Poslankyně za hnutí ANO a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková.

Poslankyně za hnutí ANO a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková. | foto: František Vlček, MAFRA

Justici je nutné změnit, jinak soudci nebudou stíhat, říká exministryně

  • 36
Rok a měsíc ve funkci ministryně spravedlnosti má za sebou Helena Válková. Její působení v čele tohoto rezortu skončilo v únoru vynuceným odchodem. „U zákona o státním zastupitelství chybělo jasné zadání od koaličních stran, tedy KDU-ČSL a ČSSD,“ řekla v rozhovoru pro iDNES.cz k jednomu z bodů, který jí kritici vytýkali.

V souvislosti s vaším odchodem zazněla kritika týkající se ministerstva spravedlnosti. Mimo jiné jste prý nestíhala plnit harmonogram. Můžete se k tomu vyjádřit? 
Při plnění legislativních úkolů jsme nedopadli zas tak hrozně. Domnívám se, že hlavní kritická slova se nevážou k mému odchodu, ale k situaci, která tady byla asi před půl rokem. To se mluvilo o „osudových chybách“ ministryně spravedlnosti v souvislosti s odchodem paní Marvanové (o odvolání Hany Marvanové z postu náměstkyně čtěte zde). Teď to tak není, podařilo se nám legislativní skluzy z této doby již z větší části napravit.

Zpoždění ale nabírá zákon o státním zastupitelství. Čím to je? 
Zde od začátku chybělo jasné politické zadání, které jsme od koaličních partnerů zdlouhavě získávali. Také jsme dlouho diskutovali s představiteli státního zastupitelství, kdy každý z nás měl jinou představu. Jednali jsme například o tom, jak by měly vypadat speciály (více o návrhu speciálních státních zastupitelství zde) a jaké by byly důsledky případného zrušení vrchních státních zastupitelství. Takže si myslím, že plán legislativních prací plníme dobře. Zda se stihne poslat v dubnu návrh nového zákona o státním zastupitelství do mezirezortního připomínkového řízení je otázkou, ale v červnu by měl být určitě již předložen vládě.

Helena Válková

Právnička se specializací na trestní právo a vysokoškolská učitelka Helena Válková dostala při svém nástupu na post ministryně spravedlnosti několik úkolů. Mezi šesti nejdůležitějšími, které se dostaly i do programového prohlášení vlády, byl zákon o státním zastupitelství a dokončení reformy vězeňství. Ani jeden z nich nestihla dovést do konce.

Pomalé tempo a to, že prý jako ministryně neuměla řídit svůj rezort pevnou rukou, se staly terčem kritiky z řad poslaneckého klubu hnutí ANO, za které byla zvolena.

Proč neprošel návrh tohoto zákona tak, jak to předložilo Nejvyšší státní zastupitelství? Měla jste při zpracování nového návrhu nějaké zadání, nebo od počátku chybělo? 
V návrhu zákona, jak nám ho předložilo Nejvyšší státní zastupitelství, a který se v prvním pololetí roku 2014 projednával, se počítalo s modelem, kdy měl vzniknout speciál v lůně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle mě by tam došlo ke kumulaci moci, a my jsme s mým tehdejším prvním náměstkem a mým nástupcem ve funkci doktorem Pelikánem dospěli k závěru, že bude lepší vytvořit tyto speciály mimo strukturu Nejvyššího státního zastupitelství.

Z jakého důvodu by vám vadilo podřadit speciál pod Nejvyšší státní zastupitelství? 
Speciál sám o sobě musí být relativně samostatný a mít plné kompetence k vyšetřování závažné trestné činnosti. Ale pokud by byl součástí Nejvyššího státního zastupitelství, pak nelze ani garantovat jeho dostatečnou kontrolu, ani zamezit riziku zasahování do jeho činnosti. To, myslím, není ideální stav. Za daleko lepší považuji, aby speciál stál mimo standardní soustavu státního zastupitelství. Až ve chvíli, kdy speciál v konkrétní kauze uzavře vyšetřování, tj. předtím než bude podána obžaloba, by dle mého názoru měl být kontrolován nadřízeným orgánem, tj. buď druhým stupněm speciálu, nebo Nejvyšším státním zastupitelstvím.

