Na dědu jsem pyšný, ale musím jít vlastní cestou, říká Churchillův vnuk

Vnuk někdejšího britského premiéra Winstona Churchilla Nicholas Soames přijel tento týden do Prahy odhalit památník pro československé letce ve službách RAF. Stát se po vzoru svého děda ministerským předsedou netouží. „Když děláte tuto práci, musíte se všeho ostatního vzdát,“ řekl v rozhovoru pro MF DNES.

Koho jiného pozvat na odhalení památníku pilotům RAF než vnuka legendárního válečného premiéra Británie Winstona Churchilla. „Na podobné akce nás se sourozenci zvou pořád. Neustále se odhaluje množství Churchillových památníků. Dnešek však není o něm, ale o těch skvělých českých a slovenských pilotech, kteří ukázali neuvěřitelnou odvahu. Jsou fantastičtí,“ řekl v den odhalení památníku šestašedesátiletý Nicholas Soames.

Jenže veteránů každým rokem ubývá. Před několika dny zemřela i Soamesova jednadevadesátiletá matka Mary, nejmladší z pěti Churchillových dětí. Žena, která sama byla za války v armádě. „Její generace už tady dlouho nebude, a proto je důležité, že Česko nezapomíná a mladí vědí, co ti piloti udělali,“ podotýká Soames, poslanec za konzervativce v britském parlamentu.

V sobotu jste byl královnou povýšen na rytíře za službu v politice. Mám vám říkat sire?
Klidně mi říkejte, jak se vám líbí...

Až do dvanácti let jste žil v domě Winstona Churchilla, musíte na něj mít kupu vzpomínek...
Ano, ale byl jsem dítě. Děda zemřel, když mi bylo šestnáct. Poslední čtyři roky byl už velmi starý a prakticky jsem s ním nemluvil. Tehdy jsem si neuvědomoval, jak významnou postavou byl. Viděl jsem ty davy všude, kam se hnul, ale pro nás to nebyl Winston Churchill, nýbrž děda.

Nicholas Soames

Je nestarším z pěti dětí Christophera Soamese a Mary Soamesové. Tedy nejmladší dcery někdejšího britského ministerského předsedy Winstona Churchilla. Soames žil s rodiči prvních dvanáct let svého života v sídle prarodičů Chartwell.

Vystudoval prestižní Eton College a později vojenskou školu Mons Officer Cadet School. Poté sloužil coby důstojník v armádě. Po několikaleté kariéře burzovního makléře pracoval mimo jiné v americkém Senátu v kanceláři senátora Marka Hatfielda.

Od roku 1983 je poslancem za konzervativce. Za vlády Johna Majora v letech 1994 a 1997 byl náměstkem ministra obrany. Později byl stínovým ministrem obrany. V současné době je předsedou Rady Konzervativní strany pro Blízký východ a od roku 2011 je členem Královské rady.

Je podruhé ženatý, má tři děti.

Jaký byl k vnukům?
Velmi velkorysý, vlídný a milý.

Prý jste se ho v dětství zeptal, jestli je skutečně největší světovou postavou. A on odpověděl: Ano, a teď odprejskni! Je to pravda?
Naprosto! Bylo mi tehdy tak čtyři, pět let. Proklouzl jsem do jeho ložnice, kterou hlídal jeho sluha Fritz, mimochodem bývalý německý válečný zajatec. Odpoutal jsem jeho pozornost a vklouzl do pokoje. Děda seděl na posteli a četl noviny. Zakašlal jsem, on se na mě podíval a řekl: Co chceš, chlapče? A já se ho pak na to zeptal. Jeho odpověď byla samozřejmě vtip. Jako děda byl roztomilý.

Pro vašeho dědu pracoval bývalý německý válečný zajatec?
Ano. Začal pracovat na zahradě v Chartwellu (někdejší sídlo Churchillů pozn. red.) během války, byl jako vězeň spolehlivý. Na konci války mu děda řekl: nechci, aby ses vrátil do Německa, ale zůstal a pracoval pro mě. Fritz zůstal do jeho smrti. Byl mu naprosto oddaný. Byl to skvělý a milý chlap, všechny děti nás brával rybařit.

Jak moc Winston Churchill ovlivnil váš život?
Jsem neuvěřitelně pyšný, že jeho krev proudí v mých žilách. Ale je rok 2014 a jako ostatní musím jít vlastní cestou. Pomohl mi v mém životě? Stal bych se poslancem, kdybych nebyl jeho vnukem? Doufám, že ano.

