To, jestli byli volby čestné tak, jak se na Ameriku traduje, je otázka pro odborníky, kteří měli a nebo mají možnost nahlédnout, až na dno samotných voličských uren. Pro našince je však důležité, že dalším presidentem Spojených států, se stal muž, který po necelých devíti letech, přebírá štafetu po svém otci. A že bude v jeho šlépějích pokračovat, je každému více či méně jasné. To co se nepodařilo otci Bushovi, když odcházel na presidentský důchodek, musí automaticky dokončit jeho syn. Ropné ložiska v Arabských emirátech, jsou daleko důležitější než nějakých několik set tisíc nespočítaných hlasů ve státě Florida, kde pevně drží opratě v rukou další z Bushovi rodiny, a to Georgův bratr Jeb.
Demokracie v Americe, musela ustoupit ekonomickému tlaku z míst, které ovládají převážně Židovští obchodníci a miliardáři. Tlak těchto lidí ukončil cestu k demokratickému myšlení a spojení ekonomiky celého světa. George Bush se musel Americkým presidentem stát. Tento fakt je nevyvratitelný.Podívejme se však na druhou polovinu zeměkoule, kde Ruská nadvláda ztrácí na své síle a do popředí se dere Evropské společenství, v čele se silně ekonomickými státy. To co se Německu nezdařilo ve čtyřicátých letech minulého století, stává se skutkem o šedesát let později. Evropa je jedním společným celkem. Bez válek a bez krveprolití. Ekonomicky silná a připravená čelit jakémukoliv nátlaku jak z Ameriky tak i Asie. K tomu všemu bez nejsilnějšího a nejbohatšího státu světa, Ruska. Jaký paradox, když se vrátíme jenom několik desítek let zpět, kdy ještě Sovětský svaz, diktoval podmínky a vytvářel pocit nebezpečí skoro v celé Evropě. A nejenom tam. Na zlomu tisíciletí, jako kdyby velký ruský medvěd usnul. President Putin se tváří neutrálně, nechá do kosmu vypustit placeného turistu a v neposlední řadě se přidává na stranu proamerických zájmů. Proč je tomu tak, je nabíledni. Rusko potřebuje kontakt s ekonomickými veličinami. Potřebuje vstoupit do řad silných krajin a hlavně se začlenit do nastávajícího procesu ekonomické recese. Spící medvěd však stále odpočívá. Dá o sobě vědět o několik měsíců později.
11. září 2001. Den, který připomněl všem obyvatelům této planety, že hrozba násilí nikdy není u konce. Miliony lidí sleduje na svých obrazovkách tragédii New Yorských občanů. K zemi se řítí sídlo jedné z nejvyšších budov na světě a o několik minut její dvojče. Svět je v šoku. Hovoří se o několika desítkách tisíc mrtvých. Media v zápětí po tomto strašlivém činu, ukazují tváře mužů, kteří za tímto zločinem stojí. Lidé pláčí a svírají pěsti. Snad každý chce pomstu. President Bush ihned po incidentu slibuje občanům tvrdou odvetu a přední činitelé z celého světa, vyjadřují soustrast a pochopení. Země odkud pocházejí teroristé, se stávají terčem nenávisti. Lidé mají v očích slzy a chtějí vysvětlení. A to jim několik dnů po 11. září řekne sám jejich president. "Válka je na spadnutí." Co však předcházelo teroristickému útoku, nikdo nikde nezveřejnil. Nikdo, ani po několika měsících, kdy se zjistí, že obětí je daleko méně než se očekávalo, nikdy neřekl úplnou pravdu. Proč je tomu tak, se můžeme zeptat sami sebe. Odpověď si však asi nedáme. Přesto zkusme teorizovat a domnívat se, PROČ..?
Je možné, aby v době, kdy do obchodního centra narazil první z letounů, byla v budově sotva pětina všech zaměstnanců? Je možné, aby lidé v centrální navigační věži, když zjistili vychýlení druhého letadla z běžné dráhy a současně už na obrazovkách hořela první budova obchodního centra, neučinili nic proto, aby se zabránilo nárazu druhého letadla do další věže?
Nezapomeňme, že doba mezi prvním a druhým atakem nebyla otázka několika vteřin, ale dlouhých 18 minut. Proč letecká obrana nebyla zavčas informována? Proč nešlo zabránit ještě horšímu scénáři? Tady si musíme odpovědět jenom domněnkami. Někomu jistě záleželo na úspěchu celé akce. Na tom by nebylo asi nic divného, Amerika má mnoho nepřátel, ale otázka zní, jestli na celé akci neprofitovali jedinci, kteří potřebovali vyvolat v lidech nenávist a otevřít tak cestu k válečnému konfliktu, který se začal už před deseti léty za presidentování, Bushe seniora. Zamysleme se nad tím. Bylo by možné začít válečný konflikt bez řádného důvodu? Bylo by možné, vstoupit na území jiného státu bez vyhlášení války?
