve druhé světové válce).
Tou dobou se v ulicích ruských měst vynoří diktátorovy portréty, jeho tvář se objeví na autobusech, v metru. Spolu s tím zesílí i hádky. Diskuse. O Stalinově roli v dějinách. O represích, Lubjance, lágrech, nehoráznosti a příliš krátké historické paměti.
Rusové a StalinJosif Vissarionovič Stalin je v dnešním Rusku stále živý. A jednou z příčin toho je skutečnost, že je u moci Vladimir Putin. K takovému závěru došli u příležitosti šedesátého výročí Stalinovy smrti sociologové moskevského centra Carnegie. "Destalinizace v postsovětském Rusku se ukázala polovičatá," napsali experti v nové studii, která vyšla právě při kulatém výročí. Stalinova popularita v posledních letech vzrůstá, tvrdí experti a odvolávají se přitom na sociologické průzkumy. Markantní nárůst čísel se dá podle nich vypozorovat zvláště od té doby, co se vloni v květnu do Kremlu vrátil Putin (po čtyřech letech prezidentství Dmitrije Medveděva). V roce 1989 byl "rating" Stalina minimální. Za pozitivní postavu dějin jej považovalo jen dvanáct procent Rusů (pro srovnání – u Vladimira Iljiče Lenina to bylo Podle expertů centra Carnegie zmíněné údaje mimo jiné dokazují pravdivost rozšířeného klišé, že Rusové nad sebou potřebují pevnou ruku. Že dokážou ocenit pouze hrubý styl vládnutí. "Řečené potvrzuje i paradoxní skutečnost, že pro Rusy je Stalin zároveň krvavý tyran i efektivní manažer," napsal web NewsRu.com. Josif Stalin (1878–1953), vlastním jménem Ioseb Džugašvili, byl národností Gruzín. Jeho vláda znamenala jednu z nejhorších epoch v dějinách Ruska. Ve stalinských lágrech zahynuly miliony lidí. |
Nikita Petrov v těch dnech většinou už ani nekroutí hlavou. Zná Rusy i jejich minulost jako své boty. Je historik, pracuje ve společnosti Memorial a ve stalinismu "leží" už léta. Právě on je tím pravým člověkem, s nímž se bavit o Stalinovi a jeho dějinné úloze v době, kdy si Rusko připomíná 60. výročí diktátorova úmrtí.
V Rusku se pořád debatuje o vytvoření jednotné státní normy, podle níž by se mělo o Stalinovi učit ve školách. Před pár lety třeba vzbudila rozruch učebnice, v níž byl Stalin vykreslen jako "efektivní manažer". Už jednotná linie existuje?
Ty snahy se netýkají jen Stalina samotného, ale celkového záměru státní moci vypracovat, řekněme, konstruktivní vlastenecký pohled na ruské dějiny. Pokud jde o Stalina, je možný jen jeden standard. Byl to zločinec, který porušoval sovětské zákony i mezinárodní právo. Už se toho ví tolik, už toho bylo tolik napsáno, že pominout jeho zločiny prostě není možné.
Nicméně pravda je, že v Rusku teď můžeme pozorovat jakési zveličování Stalinovy role coby vůdce země za druhé světové války. Svědčí to mimo jiné o neschopnosti vyrovnat se s minulostí, na druhou stranu je to však z pohledu dnešního vedení země logické. Ono totiž vychází ze sovětské minulosti, ze sovětského zřízení. Přetnout tenhle vztah a prohlásit, že sovětský režim byl zločinný, je pro současné vedení ideologicky nemožné.
Bývalý prezident Dmitrij Medveděv Stalina veřejně odsoudit dokázal. Řekl, že to byl diktátor a masový vrah. Vladimir Putin to nikdy neudělal.
To je pravda. Je to i tím, že Putin je mnohem opatrnější a pragmatičtější politik. Neřekl bych, že to vypovídá o jeho sympatiích ke Stalinovi, osobně si totiž nemyslím, že by byl Putin nějaký stalinista. Ale chápe, nakolik osoba Stalina rozděluje společnost. A navíc se mu Stalin hodí při budování jakési nové železné opony mezi Ruskem a Západem: Aha? Takže Západu se Stalin nelíbí, že? Tak my ho tady trošku zveličíme, zatlačíme na jeho roli ve válce!
Putinova politika je v tomhle směru prostě... mazaná. Když se ho jednou na Stalina zeptali přímo, odpověděl něco v tom smyslu, že je to složitá otázka, protože "když ho pochválíš, urazí se jedni. Když ho pohaníš, urazí se druzí". Putin je člověk funkce a nechce dělat chyby. Na druhou stranu právě s ním se do politiky vrátily mnohé sovětské praktiky.
