Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bek: Rektorům došla trpělivost. Pokud vláda školám nepřidá, zakročíme

  18:58aktualizováno  18:58
Po čtyřech letech nesplněných vládních slibů o tom, že vysoké školy dostanou víc peněz, se rektoři rozhodli konat. „Pokud nedojde k nápravě, tak lze těžko očekávat, že semestr začne v obvyklou dobu,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz místopředseda České konference rektorů a rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek. Řada akademiků má podle něj nižší plat než učitelé základních a středních škol.

Rektor Masarykovy univerzity v Brně Mikuláš Bek. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Návrh státního rozpočtu na příští rok, jak jej představil ministr financí Ivan Pilný, vás i ostatní rektory vysokých škol rozčílil. Proč?
S touto vládou vedeme od začátku spory o financování vysokých škol. Hned na počátku svého působení totiž naplánovala, že v rozpočtech pro vysoké školy budou jen samé škrty. K významnému poklesu rozpočtu pro vysoké školy došlo už v roce 2012, tedy v době po ekonomické krizi. Vysoké školy tehdy chápaly, že po krizi jsou veřejné rozpočty ve složité situaci, a akceptovaly to. Když ale nastoupila současná vláda, nezačala špatnou situaci napravovat, ale naopak ji ještě zhoršovala, což narazilo na velkou nespokojenost vysokých škol.

Postupně nám různí vládní představitelé slibovali, že se to zlepší. Paní ministryni Valachové se podařilo prosadit alespoň narovnání střednědobého výhledu, který už nepočítá s dalšími škrty. Ona i premiér nám ovšem výslovně do očí slibovali, že rozpočet vysokých škol bude růst. Tyto sliby nebyly splněny v rozpočtu na loňský rok ani na letošek. A podle současného návrhu státního rozpočtu nebudou opět splněny ani v rozpočtu na rok příští, kdy už tato vláda u moci nebude.

Před pár dny jste řekl, že otevřený dopis, v němž žádáte premiéra o nápravu situace, je poslední „mírná mírová“ výzva k řešení. Co rektoři učiní, pokud vláda do kapitoly rozpočtu pro vysoké školy nepřilije? Začnou vysoké školy stávkovat?
Nevylučoval bych, že se dočkáme stávky, ale tu by organizovaly vysokoškolské odbory. Rektoři počkají, zda nedojde v návrhu rozpočtu ke zlepšení. Pokud ne, tak se 6. září sejdeme a rozhodneme o dalším postupu. Nechci ministrům přes média vyhrožovat, ale myslím si, že je jasné, že rektorům po čtyřech letech slibů už došla trpělivost.

Mikuláš Bek

Muzikolog a dosavadní prorektor Mikuláš Bek se stal 26. dubna 2011 novým rektorem Masarykovy univerzity v Brně.

Místopředseda České konference rektorů pro oblast vzdělávání, vysokoškolský pedagog, docent muzikologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a její současný rektor. V úřadě po sedmi letech vystřídal Petra Fialu, který se stal předsedou ODS.

V minulosti působil na Masarykově univerzitě jako prorektor pro strategii a vnější vztahy. Od roku 2004 je docentem na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Od roku 2010 byl členem expertní skupiny ministerstva školství pro individuální projekty národního operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Pracoval i v Poradním sboru města Brna pro kulturní politiku.

Kromě brněnské univerzity pracoval na Karlově a Olomoucké univerzitě.

Můžete alespoň naznačit, co bude následovat?
Umím si představit, že dokud se nezlepší rozpočtová situace, budou vysoké školy zkracovat dobu výuky. Pokud nedojde k nápravě, tak lze těžko očekávat, že semestr na školách začne v obvyklou dobu. Předpokládám rovněž, že studentské a odborové organizace využijí všech příležitostí k tomu, aby ve veřejném prostoru upozornily na tuto neutěšenou situaci.

Reagoval už premiér na váš dopis?
Zatím jsem četl jen na Twitteru jeho radostné sdělení, že podporuje návrh na navýšení rozpočtu pro vysoké školy, což je hezké, ale to samé nám říkal už před třemi lety a nic se nestalo.