Jistě ne. Proto se musíme ptát dál. Je všechno opravdu tak, jak nám je předkládáno? Je pravdou, že veškerá síla vyspělých států, se musela začlenit do zničení jedné chudobně země? Není to spíše hra s našimi city? Nechtěl někdo vyvolat v našich myslích pocit nebezpečí, které se musí ihned uhasit? Proč ale? I zde si můžeme odpovědět. Chudobná země Afganistan, stojí na rozcestí Asie, Evropy a Afriky. Samozřejmě pro každého kdo se chce dostat k těm nejbohatším ložiskům ropy, strategický bod a veledůležité území. Chudá země, která musí trpět jenom proto, že má bohaté sousedy. Před dvaceti lety začal Afganistan okupovat Sovětský svaz, tentokrát se o to snaží celý vyspělý svět. Ten kdo ho bude mít pod rukou, bude mít automaticky otevřenou cestu k ropným vrtům na Arabském poloostrově. Teorie pro někoho nadnesená, a pro někoho zcela možná. Nezapomínejme, že nejlepším nástrojem ke tvoření zla, jsou samotní lidé. Stačí jim naservírovat příběh plný krutosti, obětovat několik nevinných a vytvořit v jejich myšlení chaos. Zdecimování myšlenek a vytvoření určité reality. Občan se stává nástrojem v rukou novinářů, reportérů, a ti samozřejmě nástrojem moci. Co více si může vládnoucí klika přát? Lid je omámen a rozezlen. Senátoři si mnou ruce, pohlaváři ukazují přepracované tváře a president buší do stolu. "Chceme to všichni, musíme do toho..! "Konec úvahám, vraťme se do reality. Afganistan je zničen. Domnělí teroristé budou asi dopadeni, potrestáni a ekonomika židovské enklávy se požene šíleným krokem vpřed. Na cestě je další stát a za ním další a další. Všichni mají jedno společné. Leží na bohatém místě, plném zázračné tekutiny, ROPY. Nezapomínejme však na spícího medvěda.
Už teď se ruští vojenští stratégové pomalu ale jistě zabydlují ve zničených částech Afganistanu. Je tohle pouze náhoda? Je tohle to, co chtějí muslimští věřící a obyčejní lidé celého světa? Je všechno tak, jak se píše? Jsou oběti New Yorského masakru jedinými obětmi? Bylo opravdu jenom náhodou, že jiní zaměstnanci světového centra obchodu, v ten den do zaměstnání nepřišli? Chceme-li, můžeme věřit. Nechceme-li, budeme pochybovat. Budoucnost dá jistě někomu za pravdu.
Demokracie v Americe, musela ustoupit ekonomickému tlaku z míst, které ovládají převážně Židovští obchodníci a miliardáři. Tlak těchto lidí ukončil cestu k demokratickému myšlení a spojení ekonomiky celého světa. George Bush se musel Americkým presidentem stát. Tento fakt je nevyvratitelný.Podívejme se však na druhou polovinu zeměkoule, kde Ruská nadvláda ztrácí na své síle a do popředí se dere Evropské společenství, v čele se silně ekonomickými státy. To co se Německu nezdařilo ve čtyřicátých letech minulého století, stává se skutkem o šedesát let později. Evropa je jedním společným celkem. Bez válek a bez krveprolití. Ekonomicky silná a připravená čelit jakémukoliv nátlaku jak z Ameriky tak i Asie. K tomu všemu bez nejsilnějšího a nejbohatšího státu světa, Ruska. Jaký paradox, když se vrátíme jenom několik desítek let zpět, kdy ještě Sovětský svaz, diktoval podmínky a vytvářel pocit nebezpečí skoro v celé Evropě. A nejenom tam. Na zlomu tisíciletí, jako kdyby velký ruský medvěd usnul. President Putin se tváří neutrálně, nechá do kosmu vypustit placeného turistu a v neposlední řadě se přidává na stranu proamerických zájmů. Proč je tomu tak, je nabíledni. Rusko potřebuje kontakt s ekonomickými veličinami. Potřebuje vstoupit do řad silných krajin a hlavně se začlenit do nastávajícího procesu ekonomické recese. Spící medvěd však stále odpočívá. Dá o sobě vědět o několik měsíců později.
