Původním záměrem Josefa Urbana byl hodinový dokument, který „měl mapovat divoký odsun Němců a zlo poválečného dění na Šumpersku“. Někdy během úvah o realizaci se však zřejmě ukázal dramatický potenciál látky. „Dramatické osudy lidí … si však zasloužily něco víc,“ říká v doslovu ke knize filmový producent Daniel Krzywon. Výsledkem se stal souběžně publikovaný román a film. Je však ono „víc“ věrnější výpovědí o skutečnosti, anebo jen efektnějším využitím získané látky?
Z filmu 7 dní hříchů
Figury jen stojí na značkách
Těsně poválečné období je jaksi setrvale atraktivní. Dramata a nejednoznačnost, jež odtud zaznívají, spolehlivě čeří jak hladinu legendy o holubičí povaze, tak o právu na pomstu po letech útlaku. Jenže historii píší vítězové, takže zároveň je tu otázka, zda je vůbec věrohodná interpretace možná.
O knizeJosef Urban: 7 dní hříchů. Román o zradě, lásce, přátelství Fragment, Praha 2012, 239 stran, doporučená cena 249 korun.  Obal knihy Josefa Urbana 7 dní hříchu |
Stejně jako v případě Habermannova mlýnu, pracoval Josef Urban se vzpomínkami pamětníků. Jasné je, že stoprocentně spolehlivý důkaz, že vše bylo tak, jak je řečeno, nemůže nikdo po nikom chtít. Co je tedy možné přenést do literární, případně filmové podoby? Do té druhé zobrazení, a v případě 7 dnů hříchů je zřejmé, že s ním autor počítal. To je první nectnost, na kterou v knize narazíme – příliš okatě připomíná scénář, vysvětlení a nápovědy pro vizuální zpracování. Slovo tu evidentně slouží obrazu, zkratce, působí jako poznámkový aparát, ne jako román, v němž je možné popsat i duši. V Urbanově knize postavy duševní pochody nemají – stojí na svých značkách, hlídají tempo, sehrají scénu, přestaví ji a posunou se k další sekvenci.
Sedm dní běhají po lese
V Předmluvě Miroslava Řiháčka čteme, že jde o „nevšední příběh“; v Epilogu Josefa Urbana se dokonce mluví o příběhu neuvěřitelném. Samozřejmě, protože se odehrává v okamžicích vymknutých z normálu. Jenže na druhou stranu - zápletka je tu klasická. Autor sice tvrdí, že motivem psaní byla reflexe poznatků, „kterých se mi dostalo do starších, zkušenějších lidí než jsem já. … Abych zjistil, odkud vlastně pocházím, napsal jsem tento příběh.“ Ovšem to není tak docela pravda. V 7 dnech hříchů převažuje nad skutečností žánr, a tím je detektivní thriller.
Z filmu 7 dní hříchů
Nepohodlný svědek má být umlčen, a proto je třeba rychle podniknout vše pro jeho záchranu. Napětí zvyšuje prostředí, tedy neomezený horizont lesa jen s několika staveními. To je výhoda i komplikace pro obě strany – pro dobro i zlo. Motiv obětavé lásky v jedné poloze vyrovnává ziskuchtivost a bezohlednost na vahadle druhém. Že jsou postavy oblečené do kostýmů poloviny čtyřicátých let minulého století, mluví česky nebo německy, to je dáno výběrem scény, na níž se bude hrát. To je také základní rozdíl mezi touto knihou a Habermannovým mlýnem, v němž ještě autor kladl důraz na jednotlivé typy, na charakterovou víceznačnost a historickou věrohodnost. V 7 dnech hříchů jde především o akci, napětí, vzrušení. Postavy jsou redukovány pro své role, dřív ani později jako by pro ně nic neexistovalo. Sedm dní běhají po lese, míjejí se, ocitají v nevhodných situacích, ba v ohrožení života, a potom vše dobře dopadne, zlo je potrestáno, dobro zvítězí, a dokonce se z lesní tišiny vynoří věrný pes: „Agnes od něho nemůže oči odtrhnout. ´On se vrátil,´ hlesne do ticha. Její hlas zaplavuje vlna dojetí. Jan zvolna kývne hlavou. ´Vrátil se domů,´ řekne měkce,´ stejně jako my.´ Agnes se smutně usměje a položí mu hlavu na rameno.“
Ondřej Vetchý a Vica Kerekesová ve filmu 7 dní hříchů
Pokud čtenář touží po literárním průniku do okamžiků, kdy se takzvaně lámaly děje a povahy, určitě sáhne po klasice – například po Škvoreckého Zbabělcích, případně po Kohoutově Hvězdné hodině vrahů. 7 dní hříchů budou spokojeně číst milovníci detektivek, trochu oddechového, nepříliš náročného čtení.
