Rok po příchodu z neznáma Putin dále stoupá

Přesně před rokem se na ruské scéně téměř z neznáma objevilo nové jméno: Vladimir Putin. Nikdo mu příliš nevěnoval pozornost. Zdálo se, že nový premiér, kterého nečekaně jmenoval Boris Jelcin, je jen další loutkou chřadnoucího prezidenta. Za rok se ovšem změnilo hodně. Putin se stal prezidentem, rozhýbal stojaté vody Ruska a i skeptiky přesvědčil, že je odhodlán tvrdou rukou prosadit změny ve stagnující zemi. A tím dosáhl mnohem více, než Rusko doufalo, ač stále není jasné, jak úspěšný ve svém tažení nakonec bude.

"Myslím, že to byl pro něho velmi úspěšný rok, pro mnoho lidí se Putin stal překvapením," říká moskevský politolog Andrej Rjabov. "Putin v mnoha směrech naplnil očekávání Rusů a přesvědčil je, že je schopen vládnout zemi. A hlavně: dal jim naději, že věci se pohnou vpřed a že bude lépe." Jeho popularita je nyní astronomická - podle průzkumů ho má v oblibě sedm Rusů z deseti, což je nebývale mnoho.

Jeho vzestup na vrchol popularity byl zpočátku spojován s jeho tvrdým postupem v Čečensku.

Rusko vloni po letech jelcinovské stagnace a nehybnosti najednou v novém premiérovi uvidělo muže činu a vládce "tvrdé ruky".

Dnes se ovšem jeho obliba podle sociologů odvíjí i od úspěchů v jiných "válkách".
Snaží se zavést pořádek do systému státu a zkrotit vlivné bossy regionů, z nichž mno
zí vládli svým oblastem jako feudální pánové.

Dává najevo, že nehodlá tolerovat politický vliv "oligarchů", mocných bankéřů a průmyslníků, kteří se považovali za pány země.

Prosadil některé změny v zákonech, které by měly napomoci lepšímu fungování ruského hospodářství.

Za to vše mu Rusové tleskají a odborníci uznale pokyvují hlavou, byť opatrně.
Při posuzování Putina diskutují komentátoři o dvou hlavních otázkách.

Zaprvé: dokázal již Putin, že má opravdu vůli změnit Rusko? Odpověď většinou zní: ano.
Zadruhé: jsou tyto změny opravdu natolik zásadní, že zemi vyvedou z jelcinovské nehybnosti? V tomto případně již nebývají odpovědi tak jednoznačné.

"Starý systém pomalu končí, nyní ovšem nastává složitější etapa - musí vzniknout nový systém v ekonomice i politice," říká Andrej Rjabov. "A tady je ještě příliš brzy hodnotit, do jaké míry se mu to daří a bude dařit v budoucnosti." Donald Jensen, bývalý americký diplomat v Rusku a komentátor Rádia Svobodná Evropa, říká, že Putin se stále ještě zcela neodpoutal od nekoncepčního Ruska Borise Jelcina.

"Klíčová otázka zní: znamená Putin odklon od Jelcinova Ruska, nebo to je jen variace na něj a mnoho podstatných věcí se nemění? Já se domnívám, že to je stále jelcinismus bez Jelcina," říká.

"Je tu nová osoba, některé nové prvky v politice, několik nových hráčů. Ale role prezidenta, funkce institucí či těsný kontakt peněz a moci stále zůstávají stejné. Stále nedošlo na prosazování vlády zákonů, stále chybí kampaň proti korupci," dodává Jensen.
Putinovi nyní nahrává mnoho příznivých okolností - ruští ekonomové rok 2000 označují jako zlom, kdy po letech propadu začalo ruské hospodářství výrazně růst. A ceny ropy, klíčového vývozního artiklu země, jsou vysoké.

Ekonomové připomínají, že Rusko nepotřebuje žádné "zázračné reformní recepty", nýbrž několik let rozumných a systematických změn, větší efektivitu státní správy, vytvoření podmínek pro hospodářský rozvoj. Stále více z nich věří, že Putin k tomu opravdu směřuje.

Stále o něm ovšem do značné míry platí, že jeho konkrétní plány do budoucna nejsou zcela jasné. "Nadále nemá přesnou strategii. Mám pocit, že se mnoho z jeho kroků zatím rodí impulzivně a živelně. Postupuje leckdy metodou pokusu a omylu," říká Andrej Rjabov.

Zároveň však nepřestávají být slyšet obavy nemála Rusů, kteří se bojí, že Putinovo Rusko může postupně omezovat jeden z největších výdobytků Jelcinovy éry: svobodu slova a tisku. Putin, bývalý rozvědčík a později šéf tajné služby, se nijak netají tím, že v jeho systému hrají bezpečnostní služby důležitou roli, což mnohé znervózňuje.

Pro svět je také spojován s krvavou válkou v Čečensku, při které zahynulo v ruské palbě několik tisíc civilistů a kvůli níž vztahy mezi Ruskem a Západem poklesly na nejnižší úroveň od konce studené války.

Na domácí politické scéně však již tato otázka není tak zásadní jako v minulých měsících.
I když partyzánská válka působí armádě značné ztráty, na Putinově popularitě se to - navzdory prognózám - nijak zásadněji neprojevuje.

A ani pro Západ již není válka v Čečensku natolik ožehavým tématem, že by znemožňovala normální kontakt s Moskvou. Vůdci západních států neopomenou žádnou možnost zdůraznit, že vkládají do Vladimira Putina "obrovské naděje" a že si jsou jisti, že je mužem, jenž dokáže zreformovat Rusko.