Rodiče nedali děti do školy a nyní mají strach, že o ně mohou přijít

Z a š o v á - Manželé Hegrovi měli sen: statek v horách, na něm chovat domácí zvířata a učit svých pět dětí doma. Teď se sen mění v noční můru úřady totiž přestaly tolerovat jejich bohémský způsob života a podaly na ně trestní oznámení za zanedbávání povinné výchovy. Kdy se vlastně zrodil nápad manželů Hegrových, že převezmou péči o své děti do svých rukou? Asi před patnácti lety. Tehdy si osvojili prvního kluka, dnes již šestnáctiletého Davida, a potom k němu přibyli další tři sourozenci. V roce 1990 chodila nejstarší Anna do druhé třídy a z Davida se měl stát prvňák. Hegrovi ovšem obě děti ze základní školy v Olomouci odhlásili, sbalili si nejnutnější věci a vydali se do USA. V Americe je zapsali do školy, ale po čase zjistili, že nezvládnou angličtinu. "Náhodou jsme se dozvěděli o domácím způsobu výuky. Tak jsme děti začali učit sami," vzpomíná Alice Hegrová.

Jelikož měli spoustu času, brávali děti neustále na výlety a dohromady procestovali asi rok. Ještě v Americe si řekli, že podobný způsob života by se jim zamlouval i v Česku. "Nevěděli jsme ovšem, jak to udělat," říká otec, který v Americe vystudoval teologii. Po pěti letech Hegrovi začali myslet na návrat domů. Byli si ale vědomi toho, že osvojené děti nejsou natolik bystré, aby mohly studovat na klasické škole, a že by skončily ve zvláštní. Navíc se kvůli své barvě pleti potýkaly s rasistickými poznámkami vrstevníků. "Proto jsme se rozhodli, že se odstěhujeme z Olomouce. Koupili jsme si statek v Zašové, postupně si pořídili ovce, koně, kozy, psy a slepice a začali přemýšlet, jak bychom učili děti doma," dodává čtyřicetiletý tatínek.
Systém domácí školy ovšem v tuzemsku neexistuje: rodiče proto děti po návratu z Ameriky do školy nepřihlásili. A zkusili poslední možnost. Na ministerstvu zažádali o povolení mít vlastní soukromou školu s extrémně nízkým počtem žáků. I tato poslední naděje zhasla. Po půl roce usilovného hledání najednou přišla spása. V americkém státě Michigan objevili školu Clonlara school, která umožňovala korespondenční studium. "Přidělili nám učitelku, která si s dětmi už čtvrtým rokem dopisuje. Učíme je podle toho, co zvládnou. Kdy látku probereme, záleží jen na nás. Ročně nás škola stojí sedm set dolarů. Děti dostávají vysvědčení a nemusíme je učit v angličtině. A co je důležité, jsme s nimi neustále. Pomáhají mi na statku a jsou tu šťastné," pochvaluje si otec. "Své žáky" právě zkouší z náboženství. Předčítá jim biblický text v angličtině a oni vysvětlují jeho obsah česky. Za odpověď každý dostává pár burských oříšků. "Takhle je známkujeme," vysvětluje. "Ale na jaře se začaly o náš způsob zajímat sociální pracovnice ze Vsetína, později kriminálka z Prahy," říká Pavel Hegr. Manželé dostali oznámení, že musí děti přihlásit do školy. Trvají však na svém: "Děti by se ve škole trápily, a navíc zkazily." Kriminalista Jiří Dvořáček z policejního prezidia vidí případ jednoznačně. "Školský zákon u nás korespondenční druh výuky neumožňuje. Pan Hegr měl děti do čtrnácti dnů po příjezdu přihlásit do kmenové školy. Takhle mu hrozí až dvouletý podmíněný trest," uvedl. Hegrovi se však brání. "Nedovedeme si představit, že by nás donutili dát děti do školy." A stěžují si na postup úředníků. "Anně je osmnáct a podle úředníků jí chybí osm let z povinné devítileté docházky. Ostatní děti nemají splněno nic. Mysleli jsme, že nám uznají odstudované roky v Americe," žalostně dodávají. Jan Ješetický z ministerstva školství nicméně potvrzuje slova kriminalisty. "Některé roky strávené ve škole v cizině je možné uznat, ale korespondenční způsob není přípustný," upozornil. V útulné místnosti statku na samotě končí vyučování. Děti si jdou po svém, každé má na starosti jiná domácí zvířata. Na cestu si berou ovoce, hladí maminku po vlasech a loučí se s návštěvou. Teprve až se za nimi zavřou dveře a ony nemohou nic slyšet, rodiče přiznávají: "Máme strach, aby nám je nevzali. Najali jsme si právníka a modlíme se. Nic jiného nám nezbývá."