Zároveň vystoupil proti tendencím, které by ve svém důsledku znamenaly uzavírání se vůči třetím zemím a budování jakési pevnosti Evropa. Naopak, i po rozšíření hodlá EU zintensivnit spolupráci s okolními zeměmi především ve východní a jihovýchodní Evropě a v oblasti Středomoří.
V reakci na často vyslovované obavy o potlačování diverzity v Evropě a ohrožení národních identit jednotlivých členských zemí EU Prodi prohlásil, že ideálem evropské integrace není homogenita, ale naopak různorodost. Takovou různorodost ve sjednocené Evropě pak označil jako “jednotu v různosti” (Unity in diversity).
Romano Prodi reagoval ve svém projevu i na poslední vývoj debaty o budoucnosti Evropy a zopakoval, že chce-li se Evropa stát významným hráčem světové politiky, musí její institucionální struktura projít výraznou změnou. Instituce Evropské unie a jejich vzájemné vztahy, které byly původně určeny pro šest zakládajících zemí Evropských společenství, již v současné době neodpovídají požadavkům vývoje. Evropa podle Prodiho nemůže fungovat výhradně na mezivládní spolupráci, ale potřebuje společné efektivně fungující instituce.
Podle Prodiho občané EU nejvíce postrádají jasné vymezení kompetencí EU, není jim jasné, co přesně Evropská unie dělá a jak to ovlivňuje jejich životy. Prodi proto vyzval v rámci chystané mezivládní konference k radikálnímu zjednodušení smluv či přijetí jakéhosi základního dokumentu EU. Varoval rovněž před koncepty vícerychlostní Evropy, která může na základě vytváření užší spolupráce některých zemí, znovu rozdělit Evropu na několik vzájemně soupeřících bloků. “Cestou kupředu je opravdová debata nejen na úrovni evropských institucí, ale v rámci občanské společnosti celé Evropy.