Klíčovým člověkem v rozhodování bude ministr financí. Budete apelovat i na něj?
Určitě. Budeme s ním jednat ve čtvrtek. Doufám, že se nám podaří korigovat některé jeho názory. Minulý týden údajně řekl, že vysoké školy své „obrovské rezervy lijí do betonu“, což je výrok, který mezi rektory vyvolal velký hněv. Máme samozřejmě nějaké rezervy, a myslím, že bychom si za to od ministra financí zasloužili spíš pochvalu. I v nejhorších dobách nespotřebováváme všechno a snažíme se tvořit rezervy na ještě horší časy, přestože nám to zákon neukládá. Kritické období totiž zcela jistě přijde začátkem 20. let, kdy skončí masivní financování prostřednictvím evropských fondů. Ty pomáhaly státu zvládnout financování řady věcí včetně provozu ve školství. Až tyto peníze přestanou proudit, ukáže se, že jsou ve státním rozpočtu obrovské díry.

Na co jsou tedy tyto vaše rezervy určené?
Zejména na obnovu a rekonstrukci budov a zařízení, která jsou zatím v dobrém stavu, ale postupně začnou technologicky zaostávat. Rozhodně ale neplatí, že bychom peníze „lili do betonu“. Pokud vím, tak většina vysokých škol v současnosti neuvažuje o žádných velkých nových investicích. Ty probíhaly v minulosti a to zejména díky evropským penězům. V současnosti školy řeší spíše rekonstrukce. Například naše Masarykova univerzita chce pokračovat v obnově studentských kolejí, které byly postaveny už v 80. letech a po technické ale i bezpečnostní stránce budou brzy nevyhovující.

Podfinancování vysokých škol se zřejmě nejviditelněji projevuje na platech pro akademiky. Můžete říct, jaký průměrný příjem má na vaší univerzitě například vyučující s doktorským titulem?
Rozptyl mezi platy jednotlivých vyučujících - nejen u nás, ale i na dalších školách - je velký. Špičky ve svém oboru, které čerpají evropské granty nebo dělají smluvní výzkum pro firmy, se platově pohybují na úrovni top manažerů. Řada akademiků i na naší univerzitě ale pracuje jen za tarifní plat, který činí měsíčně 24 tisíc korun hrubého. Každý rok velmi obtížně vyjednáváme s odbory o nastavení tarifů. Ty u nás na univerzitě už tři roky stagnují, nebo mírně klesají.

Plat vysokoškolských učitelů z velké části závisí také na penězích, které dostávají za výzkum, tedy na jejich schopnosti získávat různé granty.

Jenže ty akademikům nezaručují žádný stabilní příjem. Grant jednou je, a podruhé není...
To je pravda, z veřejných prostředků určených na vzdělávání studentů je garantovaná jen velmi malá část platů. Čili vzdělávání studentů je pro akademika v současnosti bohužel nejméně finančně atraktivní. On se mnohem lépe uživí, pokud bude místo vyučování dělat vědu nebo smluvní výzkum na zakázku pro různé firmy.

Významná část učitelů na vysokých školách, kteří výzkum nedělají, má reálné platy nižší, než jsou platy učitelů na základních a středních školách. Paradoxní situace je například na pedagogických fakultách: vyučující zde mají mnohdy skutečně nižší platy, než jsou na školách, pro které připravují budoucí učitele.

Jak vysokým školám klesal rozpočet

Rozpočet pro vysoké školy od roku 2007, kdy činil 25,8 miliardy, až na výjimky každým rokem klesal. Na minimum se dostal v roce 2016 s 20,4 miliardy (mld). Klesající tendence se zastavila až v rozpočtu na letošní rok.

2006 - 22,2 mld

2007 - 25,8 mld

2008 - 24,1 mld

2009 - 24,6 mld

2010 - 23,4 mld

2011 - 22,4 mld

2012 - 21,2 mld

2013 - 21,8 mld

2014 - 21,7 mld

2015 - 21,4 mld

2016 - 20,4 mld

2017 - 21,6 mld

2018 - ? (současný návrh ministerstva financí činí 21,7 mld)

Utíkají vám někteří akademici za lepšími penězi do zahraničí?
Musím říct, že od nás zatím ne, protože patříme k univerzitám, které jsou velmi efektivně organizovány a platová hladina je zde přece jen vyšší než na jiných školách. Na řadě škol už je ale odchod zaměstnanců výrazný problém. Pro tyto školy je navíc prakticky nemožné nabídnout přijatelně atraktivní pozice pro akademiky, kteří se vracejí ze zahraničí. Řada kolegů, kteří v minulosti odešli na zahraniční univerzity, dnes totiž uvažují o návratu do České republiky, ale samozřejmě očekávají, že platové podmínky pro ně zde budou adekvátní, což je na řadě škol prakticky nemožné. I u nás je reálné tyto lidi po návratu zaplatit, jen pokud se nám podaří získat na to speciální grant.

