Incidenty lidé neřeší, protože nevěří, že se jimi příslušné orgány chtějí zabývat, říká o obětech nenávistných trestných činů šéfka organizace In-iustitia, která poskytuje napadeným právní pomoc. Minulý rok podle ní výrazně přibylo útoků na lidi vyznávající demokratické hodnoty.
Nedávno jsme informovali o případu, kdy podnapilý muž v Praze napadl Inda, protože si myslel, že je muslim (čtěte zde). Jak častý je tohle model nenávistného chování, že útok přijde znenadání, aniž by oběť dala svým chováním jakoukoli záminku?
Mnohem častější než náhodné vybití vzteku na příslušníkovi nenáviděné skupiny je útok vůči vybranému poškozenému, kde už nefiguruje animozita, ale předsudek. V bytovce se třeba stane terčem útoků jednoho ze sousedů rodina, která je jiná, a je prakticky jedno, čím se liší, jestli jsou to muslimové, rusky mluvící nebo dvě spolu žijící ženy.
Klára Kalibová
 |
Jak obvykle reaguje okolí, které takovým útokům přihlíží?
Oběti trestných činů z nenávisti jsou znevýhodněné tím, že se většinou liší i od svědků. I ti se kvůli atmosféře, v níž žijeme, mohou začít chovat předsudečně. Jsou-li z majority, budou mít etnicky a národnostně blíž k pachatelům. Není to nutně zlý úmysl svědků, ale specifičnost této trestné činnosti, kdy poškozeným fandí málokdo, respektive nikdo.
Můžete uvést nějaký příklad?
Zastupovali jsme romskou rodinu z menší obce, která se stala terčem žhářského útoku. Byla to jedna ze dvou romských rodin, které v obci žily, rodiče se dvěma dětmi. Útok následně u soudu obhajovali nejen pachatelé, ale i významné osoby z radnice, které chtěly pomoci pachatelům v tom, že rodinu vylíčí v horším světle. Svědčily, že byla nepřizpůsobivá, zadlužená a resty měla i u obce. Ano, dlužili za popelnice, stejně jako třetina všech obyvatel vsi.
Kolik nenávistných útoků ročně řešíte?
Loni jsme pomáhali 96 klientům, z toho bylo 34 fyzických útoků, sedm žhářských, dvě vraždy a jedno sexuální napadení. Zbytek jsou slovní útoky či dlouhodobé zastrašování. Celkově evidujeme kolem 130 incidentů - číslo zahrnuje i další případy, kterými se zabývala třeba policie, data ale stále ještě čistíme.
Muslime, nechci tě tu, zbil muž v Praze Inda. Zlomilo mě to, říká cizinec |
Jaká část všech napadených útok řeší a oznámí ho?
Odhadujeme, že pouze asi deset procent lidí se někomu svěří, přibližně tedy mohlo být nenávistných útoků loni v Česku až k tisícovce.
Které jsou nejohroženější skupiny a došlo v tomto ohledu v poslední době k výraznějším změnám?
Nejohroženější skupinou byli až donedávna Romové. Útoků na ně jsme loni zaznamenali 23, čili pouze o jeden méně než v roce 2014. Kromě nich se častěji stávají terčem právě cizinci. Nejde ale o lidi, kteří tady žijí pár měsíců, nýbrž o ty usazené, a to včetně „bílých cizinců“, třeba Rusů. Xenofobní radikální atmosféra pachatele motivuje rozšířit svou nenávist na další skupiny poškozených.
Docent dělal výzkum mezi migranty, a tak na něj útočili
Jaké další trendy jste loni zaznamenali?
Rok byl specifický hlavně nárůstem výpadů na lidi vyznávající demokratické hodnoty. Nedošlo tedy jen k významnému nárůstu útoků na cizince či uprchlíky, ale i lidi, kteří jsou s nimi spojovaní, pomáhají jim a ani to nutně nemusejí být aktivisté. Útoků motivovaných politickým přesvědčením jsme loni řešili 24. Třeba docent sociologie se stal terčem nenávistné kampaně kvůli výzkumu mezi migranty. Patří sem i útoky na kavárny, které uspořádají sbírku (více o útocích čtěte zde).
Zvedá se dlouhodobě počet lidí, kteří vyhledají vaši pomoc? Kdo jsou napadení, kteří o ni stojí?
Zlepšujeme terénní programy, chodíme do komunit a lidé nás víc znají, což s sebou nese nárůst známých incidentů. U všech, které jsme loni monitorovali, byl v šestnácti případech obětí cizinec ze země mimo Evropskou unii, v sedmi cizinec z Unie a v 99 případech držitel českého občanství.
Loni jsme také zpracovali projekt, z něhož vyplynulo, že se cizinecké komunity uzavírají i před pracovníky sociálních služeb, k nimž byly dřív otevřené. Vnímají velké ohrožení, změnu atmosféry. Muslimská obec celou dobu říkala, že je vše v pořádku, protože nechtěla být tou problematickou. Nyní už sama volá po ochraně.
My jsme ti normální, vzkázal dav vandalům. Kavárnu myla i Krnáčová |
Jak obvykle vypadají verbální útoky, jejichž oběti se na vás obracejí?
Když vás někdo přepadne na ulici a zlomí vám ruku, tak je to leckdy méně závažné z hlediska psychických následků než situace, kdy vás někdo ze sousedství dlouhodobě šikanuje, protože se lišíte. Dělá proti vám petice, nadává vašim dětem či partnerovi, protože je cizinec. Je to dlouhodobé a navíc se to děje v prostředí, které pro vás má být bezpečné.
Jak často se daří trestat pachatele nenávistných trestných činů?