A jak na Stalina hledí obyčejní Rusové? Je asi logické, že staří váleční veteráni, kterých už ani moc nezbylo, jej velebí. Ale co mladí lidé? Není divné, když dvacetiletí studenti na Den vítězství mávají Stalinovými portréty?
Mládež už se stala obětí státní propagandy, která veškeré vlastenecké úsilí soustředí právě ke Dni pobědy (tj. Dni vítězství). Nazval bych to "pobědocentrismem". Mladí už na to hledí z takové, řekl bych, fanouškovské pozice. To my jsme vyhráli! Stalin byl náš lídr! A že tam někde venku mluví o nějakých zločinech? Copak se nás to týká? V tomhle smyslu bych řekl, že stát dosáhl svého. Většina obyvatel Ruska se ke zločinům spáchaným sovětským režimem staví absolutně lhostejně.
Bylo tomu někdy jinak?
Víte, perestrojka byla mimo jiné reakcí společnosti na ta léta lží. Sovětský stát nikdy pravdu o represích neřekl. Nepřiznal, kolik lidí zemřelo v lágrech a jaké byly mechanismy represí. Vědělo se jen, že nějaké byly. A tak když společnost začala (za Gorbačova) postupně rozkrývat pravdu, když se lidé začali dozvídat, kde jsou oběti represí pochovány a kolik jich vůbec bylo, byl to pro společnost šok.
Jenže hned v 90. letech přišel šok nový a pro každodenní život mnohem větší. Ekonomické změny, divoký kapitalismus. Spousta lidí nevěděla, jak žít, jak přežít. Téma stalinské minulosti tak logicky ustoupilo do pozadí. A pak vyrostla nová generace, pro niž byl nějaký stalinismus už nesrozumitelný. Mladí, kteří už vyrostli v lhostejnosti.
Rusové si připomněli StalinaU Stalinova hrobu při kremelské zdi v Moskvě se v úterý dopoledne začali po stovkách shromažďovat lidé s kyticemi. Velká byla hlavně delegace ruských komunistů vedená předsedou strany Gennadijem Zjuganovem. "Bez unikátní zkušenosti Lenina a Stalina nejsme schopni se dostat z krize," řekl Zjuganov novinářům. Za příklad hodný následování označil Čínu, jejíž vedení "jde Leninovou a Stalinovou cestou a dosahuje přitom těch nejvyšších temp hospodářského rozvoje". Rozdílně dnes na Stalinovo výročí reagoval i ruský tisk. Zatímco opoziční list Novaja gazeta na své titulní straně otiskl velký nápis "Staline, sbohem", prokomunistický list Sovetskaja Rossija opatřil úvodní stranu Stalinovým portrétem a článkem nazvaným "Jeho čas přijde". |
Čili je skoro zbytečné se ptát, zda jsou si dnešní Rusové vědomi, nakolik sovětský režim zničil jejich společnost, mezilidské vztahy, hodnoty...
Jsou samozřejmě lidé, kteří nad tím přemýšlejí. Vidí příznaky, rozdíly v atmosféře a morálce tady v Rusku a na Západě, kam jezdí. Ale celý národ se zamyslet nemůže. Je třeba mít na paměti, že dnešní Rusové jsou stále ještě produktem oněch časů.
Sovětská moc vychovávala lidi k nenávisti. Učila je nenávidět všechno cizí, přičemž nenávidět taky znamená mít strach. Panovala neustálá ostražitost, připravenost čelit nepříteli. Ale jak říkám, většina společnosti nad tím nepřemýšlí. Tím pádem taky zcela lhostejně přijímá návrat typicky sovětských praktik, jako je třeba branné cvičení ve školách. To se skutečně děje a nikdo proti tomu neprotestuje.
Také se debatuje o tom, zda nezavést pro mladé lidi, když ve čtrnácti letech dostávají občanku, nějakou přísahu věrnosti vlasti. Úřady se prostě i dnes snaží přinutit lidi vlast milovat. Ale proč má mít člověk rád svoji zemi? Protože se v ní cítí dobře. Protože ví, že se o něj jeho země stará a že si ho váží. U nás se ale všechno děje silou. Donutíme tě milovat svou zem!
Dokážete po všech těch letech studia stalinské epochy jmenovat něco, co Stalin udělal dobře?
Za Stalina bylo jistě dosaženo některých věcí. Ty kanály. Moskva-Volha. Bělomořsko-baltský. A tak dál. Jenže všichni víme, jaké ruce tyhle velké stavby socialismu budovaly. Ty tisíce vězňů, které na stavbách zemřely. Právě proto nelze hovořit o Stalinových úspěších. Byly vykoupeny cenou tak obrovskou, že vlastně přestávají být úspěchy. Řekněte, pochválil by dnes někdo Hitlera za německé dálnice?
