Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zlé lidi kriminál nezmění, na fajnovosti tam není prostor, říká propuštěný

Seriál   10:17aktualizováno  10:17
Z vězení se vrátil loni v létě. Na roky za mřížemi nevzpomíná ve zlém, bere je jako zajímavou životní zkušenost. „Jestli člověk přijme trest a jak ho prožije, záleží na tom, jak je nastavený,“ říká muž, který si přál zůstat v anonymitě. V rozhovoru pro iDNES.cz popsal zpočátku obtížné přivykání vězeňskému životu, naschvály spoluvězňů i ztrátu soukromí.

Kdy jste se dozvěděl, že vás čeká nepodmíněný trest?
Do poslední chvíle jsem nečekal, že nastoupím. Proběhlo odvolání a najednou jsem měl nastoupit. Všechno bylo hrozně rychlé. V podstatě jsem neměl čas si něco zařizovat. Nakonec to možná byla i výhoda, protože mě nástup nestresoval tolik, jako kdybych měl čas si předem hledat informace. Takže jsem přišel, nastoupil... A vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu.

Jaký byl váš nástup do vězení?
Přijdete k věznici, obcházíte ji, zazvoníte, řeknete: „Já jsem ten a ten a mám sem nastoupit.“ A pak se otevřou dveře a za nimi katry. Na to člověk není zvyklý. Zeptají se vás, kolik máte. Odpovíte třeba, že šest, sedm, osm let a odpověď je většinou stejná: „Vítejte v nekonečnu.“

Koho jsme se ptali

Muž, který poskytl iDNES.cz rozhovor, si odpykal 3,5 roku ve věznici s dozorem za hospodářský delikt. Loni byl v polovině trestu podmíněně propuštěn. Je ženatý, má dospělou dceru. Redakce respektovala jeho přání zůstat v anonymitě (jeho totožnost zná) a nezveřejňovat informace, které by mohly vést k jeho identifikaci.

Pamatujete si na první pocity ze světa „za branou“?
Nastupovat se má do 16 hodin, já jsem přišel kolem třetí, kdy se zrovna střídají směny. To jsem tehdy ještě nevěděl. Dostal mě na starost člověk, který vypadal jako ten největší a nejsilnější policista, jakého si umíte představit. Jako z filmu. Později jsem zjistil, že to je sportovec a normální člověk, který umí se svou silou nakládat. Takže vás vezmou dovnitř a potom už nesmíte být ani na chvíli sám nezavřený. Když si vás potřebují předat, nebo když jeden na chvíli odejde, vezmou vás do místnosti s mřížemi a zamknou.

Pro člověka, který je poprvé ve vězení, je to asi nezvyk.
Musíte zlikvidovat to, na co jste zvyklí. Já jsem třeba chtěl pořád pouštět bachaře do dveří před sebou. Ale to nesmíte. Musí být za vámi, musí vás mít pořád na očích. Počáteční pocity jsou takové, že člověk jenom kouká kolem sebe. Je to hodně vjemů. Kdo už je tam podruhé, potřetí, tak už ví. Odevzdáváte své věci, jdete k psychologovi, do skladu, fasujete matrace.

Co se řeší s psychologem?
Ptal se mě, jak vysoký mám trest. Samozřejmě, že on o vás už něco ví, když nastupujete. Ptá se, jestli chcete zůstat v té věznici, kde jste, co byste chtěl dělat. Ale nijak zvlášť se to nerozpitvává. Myslím, že je to hlavně proto, aby vás odhadl, jestli se pokusíte oběsit hned první noc, nebo jestli se s vámi dá nějak pracovat.

Potom pro vás přijde příslušník a jdete s ním do skladu. Odevzdáte všechny své osobní věci a začnete fasovat: tři matrace - takové molitany, obyčejné deky, povlečení, pyžamo. Pamatuji si, že mi několikrát říkali: „Buďte v klidu, buďte v klidu.“ Viděli na mně, že jsem hodně nesvůj. Když vyfasujete věci, jde se na celu. Nevěděl jsem, jak mám ty věci odnést. Nejde to moc pobrat, musíte si z toho udělat uzlíček nebo část věcí šoupat před sebou. A takhle jdete na celu.