Takový návrh jste tedy předložila loni na podzim. Přesto ho ale čeká ještě přepracování. Co se na něm nelíbilo? 
Nejdříve jsme zvažovali model dvou speciálů, poté jsme jej zúžili na jeden speciál, ale dvoustupňový. A na semináři na podzim loňského roku jsme získali zpětnou vazbu, že ani toto neodpovídá představám našich koaličních partnerů. Proto říkám, že tu bylo nedostatečné zadání od koaličních stran, tedy KDU-ČSL a ČSSD, jaká je jejich představa. Vyžádali jsme si jejich písemné připomínky, které jsme dostali koncem roku, a současně jsme znovu zahájili rozhovory s představiteli státního zastupitelství. Podle mého přesvědčení nemůžeme jít do parlamentu se zákonem, u kterého dvě koaliční strany nesouhlasí se základními principy jeho konstrukce, a ten, kterého se zákon týká, tedy státní zastupitelství, je také zásadně proti. Takže zpoždění je tady naprosto legitimní a omluvitelné. Teď se jednání opět rozběhla a my buď musíme jít na kompromisy, anebo musíme svůj návrh stáhnout. Myslím si, že pokud do toho půjdeme bez kompromisů, bez podpory koaličních stran, tak samozřejmě ztroskotáme.

Na to se neptejte

Redakce chtěla položit exministryni i otázky týkající se jejího odchodu a sporu s vedením hnutí ANO. Helena Válková ale předem přes svou mluvčí vzkázala, že se k tomu už nebude vyjadřovat.

Speciál je vaší novinkou? 
Ne, to určitě ne. V zahraničí ho najdete v různých zemích. Například v Rakousku je model, který by se dal u nás úspěšně převzít, ovšem se specifikacemi, jaké potřebuje Česká republika. Pracuje tam speciální útvar, který zahrnuje i odborníky z jiných neprávnických profesí, z ekonomiky, financí, IT, a ti společně vyšetřují závažné hospodářské zločiny. Když nemáte vysoce kvalifikované, specializované lidi, tak je velká pravděpodobnost, že obviněné ani nepostavíte před soud, anebo státní zástupce v hlavním líčení neprokáže jejich vinu.

Je speciál zásadní bod, který zbývá dořešit v zákoně o státním zastupitelství? 
To určitě ne. Podle mě je klíčové i to, zda budou nebo nebudou zrušena vrchní státní zastupitelství. Já nejsem proti jejich zrušení, ale v situaci, kdy uvažujeme o velké justiční reformě a o tom, zda se ze čtyřstupňové struktury nestane třístupňová, což se týká i soudů, tak se mi zdá zbytečně ukvapené rušit nejprve vrchní státní zastupitelství a až potom i vrchní soudy.

Jak daleko je nyní reforma justice? 
Paní redaktorko, o tom se nyní konkrétně vyjadřovat nemohu. Je to věc, o které jsem dlouho přemýšlela a je obsažena i ve zpracovaném nástinu strategie justice do roku 2020. Její realizace vyžaduje velmi důkladnou přípravu. Začali jsme na tom pracovat v rámci nově konstituovaného oddělení strategií. Do této justiční reformy patří posílení soudcovské samosprávy, založení Nejvyšší rady soudnictví, zefektivnění fungování soudů a zjednodušení soudní soustavy ze čtyř na tři stupně. K tomu je potřeba diskuze, semináře, získání odborné veřejnosti a poslanců a až na závěr nová legislativa.

