Obojí je možné? Někdy v tom mají guláš i bohemisté, říká šéf češtinářů

Už čtvrt roku se na školách využívá nová Akademická příručka českého jazyka, která doplňuje a zpřesňuje dosavadní pravidla. Předseda Asociace středoškolských češtinářů Jiří Kostečka ji chválí. V rozhovoru pro iDNES.cz hovoří i o úrovni češtiny na školách a co studentům činí největší potíže.

Školy začínají využívat Akademickou příručku českého jazyk (ilustrační snímek). | foto: Petr Topič, MAFRA

Musí si školy novou příručku opatřit, nebo záleží na nich?
Nemusí, většinou si ji však pořizují. Spisovná čeština se ve školách musí vyučovat v souladu s jazykovou normou a ta je v této chvíli stanovena ve třech publikacích - v Pravidlech českého pravopisu, Slovníku spisové češtiny a této příručce.

Jak ji hodnotíte?
Je velmi užitečná a dobře se v ní hledá. V této chvíli je to nejaktuálnější a nejpřínosnější příručka a odstraňuje některé starší nedostatky. Její největší výhoda je, že nepokrývá jen pravopis nebo slovní zásobu, ale v podstatě veškerá problematická místa, která by právě ve škole mohla dělat uživatelům potíž.

Můžete zmínit některé konkrétní příklady?
Například to je shoda podmětu s přísudkem, která udělala loni velikou ostudu v maturitním testu - "Co jste se děvčata navyváděla/navyváděly". Starší publikace se rozcházely v tom, co je správně. Podle nové příručky jen první varianta. Takové drobné rozpory, které občas bývají mezi slovníkem a pravidly, příručka sjednocuje. V některých výrazech byl velký guláš. Řada lidí třeba říkala, že není správné psát vazbu "zmínit něco", ale jen "zmínit se o něčem". Akademická příručka jasně říká, že je správně oboje.

Novou příručku čtenáři vykoupili během měsíce

Akademickou příručku českého jazyka napsaly na základě dotazů z jazykového poradny Markéta Pravdová a Ivana Svobodová z Ústavu pro jazyk český Akademie věd. Publikace o 536 stránkách vyšla koncem února. "Během měsíce byla rozebrána. Hlavně nás těší, že přestože je většina toho na webu, tak lidé chtějí mít i knižní podobu," řekla iDNES.cz Pravdová.

Jazykovědkyně upozorňuje, že příručka stávající pravidla pravopisu nemění, ale jen doplňuje. Oproti pravidlům je obsáhlejší, kromě pravopisu obsahuje i skladbu, tvarosloví či jazykovou etiketu. Příručka má doložku Ministerstva školství a je závazná jak pro státní úřady, tak pro výuku ve školách i pro ostatní uživatele jazyka.

-jpl-

Jsou v příručce i změny spíše k horšímu?
To si nemyslím. Mezi češtináři se vede dost ostrá diskuse, jestli zjednodušovat a nedělat takzvané dublety - tedy že se může psát "hutě" i "huti" nebo "mražený" i "mrazený". V některých případech jsou dublety povoleny a v některých ne a je v tom nebetyčný maglajz. Ani bohemisté v některých případech bezpečně neví, co je správně. I proto je dobré tuto příručku mít, aby si češtináři, kteří učí delší dobu a mají v krvi některé starší věci, uvědomili, že řada toho, co se dříve nesměla, se dnes smí.

Nakolik je pro vás češtináře náročné všechny úpravy vstřebat?
Je to obtížné pro češtináře, kteří svůj obor nesledují a trochu hřeší na to, že jazyk se patrně ze všech studijních předmětů mění nejpomaleji. Teoreticky si češtinář vystačí po aktivní dobu čtyřiceti let s tím, co se naučil a nějak může svůj předmět učit. Ovšem změny se pochopitelně dějí, byť pomalé a ne tak pozorovatelné jako třeba ve fyzice. Češtinář, který sleduje, co se děje, tak toto zachytil za pochodu. Pro mne to žádný problém nebyl. Navíc některé ty věci recenzuji, nebo jsem je konzultoval. Ale vím, že jsou češtináři, bohužel pohříchu dříve narození, kteří vůbec tyto změny nezachytili.

