"Musíš musíš jenom umřít. A je jenom na člověku, jestli chce žít nebo umřít. Ale je strašně těžký si vzít život. Dokážou to jenom ubožáci... Když člověk miluje, tak miluje a dá se všemu zabránit. Pokud ten člověk chce. Jakmile člověk nechce žít, tak žít nebude. Pro mě je jenom smrt. Jdu do toho...Tak dneska pod vlak..," končí vnitřní monolog.
Nebyl to blesk z čistého nebe. Muž, kterého přátelé pamatují jako veselého člověka, se během půl roku změnil k nepoznání. Na jaře mu zkrachoval partnerský vztah, začaly problémy se splácením hypotéky a do toho se staral o těžce nemocného strýce. Začátkem léta přišel zlom - Josefův otec nečekaně zemřel na rakovinu a mladého muže ovládly pocity úzkosti a viny.
"Po smrti tatínka nepřišel několik dní domů. Vrátil se s pořezaným zápěstím. Přiznal, že si chtěl ublížit," líčí starší sestra Ema Josefův první pokus o sebevraždu. Psychiatr, ke kterému bratra odvedla, doporučil pobyt v léčebně. Po třech týdnech ve střešovické nemocnici se Josefův stav zlepšil, ale jen dočasně.
Odškrtli si ho jako číslo, zlobí se rodina
Další krize ho dovedla do Bohnic, kam byl přijat v těžké depresi. Vydržel osm dní. Devátý den se nevrátil z volné vycházky, kterou mu ošetřující lékařka povolila do šesté večerní. O čtyři hodiny později se v jeho dokumentaci objevil krátký zápis, jímž byl z léčení administrativně propuštěn. Ráno skočil Josef pod vlak u mostu v pražské Chuchli.
Jeho rodina je chováním personálu zděšená. "Odškrtli si ho jako číslo. Kdyby informovali rodinu, že se nevrátil z vycházky, mohli jsme udělat všechno pro to, abychom ho našli. Policistka, která vyšetřovala jeho případ, nám řekla, že v případě podezření by okamžitě udělali výjezdovou skupinu a pátrali po něm," zlobí se Ema, která zažila šok i v momentě, kdy se o bratrově smrti dozvěděla.
Informaci totiž nedostala z léčebny. "Známí mi ten den řekli, ať zkusím zavolat do Bohnic, že prý se šíří nějaké fámy. Když jsem se lékařky zeptala na bratra, řekla jen - skočil pod vlak, tentokrát se mu to povedlo," vzpomíná Ema na telefonický rozhovor.
Její rodina teď s právníkem připravuje trestní oznámení na vedení Bohnic pro zanedbání péče.
Z alibismu nezavíráme, tvrdí David
Ředitel léčebny Ivan David ale pochybení podřízených odmítá. "Ošetřující lékařka opakovaně shledala pacientův stav jako málo závažný. To, že se mýlila, neznamená, že se dopustila zanedbání péče. Psychiatr může odhadnout stav pacienta s velkou pravděpodobností, stoprocentně to nelze nikdy," řekl iDNES.cz.
Josef V. prý sebevražedné úmysly popíral. Přesto David připouští, že mnozí pacienti své zlepšení předstírají.
"Pro to, abychom někoho omezili na svobodě, musíme mít závažné důvody. Nemůžeme každého zavřít z alibistických důvodů na sedm zámků," argumentuje. Josef V. byl prý v léčebně dobrovolně, a mohl tak kdykoliv odejít.
David odmítá výtku i na adresu personálu, který rodinu neinformoval o útěku. "Ze zákona nesmíme informovat o jeho odchodu ani policii," řekl. Ohlásit útěk je podle něj možné jen u lidí, kterým kvůli jejich nebezpečnosti sobě nebo okolí nařídil nedobrovolný pobyt v léčebně soud.
O útěku se nedozví ani rodina
Josef ovšem u přijímače podepsal listinu, v níž výslovně souhlasil s informováním matky o své hospitalizaci a zdravotním stavu. I pro to má Ivan David vysvětlení: "Nepřál si, abychom matku informovali v případě, že odejde, ale tehdy, pokud by se vážně zhoršilo jeho onemocnění, kdyby zemřel nebo bychom ho poslali do jiné nemocnice."
Ema s takovými argumenty nesouhlasí. "Dobrovolnost bratrova pobytu je sporná. Do Bohnic odešel na naléhání matky, kterou miluje. Měli se o něj postarat, místo toho se alibisticky schovávají za zákony," tvrdí.
