V květnu roku 1916 ještě nebyla situace Ruského impéria na frontách první světové války zdaleka tak zoufalá jako o rok později, kdy byl v březnu 1917 ruský car Mikuláš II. donucen k abdikaci. Car s rodinou si v květnu 1916 proto ještě našel čas na cestu na poloostrov Krym, který byl tehdy plný nádherných sídel celé rodiny Romanovců.
Po sto letech přijela na poloostrov velkokněžna Marie Vladimirovna s carevičem Georgijem Michajlovičem, aby si výročí připomněli odhalením pamětní desky. Větší část rozvětvené a zpravidla rozhádané rodiny Romanovců Marii Vladimirovnu a jejího syna považuje za pravoplatné dědice trůnu po zavražděném Mikuláši II. Toho bolševici v roce 1918 v Jekatěrinburgu brutálně zavraždili i s carevnou a všemi jejich pěti dětmi. Po carovi tedy nezůstali přímí následníci a prakticky od té doby se Romanovci hádají o dědická práva na hypotetický ruský trůn.
Velkokněžna Marie Vladimirovna, která se narodila v roce 1953 v Madridu a vystudovala v Oxfordu, je však většinou Romanovské rodiny považována za následnici trůnu a její syn Georgij Michajlovič Romanov-Hohenzollern za možného příštího ruského cara.
Svá práva odvozují od cara Alexandra II., který vládl Rusku v letech 1855–1881. Ve svých nárocích má Marie Vladimirovna podporu ruské pravoslavné církve a také významných ruských šlechtických rodů rozesetých nejen po Evropě, ale po celém světě.
Proti nárokům této větve se však staví exilový kníže Dmitrij Romanov. Je pravnukem cara Mikuláše I., který v Rusku vládl před Alexandrem II. v letech 1825–1855. Bývalý bankéř a filantrop Dmitrij Romanov, který včera oslavil devadesátiny, vede skupinu Sdružení Romanovců. Je v ní celkem sedm velkoknížat a velkokněžen Romanovského rodu, již se považují za přímější následnickou linii.
Vřelé vztahy s Putinem
Pro dnešní ruské vládce v čele s prezidentem Vladimirem Putinem jsou Romanovci a jejich obnovované tradice vítanou podporou ve snahách o územní expanzi a vznášení nároků na dominanci Moskvy v prostoru bývalého Sovětského svazu.
Přitom snahy o obnovení Ruského impéria by byly pro sousedy dnešního Ruska ještě nebezpečnější než současné ideologie Kremlu, který teskní za zmizelým Sovětským svazem. Poslední ruský car Mikuláš II. byl totiž také králem polským a velkoknížetem finským. Ruské impérium za jeho vlády tak zaujímalo ještě větší rozlohu než pozdější Sovětský svaz a ruský car vládl i třeba v Helsinkách či Varšavě.
I proto velkokněžně Marii Vladimirovně nedělalo nejmenší problém podpořit ruskou anexi a okupaci ukrajinského Krymu. „Návrat Krymu mezi ruská výsostná území byl nutný a je v souladu se zákonem,“ říká velkokněžna. „Je naprosto jasné, že jde o nezvratný krok, ať už bude Moskva čelit jakýmkoli sankcím,“ uvedla před dvěma lety v rozhovoru pro ruský list Izvestija Marie Vladimirovna Romanovová. A zopakovala ruskou propagandu, podle níž Krym nemohl zůstat ukrajinským, protože v Kyjevě došlo „k puči a moci se prý ujali extrémní nacionalisté“.
„S prezidentem Vladimirem Putinem máme vřelé vztahy,“ poznamenává carevič Georgij Michajlovič. „Putin má můj obdiv, jak dokáže vládnout tak rozlehlému a složitému státu, jako je Rusko,“ dodává.