Doktorandi od státu v současnosti dostávají 7 500 korun na měsíc. Je to pro začínající akademiky dostatečná motivace?
To není. Řada doktorandů je ale zapojena do výuky nebo výzkumu a má tak měsíční příjem mezi 15 a 20 tisíci hrubého nebo více. Jsou ale samozřejmě i takoví, kteří dostávají jen stipendium 7 500 korun. Myslím si, že stipendia by měla být zvyšována podle výkonu doktoranda, pokud skutečně tráví ve škole nebo v laboratoři spoustu času a věnuje se studiu. Bohužel situace v České republice dospěla k tomu, že významná část doktorandů bere stipendium jako přídavek k platu, který pobírají za práci mimo univerzitu. To je pro obě strany nešťastné. Zvýšení stipendií by umožnilo na obou stranách větší motivaci a tlak na to, aby doktorandi skutečně efektivně využili doby svého studia.

Systém vzdělávání upřednostňuje děti bílých límečků

Volební program TOP 09 počítá s možností zavést na vysokých školách poplatky za studium. Podpořil byste takový návrh?
Ano. Netajím se tím, že patřím k menšině rektorů, kteří si myslí, že stát na nás bude „kašlat“ i dál. Myslím si, že v konkurenci jiných veřejných zájmů - zdravotnictví, sociálních služeb, péče o seniory nebo výdajů na obranu - přijdou vysoké školy ve veřejném rozpočtu vždycky zkrátka. Myslím také, že je spravedlivější a snáze obhajitelné, aby se sáhlo do vlastních kapes těm mladým a zdravým, kteří jsou na začátku své kariéry, než aby se bralo z kapes starých a nemocných.

Nepovede školné k nerovnosti ve vzdělávání? Některé rodiny si ho zřejmě nebudou moci dovolit.
To školné by samozřejmě nemělo být 10 tisíc liber ročně jako v Británii. U nás by mělo činit ročně zhruba deset tisíc korun. Zároveň bychom měli zavést systém stipendií pro studenty ze sociálně slabých rodin a možnost státem garantovaných a odložených půjček s nízkými úroky, jako to funguje například v Austrálii. Za těchto podmínek by školné nezpůsobilo nedostupnost vzdělání pro některé skupiny.

Je třeba říct, že české školství je v současnosti sociálně velmi nespravedlivé i přesto, že je bezplatné. Podle nejnovějších statistik patří Česko k zemím, které mají ve vzdělávání nejmenší míru sociální mobility. To znamená, že je u nás velmi málo studentů, kteří dosáhnou vyššího vzdělání než jejich rodiče. A to jsou vysoké školy zadarmo. V mnoha zemích, které mají školné, přitom studuje na univerzitách mnohem více dětí, jejichž rodiče vysokou školu nemají.

Jak tedy české děti rodičů s nižším vzděláním na vysoké školy „vytáhnout“?
To je otázkou fungování celého školského systému. Dnešní systém, včetně různých typů testování a přijímacích zkoušek, upřednostňuje děti „bílých límečků“, které jsou od dětství v rodinách vedeny k tomu, aby studovaly, chodily do různých kroužků, připravovaly se na přijímací zkoušky. Školský systém nedokáže dobře připravovat děti, které tyto výhody nemají.

Možná je to právě důsledek podfinancování. Chybí nám například silné nástroje stipendijní politiky nebo vyrovnávací kurzy pro studenty, kteří na vysokou školu nepřicházejí z gymnázií, a mají tak například horší znalosti matematiky. Jenomže vyrovnávací kurzy jsou drahé a školy si je nemohou za současných příjmů dovolit. Podfinancování je podle mě jednou z hlavních příčin, proč je české vysoké školství tak asociální.