A není to někdy unavující být s ním neustále spojován?
Není. Ale má matka byla jedním z posledních lidí, kteří skutečně Winstona Churchilla znali. Historik Max Hastings ji nedávno řekl: „Pokaždé, když se na vás podívám, uvědomím si, že jste jediný dosud žijící člověk, který večeřel s Rooseveltem, Eisenhowerem, Trumanem i Stalinem,“ Bůh ho zatrať. Prostě se všemi těmito velkými postavami. Ona zažila historii, kterou už nikdo z první ruky nepopíše.

V parlamentu jste třicet let. V roce 2005 se spekulovalo, že byste měl vést konzervativce a stát se premiérem. Odmítl jste. Proč?
Řada lidí mi říkala, že bych to měl udělat. Ale nemohl jsem o tom ani vážně uvažovat. Mám rád svoji ženu a děti. A když děláte tuto práci, musíte se všeho ostatního vzdát. Může to znít sobecky, ale rád dělám i jiné věci v životě. Byl jsem na různých vysokých postech, ale už to dělat nechci. Jsem rád poslancem.

A co máte mimo práci rád?
To vám ani náhodou nemůžu říct... Ale vážně, nechci, aby mé děti žily ve zlaté kleci. Chci číst knížky, cestovat s manželkou. A myslím, že konzervativci potřebují ve vedení mladé lidi. Už ani nemám energii, nejradši bych každý den šel do postele v deset večer...

Budete se příští rok ucházet znovu o poslanecký post?
Ano. A pokud budu naživu i potom, tak znovu.

Co říkáte na to, že 70 let ode dne D posílily v eurovolbách krajně orientované strany?
EU byla v podstatě založena na konci 40. let. A tento starý svět už neexistuje. Je to zcela jiná Evropa. Ani politika není podobná třeba té před třiceti lety. Čili nejsem překvapen, že někteří lidé už mají některých věcí dost a volili je. Zároveň se nebojím, že by Evropa byla ohrožena kvůli Marine Le Penové a jí podobným. Jsou to spodní proudy, ale pořád je tady silná řádná politická síla.

Výrazně jste před lety podpořil Johna Majora a Maastrichtskou smlouvu. Nezměnil jste od té doby názor na EU?
Jsem pořád silně prounijní, celý koncept EU je úžasný, ale vždy jsem byl pragmatik a EU se musí od základu reformovat. Částečně proto, že byla zkonstruována pro jinou dobu. Podívejte se na britskou monarchii, jak se adaptovala. A to musí všichni včetně EU.

A jak nahlížíte na posilování britské populistické antiunijní strany UKIP? V eurovolbách pobrala v Británii nejvíce hlasů a je šance, že se příští rok dostane poprvé do britského parlamentu...
V parlamentu získají možná jedno, dvě křesla. Jsou relativně novou silou v britské politice a spousta lidí jim dává protestní hlas. Volí je lidé, kteří jsou naštvaní a rozčarovaní z vlády. Kteří byli naštvaní na každou vládu. A teď mají pocit, že mají koho volit. Británií se zrovna přelévá silná protiunijní nálada a velký problém je imigrace. Kvůli minulé vládě, protože povolila neregulovaný příliv imigrantů.

Jste pro restrikce v případě imigrantů z Evropské unie?
Tohle nemůžeme kvůli unijním smlouvám omezit. Ale můžeme udělat změny v případě vyplácení sociálních dávek. Jsem pro to, aby lidé nemohli jen tak přijet a žádat v Británii sociální dávky.

Kdysi jste podpořil invazi do Iráku. S ohledem na současné dění myslíte teď, že to bylo správné?
Jsem přesvědčen, že bylo správné zbavit se Saddáma Husajna. Ale spojenci včetně Britů neměli pořádný plán, co pak. Husajn byl strašný člověk, povraždil tisíce lidí. Nelze říct, kdo je horší, jestli on, nebo radikálové z ISIL. Ta situace je tam teď ale opravdu vážná. Vize, že by v oblasti vznikl chalífát, neovládané území, je nebezpečná.

Co lze tedy teď dělat?
Nevím. Nikdo to neví. Nejsem příznivcem vojenské intervence, ale možná bude nezbytná. Ale nebude pozemní, možná budou použity třeba bezpilotní letouny. Musíme však opatrně zvážit, co je správné.

Co myslíte, že by udělal Winston Churchill, pokud by dnes vedl Británii?
To opravdu nevím. On vytvářel po první světové válce většinu hranic na Blízkém východě. Takže je otázka, jestli to udělal správně. Nejspíš ne. Nikdo ale není neomylný.