Podle rodokmenu Elizabeth Regina Schwarzenberg, provdaná von Pezold, je až neskutečně podobná britské expremiérce Margaret Thatcherové. Jednoduchý šedý kostým, náhrdelník z perel a nenápadný make up. Na rukou jen dva prstýnky. Když podává ruku, uklání se. Stejně jako její manžel Rüdiger von Pezold.
Při řeči o majetku jí muž tiše napovídá. Uvolní se až při řeči o rodině a dětech. V té chvíli se i několikrát spontánně zasměje.
Na první pohled nic nepřipomíná, že se uchází snad o největší soukromý majetek vyvlastněný v Československu těsně před Únorem 1948, který zahrnuje například zámky v Hluboké a v Českém Krumlově.
Pezoldová se soudí se svým nevlastním bratrem a zároveň bratrancem Karlem Schwarzenbergem o platnost jeho dědictví. Také se jí nelíbí ministrův plán v příštím roce uspořádat summit ministrů zahraničí Evropské unie na bývalém rodovém zámku v Hluboké.
Usilujete o ohromný majetek v Čechách. Jaký je vlastně váš současný vztah k této zemi? Kde trávíte většinu času?
Naše rodina má sedm dospělých dětí, které žijí na různých místech světa. Mé hlavní bydliště je Praha, kde máme byt na Smíchově, ale kvůli majetkům na různých místech hodně cestujeme. Bydlíme v Rakousku, v Anglii, Africe.
. Co by udělala s vrácenými památkami"Samozřejmě se o ně budeme starat, jak nejlépe budeme moci. Tam, kde jsou přístupné veřejnosti, je tak zachováme i nadále. Rozhodně nechceme na tom, co je zavedené, nic moc měnit. |
Možná by se to tak i dalo říci, ale mám i jiná hobby například literaturu, cestování, hudbu. Mám ještě takového trochu legračního koníčka -peču doma chleba.
V jakých zemích leží hlavní část vašeho majetku?
V Rakousku, Africe a Velké Británii.
Jakou má podobu?
V Rakousku to je lesní hospodářství. To máme i ve Velké Británii a pak různé podíly na firmách a provozech v Africe. Konkrétně v Zimbabwe, kde máme velkofarmu, lesní hospodářství a zpracování dřeva.
Znamená to, že pokračujete v tradičním podnikání Schwarzenbergů.
Ano, samozřejmě.
Pokud vím, založil váš příbuzný Adolf Schwarzenberg před válkou farmu v Keni.
To je pravda. Před dvaceti lety jsme tuto farmu navštívili a byla to právě ona, co nás přivedlo k myšlence, abychom v Africe v podobném hospodaření pokračovali. Původní farma v Keni je dnes v amerických rukou, koupili ji od vdovy po Adolfu Schwarzenbergovi. Byl to velmi moudrý muž a náš vzor. Proto jsme koupili farmu v Zimbabwe v roce 1988 a od toho se odvíjely další věci. Mělo to logické důvody.
Přesuňme se ale o pět let dál. Je leden 1993 a poprvé se objevuje váš nárok na majetek v Čechách. Konkrétně u Okresního pozemkového úřadu v Lounech. Navrácení jste uplatňovala podle takzvaného zákona o půdě z roku 1991.
Ano.
Neuspěla jste a obrátila se na soudy, které pokračují vlastně dodnes. Jaké máte z tak dlouhých jednání pocity? Jak se k vám chovali úředníci a soudci?
(Pezoldová váhá a přemýšlí nad odpovědí.) Od počátku se stala věc, kterou nepovažuji za korektní. Nebylo mi umožněno seznámit se s akty spojenými s odvoláním Adolfa Schwarzenberga. Bylo nám řečeno, že takový spis vůbec neexistuje.
Máte na mysli odvolání proti vyvlastnění majetku? Četl jsem dokonce i informace, že s odebráním majetku později souhlasil.
Vím o těchto informacích, ale nejsou pravdivé. On se majetku nikdy nevzdal. Vzala mu ho už národní správa po skončení války. V roce 1946 podal proti tomu odvolání a až v roce 1947 byl přijat zákon Lex Schwarzenberg. K tomu by se dalo z právnického hlediska říci mnoho, ale protože právník nejsem, nebudu to dělat. (pozn. redakce: Adolf Schwarzenberg se odvolal proti konfiskaci podle Benešových dekretů)
. Alžběta Pezoldová- Elizabeth Regina Schwarzenberg provdaná von Pezold, česky Alžběta Pezoldová, se narodila 1.10. 1947 ve Vídni. - Žije střídavě v Rakousku, Česku, Velké Británii a Zimbabwe. Vychovala sedm dětí: Annu (1971), Heinricha (Jindřicha) (1972), Juliane (1974), Philippa (1975), Felixe (1978), Johanna (1978) a Adama (1982). - Od roku 1993 usiluje o navrácení majetku hlubocké větve Schwarzenbergů, jehož posledním vlastníkem byl její strýc Adolf Schwarzenberg. Je Adolfovou dědičkou po svém otci Jindřichu Schwarzenbergovi. V roce 1947 majetek zkonfiskoval stát. Jeho dnešní hodnota se odhaduje minimálně na 40 miliard korun. - V jižních Čechách k němu patří například zámky Hluboká a Český Krumlov, Schwarzenberská hrobka v Domaníně u Třeboně, pivovar v Třeboni, pozemky a nemovitosti na Krumlovsku, Prachaticku a Budějovicku. Podala stovky žalob, zatím neúspěšně. V současné době se vyvlastňovacím zákonem z roku 1947 zabývá Ústavní soud. - Manželem Alžběty je právník Rüdiger von Pezold. |
Spíš mě zajímá, jak s vámi jednali úředníci. Pochopím, že tady působí i lidská závist.
