Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Čína bude svobodná, věří disident, kterého rudý režim pět let věznil

  14:26aktualizováno  14:26
Čínskou komunistickou stranu poznal zevnitř. Byl svědkem masakru na náměstí Nebeského klidu, pět let strávil v kriminále. Disident Jang Ťien-li, který byl hostem letošního Fora 2000, v rozhovoru pro iDNES.cz uvedl, že stále věří v mírovou transformaci své vlasti v demokratický stát.

Jang Ťien-li byl jedním z hostů letošního ročníku Fora 2000. | foto:  Michal Šula, MAFRA

Jako mladý student jste byl členem komunistické strany. Co vás do ní přilákalo?
Do strany jsem vstoupil, protože v raných 80. letech byl její generální tajemník Chu Jao-pang opravdu hodně otevřený. Pravděpodobně to byl nejvíce otevřený vůdce strany v její historii. Volal po tom, aby do strany vstupovali mladí vzdělaní lidé, jako jsem byl například já. Říkal nám, že chápe, že nejsme spokojeni s fungováním strany a proto nás zve, abychom ji napravili podle svého. Já a mnoho dalších jsme toto volání vyslyšeli.

Jang Ťien-li

Jang Ťien-li je čínský disident, spoluautor demokratické Ústavy pro Čínu, prezident hnutí Initiatives for China a člen programové rady Nadace Forum 2000. Byl svědkem masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, poté uprchl do Spojených států. V roce 2002 se vrátil do Číny, aby pomohl dělnickému hnutí s nenásilnými strategiemi boje, byl zatčen a odsouzen k pěti letům vězení za „špionáž“. Propuštěn byl v roce 2007. Je signatářem Charty 08 – manifestu čínských intelektuálů usilujících o politické reformy v Číně. Je držitelem doktorátu z matematiky z University of California v Berkeley a doktorátu z politické ekonomie z Harvardu.

Zdroj: Forum 2000

Zprvu jste byl s tím, jak strana funguje více méně spokojený?
Ano. Postupně jsem však začal stoupat do vyšších sfér strany. Když jsem však z této pozice viděl život svých kamarádů a učitelů, rozhodl jsem se, že skončím a odcestuji studovat do Spojených států.

Byla to pro vás velká změna?
Byl jsem ohromen spoustou věcí. Lidé si užívali svobodu, kvalitní vzdělání. V hlavě mi zůstaly hlavně vzpomínky na cesty do menších měst, kde mě ohromila skutečnost, jak i ty nejzapadlejší knihovny poskytují vzdělání a přístup hendikepovaným. Pochopil jsem, že nejlepší způsob, jak hodnotit úroveň společnosti, je podívat se na její jednání s jakýmkoli způsobem znevýhodněnými lidmi.

Do vlasti jste se však po pár letech vrátil...
Ano. Do Pekingu jsem se vrátil, abych se zúčastnil protestů (na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, pozn. red.). Tehdy jsem v dáli zahlédl naději pro Čínu. Všechny naše sny však byly rozmetány na kusy vojenskou silou, tanky. Byl jsem svědkem smrti mnoha lidí. Viděl jsem, jak přes ně přejíždějí tanky.

V ten moment jsem sám sobě slíbil, že udělám všechno proto, aby se z Číny stala demokratická země a už nikdy se neopakovaly události z náměstí Nebeského klidu. Proto jsem založil hnutí Initiatives for China, které se snaží o mírovou transformaci Číny v demokratický stát (více o hnutí si můžete přečíst zde).

Vzhledem k porušování lidských práv a věznění nepřátel režimu je to celkem odvážný cíl, nemyslíte?
Ale já si skutečně si myslím, že transformace Číny na demokratický stát je opravdu možná. Nepopírám však, že se bude jednat o velmi obtížný proces. V demokratizaci Číny věřím proto, že v povaze člověka je hluboce zakořeněna potřeba svobody a boje za svá práva. Pokud vycestujete do Číny a vezmete si s sebou Listinu základních práv a svobod a zeptáte se kohokoli na ulici, zda chce mít tyto svobody, každý bez pochyby odpoví, že chce. To je základ, na kterém se musí stavět. Tam leží naše naděje.

Takže věříte, že Čína se může změnit jen na základě této „vůle lidu“?
Zabere to spoustu času. Čína je totiž ve velmi specifické situaci, většina jejích vůdců je bezohledná a diktátorská. Učili se ze zkušeností a chyb podobných lídrů v minulosti a vědí, jak si udržet moc. I přesto však musí být proces demokratizace založen na míru. Já vždy prosazuji nenásilný postup. Kdokoli se pomocí násilí pokoušel řešit politické neshody, vždy dříve nebo později selhal.

