Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Trestem trpí i rodiče vězňů. Kolik šancí dát někomu, kdo opět zklamal?

Seriál   12:30aktualizováno  12:30
Pobyt ve vězení není trestem jen pro odsouzeného. Neméně těžkou zkoušku podstupuje i jeho rodina. Redaktorka iDNES.cz se setkala s několika lidmi, kteří mají, nebo měli blízkého příbuzného ve vězení. Jejich životní osudy jsou různé, spojují je ale úzkostlivě střežené naděje i obavy z opakovaného zklamání.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

„Udělat za tím tlustou čáru, zlomit nad ním hůl? To neumím. Pořád je tam ten plamínek naděje na konci, pořád mu věřím,“ říká Petr z Prahy. Jeho pětadvacetiletý syn Pavel sedí poprvé, trestů už má ale za sebou víc. Ty předchozí byly podmíněné a některé mu umazala amnestie Václava Klause.

Za co byly? Výtržnictví a krádeže. Podle Petra měly ale společného jmenovatele - drogy. Jeho syn je bral i předával kamarádům. Do vězení se nakonec dostal za úplnou maličkost. „Ukradl balík čokolád v Albertu,“ líčí Petr. V podstatě banálního přečinu se Pavel dopustil v podmínce. A šel sedět.

Seriál iDNES.cz

Zločin a trest

Pokud právní stát funguje, jak má, je tato posloupnost zcela samozřejmá: po zločinu následuje trest. Seriál iDNES.cz o vězeňství, bezpečnosti a kriminalitě, který využil právě název slavného románu F. M. Dostojevského, mapuje názory veřejnosti na tyto oblasti. Vypráví také příběhy kriminálníků, přibližuje život za mřížemi, zároveň však tlumočí i zkušenosti a pocity „druhé strany“ - obětí trestných činů.

Jak říká předseda spolku Za Branou Jan Frank, určitá skepse a obavy ze zklamání jsou pro rodiče odsouzených typické. Spolek od roku 2012 pořádá setkání svépomocné skupiny (jednoho setkání se iDNES.cz zúčastnil), na která přicházejí lidé, kteří mají někoho blízkého ve vězení.

Kromě psychické podpory hledají i praktickou pomoc po propuštění příbuzného. Konzultanti spolku začínají s pomocí už ve chvíli, kdy je odsouzený ještě ve vězení. Navštěvují ho a probírají s ním i s jeho blízkými možnosti po propuštění.

„Jsou dva modely lidí, kteří se na nás obracejí. Zaprvé rodiče, kteří ve vězení mají dospělé dítě - většinou syna, a zadruhé mladá žena s malými dětmi, která tam má partnera,“ uvádí Frank.

Zatímco ženy s dětmi se kvůli uvěznění partnera dostávají často i do finančních problémů, rodiče obracející se na spolek Za Branou řeší spíše to, jak se vyrovnat s trestnou činností a následným odsouzením svého potomka. Právě mezi tyto lidi patří i Petr.

Rodiče jsou často i oběti, potomka ale neudají

Jeho vztah k synovi prošel už před posledním odsouzením mnoha těžkými zkouškami. Syn se podle něj po vyučení nesnažil hledat práci, spoléhal na to, že ho otec bude živit. Když už nějaké peníze vydělal, nevyužil je příliš efektivně. „Všechny kamarády pozval do baru, zaplatil a byl zase bez peněz,“ popisuje Petr synovo nezodpovědné chování, které nakonec spolu s braním drog vedlo k tomu, že Pavel začal krást.

Tvrdou ranou pro Petra bylo to, když syn doma ukradl zlatý prsten. „Nejde o zlato, ale o tu lidskou hodnotu,“ říká. Pavel tím prý zklamal jeho důvěru. „Nesčetněkrát jsme mu našli práci a zaplatili ubytovnu. Do práce většinou přestal chodit a z ubytovny ho vyhodili, protože nerespektoval tamní řád,“ popisuje další dění Petr.

To, že si rodič trestnou činnost svého potomka zažije i na vlastní kůži, není vůbec ojedinělé a vztahy v rodině to může narušit víc, než mnohem vážnější zločiny páchané mimo rodinu.

