Stovky vyhublých mužů a žen se tísní v podpalubí přeplněné pašerácké lodi. Na cestu za lepším životem se vydali v zoufalství a strachu před smrtí. Většina z nich jsou Roginhové. Když mají štěstí, na chatrných bárkách dorazí k pobřeží Thajska, které je přestupní stanicí pro vysněnou budoucnost v muslimské a relativně tolerantní Malajsii.
V Thajsku však uprchlíci většinou končí v pašeráckých táborech, které fungují s tichou podporou úřadů. Bití a znásilňování je zde na denním pořádku a není z nich úniku. Pomoci mohou jen rodiny uprchlíků, které za své příbuzné musí zaplatit výkupné. Když peníze nedorazí, mnozí Rohingové skončí v jednom z desítek masových hrobů, které v posledních dnech odkryla thajská policie.
RohingovéPopulace muslimských Rohingů žije převážně v Arakanském státě na severu Barmy. Rohingové jsou podle svých historických pramenů původním domorodým obyvatelstvem tohoto regionu. Barmští historici však tvrdí, že do oblasti přišli z Bangladéše během britské koloniální nadvlády. V roce 1982 vláda generála Ne Wina zavedla zákon, který Rohingům téměř znemožňuje dostat barmské občanství. Pokud o něj chtějí žádat, musí doložit svůj pobyt v zemi minimálně od roku 1948. I když se jim občanství podaří získat, převážně buddhistická společnost je nikdy nepřijme. Rohingové tvoří asi čtyři procenta z 60milionové barmské populace. V zemi jich žije podle odhadů asi 800 tisíc až milion. Větší minority tvoří také v Saúdské Arábii, Bangladéši, Pákistánu, Thajsku a Malajsii. |
Rohingové ovšem nemají na vybranou. V Barmě je nic dobrého nečeká. Krušné časy pro toto etnikum začaly v roce 2012. Zvěsti o znásilnění buddhistické dívky třemi muslimskými mladíky rozpoutaly etnické násilí, při kterém zemřely stovky Rohingů. Buddhisté z většinového etnika Rakhinů byli hlavními iniciátory výtržností. Popelem lehly desítky rohingských vesnic (více o střetech se dočtete zde).
Barmská vláda nad etnickými čistkami přivírá oči. Rohingům ani nechce přiznat státní občanství a nutí je přijmout „status Bengálce“, který však má jen minimum práv a pro Rohingy je urážlivý. Kdo se vzepře, je transportován do uprchlických táborů, kde Rohingové čekají na deportaci, píše server The New York Times.
Nátlak úřadů i buddhistů
Ti, kterým se daří přežívat mimo tábory, jsou pod soustavným tlakem. Úřady například v roce 2013 zavedly nařízení, které zakázalo muslimům ve dvou rohingských městech mít více než dvě děti. Úřady se tak podle svých slov snažily zabránit „příliš velkému populačnímu růstu tohoto etnika“. Vysoká porodnost u Rohingů je podle barmské vlády příčinou etnických násilností (více o zákazu úřadů zde).
Zákonodráci také nechtějí, aby Rohingové měli volební právo. Pod tlakem zahraničních lidskoprávních organizací sice od svého záměru upustili a v únoru oznámili, že Rohingové budou moc v podzimních parlamentních volbách hlasovat, buddhisté se však postavili na odpor.
Pomoc uprchlíkůmIndonésie a Malajsie se minulý týden dohodly, že pomohou migrantům, kteří na týdny i měsíce uvázli na moři. Jde o první průlom v humanitární krizi, která sužuje jihovýchodní Asii. Obě země jsou ochotné přijmout 7 000 běženců, ale daly jasně najevo, že pouze dočasně. Spojené státy a OSN vyzvaly Barmu, aby přijala odpovědnost za svůj podíl na krizi.
Uprchlickou krizí se bude zabývat regionální summit, který se uskuteční v Bangkoku 29. května. Barma, která doposud účast odmítala, podle posledních informací thajské vlády pozvání na vrcholnou schůzku přijala. Zdroj: ČTK |
Vyšli do ulic a požadovali, aby bylo muslimům volební právo odebráno. Vláda ve strachu před eskalací situace svolila, napsal v únoru server CNN. Zda budou moc Rohingové k volbám, je tak stále nejasné. Kromě toho se v hlavním městě Neipyijto chystá zákon, který by měl zakázat manželství mezi lidmi různého vyznání.
Není tedy divu, že z Barmy od vypuknutí etnických střetů v roce 2012 uprchlo více než sto tisíc Rohingů. Dalších více než sto tisíc skončilo v uprchlických táborech. Podmínky v nich jsou otřesné. O spolehlivých dodávkách pitné vody si Rohingové mohou nechat jen zdát, stejně jako o funkčních toaletách a umývárnách. Zdravotnická zařízení zde neexistují. Téměř před rokem úřady z uprchlických táborů vykázaly i pracovníky Lékařů bez hranic (více zde).
Útěk do Malajsie
Jedinou naději pro Rohingy tak představuje útěk z Barmy. Za propašování z tábora musí zaplatit asi 200 dolarů (4 800 korun). Skutečná cesta pro ně však začíná až na ponuré pláži v rybářské vesničce Ohn Taw Shi. Malé skupinky Rohingů zde nastupují na chatrná dřevěná plavidla a směřují na sever.
Po pěti hodinách doplují k velké lodi, na jejíž palubě pochodují muži se samopaly. Na těchto plavidlech čekají i několik týdnů. Kapacita se musí naplnit, aby byl zisk pašeráků co nejvyšší. Na převozu asi 300 uprchlíků vydělají až 20 tisíc dolarů (asi 480 tisíc korun), píše server BBC.
