Na zeleném trávníku nepřehlédnutelný chlapík s blýštivou pleší a mušketýrským knírem, starostlivý otec dvou dcer (20 a 17 let), ani v nejtěžších chvílích života neztrácí smysl pro humor, a tak si v předvečer svého jubilejního stého provoligového utkání v Hradci Králové s noblesou poradil i s vašimi dotazy.
Setkal jste s úplatky či snahou o ovlivnění výsledku zápasu nebo delegaci rozhodčích na utkání I. a II. ligy? Vyskytuje se to častěji v profesionálních nebo amatérských soutěžích?
Helena Kunová, Praha
Ne. Nemám s tím zkušenost, takže na tuto otázku nedokážu odpovědět.
Jakou máte šanci, že byste rozhodoval zápas mistrovství světa nebo Evropy?
Pavel Barák, Praha 8
Žádnou. Vzhledem k věkovému limitu jsem byl vyřazen z listiny mezinárodních rozhodčích.
Proč nejsou objektivně řízena utkání Sparty a Slavie?
Radek Vejvoda, Praha 3
Dobrý dotaz. Pan Vejvoda má zřejmě na mysli nějaké problémy, které se v těchto utkáních staly. Myslím, že ať jde o jakékoliv ligové utkání, rozhodčí ho chce vždy posoudit co nejobjektivněji a nekouká na to, jestli píská Spartu nebo Slavii.
Když pískáte na Spartě, na tribuně se mluví o jistém výsledku. Kolik jste dostal za derby na Slavii, kdy jste pro domácí neodpískal dvě penalty a Sparta vyhrála 2:0 a vy jste pak v televizi drmolil, že si nezapískáte?
pan Kuchař, Praha
Děkuji vám. Dostal jsem za něj stop na šest zápasů. Do dneška z něj mám nepříjemný pocit a chtěl bych na něj zapomenout. Jinak jsem za zápas dostal patnáct tisíc korun, což je odměna určená pro rozhodčí.
Četl jste od Pavla Skramlíka knihu Zákony fotbalové džungle, kde se o vás mezi řádky dost píše?
pan Kuchař, Praha
Nečetl jsem. Ale jsem rád, že se o mě píše. Protože dokud se o mě píše, tak ještě žiju.
Co říkáte zavedení použití videozáznamu do fotbalu?
Jan Brožík, Praha 9
Třeba při posouzení, zda bylo dosaženo branky, by měly televizní kamery své opodstatnění. Pokud se však týká zákroků, UEFA i FIFA striktně dodržuje zásadu nepoužívat záznamů a já si myslím, že je to správné. Pak by to už nebyl fotbal, ale kino.
Co nejhezčího a nejveseljšího jste zažil během kariéry fotbalového rozhodčího?
Jan Brožík, Praha 9
Nejhezčí to, že jsem se dostal do první ligy a na listinu mezinárodních rozhodčích, což jsem si nedokázal představit, protože jsem nikdy pískat nechtěl. Rozhodčím jsem se stal vlastně z hecu. Patřím k typům, které veselé příhody přitahují a mohu jich vysypat z rukávu desítky. Jednou nám třeba s kolegou Vidlákem ulétlo letadlo na mezinárodní utkání, na světové univerziádě v Japonsku jsem se zase ztratil.
Jak byste ohodnotil situaci, která se kdysi stala hráči Šafránkovi, jemuž soupeř stáhl trenýrky? Jaký by jste jako rozhodčí vynesl verdikt?
Jindřich Jenčík, Praha 4
(smích) Jak se znám, tak žádný. Asi bych se zasmál a pak bych za to dostal distanc, protože dnešní doba je v tomto směru na nás stále přísnější. Všechny tyto věci máme klasifikovat jako nesportovní chování s přidělením osobního trestu, i když si osobně myslím, že to patří k fotbalu a je mi líto, že toho je čím dál méně.
