Jeho příběh nyní dále pokračuje. Matka byla pokutována a dítě se má po dlouhé době setkat s otcem.
Jednotlivý případ může být skutečně tak složitý, že do něj hned tak nepronikneme, ale pokud už množství případů naznačuje trend, měla by se společnost problémem zabývat.
Následky oddělení od druhého rodiče bývají hrozné. Asi čtvrtina dětí svěřených do výchovy jednomu z rodičů trpí tzv. syndromem zavrženého rodiče. To znamená, že je dítě naprogramováno, aby potlačilo pozitivní emoce vůči nepřítomnému otci (matce) a dávalo volný průchod racionálně nepodložené nenávisti.
Podle psychologů je u takového dítěte narušena sebedůvěra, protože jednou se ve škole dozví, že polovina jeho genetické výbavy pochází od "toho zvrhlíka".
Chlapci také mají poškozeno přirozené ztotožnění s otcovským vzorem a u dívek může dojít ke ztížení volby erotického partnera. Dítě izolované od druhého rodiče a vychované k nenávisti k němu má narušen vztah k autoritám.
Podle psychologů dochází též ke ztrátě poloviny osobní identity, protože zmizí celá půlka informací o předcích z druhé strany.
Následky pro dítě jsou tak hrozivé a počet takto postižených dětí tak velký (jen 15 procent dětí má po rozvodu nenarušený vztah k nepřítomnému rodiči), že náprava je nutná. V tomto případě leží nejen na bedrech psychologů, ale také soudů. Bránit oprávněnému styku rodiče a dítěte je trestné a soudy nemají být liknavé.
Medializace tohoto problému je mnohdy bolestná. Ale přiznejme si, kdyby se s věcí nevyšlo na povrch, změnilo by se něco?
