To je práce, která za nimi zůstala, když na konci září experiment úřadu práce skončil. "Už za mnou od té doby byli aspoň desetkrát a ptali se, kdy zase mají nastoupit. Nestačím se divit, kolik toho za ten necelý čtvrtrok stihli, a to bez jakýchkoliv problémů. Nikdo z nich neměl jedinou absenci a když někdo potřeboval něco vyřídit přes týden jinde, udělal svou práci o víkendu," chválí romské pracanty starosta Skaličky Karel Orava a dodává obdivně: "Přitom za práci dostali jen o pár korun víc, než jaká je minimální mzda."
Na nápad nabídnout nezaměstnaným Romům práci ne každému zvlášť, ale celým rodinám najednou, přišel šéf hranického úřadu práce náhodou. "Viděl jsem takhle jednou sedět u nás na úřadě vedle sebe celou rodinu, a tak mě napadlo, že jim zkusíme nabídnout práci všem dohromady. Už se mi totiž jednou loni stalo, že jsem zaměstnal dva členy rodiny a on další den přišel třetí, že tam chce jít s nimi dělat taky," popisuje Pavel Remeň.
Ředitel úřadu práce se proto dohodl se starosty dvou obcí na Hranicku a ti takto zaměstnali několik romských rodin na veřejně prospěšných pracích společně. "Nejdříve se nám do toho moc nechtělo," přiznává starosta Skaličky. "Trochu neochotně jsme to zvažovali, ale pak zastupitelé odsouhlasili, že to tedy zkusíme. A nelitujeme, příští rok do toho jdeme znovu," tvrdí Karel Orava.
Úřad práce tak vytvořil romské rodinné party ve Skaličce a v Bělotíně. "A ono to skutečně vyšlo," říká šéf úřadu práce a vysvětluje: "Jednak byl velmi příznivý ohlas z vesnic na jejich dílo. Lidé byli s rodinnými partami spokojení, protože viděli, že za nimi zůstává kus udělané práce. A pak taky sami Romové s nadšením uvítali, že pracují společně. Myslím, že je to samotné víc motivuje, když ráno v šest musí vstát všichni a ne jen jeden a vyrazit na sedm na obecní úřad," zamýšlí se Pavel Remeň.
Vydařený experiment proto bude mít pokračování. Příští rok se chystá úřad práce oslovit i další obecní úřady a požádat je o spolupráci. Do té doby také úředníci vytipují další nezaměstnané romské rodiny a budou jim zkoušet nabízet práci společně.
"Nejdříve na krátkou dobu, třeba na měsíc, a později na čtvrt roku a na déle," plánuje Pavel Remeň, ale vzápětí sám brzdí vlastní radost nad úspěchem netradiční myšlenky: "Vím, je to běh na dlouhou trať. Lidé, kteří jsou pět či šest let bez práce, nemohou začít hned den co den podávat pravidelné výkony. Nejdříve si musí znovu zvykat na práci. To jde pomalu a nedělám si iluze, že v některých případech to možná nepůjde vůbec. Přesto si myslím, že je to pro mnohé rodiny dobré řešení," říká ředitel, jehož nejvíc těší, že rodinná parta ze Skaličky po skončení dvouapůlměsíční práce přišla a chtěla nastoupit znovu.