A jaká je to změna pro vaše žáky? Když už se něco dříve naučili a teď se to upraví.
Zas tak velká změna to není. Jazyk se vyvíjí velmi pomalu. Žáci jsou na základní škole devět roků, na střední škole čtyři, za jejich života nastanou tak dvě tři zásadní změny. Například že dnes můžou říct i "oni sází", zatímco dříve to byla hrubá chyba a povolené bylo jen "oni sázejí". Když se mě zeptají, jestli můžou psát socializmus se "z", tak češtinář by měl vědět, že existuje něco jako Český národní korpus a podívat se, čemu dávají přednost aktivní uživatelé mateřského jazyka. Zjistíte, že přípona "ismus" drtivě převažuje nad "izmus", ale naopak ve slově prezident převažuje "z" nad "s".

Může se stát, že když žák změní školu, tak se bude některý pravopisný jev učit jinak, než jak byl zvyklý?
Může se to stát, i když by nemělo. Odvíjí se to od kvality češtináře. Někteří například dlouho nepojali, že se po předložce ve vlastním jménu píše velké písmeno. Byli zvyklí psát ulice Na Zatlance s velkým "z", protože Zatlanka je vlastní jméno a ulice Na příkopě s malým "p", protože příkop není vlastní jméno. Pak přišla velká pravopisná změna a dnes se po předložce píše všechno s velkým písmenem.

Nová příručka

Jazykovědci vyslechli tisíce dotazů a sepsali novou příručku češtiny

My jako Asociace středoškolských češtinářů máme jazykovou poradnu, do které přicházejí i dotazy typu, jakým slovním druhem je u výrazu "smát se" slovo "se". Fakt se může stát, že na jedné škole to učitel určí jako zvratné zájmeno, na jiné jako zvratnou částici a na třetí řekne, že "smát se" je jedno slovo a že to "se" se neurčuje vůbec. Jde o to, jestli je to neznalost češtináře, nebo naopak vychází z různých příruček.

Diktáty klasifikuji o polovinu mírněji než dřív

S čím mají vaši žáci v pravopise největší problémy?

Oni mají problém s pravopisem vůbec, protože jak málo čtou, tak nemají grafickou stránku češtiny uloženou v mysli, tak jak ji měla moje generace. Chybuje se pořád ve stejných věcech - zdvojená "n", druhý stupeň přídavných jmen nebo předpony "s/z". Tvrdé a měkké "i/y" se také občas objeví, ale na střední škole už tolik ne. A potom samozřejmě interpunkce, čárka jim nic neříká. To je asi vliv angličtiny. Asi největší problém jsou malá a velká písmena, ale to je spíše problém mimojazykový, protože potřebujete určité znalosti reálií.

Vnímáte tedy, že znalost pravopisu je o něco nižší než bývala dříve?
Ne o něco, ale viditelně. Já učím třicátý druhý rok, a zatímco dříve byla jedna hrubka stupeň dolů, tak teď to musím dělat tak, že za jednu chybu mám na stoprocentní škále pět procent dolů - na naší škole to totiž děláme podle procent. Dnes tedy pravopis klasifikuji o polovinu mírněji, než když jsem začínal učit.

Diktáty dáváte pořád stejné, nebo texty upravujete?
Některé věty zůstávají, ale jinak to samozřejmě upravuji. Reálie se mění, takže vymýšlím nové a inovuji to tak co tři čtyři roky. Mimochodem i proto, že si studenti dokáží samozřejmě velice dobře říct, co v těch diktátech je. Takže to musím změnit, aby mě příští ročník neobšlehl to, co psal ten minulý.

S novými Pravidly českého pravopisu se počítá nejdříve za deset let. Je podle vás vůbec potřeba, aby se upravila ta poslední z roku 1993?
Ano. Je to velmi zapotřebí. Nejvášnivější diskuse se vede, jak jsem říkal, kolem dublet. To znamená, jestli jít cestou, když to v jazyce existuje, tak to povolit a tím pádem minimalizovat možnost chyby jak novinářů, tak žáků ve školách. Anebo jasně říct, jaká z variant je vždycky správně. O tom musíme jako bohemisté a učitelé rozhodnout.

K jaké variantě se přikláníte vy?
Já se přikláním k druhé variantě a je to ve shodě s ředitelem Ústavu pro jazyk český doktorem Olivou. Tedy jasně říct: toto je vždycky dobře a toto můžeš použít, aniž bys lezl do všech příruček světa.