Zlé lidi kriminál nezmění, na fajnovosti tam není prostor, říká propuštěný

„Odhaduji, že 80 procent rodičů, kteří přicházejí na setkání svépomocné skupiny, jsou obětí svých dětí. Obětí, které se ale nebránily - neudaly své děti policii,“ říká předseda spolku Za Branou. Někdy jsou podle něj vztahy narušené tak těžce, že není možné je urovnat. I za této situace se ale podle něj dá něco udělat, jak ukazuje na konkrétním příkladě.

„Obrátila se na nás matka, která má syna narkomana. Mnohokrát ji okradl, byla i fyzicky napadena. Nenavštěvuje syna ve vězení, ale dostala se k ní informace, že mu končí výkon trestu. Ten příkop mezi matkou a synem je tady nepřekonatelný, ale ona má přesto snahu synovi nějak pomoci,“ líčí Frank.

Podle něj je třeba respektovat odůvodněné obavy matky z toho, jak by se k ní její syn mohl zachovat. „Je tam skutečně velké riziko, že on přijde, bude se dobývat do dveří a jeho matka bude znovu okradena a využita. Je pochopitelné, že chce být chráněna a bojí se návratu syna,“ popisuje Frank jednu stránku problému.

Zároveň ale ženu oceňuje za to, že se přes tyto těžkosti snaží synovi alespoň na dálku usnadnit návrat z vězení. V tomto případě spolek zafungoval i jako jakýsi prostředník - pomohl matce sestavit dopis synovi s vyjmenováním možností, kam se může po propuštění obrátit a co si má zařídit.

ZLOČIN A TREST: Exkluzivní průzkum pro iDNES.cz

Druhé odsouzení nesou blízcí hůře, ztrácejí naději

Rodiče lidí, kteří jsou ve vězení poprvé, většinou neztrácejí optimismus. „U nich převažuje postoj ‚kluk blbnul a zase se vrátí‘. Tato část rodičů je aktivní až aktivistická, zpočátku řeší svůj vztah k potomkovi, později přechází do praktické fáze, kdy se snaží připravit co nejlepší podmínky na výstup a pomoc po propuštění,“ říká Frank.

Naproti tomu rodiče, kteří se ve svém dítěti zklamali opakovaně, jsou v poskytnutí pomoci obezřetnější. „Také návštěvy ve věznicích bývají sporadičtější a se smíšenými pocity. Pro obě skupiny je ale společné velmi silné pouto k dítěti,“ uvádí předseda spolku.

Základka ve vězení? Lepší než na svobodě, říká nejmladší vězeň v Česku

Může se stát i to, že rodiče, jejichž potomek páchal trestnou činnost, se neshodnou na postoji k němu. Příkladem byli podle Franka matka a otec z menšího města, jejichž syn, uživatel drog, se dostal do vězení za majetkovou trestnou činnost.

„Otec měl spíše tendenci se odříznout od problému, ignorovat ho. Přišel k nám se stanoviskem, že se synem už nechce mít nic společného, a že dorazil jen kvůli své manželce. Naopak žena řešila situaci jiným způsobem, hledala si informace na internetu, našla naši skupinu a přesvědčila manžela, aby nás navštívili,“ vypráví šéf Za Branou.

Roční spolupráce prý vedla k tomu, že se manželé shodli, že svému synovi nabídnou pomocnou ruku při výstupu z vězení. „Dokážu si představit alternativní scénář, kdy to mohlo dopadnout i tak, že by se ten kluk neměl kam vrátit a jeho kontakt s rodinou po propuštění by byl mnohem složitější,“ uvádí k tomu Frank. Ani takový zdánlivě ideální scénář není ale podle něj zárukou, že se krize nebude opakovat. „Ale o tom je celá tato branže,“ dodává.

Za více než čtyři roky působnosti navštívili svépomocnou skupinu příbuzní zhruba 60 odsouzených. Podle Franka nemůže dát úplně kompletní obraz o rodinách vězňů, protože ji vyhledá jen určitá část lidí. „Jsou to spíše lidé ze středních a nižších středních vrstev, sociálně stabilní,“ vysvětlil předseda spolku.

Rozstřel speciál k seriálu Zločin a trest:








Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.