Nevadí vám přezdívka fanoušků Sparťanský slouha?
Svatopluk Čech, Praha 10
Ne, nevadí. Bránit se této nálepce je zbytečné. Ale pokud studuje statistiku, snadno zjistí, že když Sparta prohraje doma, vždycky je to pode mnou. Po prohře 0:1 v utkání s Olomoucí doma po dlouhé sérii prohrála 0:1 s Baníkem Ostrava a oba tyto zápasy jsem řídil.
Mezi rozhodčími jsou klubisté. Fandil jste v mládí Spartě nebo Slavii?
Stanislav Peterka, Říčany
Snažím se být nestranný, ale vždy jsem miloval barvu dresů Spartaku Trnava a byl jsem na vrcholu blaha, když jsem asi ve dvanácti dostal jeho vlaječku. Potom jsem fandil ještě jednomu českému klubu, ale jeho jméno radši neřeknu. Někdo by mi pak vyčítal, že mu nadržuji, protože stále hraje ligu. Ale není to Sparta ani Slavia.
Jak byste se zachoval v situaci, kdy by se měl zahrávat trestný kop a za brankou se svlékla nádherná a dobře vyvinutá dívka, která by snažila upoutat vaši pozornost?
Jiří Sýkora, Rakovník
Asi bychom s hráči chviličku prodloužili čas při stavění zdi, abychom se na tu dobře stavěnou dívku mohli podívat. Jsem rád, že přijde i takový dotaz, že čtenář má v sobě trochu komediálnosti a radosti ze života.
Jak dlouho byste nastavoval na podzim roku 1998 utkání Teplice - Drnovice, kdyby hosté nevyrovnali?
Rudolf Zemek, Praha 5
Nastavoval jsem, co jsem řekl. Pět minut. Jestliže pak hlasatel oznámí, že branka padla v 98. minutě a trenér Pešice mi sám po půl roce řekne, že to bylo podle televizního záznamu v čase 92:30, nevím, co k tomu říct. Kdo na tom utkání byl, musí uznat, že nastavení bylo zcela oprávněné a v duchu pravidel.
Měl jste jako hráč problémy s rozhodčími?
Jakub Vosáhlo, Mělník
Rozhodčí jsem nikdy neměl rád. Byl jsem problémový hráč, který do všeho kecal a všem radil. A vidíte, jak se říká, nakonec jsem se z kozla stal zahradníkem.
Co vás mezi sudí přivedlo?
Jakub Vosáhlo, Mělník
Mezi rozhodčí mě přivedl dnes už mrtvý kamarád Václav Fortner, se kterým jsem dělal v nářadovně ve Škodovce. V té době jsem ještě hrával za boleslavské béčko a on mě neustále hecoval, abych začal pískat, když všecho tak vím a znám. Svým způsobem jsem se stal rozhodčím proti své vůli. Teprve po dvou letech mě to chytilo a stálo při mě štěstí, že jsem se dostal tak vysoko, byť to někomu leží v žaludku.
Sudí bývají často terčem rozezlených fanoušků. Kde a kdy vám bylo v tomto směru nejhůř?
Pavel Hrubý, Nový Knín
Nejhůř mi bylo v Xaverově, kde jsem pískal utkání s Českými Budějovicemi. Domácí prohráli 1:2 a po zápase mě počastovali nejen nadávkami, ale došlo mezi námi i k malému kontaktu. Když jsem pak přišel ke svému vozu, měl jsem vypuštěná všechna kola.
Jak jste přišel k přezdívce Paša?
Karel Lux, Jizerní Vtelno
Pocházím z rozvětvené rodiny, ze čtyř sourozenců, moje maminka je dokonce ze třinácti dětí, a tuhle přezdívku mi dal brácha Jarda. Sám nevím proč, ale provází mě od dětství a stala se mým druhým jménem.
Většina rozhodčích píská pro peníze, za zápas i bokem. Vy zřejmě nebudete vyjímkou?