Zamlčeli, že tento spis existuje. Podařila se nám rekonstrukce původního spisu. Prostě jsme si z jiných dokumentů obstarali části a útržky. Nakonec, když jsme všechno měli, úřady přiznaly, že původní spis existuje. To bylo minimálně pozoruhodné.
Cítíte to jako obstrukce, neochotu?
Úřady nebyly vstřícné. Někdy takové jsou a je jedno, v jaké zemi zrovna jste.
Vraťme se k původní otázce. Setkala jste se po vznesení požadavků v okolí se zlobou, arogancí?
Ne. Vlastně ne (napovídá manžel). Byla tam určitá distanc, bylo to méně či více přátelské chování, ale něco vyloženě zlého jsem nezažila.
Řeknu vám, jak kauzu vnímám jako novinář, který mluví s veřejností, úředníky i samosprávami obcí. Zjednodušeně a slušně řečeno tvrdí: paní Pezoldová nemá pořád dost. Chce čtyřicetimiliardový majetek. Měla by si jej přestat nárokovat. Chceme klid.
Musím říci, že všichni byli natolik zdvořilí, že mi to takto nikdo do očí neřekl.
Máte představu, jak budete majetek spravovat, pokud s vašimi nároky, třeba jen v Jihočeském kraji, uspějete?
Jak jsem říkala na začátku, náš zájem spočívá v lesním hospodářství. Protože představuje hodně lesů, těším se na to. Už v Rakousku jsme konzultovali, jak by se měl různý les opečovávat. Chtěli bychom tyto nápady uplatnit i v jiných klimatických podmínkách, to znamená v Čechách.
Jak plánujete naložit s památkami?
Samozřejmě se o ně budeme starat, jak nejlépe budeme moci. Tam, kde jsou přístupné veřejnosti, je tak zachováme i nadále. Rozhodně nechceme na tom, co je zavedené, nic moc měnit. Obdobné objekty jsou i v Rakousku.
Cítíte se jako Rakušanka, nebo i trochu jako Češka?
V podstatě chápu sama sebe jako Středoevropanku. Kromě českého a rakouského mám i německé a švýcarské státní občanství.
Ptám se i proto, že odpor Schwarzenbergů proti nacismu a jejich vlastenectví jsou známé věci. Stejně tak i jejich podporování českého odboje. Bylo to stejné za války i v Rakousku a Německu?
V Německu se odpor neodehrával, protože tam se nikdo z nás po roce 1938 nezdržoval. Spíš to bylo v Rakousku. Můj vlastní otec Heinrich Schwarzenberg byl zmocněncem ze strany Adolfa Schwarzenberga. V roce 1940, když sem přijel kvůli pracovním záležitostem, mu byla zamítnuta cesta zpět do Říše. Takže on potom odjel do Itálie, kde byl zatčen, absolvoval spoustu vězení a nakonec skončil v Buchenwaldu. Můj otec byl opravdu rakouským patriotem. Samozřejmě měl mnoho důvodů k tomu, aby neměl s nacismem nic společného. Ještě jsem zapomněla, že Adolf Schwarzenberg byl velmi zadobře s rakouským velvyslancem v Praze. Byl známý svým protinacistickým zaměřením po připojení Rakouska k Říši. Riskoval zatčení. Adolf Schwarzenberg mu proto dal k dispozici v Praze tajně byt. Díky tomu přečkal válku v Praze. Po 12. květnu 1945 se zase vrátil do původního objektu velvyslanectví. Pak ho odvedla sovětská jednotka a nikdy se nezjistilo, co se s ním stalo.
Zákon Lex Schwarzenberg podepsal i Jan Masaryk, který se přimlouval za odbojovou činnost Adolfa Schwarzenberga.
Existuje dopis od Jana Masaryka, někde ho máme, kde píše, že se Adolf Schwarzenberg projevoval od počátku jako odpůrce nacismu. Válku prožíval v emigraci v Americe.
Vnímáte nástup neonacismu u mladých lidí? V Německu, Rakousku, Česku?
Takto bych to neřekla. Česko nemohu tak hodnotit, jsem tady dost málo. V Rakousku máme za sebou volby, které nebyly zrovna moc dobré, ale nemyslím si, že to má co do činění s dřívějším nacismem.