11. září 2001. Den, který připomněl všem obyvatelům této planety, že hrozba násilí nikdy není u konce. Miliony lidí sleduje na svých obrazovkách tragédii New Yorských občanů. K zemi se řítí sídlo jedné z nejvyšších budov na světě a o několik minut její dvojče. Svět je v šoku. Hovoří se o několika desítkách tisíc mrtvých. Media v zápětí po tomto strašlivém činu, ukazují tváře mužů, kteří za tímto zločinem stojí. Lidé pláčí a svírají pěsti. Snad každý chce pomstu. President Bush ihned po incidentu slibuje občanům tvrdou odvetu a přední činitelé z celého světa, vyjadřují soustrast a pochopení. Země odkud pocházejí teroristé, se stávají terčem nenávisti. Lidé mají v očích slzy a chtějí vysvětlení. A to jim několik dnů po 11. září řekne sám jejich president. "Válka je na spadnutí." Co však předcházelo teroristickému útoku, nikdo nikde nezveřejnil. Nikdo, ani po několika měsících, kdy se zjistí, že obětí je daleko méně než se očekávalo, nikdy neřekl úplnou pravdu. Proč je tomu tak, se můžeme zeptat sami sebe. Odpověď si však asi nedáme. Přesto zkusme teorizovat a domnívat se, PROČ..?
Je možné, aby v době, kdy do obchodního centra narazil první z letounů, byla v budově sotva pětina všech zaměstnanců? Je možné, aby lidé v centrální navigační věži, když zjistili vychýlení druhého letadla z běžné dráhy a současně už na obrazovkách hořela první budova obchodního centra, neučinili nic proto, aby se zabránilo nárazu druhého letadla do další věže?
Nezapomeňme, že doba mezi prvním a druhým atakem nebyla otázka několika vteřin, ale dlouhých 18 minut. Proč letecká obrana nebyla zavčas informována? Proč nešlo zabránit ještě horšímu scénáři? Tady si musíme odpovědět jenom domněnkami. Někomu jistě záleželo na úspěchu celé akce. Na tom by nebylo asi nic divného, Amerika má mnoho nepřátel, ale otázka zní, jestli na celé akci neprofitovali jedinci, kteří potřebovali vyvolat v lidech nenávist a otevřít tak cestu k válečnému konfliktu, který se začal už před deseti léty za presidentování, Bushe seniora. Zamysleme se nad tím. Bylo by možné začít válečný konflikt bez řádného důvodu? Bylo by možné, vstoupit na území jiného státu bez vyhlášení války?
Jistě ne. Proto se musíme ptát dál. Je všechno opravdu tak, jak nám je předkládáno? Je pravdou, že veškerá síla vyspělých států, se musela začlenit do zničení jedné chudobně země? Není to spíše hra s našimi city? Nechtěl někdo vyvolat v našich myslích pocit nebezpečí, které se musí ihned uhasit? Proč ale? I zde si můžeme odpovědět. Chudobná země Afganistan, stojí na rozcestí Asie, Evropy a Afriky. Samozřejmě pro každého kdo se chce dostat k těm nejbohatším ložiskům ropy, strategický bod a veledůležité území. Chudá země, která musí trpět jenom proto, že má bohaté sousedy. Před dvaceti lety začal Afganistan okupovat Sovětský svaz, tentokrát se o to snaží celý vyspělý svět. Ten kdo ho bude mít pod rukou, bude mít automaticky otevřenou cestu k ropným vrtům na Arabském poloostrově. Teorie pro někoho nadnesená, a pro někoho zcela možná. Nezapomínejme, že nejlepším nástrojem ke tvoření zla, jsou samotní lidé. Stačí jim naservírovat příběh plný krutosti, obětovat několik nevinných a vytvořit v jejich myšlení chaos. Zdecimování myšlenek a vytvoření určité reality. Občan se stává nástrojem v rukou novinářů, reportérů, a ti samozřejmě nástrojem moci. Co více si může vládnoucí klika přát? Lid je omámen a rozezlen. Senátoři si mnou ruce, pohlaváři ukazují přepracované tváře a president buší do stolu. "Chceme to všichni, musíme do toho..! "Konec úvahám, vraťme se do reality. Afganistan je zničen. Domnělí teroristé budou asi dopadeni, potrestáni a ekonomika židovské enklávy se požene šíleným krokem vpřed. Na cestě je další stát a za ním další a další. Všichni mají jedno společné. Leží na bohatém místě, plném zázračné tekutiny, ROPY. Nezapomínejme však na spícího medvěda.
Už teď se ruští vojenští stratégové pomalu ale jistě zabydlují ve zničených částech Afganistanu. Je tohle pouze náhoda? Je tohle to, co chtějí muslimští věřící a obyčejní lidé celého světa? Je všechno tak, jak se píše? Jsou oběti New Yorského masakru jedinými obětmi? Bylo opravdu jenom náhodou, že jiní zaměstnanci světového centra obchodu, v ten den do zaměstnání nepřišli? Chceme-li, můžeme věřit. Nechceme-li, budeme pochybovat. Budoucnost dá jistě někomu za pravdu.
