Příští rok, jak spočítali někteří ekonomové, bude každá čtyřčlenná rodina kvůli státnímu dluhu zatížena dalšími šedesáti tisíci korunami navíc!
S tímto "věnem" za pár dní vstoupíme do Roku rodiny, v němž vláda slibuje její významnou podporu. Sympatický záměr. Ale...
Pomineme-li rostoucí státní dluh, který sobecky odkazujeme dětem, vypadá dosavadní podpora tak, že vláda rodinám podá jednu pomocnou ruku a tou druhou si od nich vybere svůj "desátek".
Umožnila rodičům na mateřské si neomezeně vydělat - na straně druhé zvedla ceny služeb. Chystá společné zdanění manželů - které je však výhodné jen pro ty rodiny, kde jeden z partnerů vydělává hodně a druhý málo. Pro ty, kdo mají plat stejný, nula od nuly pojde.
Česká rodina potřebuje ovšem víc než sociální výpomoc v podobě peněz, odpočtů z daní či chimérických padesáti tisíc do každé kolébky. Potřebuje, aby její děti bez problému získaly nejvyšší vzdělání, po kterém touží.
Potřebuje mít dostupné bydlení, které v některých městech kvůli regulovaným nájmům a neexistenci trhu s byty téměř není. Potřebuje, aby firmy neohrnovaly nad matkami s dětmi nos.
Zaměstnavatelé se většinou chovají tak, jako by každá žena měla doma bonu a starost o rodinu ji nezatěžovala. V Nizozemsku například pracuje většina žen na zkrácený úvazek.
Ve světě je ostatně dost příkladů, jak motivovat firmy, aby se jim zkrácené úvazky, pružná pracovní doba či podnikové jesle vyplatily - přinejmenším do doby, než samy uznají, že vstřícným postojem k zaměstnancům a jejich rodinám nic neztrácejí, ale naopak získají.
Říká se, že rodina je základ státu - český stát má základy slabé. A navíc zadlužené.