Jiří Škoda, Kolín
Co k tomu říct. Já tvrdím, že rozhodčí patří k fotbalu tak, jako míč a hráči. Samozřejmě, že odměna, kterou nám fotbalový svaz dává za řízení ligových utkání, je slušná a na evropské úrovni, a že se počítá. Kdo by dnes řekl, že nepočítá peníze, tak lže sám sobě. A já si lhát nechci. Myslím si však, že všichni rozhodčí chtějí zápas odpískat tak, aby neměly žádné problémy a vyšly z toho ze ctí. Jak se na to kouká fanoušek, který vidí jen svůj tým, to je jeho věc.
Připadáte mi jako poctivý a slušný člověk. Máte zapotřebí běhat po hřišti a nechat si nadávat do syčáků, podvodníků, hajzlů a podobně?
Anežka Kusá, Milín
Nevím, jestli vypadám jako slušný a poctivý člověk, ale čtenářce každopádně děkuju. Někdy si to také říkám, ale díky lásce k fotbalu a mé povaze se nad to dokážu povznést. Ale znám rozhodčí, kteří po týdnu skončili kvůli tomu, že někde na okrese na ně lidé křičeli a obrovské trauma z negativního ohlasu diváků prožívají i někteří rozhodčí v lize. Lidé si myslí, že pískáme kvůli penězům, ale tak to opravdu není. Je to i určitý způsob života, kdy jste zatažen do nějakého sportovního dění, o nějž se zajímájí média, hledáte v něm seberealizaci, chcete dokázat, že jste normální. Bohužel reakce v naší společnosti je taková, jaká je. Všichni jsme syčáci.
Dělá vám při Cooprově testu problém splnit limit 2700 metrů za dvanáct minut?
Radek Novák, Praha 8
Většinou běhám 2850 až 2900 metrů, ale test mi dělá každým rokem větší a větší problémy a musím přiznat, že jsem dvakrát při fyzických prověrkách neobstál. Musím se na ně opravdu poctivě připravovat.
Řada sudích žije asketickým životem. Dokážete si svůj život představit bez alkoholu a cigarety?
Roman Ležák, Praha 3
Nekouřím, ale panáka si občas dám. Tím nechci říct, že bych si svět bez alkoholu nedokázal představit. Ale žiju trochu neformálním životem, na což si mé okolí po těch letech, co působím jako rozhodčí, už zvyklo. Ne, že by se Jirků každý den vracel domů ožralej, ale lidé vědí, že se umím bavit a nezkazím žádnou srandu.
Neproklínal jste někdy rodiče, že vám dali tak neobvyklé jméno, které muselo být v dětství často terčem posměchu?
Blanka Součková, Dobříš
Až do páté třídy vlastně nikdo nevěděl, že se jmenuji Pavlín. Pak zjistila maminka nad vysvědčením, které se ji nelíbilo, že tam je napsáno Pavel Jirků. Museli jsme do školy donést rodný list a všechna vysvědčení se musela přepisat. Terčem posměchu jsem ale nikdy nebyl. Od první třídy mi všichni říkali Pašo a možná, že plno lidí v mém okolí dodnes neví, že se jmenuji Pavlín.
Když jsem vác viděl poprvé pískat před osmi lety na Žižkově, poutal jste pozornost nejen jménem a vzhledem, ale i neobvyklou mimikou. Zdá se mi však, že vás v posledních letech tyto srandičky opustily?
Miloš Skalický, Praha
Jste velice pozorný, skutečně mě opustily. Ne proto, že bych je nechtěl dělat, ale lidem v současné ani přechozí komisi rozhodčích se to nelíbilo. Svým způsobem mají pravdu. A pak musím podoktnout, že stárnu a některé věci už bohužel ani nestihnu udělat. (smích)
S kterým ligovým hráčem máte největší problémy?