Jak vás přivítali spoluvězni?
Na cele byli už čtyři. Nastupoval jsem v době před amnestií, kdy byly věznice našlapané. Už podle pozdravení se pozná, co jste zač. Někdo říká „dobrý den“. Kdo už seděl, tak ví, že si všichni tykají a řekne „ahoj“. Mám tu výhodu, že jsem silně empatický. Umím odečítat z lidí. Takže skenujete okolí, dáváte si pozor. Až na zvládnutelné výjimky se mi nestalo, že by po mně někdo vystartoval, jak to bývá ve filmech. Nedůvěra tam byla, nechtěli mi třeba věřit můj věk. Když jsou tam opakovaně trestaní nebo kluci, kteří berou drogy, tak v pětatřiceti vypadají třeba na padesát. A komu je padesát, vypadá třeba na pětašedesát. Částečnou výhodou bylo i to, že jsem měl poměrně vysoký trest.

To je výhoda?
No ano. Když se mě ptali, kolik jsem dostal, a já jsem odpověděl, že sedm, tak první reakce byla: „To máš dobrý, za sedm měsíců budeš venku“. Zapůsobilo to, byl tam určitý respekt. Sedm let je dost, takovému může rupnout v bedně a vezme někoho stoličkou. Opatrně s ním, než ho poznáte.

Seriál iDNES.cz

Zločin a trest

Pokud právní stát funguje, jak má, je tato posloupnost zcela samozřejmá: po zločinu následuje trest. Seriál iDNES.cz o vězeňství, bezpečnosti a kriminalitě, který využil právě název slavného románu F. M. Dostojevského, mapuje názory veřejnosti na tyto oblasti. Vypráví také příběhy kriminálníků, přibližuje život za mřížemi, zároveň však tlumočí i zkušenosti a pocity „druhé strany“ - obětí trestných činů.

Jak jste si zvykal na vězeňský řád?
Dali mi výtah z vězeňského řádu, ale to je strašně málo. Já jsem naivně čekal, že tam bude někde něco vyvěšené, že zjistím co a jak. V prvních dnech nevíte nic. Otevřou se dveře a slyšíte: „Pane Novák, jdeme!“ Nevíte kam. A šlo se třeba na focení nebo k doktorovi. Nebo se ráno otevře „bufík“ (ve vězeňském slangu okénko ve dveřích cely, pozn. red.), zařve se „pošta!“ a vy musíte rychle zareagovat. Jinak se okénko zase zavře a poštu můžete odevzdat zase až druhý den. Tuhle průbojnost získá člověk až časem. Nebo musíte zjišťovat, co vám má rodina napsat na adresu, aby vám dopis došel.

Pomohou v tomhle ostatní vězni?
To je různé. Někdy nevědí, co vám mají poradit, někdy vám poradí špatně. Třeba i schválně, udělají si z vás srandu. Například v každé cele je tlačítko, takzvaný bonzák, které se má zmáčknout v případě nebezpečí. Třeba kdyby se někomu něco stalo nebo byla rvačka. A někdo k tomu napíše, že je to třeba na to, když chce někdo přidat jídlo. Nebo vám prostě poradí, abyste to zmáčknul. Přiběhnou bachaři, jsou samozřejmě naštvaní a spoluvězni se smějou. Musíte umět přijmout svoji pozici. Ale zase ne si nechat líbit úplně všechno, nechat na sobě štípat dříví. Protože oni si vás testují.

Jsou vězni na celách třeba podle věku, povahy nebo jiných kritérií?
Na takové fajnovosti není prostor, aby selektovali, aby úplný magor nebyl s někým slušným. Je to skličující, když máte na cele feťáka, který je na absťáku a třeba rozbije umyvadlo. Taková věc normálního člověka hodně znervózní. Můžete říci vedoucímu výkonu trestu, že z toho člověka máte strach, a on ho dá jinam. Ale to nejdříve nevíte. Musíte si napsat žádost, že s ním chcete mluvit, a když přijde a zeptá se vás bufíkem, o co jde, musíte požádat, že s ním chcete mluvit o samotě. Zrovna tak když chcete mluvit s psychologem nebo se sociálním pracovníkem.