Budete moci tyto záležitosti ovlivnit z postu poslankyně? 
Věřím, že budu mít možnost v rámci Ústavně právního výboru a jeho podvýborů velmi dobrou možnost tyto věci prosazovat na půdě parlamentu. Určitě o tom diskuze bude. A to zahájení reformy, to, že existuje pracovní tým, který se tím zabývá, a že doktor Baxa (Josef Baxa je předseda Nejvyššího správního soudu, pozn. red.) byl vyzván, aby sestavil tým, který připraví návrh pro vznik Nejvyšší rady soudnictví, to považuji za položení koleje, po které se teď už může jet. Nebo samozřejmě nemusí, může se dělat jiná reforma, ale já doufám, že můj nástupce v tomto směru bude kontinuálně pokračovat. Tady ho čeká ještě hodně práce, i přesvědčovací, nejen té legislativní. 

Z vašich slov mám dojem, že sice vzniká zákon o státním zastupitelství, neměl by být ale prioritou. Chápu to správně, že podle vás by mu měla předcházet reforma justice? 
Reforma justice je mnohem významnější než zákon o státním zastupitelství. Nabízí se zcela legitimně otázka, kterou jsem na podzim položila vedení hnutí ANO i koaliční radě: Je na místě řešit teď zákon o státním zastupitelství, zvlášť když vidím připomínky k němu? A bylo mi řečeno, ano, máme to v plánu legislativních prací a je potřeba návrh představit a předložit. Uvidíme, jestli se ta politika teď změní nebo ne. Pokud ne, tak se má v dubnu předložit k připomínkovému řízení a v červnu vládě návrh zákona o státním zastupitelství. Ale mnohem podstatnější je prosadit tu velkou reformu justice.

Pokud by bylo na vás, přípravu zákona o státním zastupitelství, která se hodně zdržuje, byste odložila až na dobu, kdy se bude řešit velká reforma? 
Ano, nadto samo Nejvyšší státní zastupitelství už několikrát jasně artikulovalo, že pokud to nebude „jeho“ zákon, ten, který si napsali, tak to už raději nechtějí žádný. (O výhradách nejvyššího žalobce Pavla Zemana čtete zde.) Za této situace je otázka, jakého kompromisu se podaří dosáhnout mému nástupci. Jestli bude muset couvnout, a nepředložit radši nic, nebo půjde ven s předlohou, která bude bojkotovaná, anebo se mu podaří přesvědčit koalici, že je potřeba jít cestou velké reformy justice.

Každý velký zákon potřebuje občas korekci

Exministryně spravedlnosti Helena Válková a její nástupce Robert Pelikán na snímku z června 2014.

Co všechno velká reforma justice obnáší a proč je potřeba? 
Je to jednak zeštíhlení, ale také elektronizace justice, lepší využívání on-line přenosů, videokonference, elektronizace soudního spisu, a zlepšení manžerských dovedností předsedů okresních, potažmo krajských soudců. Měli by např. umět vytvářet takové pracovní týmy, které se budou umět lépe vypořádat s nápadem nových věcí. Nezapomeňme, že čelíme zvýšenému nápadu, který bude ještě v příštích letech pokračovat, v důsledku přijetí nového občanského zákoníku. Jsou věci, které musí být řešeny podle občanského zákoníku ze 60. let, a podle nového, který nabyl účinnosti 1. ledna 2014, a těch věcí bude čím dál víc. Takže soudy budou muset postupovat v úplně odlišném režimu u obdobných věcí, jako jsou například rozvod nebo dědictví. Ze začátku nebudou soudy tak rychlé, jako když desítky let používaly rutinně kodex z 60. let, a mohly proto relativně rychle rozhodovat. Tohle by do velké míry mělo kompenzovat nové řízení soudu a využívání moderních elektronických nástrojů.

Jak je možné, že současný občanský zákoník platí tak krátce, a už potřebuje novelizaci? 
To je úplně logické. Každý velký kodex potřebuje po určité době korekci. Je otázka, co je to určitá doba. Některé nejasnosti a chyby se odhalí vzápětí, jako tomu bylo např. s kauzou „Klokánky“ (čtěte zde), jiné až postupem doby. Myslím, že jsme správně chyby a nejasnosti „viditelné“ prakticky hned od počátku, zařadili do takzvané urgentní (malé) novely, která je v současné době už projednávána v mezirezortním řízení, a nyní uvidíme, jak bude přijata parlamentem.

Váš nástupce má ale zásadnější výhrady k novému občanskému zákoníku. Vy je nesdílíte? 
Já zde zastávám jiný názor. Jsem pro to, abychom si nechali minimálně dva roky, než se ukáže, zda tu vznikají problémy, které se nepodaří odstranit rozhodovací praxí soudů. V tomto ohledu bude asi můj nástupce postupovat jinak, uvidíme, možná předloží koncepční novelu už v tomto roce. A zda bude úspěšná a podaří se ji prosadit i politicky, to bude záležet již na jejím přijetí nebo odmítnutí vládou a posléze pak i parlamentem. Já jsem v těchto věcech spíše konzervativní, po velkých otřesech, jaké přineslo přijetí nového občanského zákoníku, bych raději s další „reformou“ soukromého práva vyčkala. 

Kdy se bude chystat koncepční novela občanského zákoníku? 
Ona se ta rozsáhlejší novela připravuje na ministerstvu už teď. Je veřejným tajemstvím, že můj nástupce se už jako první náměstek do toho s vervou jemu vlastní pustil. Podle legislativního plánu by měla jít do připomínkového řízení ještě v červnu letošního roku a vládě na podzim letošního roku. Ale to bych brala velmi zdrženlivě. Uvidíme, jak bude přijata ta zmiňovaná urgentní (malá) novela, která má jen dvanáct bodů. Pokud i ta narazí, podle mého názoru to bude znamenat, že není prostor předložit novelu velkou. Ale můj nástupce na to může mít jiný názor.

Pustila jste se také do reformy vězeňství. V čem se má vězeňství změnit? 
Reforma vězeňství začala nepřímo tím, že bylo vyměněno vedení Generálního ředitelství Vězeňské služby (více zde). Bez toho by totiž k žádné zásadní reformě nemohlo dojít, protože tehdejší vedení takovou potřebu ani nepociťovalo.

Vězeňská služba se měnila naposledy v roce 1993

Co jste stihla změnit ve vedení Vězeňské služby? 
Chtěli jsme zejména, aby došlo k decentralizaci, to je k zeštíhlení Generálního ředitelství Vězeňské služby a posílení pravomocí jednotlivých věznic. Podařila se redukce o 30 míst na Generálním ředitelství, což je úspora jen za uplynulý rok asi kolem 20 milionů korun. Samozřejmě to je první krok. První reforma vězeňství, porevoluční, proběhla v roce 1993, a od té doby nic. Nyní je třeba odvážně, systematicky a koncepčně prosadit ve všech oblastech vězeňství nové trendy, opatření a postupy, aby naše vězeňství patřilo v Evropě k těm skutečně progresivním a z hlediska snižování rizika recidivy i nejefektivnějším.

Jaký je hlavní smysl reformy? 
Přiblížit se evropským standardům, nejen pokud jde o metry čtvereční, ale zejména pokud jde o nahlížení na výkon trestu ve věznici. Je to ta nejdražší sankce, kterou máme k dispozici, a která by měla tedy být i velmi účinnou. Bohužel tomu tak dosud není. Nesmíme s ní plýtvat tam, kde lze uplatnit jiné, alternativní sankce. Sem patří třeba i ty tolik diskutované elektronické náramky, ale i resocializační programy, které budou lepší a efektivnější, a kterými se sníží procento recidivy. To se pohybuje v současnosti kolem padesáti, šedesáti procent, záleží na konkrétní statistice. Nestačí také pouze zavést nějaký slibný nový program, ale musíme jej současně monitorovat a objektivně vyhodnotit jeho výsledky. Chybí nám nezávislý výzkum, který by ukázal, zda něco funguje nebo ne. U nás je praxe taková, že něco zavedeme, nevyhodnotíme to, pokračujeme v tom deset let, abychom potom konstatovali, že to bohužel nefunguje tak, jak se předpokládalo. Dalším z úkolů, jak snížit recidivu, je dobudovat přechod mezi uzavřeným výkonem trestu odnětí svobody a životem za branami věznice, to znamená doplnění systému zacházení s odsouzeným o takzvané domy na půli cesty a probační centra.