Co soudíte o názoru ministra Pavla Bělobrádka, že vysokoškoláci studují obory bez uplatnění? Konkrétně řekl, že „každý si u nás studuje, co ho baví“.
S Pavlem Bělobrádkem o tomto nešťastném výroku vedu přátelskou debatu. Já naopak považuji za žádoucí, aby lidé studovali, co je baví. Protože studium toho, co vás nebaví, většinou nedopadá dobře. Navíc v České republice je prakticky nulová nezaměstnanost absolventů vysokých škol bez ohledu na to, jaký obor vystudovali. Není žádný významný rozdíl mezi nezaměstnaností absolventů technických a humanitních oborů.

Česká republika má jeden z nejvyšších rozdílů mezi nezaměstnaností lidí s nižším vzděláním a vysokoškolským vzděláním. A patří k zemím, kde vysokoškolské vzdělání téměř garantuje mnohem vyšší plat v budoucnu. Lidem se tedy v Česku studovat vyplatí. Napříč obory si samozřejmě víc vydělají informatici, než učitelé nebo začínající lékaři, ale dlouhodobě se všem vyplatí studovat.

Čerstvému maturantovi byste tedy poradil, aby vysokoškolský obor vybíral podle toho, kam ho srdce táhne, nikoli jen podle perspektivnosti oboru?
Člověk má samozřejmě studovat věc, ke které má vztah. Strávit tři, pět nebo šest let studiem nějaké oblasti lze dobře jen tehdy, když to člověku přináší určitou radost. O studiu se tedy nemůžete rozhodnout jen z pragmatických důvodů. Například zvolit studium práva s vidinou, že budete vydělávat „spoustu prachů“, přestože k této profesi nemáte žádný vztah... To nedopadá dobře.

Před minulou prezidentskou volbou jste zakázal přednášku Miloše Zemana na půdě univerzity. Na druhou stranu nedávno jste nabídl prostory školy k dispozici pro sběr podpisů prezidentským kandidátům. Jako děkan na vaší škole působí poslanec Jiří Zlatuška... Kde je podle vás hranice pro politickou angažovanost univerzity? Do jaké míry má být apolitická?
Já neříkám, že má být apolitická. Já říkám, že má být politicky neutrální. Nemohu vyloučit, že na univerzitě naší velikosti bude řada studentů a učitelů, kteří se politicky angažují. To je v pořádku a je to normální. Důležité je, že to učitelé musí dělat mimo půdu univerzity. Nesmí zneužívat výuku k politické propagandě své strany.

Pro sbírání podpisů prezidentským kandidátům jsme nabídli prostory, ovšem se zákazem agitace. Volební štáby budou mít možnost umístit si do školy na stůl podpisový arch a tím to končí. Chceme tak vlastně předejít situaci, kdy by mezi akademiky a studenty kolovaly podpisové archy neřízeně. Domnívám se, že je fér, aby na to bylo na univerzitě vyhrazeno místo. Kterýkoli štáb projeví zájem, dostane příležitost.

Už toho některý štáb využil?
To podpisové místo bude otevřeno až v září na konci prvního týdne podzimního semestru. Chceme tomu vyhradit jen několik dnů, prostor v Univerzitním kině Scala bude pro tyto účely otevřen ve dnech 22. až 25. září.

Další věc je, že se vždy před volbami roztrhne pytel s nabídkami přednášek od různých politiků, kteří chtějí působit na studenty. Proto za celou dobu mého působení praktikujeme před volbami určité období karantény.

Co to znamená?
Letos například od 1. července až do parlamentních voleb nebudeme povolovat prezentace žádných politiků. Jedinou výjimkou by byla případná diskuze představitelů všech relevantních stran, jakou naši politologové už v minulosti uspořádali před krajskými volbami.

Podpoříte osobně některého prezidentského kandidáta?
Ano. Některého budu nepochybně volit. Myslím, že všichni vědí, koho mohu já podpořit...

Pod již zmíněným dopisem premiéru Sobotkovi je 25 podpisů rektorů. Jen jeden z nich patří ženě - rektorce. Dobře to ilustruje další zásadní problém českého školství: výrazný nepoměr mezi zastoupením mužů a žen ve vedoucích pozicích...
To u nás neplatí. Neměli jsme sice ještě rektorku, ale ve vedení univerzity za mého působení výrazně vzrostl podíl žen. Dnes máme kvestorku a tři prorektorky ze šesti. Mám tedy v týmu víc žen než mužů. Líbilo by se mi, kdyby mě jednou ve funkci vystřídala rektorka, ale na to je ještě čas.