Pozorujete vy sám nějaké změny, které by mohly naznačovat tichý posun Číny k demokracii?
Změny určitě probíhají, osobní svoboda obyčejných Číňanů zcela jistě narostla. I přesto jsou však lidé pod drobnohledem režimu. Přesto se proti němu bouří stále více lidí, byť za cenu následných trestů a vězení. Stačí se podívat na diskuze na internetu. Největší změnou, kterou Čína prodělala od masakru na náměstí Nebeského klidu, jsou tedy samotní lidé a jejich postoje. Jediná věc, kterou nyní potřebujeme, je, aby se tito lidé spojili a zažehli hnutí za demokratickou Čínu.

Jak dlouho podle vás bude trvat transformace Číny směrem k demokracii?
To je hodně těžké odhadovat. Podle mě je naděje na změnu při dalších volbách. Nebo těch dalších. Důležitý je správný okamžik, kdy dochází k určitému přesunu moci. Samozřejmě to neznamená, že demokracie přijde hned. I po změně bude před námi hodně obtížná cesta a spousta problémů. Než bude moci Čína žít v plnohodnotné demokracii, zabere to hodně času.

OBRAZEM: Turisté místo tanků. To je Tchien-an-men po 25 letech

Jaké jsou hlavní překážky na cestě Číny k demokracii?
Hlavní překážkou je pochopitelně současná vláda. Hned v závěsu je však nízká morálka čínského lidu jako celku. Po mnoha letech nadvlády komunistické strany, se lidé o sebe navzájem nezajímají a nestarají, což může mít na proces demokratizace nezanedbatelný dopad.

Dalším překážkou je pak oblast ekonomiky. Každý přechod na úrovni státního zřízení se na ekonomice otiskne negativně. Tím pak trpí obyčejní lidé. Během procesu demokratizace si pak může mnoho lidí pomyslet: „Proč vlastně chceme tu demokracii, raději se vrátíme k tomu, co známe a co fungovalo.“

Jakou roli hraje v případné transformaci Číny zahraničí?
Čína je otevřeným státem. Nemůže se uzavírat. Nikdy nebude imunní vůči zahraničním vlivům, zejména silným demokraciím. Až přijde ten správný moment pro změnu, i pochybující zahraničí se bude chtít zapojit a může fungovat jako pomyslná výhybka ve směřování Číny.

Velké prodemokratické protesty nyní probíhají v Hongkongu. Myslíte si, že mohou něco změnit, nebo během několika týdnů bez úspěchu skončí?
Myslím si, že protesty skutečně povedou k větší demokratizaci Hongkongu. Hongkong má výhodu, že zaujímá opravdu zvláštní postavení v rámci Číny. Studenti a další protestující už navíc vybudovali slušné hnutí, která má sílu přinést demokracii. Vláda je nyní pod obrovským tlakem. Pomoci může také tlak ze zahraničí. Věřím, že jakmile započne dialog, budou se dít dobré věci.

Vidíte nějakou podobnost mezi současnými protesty v Hongkongu a demonstracemi na Náměstí nebeského klidu v roce 1989?
Samozřejmě, že je zde mnoho podobného - demonstrace opět vedou studenti, obdobný je počet lidí a mírová podoba jejich jednání. Je tu však i jeden obrovský rozdíl. V roce 1989 jsme neměli jasný cíl demonstrací. Takový cíl, který nyní mají studenti v Hongkongu – demokratickou volbu vedení svého města v roce 2017. To, co jsme chtěli, se tehdy postupně měnilo.

Protesty za demokracii v Hongkongu

Existuje nějaká možnost, že protesty v Hongkongu skončí jako ty na Náměstí nebeského klidu?
Toho se samozřejmě všichni obávají. Já si ale myslím, že šance na násilné potlačení protestů se výrazně zmenšila po tom, co se o demonstrantech v ulicích dozvěděl celý svět.

Dokážete si představit, že se do Číny někdy vrátíte a natrvalo se tam usadíte?
Stále jsem občanem Číny. Už dávno jsem mohl požádat o občanství Spojených států. Rozhodl jsem se to neudělat, protože se chci jednoho dne vrátit domů. Čínská vláda cizince často obviňuje, že manipulují s lidmi v Číně. I proto jsem si ponechal své původní občanství. Ponechává mi tak v mé vlasti určitou váhu.

Co vás dělá šťastným?
Spousta věcí (smích). Když se sejde pohromadě moje rodina. Umění. Rád zpívám, hraji na kytaru. Také píšu básně. Když je píšu, cítím vděčnost. V Hongkongu dokonce publikovali některé moje básně, které jsem si napsal a zapamatoval během pěti let ve vězení.

Podívejte se, jak Jang Ťien-li promluvil na mírovém summitu v Ženevě:



Témata: Forum 2000




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.