Policie má čísla ve zprávě o extremismu, ale ta jsou problematická, protože tam řadí i třeba hajlování na fotbale, sprejerství, ze dvou set útoků jsou zhruba dvě třetiny incidenty bez obětí. Údaje také obsahují násilí extremistů mezi sebou. Za rok 2014 jsme spočítali, že policie objasnila 38 útoků, což je dvacet procent.
Na čem podle vás závisí, jestli se případ podaří uspokojivě objasnit?
Záleží, na jakého policistu narazíte. Někteří tohle dokážou objasňovat kvalitně, ale pak jsou regiony, kde to nejde a policisté nejsou dost zkušení, protože se s touto trestnou činností běžně nesetkávají. Vidíme určitý trend bagatelizace obtěžování a verbálního zastrašování, ale to není vina policie. Koná na pokyn státních zástupců a někteří jsou zavalení tak moc, že některé útoky přehlížejí.
Úřad uvěřil nosiči šibenic, že vše bylo v pořádku, tvrdí Chovanec |
Máte na mysli nějaký konkrétní případ?
To je třeba příklad šibenic, které loni donesli na pražskou demonstraci proti migrantům. Případ vůbec nevyšetřovali jako trestný čin, státní zástupkyně v tom nespatřovala porušení zákona, skončilo to jako přestupek, který pak ještě odložili.
Podle úřadu městské části Praha 1 nešlo ani o přestupek, ale jen o nedbalost (více zde). Co si myslíte o tom, že takové jednání bylo posouzeno jako neúmyslné?
To je hrozně problematický postoj, zvlášť pokud je takto medializovaný. Správní orgán vlastně říká, že si dotyčný nevědomky postavil šibenici, nevědomky na ni napsal smrt vlastizrádcům a nevědomky s ní šel na protest proti migrantům. K lidem, kteří se cítí ohroženi, tímto vysílá jasný signál, že tady nejsou v bezpečí.
Projev předsudku? Dřívější a neadekvátní reakce
Je obecně tento přístup podle vás důvodem toho, že nenávistný útok řeší přibližně pouze jeden člověk z deseti?
Je velmi důležité vysílat na veřejnost informaci, že některé jednání není v pořádku, je trestné a lidé se mohou obracet na policii a další orgány s vírou, že jim bude pomoženo, že budou vyslyšeni, ale to se moc neděje. Vidíme trend ústupu z výkonu práva. Poškození volají po tom, že se necítí bezpečně a objektivně se tady řada lidí nemusí cítit bezpečně s ohledem na to, co se veřejně říká, kdo to říká a jak kdo jedná. Jenže adekvátní odpověď ze strany státu zcela chybí.
Co by se podle vás mělo změnit na postupu kompetentních orgánů?
Lidi, kteří se zabývají objasňováním této trestné činnosti, je potřeba naučit vnímat jisté souvislosti. Pachatelé se někdy hájí, že útočili kvůli předchozímu slovnímu napadení, a tak se věc často řeší jako výtržnictví nebo rvačka. Jenže pachatel by stejnou intenzitu útoku nepoužil vůči člověku, který s ním drží tu společnou charakteristiku. Zkrátka bílému rovnou nevlepíte a nezačnete tykat. Projev toho předsudku je, že k nástrojům řešení konfliktů přistupujeme daleko dřív, odpověď na prvotní podnět je neadekvátní.
Jak důležité je pro oběti, aby soud akceptoval nenávistný motiv?
Velmi. Největší zlo, které se může poškozeným stát, je že někdo bude devalvovat dominantní motiv tím, že pachatelé útočili z mladické nerozvážnosti, protože byli opilí nebo že to byla rvačka. V odůvodněních soudů se začíná objevovat, že by poškození neměli argumentovat svojí jinakostí, čímž se tento motiv pachatelů potlačit snaží. Státní zástupci si taky začali pomáhat znaleckými posudky. Aby objasnili pohnutku, nechávají pachatele zkoumat, jestli drží dlouhodobé předsudky. To přitom není zásadní, může jít i o okamžité přesvědčení a dotazníkem se lidské předsudky opravdu těžko zjišťují.
Jak by se podle vás měla změnit legislativa, aby pachatelé byli lépe postižitelní?
V našem prostředí je nejvíc útoků na lidi, kteří se vizuálně liší, ať už barvou pleti, nošením šátku nebo jarmulky. Právní úprava podle nás ale není dostatečná a zasloužila by si doplnění skupin, které jsou nenávistnou trestnou činností také ohrožené. V trestním zákoníku je pět skupinových charakteristik - národnost, etnicita, barva pleti, náboženství a politické přesvědčení. Ale když vás někdo napadne kvůli horšímu zdravotnímu stavu, protože jste HIV pozitivní nebo o berlích, je to pořád běžná trestná činnost. Prokázaná předsudečná motivace přitom zvyšuje sazby o třetinu.
Kromě toho by si svoji kategorii podle nás zasloužil i věk a sexuální orientace. Na ministerstvu spravedlnosti sice leží návrh, který částečně novelizuje verbální trestné činy z nenávisti, kdy bude možné stíhat i ty homofobní, ale fyzické nikoli. Takže když někdo zabije gaye, protože je gay, stále to budou řešit jako běžnou vraždu, zatímco homofobní vražda by byla trestem o třetinu výš.
Jsou státy, kde je právní úprava široká a říká, že kdokoli napadený z důvodu skupinové charakteristiky je obětí násilí z nenávisti. Mohou to být i různé sociální skupiny, třeba ve Velké Británii řešili vraždu příslušníka hnutí „gothic“ (odnož původní punkové subkultury - pozn. red.).