Nemyslím tím jen výsledky voleb v Rakousku, kde posílily ultrapravicové strany. Jak vnímáte náladu mladých lidí? V Česku se objevují skupinky, které hajlují.
Ta nálada plyne ze strachu, z finanční krize. Rakušané nikdy nebyli hostitelsky naladěni pro nacionalismus, před volbami se hodně zlobili na předchozí koalici. Tato nálada pak ovlivnila výsledek voleb. Spíše si myslím, že se začínají projevovat určité nálady, které byly možné ve válečné době před šedesáti, sedmdesáti lety. Mluvím primárně o Rakousku. Určité věci, které byly řečeny v dnešním volebním boji, by byly před dvaceti lety politicky nevyslovitelné.
Vychovávala jste sedm dětí. V křesťanském duchu?
Ano, mají katolickou výchovu. Ostatně, když je jich sedm, výchova není vůbec jednoduchá. Docela dobře a úspěšně se dokázaly vychovávat samy.
Jste bohatá. Pociťovaly to vaše děti materiálně?
Materiálně měly vždy dost, ale od začátku jsme se snažili, aby to nebylo příliš luxusní. Protože výchovu v luxusu považuji za špatnou přípravu pro život.
Dostávaly kapesné?
Samozřejmě, že ano. Vždycky se hádaly, kolik by to mělo být peněz. Nikdy si ale netroufly stěžovat na to, že mají menší kapesné než většina jejich kamarádů. A neměly tehdy ani velké nároky na vzhled oblečení, nepotřebovaly náročné věci. Třeba nejstarší syn Jindřich moc nedbal na to, jak chodí upravený. Při hodině zeměpisu, ve kterém se učí i hospodářství, ho pozval učitel na stupínek a řekl třídě. Podívejte se na jeho představu majetku. Má sešlapané boty, díry v džínách, prodřené lokty na svetru. Vidíte, že nové bohatství vypadá dnes docela jinak.
Měly vaše děti díky původu někdy protekci?
Určitě ji ani nemusely mít. Všechny vystudovaly vysoké školy.
|
Jak často se scházíte jako kompletní rodina?
To není jednoduché. Dali jsme dohromady celou naši společnost letos v červenci. O Vánocích už takto kompletní nebudeme, jsou na řadě i druhé rodiny našich dětí. Alespoň dvakrát ročně se sejdeme. Jídelní stůl už je nám malý, přibyla i vnoučata.
Je známé, že šlechtické rody si zakládají na pečlivě vedeném rodokmenu.
Můj otec takový sestavil. Pokud se chci něco dozvědět, tak do něho nahlédnu.
Zajímá mě váš vztah ke Karlu Schwarzenbergovi, který je vaším nevlastním bratrem.
Vpodstatě se nestýkáme. Odehrálo se mezi námi něco, proč se oba nechceme stýkat.
Ale vaše zájmy o pokračování hospodaření na schwarzenberském panství jsou stejné.
Tak to není. On nemá zájem na získání majetku hlubocké větve.
Jak vidíte pokračování vašich sporů o navrácení majetku?
Odpovídá Rüdiger Pezold: Máme podporu Organizace spojených národů. Podle těchto dokumentů musí Česká republika rozhodnutí komise OSN realizovat, což se dosud nestalo. Jako právník tvrdím, že Česká republika tím, že ratifikovala dodatečnou smlouvu o ochraně lidských práv, musí takové rozhodnutí akceptovat. Česká republika se navíc provinila vůči českému právu na různých úrovních od katastrálních úřadů až po Nejvyšší a Ústavní soud. Jsou to otevřená řízení. Máme podánu stížnost k Evropskému soudnímu dvoru. Z právnického pohledu je na tom zajímavé, že v únoru 2008 prohlásil Ústavní soud, že bude prověřovat stížnost mé manželky proti zákonu Lex Schwarzenberg, zda nebyl ve své době protiústavní. Pokud ano, všechna rozhodnutí, která se opírala o tento zákon, by padla. Aniž chci předjímat rozhodnutí Ústavního soudu, říkám, že tento zákon trestal člověka, který byl odměněn doživotní rentou za své postoje.
. Lex SchwarzenbergZákon 143 o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou ze dne 10.července 1947 Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: 1) Vlastnictví majetku rodu Schwarzenbergů, větve takzvané primogenitury na Hluboké nad Vltavou, pokud se tento nachází v Československé republice, přechází v rozsahu stanoveném v odstavci 2) ze zákona na zemi Českou. 2) Majetkem podle odstavce 1) rozumí se nemovitý majetek zemědělský, lesní, rybniční, průmyslový, obchodní a živnostenský, zapsaný knihovně na Josefa Adolfa knížete ze Schwarzenbergů a dr. Adolfa Schwarzenberga, v to počítaje všechny budovy a zámky s jejich zařízením, se všemi právy a závazky, dále živý i mrtvý inventář se zásobami a konečně veškeren provozní kapitál. Z takzvaného zákona Lex Schwarzenberg podepsaného prezidentem Edvardem Benešem a dvaceti šesti členy vlády. |