Nikde jsem neslyšel tolik nadávek na společnost

Pracoval jste ve věznici?
Ano, ve stravovacím provozu. Jinak bych za výkon trestu musel platit. Je to takhle: pokud vám věznice nenabídne práci, za výkon trestu neplatíte. Pokud vám nabídne práci a vy ji odmítnete, máte povinnost platit. A pokud přijmete práci, tak platíte náklady výkonu trestu jen do určité výše, myslím, že 1 500 korun. Zbudou vám z toho nějaké peníze, asi sedm stovek. To na nákup v kantýně stačí. Navíc když máte práci, rychleji vám to utíká. V nástupním oddělení s vámi speciální pedagog probírá takzvaný program zacházení. Například jestli máte zájem učit se angličtinu, chodit do posilovny, chodit hrát ping-pong. Za to jste i hodnocený. Takže když třeba chodíte do posilovny, děláte něco pro své tělo, ale zároveň plníte i formální body.

Den s dozorcem

Redaktor iDNES.cz strávil celou směnu s pracovníkem věznice

Byly věci, na které jste si těžko zvykal?
Když jsem nastupoval, byl jsem připraven na všechno. I na to, že to možná nepřežiju. Všechno je to o tom, jak si nastavíte psychiku. V každém okamžiku musíte chápat, co se děje. Ale vadily i maličkosti, které vás přímo neohrožovaly. Uvedu příklad. Přinesli nám snídani na celu. To se předává okénkem ve dveřích. Přebírá to někdo, kdo je nejaktivnější, většinou kdo už seděl vícekrát. A teď vidíte, jak člověk, který je na štíru s hygienou, bere housky rukama a předává je dál. Takže tohle jsem začal raději dělat já, abych to měl tak nějak víc pod kontrolou.

Nebo přinesou oběd a jednoho spoluvězně to zrovna chytí, má průjem, musí na záchod. Představte si, že je tam záchod bez stropu, místo dveří závěs, umyvadlo a hned vedle postele a stůl. Takže si asi dokážete představit... Ale musíte jíst, protože za chvíli se budou vybírat misky. Vypadá to jako maličkosti, ale je to opravdu nepříjemné. Člověk se bojí nakažení, třeba žloutenkou.

Měl jste někdy strach?
No samozřejmě.

Jaké chvíle to byly?
O tom se těžko mluví. Určité obavy máte pořád, protože se můžete i nevědomky do něčeho namotat a zkazíte si tím možnost podmíněného propuštění. Strach je něco, co není přenosné. Někdo je strachy vyšinutý z věcí, ze kterých jiný strach nemá, a naopak. Já jsem třeba řešil věci, o kterých kluk, který seděl už podruhé, říkal: „O tohle nejde, to neřeš.“ Strach máte hlavně na začátku.

Později už je to lepší?
Jezdil jsem na eskorty na Pankrác. Když máte soud v pondělí, převezou vás tam už ve čtvrtek a strávíte tam několik dní. Přitom se seznámíte s lidmi z jiných věznic. Nic o nich nevíte. Někdy je to dobré, promluvíte si, zahrajete karty. Ale když jste tyto dny na cele jen sám s člověkem, který moc nemluví, je nějaký divný a pak zjistíte, že v afektu zabil někoho blízkého... Nevíte, co se mu honí v hlavě, jestli nenapadne i vás.

ZLOČIN A TREST: Exkluzivní průzkum pro iDNES.cz

Jak často mají vězni nárok na návštěvy?
Máte nárok na tři hodiny měsíčně a můžete si je rozdělit na dvakrát hodina a půl. Ve věznicích se to ustálilo na návštěvy jednou za 14 dní hodinu a půl. Ale má to své limity. V rámci nástupáku (oddělení, kam je vězeň umístěn na začátku, než se rozhodne o tom, do jakého oddílu bude zařazený, pozn. red.) byly návštěvy ve čtvrtek ráno od půl osmé. To je nejhorší varianta. Jak to mají návštěvy stihnout, aby dojely? Na oddílech už to bylo s návštěvami lepší, každou druhou sobotu.

