Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rok, kdy padla Velká dvojčata

  23:08aktualizováno  23:08
Dotkly se nás dějiny. Po dvanácti letech jsme znovu viděli, jak křehké jsou věci, které se zdají nejpevnější. Síla impérií není nic než lidský výtvor, který, tak jak vznikl, může zaniknout. Před dvanácti lety jsme se stále nevěřícím jásotem sledovali pád ruské veleříše. Ohavná stavba, nad níž slunce nezapadalo, se zhroutila do sebe a nic po ní nezbylo. Letos jsme se zatajeným dechem a hrůzou v očích (mnozí plakali) sledovali pád dvou mrakodrapů.

Naše země, součást Severoatlantické aliance, je v bezpečí, věřili jsme. Západní hodnoty, které jsme tak rychle a tak rádi přijali, jsou univerzální, byli jsme si jisti. S pádem newyorských dvojčat se tato jistota zhroutila.

Ruské impérium padalo deset let, dvojčata se zhroutila za hodinu. Uvědomili jsme si, že jakýsi velmi vzdálený pološílený vousáč jménem Usáma bin Ládin má moc nad našimi životy. Kdyby bylo Česko důležitější, mohl místo Pentagonu hořet Pražský hrad.

Podlehli jsme strachu z bílého prášku. Nikdo nechtěl být náhodnou obětí teroristy. Volali jsme doktory a hasiče, když si z nás děti vystřelily. Nejen Američané, i my jsme dokázali, že Usáma má pravdu, když říká: "Mám tisíce věřících, kteří touží po smrti stejně dychtivě jako oni po životě." Avšak dějiny se nás dotkly i podruhé. "Bude to dlouhá a beznadějná válka," říkali všichni.

"Nezaniká už naše civilizace?" ptali se další. Stará západní taktika ostřelování bez přímého dotyku však slavila nečekaný úspěch i po pěti stech letech. Režim v Afghánistánu se zhroutil, Usáma k nám sice promlouval z videokazet, ale na žádnou další ránu se nezmohl.

Pomalu jsme začali věřit, že jedenácté září byla jen jakási strašná odchylka od normálu. O Vánocích, nejbohatších v historii této země, jsme dětem s klidným svědomím zase nakupovali pušky, meče a palcáty.

Obraz padajících mrakodrapů už na druhé straně našich očí vyhasl. Po zhroucení komunistického režimu v nás zůstala pachuť. Tak před tímhle papírovým klaunem jsme se plazili? Tohoto paňáci jsme se báli?

A umiňovali jsme si: Už nikdy se nebudeme bát! A po zhroucení dvojčat, co si máme říkat? Možná toto: I když je zlo strašlivé, nezbývá nic jiného než proti němu bojovat. A vůbec ten boj není beznadějný.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Policisté hrají v pořadu Primy, prezidium jejich účinkování prošetřuje

Policejní prezidium se ohradilo vůči pořadu Policie v akci televize Prima. Vedení policie vadí, že vznikl bez jejího vědomí a že v něm účinkují skuteční...  celý článek

Pavla Jeslínka navštívil v nemocnici jeho otec Josef (první vlevo), za ním...
Divočákem napadený myslivec letěl čtyři metry. Do lesa chodit nepřestane

Ani v nejhorších snech by mě nenapadlo, že se něco podobného může stát. Tak popisuje myslivec Pavel Jeslínek setkání s divokým prasetem při honu u Přeštic na...  celý článek

Petrova bouda v Krkonoších už zvenčí opět vypadá jako horská chalupa...
VIDEO: Krkonošská Petrovka už vypadá jako horská bouda, je pod střechou

Petrova bouda na hřebenech Krkonoš, kterou před šesti lety zničil požár, už znovu vypadá jako horská chalupa. Přes léto dostala dřevěná okna a střechu. Zima...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.