Nicméně statistiky ukazují, že obecně je Česko od spravedlivého zastoupení žen stále daleko. I na vaší univerzitě je jen jedna děkanka...
V prostředí, jako je univerzita, je to otázka postupné kultivace. U nejvyšších pozic je potřeba vyrovnávat handicapy, které v akademické dráze vznikají kolegyním, pokud se zároveň starají o rodinu. To je období, kdy ženy mívají skutečně méně prostoru pro budování akademické kariéry. V poslední době se mi ale zdá, že se v tomto rozdíl mezi akademiky a akademičkami smazává. Na univerzitě jsou ženy, které přirozeně kandidují na nejvyšší akademické funkce a nepřipadá mi na tom nic divného.

Myslím, že jedna z mála pozitivních věcí na českých vysokých školách je, že v období socialismu byly ve srovnání s univerzitami v tehdejší západní Evropě o něco víc otevřené ženám. Sám jsem měl v různých obdobích nadřízenou a připadalo mi to normální. Zatímco v Británii bylo v devadesátých letech, kdy jsem tam působil, vnímáno jako zvláštní, když byla v řídící pozici na univerzitě žena.

Na vaší univerzitě proběhla další velmi diskutovaná změna. Rozhodli jste, že v budoucnu se budou habilitační práce odevzdávat pouze v angličtině nebo jiném světovém jazyce, už ne v češtině...
Ono to vyvolalo zajímavou vnitřní debatu a dospěli jsme k tomu, že umožníme výjimky. Ukázalo se, že jsou obory, pro které povinnost psát v angličtině není ideální. Fakulty proto mohou navrhnout výjimky.

Čili takoví bohemisté budou dál psát v českém jazyce...
Ti o to myslím zrovna moc nestojí. Ale výjimka se nejspíš bude vztahovat na některé obory práva, například na občanské právo. Umím si také představit výjimku pro habilitační obor české dějiny na Filozofické fakultě.

Proč jste se pro tuto změnu rozhodli?
Já jsem přesvědčen, že je tento posun nezbytný, protože potřebujeme oponenturu otevřít většímu počtu odborníků ze zahraničí. Čeština je zkrátka malý jazyk. Minulý týden jsem byl shodou okolností na obhajobě dizertační práce v Amsterodamu, kde je v angličtině obhajováno devadesát procent prací. Myslím si, že dřív nebo později se i u nás stanou standardem i doktorské práce v angličtině. V malých státech, jako je náš, je to nezbytností, pokud chceme být součástí mezinárodního vědeckého provozu.

Řekl jste, že současná vláda má k vysokým školám velmi špatný přístup. Jak hodnotíte přímo práci končící ministryně Kateřiny Valachové?
Jsem trochu zaujatý, protože mám paní ministryni osobně rád, jsme vlastně kamarádi. Věcně jsem s ní v řadě věcí nesouhlasil, protože nejsem stoupencem ideologie státu, který se o všechno postará a do všeho se plete. Na druhé straně jsem si vážil toho, že paní ministryně je chytrá a pracovitá, což jsou na postu ministra školství vzácné atributy. Myslím si, že z hlediska zájmu své politické strany se racionálně rozhodla, že soustředí své síly na řešení problémů základních a středních škol a zlepšení platů učitelů v základním a středním školství, což považuji samo o sobě za správné. Jsem ale samozřejmě nerad, že vysoké školy v centru její pozornosti nebyly.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

Hasiči společně s veterináři kvůli ptačí chřipce zasahovali v Oslavanech na...
Veterináři vybíjejí slepice nakažené salmonelou, lidé chtějí vracet vejce

Veterináři začali s vybíjením slepic v Pohořelicích na Brněnsku. Důvodem je epidemie salmonely, kterou odhalili na základě oznámení hygieniků, že na děti na...  celý článek

Poznáte místo?
100 POHLEDŮ: Přehlídka dopravní prehistorie. Poznáte místo?

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

V železniční výhybně Praha-Vyšehrad vyjel posunovaný vlak proti osobnímu vlaku...
Vlaky v Praze nestačí náporu cestujících, nové tratě mohou vést pod zemí

Tunely metra a komplex Blanka v budoucnosti zřejmě v Praze doplní tunel pro vlaky. Ty už nestíhají nápor cestujících a rozšíření tratí brání historická...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.