A také chápu, proč se mnozí Romové v Česku nedokázali při sčítání lidu přihlásit ke své skutečné národnosti, což pana Gottfrieda udivilo.
Skutečně to znamená, že se snad kvůli tomu nepovažují za Romy? Cožpak například mnozí Židé, jejichž kořeny v českých zemích jsou rovněž staleté, se zároveň nemohou nazývat Čechy, když žijí v Česku? Anebo nejsou potomci tureckých imigrantů v Německu stejně tak Turky jako Němci?
Nesmyslným oddělováním národnosti a státního občanství "vynikaly" sociologické dotazníky v dobách komunismu. Pan Gottfried evidentně zaspal dobu, a navíc si nepřipouští fakt, že přiznat se k romské národnosti v Česku znamená nebezpečí vystavit se ponížení a problémům.
Krutý test
Při čtení jeho dalších řádků o tom, že slovo "Cikán" přece nezní hanlivě, když se jím někteří Romové sami označují, se mi vybavily slzy.
Tekly po snědých tvářích mladého vzdělaného muže. Byla deštivá noc a já se s ním vracela z reportáže z Plzně do Prahy. Ten muž plakal, protože tu noc pochopil, že ať dělá co dělá, pro bílé Čechy nikdy nebude "Rom", ale pouhý "Cikán".
Za jeho ponížení jsem mohla já, protože jsem jeho a jeho kamarádku přiměla, aby podstoupil test MF DNES mapující diskriminaci Romů v Česku. Tehdy jsme do stejných situací vyslali dva stejné páry vysokoškoláků, které se lišily jen barvou kůže.
A zatímco naši dva bílí figuranti obstáli při žádosti o podřadnou práci a uspěli i ve chvíli, kdy se večer chtěli pobavit na plzeňské diskotéce, stejně vzdělaný a stejně oblečený romský pár pohořel: podřadnou práci nezískal a nakonec ho bílá ochranka diskotéky nepustila dovnitř.
Pomoci našim Romům tehdy odmítli i přivolaní policisté. "Jsem student Univerzity Karlovy a chci jen jít na diskotéku," mával policistům před očima marně svou vysokoškolskou průkazkou Rom David Tišer.
"Co po nás chceš, když jsi Cikán?" četla jsem i já – bílá – otázku v jejich odmítavých tvářích. O pár minut později se mi David v autě rozplakal.
Jeho kamarádka – jinak také studentka medicíny a vrchní sestra oddělení ARO – byla o poznání tvrdší. "Tohle jste chtěla? Vidět, jak nás poníží?" zlobila se na mě.
Právem. Můj pokus byl krutý. Dvěma vzdělaným Romům, kteří jsou hrdí na svůj národ (a umějí stejně perfektně česky i romsky, pane Gottfriede), připomněl realitu. Ať dělají co chtějí, pro většinu bílé české společnosti zůstanou jen "Cikány".
Otázka slušnosti
Tvrzení, že slovo "Cikán" v češtině nezní negativně, je absurdní. Většinový bílý český národ totiž, bohužel, mnohem raději hovoří o "Cikánech" (namísto o "zlodějích"), kteří cosi vykradli, než o krásných "Cikánkách" (namísto Romkách), které vynikají nádhernýma očima či tancem.
Ve slušné společnosti přitom platí jedno pravidlo: to, že nějaký člověk řekne něco hanlivého sám o sobě, ještě neznamená, že to o něm mohou říkat jiní.
Že se někteří Romové sami označují za Cikány, jak upozorňuje pan Gottfried, je tedy celkem lhostejné.
David Tišer je Rom. Je na svůj národ hrdý. Nevím, co o sobě vyplnil do dotazníku při sčítání lidu, ale označení "Cikán" ho uráží. A dokud bude v naší zemi žít byť jediný takový člověk, je povinností všech slušných lidí se tohoto slova vyvarovat.