Petr Huleš, Slaný
V každém týmu se takový hráč najde, ať už stylem hry nebo chováním. Pro mě je vždycky výzvou takového hráče zkrotit, protože není umění ho vyloučit, ale dostat ho na svou stranu. Nerad bych někoho jmenoval, ale je jich pár, na které se vysloveně těším. Kdo bude chytřejší, jestli on nebo já.
Do jaké míry to nechávate bez povšimnutí nadávky hráčů?
Miloslav Eder, Praha
Vím, že fotbal nejsou taneční a že k němu patří i nějaké to ostřejší slovo, a tak to jedním uchem slyším a druhým pouštím ven. Nemohu tolerovat hrubé nesportovní chování nebo výkřiky na celý stadion, přesto mi delegáti často vytýkají velkou benevolenci. Komise rozhodčích teď navíc nasadila ostřejší kurs a já se tomu musím přizpůsobit.
Zaujal mě váš knír. Kolik času věnujete jeho úpravě?
Hana Fišerová, Bělá
Tragédie, je že vůbec nic. Občas si zvednu konečky a přitočím je. Prává strana mi drží dobře, levá padá, ale jinak se o něj nestarám. Akorát ho přistříhnu, když mi lezou vousy do huby.
Vysvětlete své krédo, že fotbal se nepíská podle pravidel, ale v jejich duchu?
Jan Filip, Klášter
Pravidel je celkem sedmnáct a já říkám, že existuje ještě osmnácté, které se nedá naučit. A to je cit pro hru, za nějž mě občas pochválí i celebrity, které mě hodnotí. Když bych pískal jen podle pravidel, bude zápas stát za prd a kdo ví, jak bych dopadl. Představte si, že bych někde písknul třeba šest penlat, tak končím a lidé si řeknou, že jsem blázen.
Budete znovu delegován na utkání Sparta - Slavie a celý den budete mít v zádech TV Nova. Jak se zachováte?
Josef Donát, Mladá Boleslav
Moje manželka už je na to alergická, mě by to však nevadilo. Myslím, že v tom to nebylo. Pokud by mě komise rozhodčích na tento zápas delegovala, připravil bych se na něj jako na každý jiný. Jen bych se hrozně těšil.
Máte dvě dcery a doma jste v obležení tří žen. Byly s vámi někdy všechny na ligovém zápase?
Josef Donát, Mladá Boleslav
Nikdy, ani bych nechtěl. Fotbal je vůbec nezajímá. Možná jen vědí, že se hraje balonem. Akorát manželka zná trochu víc pravidla, protože mě z nich často zkouší.
Minulý týden jste byl v Teplicích trenérem Pešicem chválen za penaltu, ale před rokem vás pěkně zneuctil...
Josef Donát, Mladá Boleslav
To bylo za to nastavení, o němž už jsem hovořil. Penaltu na Verbíře, kterou jsem písknul proti Opavě, jasně potvrdil i záznam televize Nova, bohužel novináři napsali, že nebyla, a proto se mě zastal.
Vyrůstal jste v Mladé Boleslavi na Plajchu. Co to bylo za místo?
Josef Donát, Mladá Boleslav
To byl plácek, kde se plajchovalo prádlo a vyhlášené místo, kde se setkávali snad všichni významní sportovci. Bydlel jsem tam a každé odpoledne po příchodu ze školy odhodil tašku do kouta, než na mě večer v děvět táta písknul, ať už jdu domů. Tam jsem získal lásku ke sportu. Proto tvrdím, neberte porážky, jako by skončil život. V každém z nás by měl zůstat kousek toho kluka z dětství, kdy jsme kradli okurky ve sklepích, lezli po stromech, hráli špačka, kuličky a stříleli prakem do oken. Dnes rozbijete okno a už vás ženou k soudu. Doba se trochu změnila a myslím, že k horšímu. Jsem šťastný za dětství, které jsem prožil a chtěl bych až do smrti zůstat tím hravým klukem.
16. srpna 1999 14:28
