Zažila jste otřesné podmínky v krakowském ghettu, následně pak koncentrační tábor Plaszow, kde jste zažila i proslulého Amona Goethea. Pracovala jste také v textilce Madritsch. Když Oskar Schindler požádal Julia Madritsche o seznam dobrých pracovníků, které by mohl použít ve své továrně v Československu, byla jste spolu s rodiči mezi nimi. Skončila jste však v Osvětimi. Jak na to vzpomínáte?
Až když se otevřely dveře vagonu, uvědomily jsme si s maminkou, že jsme v Osvětimi. Kvůli tomu hluku, štěkajícím psům, křičícím Němcům a odpornému zápachu spáleného masa. Byly jsme absolutně v šoku. Nemohly jsme pochopit, že nejsme na Moravě. Všichni jsme věděli o Osvětimi, že to znamená konec.
Smrt a noční můryHolokaust nesmí být zapomenut, apelují přeživší |
Co následovalo po příjezdu?
Rozdělili nás do skupin, nařídili nám, abychom se svlékli do naha. Všichni jsme stáli v řadě. Oholili nám hlavy a pak nás nahnali do sprch. Zavřeli dveře. Dívali jsme se nahoru a čekali, co se bude dít. Bude to voda, nebo plyn? Když začala téct voda, nemohli jsme tomu uvěřit. Pak nás vyvedli ven, dali nám vězeňské oblečení a odvedli nás na baráky
Život mi zachránil bůh z opasku a hudba, vzpomíná vězeň číslo 83526 |
Pak přišel zásah Oskara Schindlera...
Ano, po týdnech rutiny některým z nás najednou řekli, že nás budou tetovat. Vedli nás a najednou řekli, že si to rozmysleli. Naložili nás do vagonů a poslali pryč. Nevěděli jsme, co se děje. Až do té doby, co jsme dorazili do výrobny Schindlera v Brněnci.
Jaký byl z vašeho pohledu Oskar Schindler?
Vždycky žil na hraně. V Osvětimi například musel přesvědčit spoustu lidí, že my jsme jeho lidi a že nás potřebuje k práci. Nevím, co by s námi bylo, pokud by pro nás neposlal. Chtěl zachraňovat celé rodiny, protože věřil v to, že tyto rodiny mohou založit nové generace, v čemž měl pravdu.
Na základě osudů Oskara Schindlera vznikl i slavný film režiséra Stevena Spielberga. Jak důležitý byl tento film v tom, že se holokaust jako pojem dostal k širší veřejnosti?
Byl strašně důležitý. O svých zkušenostech a vzpomínkách jsem nemluvila až do roku 1993, kdy byl film uveden do kin. Často říkám, že Oskar Schindler mi zachránil život, ale Steven Spielberg mi dal hlas.
Záběry z Osvětimi z roku 1945:
