Vlaky vyrazily na dvě trasy. První projel 27,3 kilometru dlouhý úsek na západním pobřeží mezi jihokorejským Munsanem a severokorejským pohraničním městem Kesong. Druhá souprava urazila 25 kilometrů po východní trati ze severokorejského letoviska Diamantová hora do jihokorejského Čečinu.
Výsadu cestovat ve vozech mělo sto Jihokorejců a padesátka jejich sousedů z KLDR. Většinou šlo o celebrity, politiky a další vysoké představitele obou zemí.
Mezi cestujícími se ale objevil také strojvedoucí Han Čun-ki. Právě on byl tím, kdo řídil jeden z posledních vlaků jedoucích přes hranici v roce 1951.
"Přál bych si, abych vlak mohl řídit sám. Nikdy jsem ani nedoufal, že tento den někdy přijde," řekl osmdesátiletý muž novinářům.
"Dnes znovu začne bít srdce Korejského poloostrova," netajil dojetí jihokorejský ministr pro sjednocení I Če-čong krátce před překročením hranice. "Tyto vlaky představují sny, naději a budoucnost obou Koreí," dodal.
Obě tratě byly opraveny v rámci mírových kroků, které mezi Severní a Jižní Koreou probíhají od roku 2000, kdy se uskutečnil první mezikorejský summit. Soul navíc Pchjongjangu nabídl pomoc ve výši 80 milionů dolarů pro lehký průmysl.
Jižní Korea doufá, že testovací jízda byla krokem ke zprovoznění stálého spojení. Západní trasa by totiž mohla pomoci při dovozu zásilek do severokorejské průmyslové oblasti Kesong, kde působí jihokorejské společnosti.
Trať by se také mohla v budoucnu napojit na transsibiřskou magistrálu a spojit tak Korejský poloostrov s Evropou po pevné zemi. Tím by se zrychlila přeprava zboží, které nyní do Koreje připlouvá pouze po moři.