Chyběla vám rodina?
Já jsem měl velké štěstí, velkou podporu manželky, dcery i širší rodiny. To je obrovská výhoda. Když jsem viděl některé kluky... Ona je to taková součást trestu, o které se běžně moc neuvažuje, že trestem trpí i rodina. Jde i o maličkosti. Potřebujete něco okopírovat, musí to pro vás udělat manželka. Potřebujete poslat balík, dvakrát za rok, maximálně pět kilo, zase je to zátěž pro rodinu. Do balíku se každý snaží dát věci, které vězeň potřebuje - tabák, kafe, sladkosti. Když je komunikace špatná a přijde vám balík, který má třeba jen dvě kila, další možnost bude až zase za půl roku.

Tvrdíte, že jste měl podporu rodiny. To ale u vězňů asi není samozřejmostí, řada vztahů se rozpadne.
Když má kluk, který je zavřený, nějakou přítelkyni, je na ni hrozně fixovaný. Třeba i spoluvězňům zatají, že se s ním rozešla. Nepřijde na návštěvu a on tvrdí, že nepřišla, protože hodně pracuje. Základ je v rodině, kterou bohužel stát dnes nepodporuje. Rodina zkrátka není v kurzu. Je smutné, když vidíte kluky, kteří prošli pasťáky, mají dobrý úmysl, chtěli by něco se sebou udělat, ale schází jim normální vzor. Je jim třeba dvacet, nebo i třicet let a nemají ani komu napsat. To je hrozné.

Co byste doporučil člověku, který má do vězení teprve nastoupit?
První věc je zařídit si věci venku, protože potom už je nemáte šanci z věznice ovlivnit. Třeba když máte účet, mohou vám účtovat poplatky, dejme tomu padesát korun měsíčně, a za rok už je to víc než pětistovka. Než vyjdete ven, může z toho být exekuce na několik tisícovek. Totéž s mobilním telefonem a tarifem. Když máte zbraň, odevzdat zbroják a dát zbraň policii do úschovy nebo se jí zbavit. Pamatujte, že věc, kterou venku vyřídíte jedním telefonátem, je tam velice složitá.

Zadruhé zajistit si někoho venku, s kým bude odsouzený komunikovat. I kdyby to měla být vazba vzdálenější, třeba táta, kterého dlouho neviděl. Prostě nějaké spojení ven. Ideálně někoho, kdo by i chodil na návštěvy. Snažit se posílit vazby, které se teď zdají zbytečné, ale v kriminále je člověk bude potřebovat. I kdyby to mělo být jen to mít komu napsat. Někdo to dělá i tak, že předem dá známému peníze na balíček, který mu má poslat.

Když se zpětně podíváte na dobu strávenou ve vězení, máte pocit, že vás to nějak změnilo?
Změna u mě nebyla tím kriminálem. Už předtím jsem se zabýval duchovními věcmi, to by bylo na delší povídání. Myslím, že když je někdo zlý z podstaty, tak ho to nezmění. Může ho to možná nějak usměrnit, ale že by vězeňství plnilo převýchovnou funkci, to ne. Kriminál by asi neměl sloužit k tomu, aby tam odsouzení získali nenávist, nepřátelství vůči společnosti. Bohužel to tak je. Neslyšel jsem nikde tolik nadávek na státní zástupce, na soudy, na kohokoli, na celou společnost, než tam. Jestli člověk přijme trest, a jak ho prožije, záleží na tom, jak je nastavený.

Rozstřel speciál k seriálu Zločin a trest:







Hlavní zprávy

Další z rubriky

Obrněné vozidlo TITUS
Největší armádní nákup vlády, pořídí vozidla za 9,2 miliardy

Armáda nakoupí v příštích letech více než 140 vozidel za 9,2 miliardy korun. „Pokračujeme v modernizaci armády. 62 obrněných vozidel TITUS a 80 lehkých...  celý článek

ilustrační snímek
Dva tisíce navíc, slíbil sestrám ministr. Některé si ale musí ještě počkat

Byl to první krok, který ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík po svém prosincovém nástupu do úřadu udělal. „Každý zdravotník, který pracuje na směny bez...  celý článek

Prezident Miloš Zeman se setkal s krajskými zastupiteli, starosty obcí a...
Moje návštěvy krajů nejsou kampaň, tvrdí Zeman. Liglass prý nezná

Prezident Miloš Zeman odmítá, že by si při svých výjezdech do krajů dělal kampaň pro své znovuzvolení. Výzvě, aby výjezdy do krajů před volbami zvážil, se prý...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.