Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Psychiatr: Epidemie krutosti má společné činitele. Útočníci jsou zblblí

  19:55aktualizováno  19:55
Německem a Francií otřáslo pět různých útoků v jednom týdnu. Psychiatr Cyril Höschl se domnívá, že tato epidemie násilných činů má společné jmenovatele. „Útočníci jsou zblblí výchovou a náboženským fanatismem, frustrovaní životem v úspěšné a zhýralé civilizaci, někdy vykazují psychopatologii,“ uvedl v e-mailovém rozhovoru pro iDNES.cz.

Psychiatr Cyril Höschl | foto:  Petr Topič, MAFRA

V minulém týdnu se staly čtyři útoky v Německu a jeden ve Francii. Co podle vás bylo motivací útočníků? Inspirovali se terorem v Nice?
Při „epidemiích“ mediálně viditelných krutostí a násilných činů, podobně jako sebevražd, se uplatňuje několik činitelů - společní jmenovatelé, přídatné faktory a nápodoba.

Cyril Höschl

Ředitel Národního ústavu duševního zdraví Cyril Höschl

Vede Národní ústav duševního zdraví, působí i na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Dříve byl ředitelem Psychiatrického centra Praha a Centra neuropsychiatrických studií či členem Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Zaměřuje se na biologickou psychiatrii, klinickou psychofarmakologii, psychoneuroendokrinologii a etologii.

Zdroj: www.hoschl.cz

Prvním společným jmenovatelem je návodný náboženský fanatismus, neboť víra snímá z jedince hříchy a exkulpuje ho - zbaví viny. Co ve jménu toho kterého boha činí, správně činí. U sugestibilnějších jedinců se k tomu navíc přidají různé pohádky o sedmdesáti pannách, které na mučedníka čekají v posmrtném ráji a podobné nesmysly.

Dalším společným jmenovatelem jsou neutěšené podmínky vlastního života, frustrace, pocit zneuznání, ponížení, nedostatku respektu a zášti vůči „šťastnější“ a přitom zhýralé, hříšné západní civilizaci, s níž jsou tito jedinci konfrontování ve vše pronikajících filmech, televizi, hrách, sociálních sítích a po emigraci do Euroatlantické civilizace i ve skutečnosti. Přídatnými faktory jsou okolnosti, jimiž se jednotlivé případy mezi sebou liší, například přítomností nějaké duševní poruchy včetně poruch osobnosti či toxikomanie.

Nu a významným činitelem také může vskutku být jakási nápodoba, kdy jeden čin je návodným východiskem i pro druhé, podobně jako tomu bylo v případě vlny sebevražd po vydání Goethova románu Utrpení mladého Werthera v roce 1774 (takzvaný Wertherův efekt říká, že po každé médii komentované sebevraždě narůstá počet lidí, kteří si dobrovolně sáhnou na život, pozn. red.).

Útočníci byli poměrně mladí lidé. Přitom se nezdá, že by všichni byli radikální muslimové, kteří se dostali do bezvýchodné životní situace. Proč se odhodlali k tak radikálním činům?
Ačkoliv se stále zdůrazňuje, že to nebyli radikální muslimové, přece jen pro ně platí to, co jsme si řekli v předchozím bodě. Jsou prostě zblblí výchovou a náboženským fanatismem, frustrovaní životem a nenávistní vůči úspěšnější a zhýralejší civilizaci, někdy též vykazující určitou psychopatologii. Toto vše je u každého z nich namícháno v jiném poměru.

Mohly útoky v Evropě ovlivnit i ženu, která zabíjela v obchodním centru na Smíchově?
Nikoli. Ta nemá s islámskými fanatiky a migranty nejspíš nic společného, ani ideově, ani „geneticky“. U ní to je směs psychopatie, možná parafilie (sexuální deviace, pozn. red.) a zla, jež v ní dříme. I takoví jedinci bohužel žijí mezi námi. Psychiatrie neumí léčit zlo, léčí pouze choroby.

Otupuje se kvůli rostoucímu počtu útoků naše vnímání vůči násilí?
Určitá desenzibilizace (snižování přecitlivělosti, pozn. red.) už se začíná projevovat, začínáme si zvykat. To, co jsme dosud znali jen ze zpráv, například z Izraele, už máme za humny, pár kilometrů odtud. Jenže k obraně nejsme zdaleka tak dobře připraveni a disponováni jako Izraelci.

Může člověk ve své hlavě odfiltrovat negativní realitu, kterou tvoří média, nebo by měl televizi nebo počítač jednoduše vypnout a zprávy nesledovat?
Můžeme to přestat sledovat, ale pomůže nám to jen do chvíle, než se dostaneme na řadu. Sice se nám opakovaně doporučuje tvářit se, že se nic neděje a nenechat si svůj styl života vzít, jenže teď už to začíná připomínat tancování na palubě Titaniku ve chvílích, kdy už okolo plují mrtvoly.

Co může udělat strach se společností?
Strach může společnost zpočátku velmi negativně proměnit, ale posléze ji může pomoci sjednotit, dodat sílu a solidaritu v boji s nepřítelem, najít spojence a zlo porazit. Může to však být dlouhý boj. Na jeho počátku je však třeba problém pojmenovat, nepřítele definovat a netvrdit slaboduše, že jde jen o nějaké ojedinělé činy vlků-samotářů, které nesouvisejí ani s terorem, ani s náboženstvím a jen se tak náhodou začínají vršit jeden na druhý. Samozřejmě, že souvisejí s obojím.

Kam to může vyústit? Nastanou masové demonstrace, změní se radikálním způsobem politické postoje k migraci?
Následky mohou být jednak pozitivní - vystřídání evropských politiků s charismatem hadru na podlahu jedinci s vizí a schopností hájit naše civilizační hodnoty - a jednak negativní - nástup nacionalismu, rasismu a extrémní pravice se všemi důsledky nové totality.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.