Když se loď naplní, vydává se směrem k Thajsku. Ještě v barmských vodách se o svůj podíl poprvé přihlásí úřady. Za každého uprchlíka policie a pobřežní stráž vybírá sto dolarů (asi 2 400 korun). Podmínky na lodích jsou podle OSN nelidské. Rohingové trpí hlady a pašeráci je po celou cestu týrají (více o podmínkách na lodích pašeráků se dočtete zde).
Po přistání v Thajsku je čeká další utrpení. Pašeráci je zavřou v improvizovaných táborech a požadují po nich další peníze za přesun do Malajsie - v přepočtu až 48 tisíc korun. Uprchlíci peníze pochopitelně nemají, v zoufalství proto volají svým rodinám, které zůstaly v Barmě.
Pašerácké koncentráky v Thajsku často stojí jen několik kilometrů od měst a vesnic. Jak je to možné? Podle Human Right Watch jsou v Thajsku do obchodu s uprchlíky zapojeny i zkorumpovaní úředníci, policisté i obyčejní lidé. „Do obchodu s lidmi jsou zapojeny celé komunity. Je to kvůli penězům. Pašeráci berou každého. Najímají lidi, aby v táborech Rohingy hlídali nebo jim roznášeli jídlo. Obcházejí domy a najímají lidi,“ popsal reportérovi serveru BBC chlapec, který žije nedaleko thajského města Hat Yai.
Pro místní, kteří mnohdy žijí na hraně chudoby, se jedná o více než zajímavý přivýdělek. Pašeráci dokonce nabízejí odměnu za polapení uprchlíků, kteří se pokusí z táborů utéct.
Unášení dětí
Někteří lidé se však snaží uprchlíkům pomáhat, píše server The Guardian. „Přicházejí do mého obchůdku, se zraněnýma rukama a nohama. Někteří jsou tak slabí, že ani nemohou mluvit,“ popsala situaci Lyza Ibrahimová, která provozuje malý obchůdek kousek od hranic Thajska s Malajsií. „Jeden se mě zeptal, jestli je v Malajsii. Pak ukázal na druhou stranu a řekl Thajsko, pak zavrtěl hlavou na znamení, že se tam nechce vrátit,“ vzpomíná na jedno setkání.
„Je to smutné. Slýcháme takové příběhy, ale moc toho dělat nemůžeme. Můžeme jim dát jen něco k jídlu, čisté oblečení, ale stejně pak musíme zavolat policii,“ prozradila. Policie uprchlíka zadrží a není výjimkou, že je pošle zpátky do rukou pašeráků. Ti šťastnější skončí v oficiálních thajských detenčních centrech, kde čekají na deportaci zpět do Barmy.
Odsun Rohingů na ostrovBangladéš plánuje přestěhovat tisíce příslušníků etnické menšiny Rohingů na jeden z ostrovů v Bengálském zálivu. Sdělení vyvolalo obavy, že toto opatření zvýší izolaci Rohingů a dál zkomplikuje jejich život. V sousední Barmě ve středu demonstrovali buddhističtí nacionalisté, kteří existenci muslimského rohingského etnika popírají. Dalajlama vyzval barmskou opoziční vůdkyni a nositelku Nobelovy ceny za mír Su Ťij, aby za Rohingy bojovala. Bangladéš je domovem asi 32 tisíc Rohingů, z nichž většina bydlí ve dvou provizorních táborech ve městě Cox's Bazar u barmské hranice. Podle bangladéšské vlády by měli být nyní přemístěni na ostrov Hatija. Kritici uvádějí, že Rohingové tak budou proti své vůli odsunuti dál z očí veřejnosti. Podle agentury AFP tábory Rohingů s nevzhlednými příbytky a cestami plnými odpadků škodí turistickému ruchu v Cox's Bazaru, který je především mezi Bangladéšany oblíbeným střediskem s plážemi a hotely. Zdroj: ČTK |
Podle serveru The Independent se na lodě pašeráků v poslední době dostávají i děti, které překupníci unesli přímo z táborů Rohingů v Barmě.
Jednou z obětí je i 16letá Rayzuharnar, která žila se svou rodinou v táboře Dar Paing severně od barmského města Sittwe. Asi před měsícem zůstala sama ve skromném příbytku, zatímco se její rodina vydala do místní mešity. „Když jsme se asi ve čtyři odpoledne vrátili zpátky, byla pryč,“ vypráví její bratr Marmúh Hanson.
Rayzuharnar se ozvala 4. května. Rodičům volala z pašeráckého plavidla, které v tu dobu rozráželo vlny Andamanského moře. Byla prý unesena na popud ženy, která dala tip pašerákům a vydělala si tak asi 200 dolarů. Pašeráci dívku drželi jako rukojmí a za její bezpečné převedení do Malajsie požadovali 2 200 dolarů, tedy peníze, o kterých si chudá rodina může nechat jen zdát.
Současná uprchlická krize v Asii nemá podle ochránců lidských práv jednoduché východisko. Do řetězce pašeráků jsou zapojeny úřady, policisté i obyčejní občané. Z trápení ostatních profitují a nemají důvod opouštět štědrý zdroj peněz.
Jediné možné řešení se skrývá v Barmě. Pokud zde politici vytvoří pro Rohingy snesitelné podmínky pro život, pašerácký byznys postupem let ustane. Ne náhodou by podle mnohých bylo podobné řešení nejúčinnější i v rámci uprchlické krize v Evropě. Řešení problému u zdroje však zatím není na pořadu dne.
