Schůzka obou rodin probíhala za přítomnosti speciálního vyjednávacího týmu. Tvořili ho sociální pracovník, psycholog a zástupce krajského úřadu.
"Viděl jsem poprvé svoje dítě. Setkání proběhlo v pořádku," řekl o prvních pocitech devětadvacetiletý Libor. Podobně mluvila i matka dítěte Jaroslava: "Pocity jsou dobré, ale na druhou stranu hrozné," řekla 25letá žena.
"Jednání skončilo kolem půl páté odpoledne. Je to na dobré cestě," řekl MF DNES náměstek hejtmana kraje Vysočina pro oblast zdravotnictví Pavel Hájek.
 Jak je na tom druhá rodinaZaměněné dítě žije u Třebíče |
Zástupci kraje se s první rodinou sešli už před víkendem, s druhou tento týden. Oba páry i s dětmi se osobně setkaly až nyní. "Kdybyste tu holčičku viděli, tak byste mi řekli, že jsem ani nepotřeboval testy. Celá já," řekl Libor.
Do Vánoc by mohli mít své děti
"Máme deklarované výsledky DNA. Kromě toho u jedné rodiny je ta zaměněná holčička podobná na maminku, u druhé na tatínka. To byl pozitivní prvek a rodiče vyskočili radostí, když své děti viděli. Jsou ochotni se dohodnout. Každý touží po svém dítěti," dodal Hájek.
"Zavoláme si, vyměnili jsme si telefony. Na dalším setkání už bychom měly být rodiny samy. Na Vánoce už asi budeme mít každá rodina svoji holčičku," řekla Jarka. "Nebo na první narozeniny 9. prosince," dodal Libor.
Obě holčičky čeká změna jména. "My si necháme jméno Nikolka, oni Verunka. Bavili jsme se o tom s druhou rodinou," řekli rodiče.
Libor a Jaroslava projevili přání získat zpět do péče svou biologickou dceru už dříve. - více zde
Psychologové: Výměna by měla být postupná
Takové rozhodnutí je podle psychologů naprosto pochopitelné. Přesto, že si rodiče s "cizím" dítětem utvořili za deset měsíců silný citový vztah.
"Mohou vybírat jen ze špatných variant - možnost nechat si obě děti nemají. Zpětnou výměnu tak zřejmě považují za nejlepší řešení," řekl iDNES.cz dětský psycholog Václav Mertin z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Zklamání a smutek, které šokující zjištění způsobilo, může podle Mertina zmírnit právě vzájemné setkávání. "Výměna dětí by měla probíhat postupně. Nejde o měsíce nebo týdny, ale spíš dny. Rodiny by si měly na sebe zvyknout a strávit spolu třeba víkend," navrhuje psycholog.
 Porodník Unzeitig hostem iDNES.czÚmysl, nebo náhoda? |
Malé děti totiž nereagují jako dospělí na hlas krve. "Jdou za tím, kdo je uspává nebo je utěší, když si rozbijí koleno. Citové vazby si vytvářejí velmi snadno a rychle," vysvětlil Mertin, který o další citový vývoj prohozených holčiček nemá velké obavy.
Zvládnout těžkou situaci, v níž se obě rodiny z Třebíčska ocitly, tak musí sami dospělí. "Rozhodně se nemusí bát, že dítě nebude vědět, která z žen je vlastně jeho maminka," uklidňuje Mertin.
