Řidič svou vinu zcela popíral, muselo ji prokázat až obsáhlé a odborně náročné znalecké dokazování.
Senát se zpravodajkou Eliškou Wagnerovou v nálezu uvedl, že rodina před podáním žaloby na ochranu osobnosti oprávněně a správně čekala na výsledek trestního řízení. "Dle názoru Ústavního soudu stěžovatelé nikterak nezavinili promlčení nároku, když s podáním žaloby vyčkávali na pravomocné rozhodnutí v trestní věci," stojí v nálezu soudu.
Ústavní soudci znovu varovali před přílišným formalismem v rozhodování české justice. "ÚS ve své konstantní judikatuře již mnohokrát prokázal, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům formalistický postup, který používá sofistikované odůvodňování k prosazení zřejmé nespravedlnosti," napsali soudci.
Případ se začal odvíjet v červenci 1997, kdy opilý řidič ve Vejprnicích na Plzeňsku srazil chodce, který pak zraněním podlehl. Řidič jel v přehledném úseku příliš rychle. Když uviděl člověka na okraji silnici, začal brzdit a dostal smyk. Neovladatelné vozidlo pak chodce srazilo. Krevní zkouška prokázala, že řidič měl 1,47 promile alkoholu v krvi.
Ochrana osobnosti nepodléhá promlčení
Po skončení trestního řízení pozůstalí podali žalobu na ochranu osobnosti kvůli zásahu do práva na soukromí a na rodinný život. Krajský soud v Plzni v roce 2006 přiznal každému z nejbližších příbuzných zesnulého muže odškodné 250 tisíc korun, tedy čtvrtinu požadované částky.
Vrchní soud ale v odvolacím řízení veškeré nároky zamítl kvůli údajnému promlčení. S tím však pozůstalí nesouhlasili. Právo na ochranu osobnosti je podle nich nemajetkové právo, které nepodléhá promlčení. Nic na tom podle nich nemění ani to, že nemajetková újma je zde vyjádřená v penězích.
Pozůstalí jsou rovněž přesvědčeni o tom, že kdyby trestní řízení, na jehož výsledek čekali, nebylo zatíženo průtahy, náhradu nemajetkové újmy by dostali bez problémů. Vešli by se totiž do tříleté lhůty, na kterou se vrchní soud odvolával.