Jak mají tyto domy fungovat? 
V současné době je to tak, že člověk po propuštění z výkonu trestu často skončí na ulici, kde se dá velmi brzy opět dohromady s těmi, které poznal ve věznici. Nemá práci a dopouští se proto trestné činnosti, aby se nějak uživil. Na našem pracovním trhu se nehledá snadno práce s plným trestním rejstříkem, navíc propuštěný člověk je často i značně zadlužený. Domy na půli cesty by znamenaly, že po výkonu trestu by propuštěný měl chráněné sociální bydlení, kde by byl kontrolován třeba v tom, jak zachází se svými příjmy, ale současně by se mu pomáhalo najít práci. Takových lidí, kteří chtějí po propuštění z věznice pracovat, je hodně, a když pak pracovní místo získají, váží si toho a začnou splácet dluhy. Tím se významně sníží i riziko jejich recidivy. Proto je zavedení domů na půli cesty tak důležité.

To je ale věc, která určitě vyjde hodně draho. 
Draho? Určitě to bude méně drahé, než mít doživotní recidivisty. Navíc jsme navázali spolupráci s církvemi, a od toho si hodně slibuji. Některé majetky, které se jim vrátily, a nechci být teď konkrétní, protože jsme teprve na začátku, by se využily pro tyto účely domů na půli cesty. Přineslo by to onen obtížně vyčíslený zisk v podobě nulové nebo velmi malé recidivy.

Jak do reformy vězeňství zapadají elektronické náramky? Bude se kvůli nim muset měnit trestní řád? 
Pokud jde o domácí vězení, tak tam legislativně není co měnit. V praxi je však velká škoda, že nám chybí elektronický monitoring a probační úředníci všechno sami nezvládnou, tak se trest domácího vězení moc nevyužívá. K tomu je třeba jen to, aby byli trestní soudci včas upozorněni, že již přichází ten moment, kdy se kontrola odsouzených probačními úředníky významně posiluje o elektronické náramky. K tomu by měly sloužit semináře na Justiční akademii, kde by se v praxi mohli soudci přesvědčit o výhodách elektronických náramků, doslova si je „osahat“ a seznámit se s jejich přednostmi i riziky. Další možností je i využití elektronických náramků pro účely trestního stíhání v případech, které jsou nyní řešeny vazebně, tj. velmi draze a s mnoha vedlejšími negativními důsledky pro obviněného i společnost. Příslušná novela trestního řádu už byla odeslána do připomínkového řízení, brzy by měla být předložena vládě a poté parlamentu. Řekněme, že nejpozději do roka by mohla nabýt účinnosti.

Ve funkci ministryně jste skončila k 1. březnu. Jaké jsou vaše plány na nejbližší dobu? 
Určitě teď nejedu na dovolenou, ač mi to mnozí vřele doporučují. Jsem ráda, že jsem se vrátila k poslanecké práci. O mém zařazení do konkrétních výborů bude rozhodovat poslanecká sněmovna. Domnívám se nicméně, že vzhledem ke své právnické profesi bych například v ústavněprávním výboru mohla být nejvíce prospěšnou. Budou se tam řešit otázky, o kterých jsme spolu hovořili, a navíc ještě mnoho dalších, v nejbližší době například novely z oblasti exekučního řízení a insolvenčního zákona.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue