Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

ŘÍJEN: Krvavá sobota v Ankaře, Asadovy mučírny a nemoc Karla Gotta

  9:00aktualizováno  9:00
V říjnu se pozornost světových médií upírala především k Turecku. Opakované parlamentní volby ovládla strana prezidenta Erdogana, kampaň však smutně poznamenal teroristický útok v Ankaře, který si vyžádal desítky mrtvých. Kam míří země, která je hlavním spojencem Západu v regionu?

V Ankaře podle vlády útočili teroristé (10. října 2015) | foto: Reuters

Měl to být pokojný odborářský protest proti obnoveným bojům mezi tureckou armádou a kurdskými separatisty, nakonec se však sobota 10. října zapsala do dějin jako datum nejkrvavějšího teroristického útoku v novodobé turecké historii. Po výbuchu dvou náloží před nádražím v Ankaře zahynulo 102 lidí, stovky jich byly zraněny.

Vyšetřovatelé po několika dnech oznámili, že stopy vedou k Islámskému státu, opozice však ve vyostřené atmosféře předvolební kampaně přišla s obviněním, že masakr mají na svědomí státní orgány. Prezident Erdogan, jehož strana AKP nedosáhla v jarních volbách na vytouženou parlamentní většinu, se podle nich snažil v zemi vzbudit strach, což by se mu prý hodilo.

Fotogalerie

Výsledek hlasování z 1. listopadu nakonec možná překvapil i samotného Erdogana. Jeho partaj drtivě vyhrála a pohodlně získala parlamentní většinu. Muž, který Turecku vládne už dvanáct let, ihned po volbách ještě přitvrdil represe proti opozičním novinářům a začal opět volat po zavedení prezidentského systému, který by posílil jeho pravomoci.

Západ zatím autoritativní choutky novodobého sultána tiše toleruje, protože potřebuje jeho pomoc při zvládání migrační vlny a v boji s Islámským státem. Světová média ho však už otevřeně srovnávají s Vladimirem Putinem. Do jisté míry paradoxní se tak může jevit fakt, že z těchto dvou mužů, kteří jsou si tak podobní, jsou dnes nepřátelé. Turecké letectvo totiž tři týdny po volbách u hranic Sýrie sestřelilo ruský bitevník, což oba politiky obrátilo proti sobě.

Fotografie, na které se lidé nevydrží dívat

Ruské vojenské angažmá po boku Bašára Asada se v posledních měsících stalo dominantním motivem zpravodajství ze Sýrie. Média zaplňují obrázky ruských bombardérů brázdících nebe nad zpustošenou zemí a Západ postupně začíná ustupovat od svého požadavku, že syrský diktátor musí odejít.

Ročenka

To už je politika a řada Syřanů by výměnou za mír asi zkousla i setrvání Asada v prezidentském paláci. Není však na škodu, pokud si čas od času připomeneme, kdo vlastně krvavou spirálu v Sýrii roztočil. Třeba pomocí snímků, které ze země propašoval fotograf známý pod přezdívkou Caesar. Muž, který pracoval v Asadových věznicích a měl za úkol dokumentovat, co se v nich odehrává (psali jsme zde).

„Vězni na sobě měli stopy po pálení svíčkami. Někteří měli hluboké řezné rány, vydloubnuté oči, vymlácené zuby. Na jejich tělech jste mohli vidět stopy po bičování kabelem. Rány byly plné hnisu, jako kdyby je dlouho neléčili,“ vzpomínal Caesar v říjnu pro britský web The Guardian. Před dvěma lety ze Sýrie uprchl a stal se jedním z tisíců běženců, kteří se dostali do Evropy.

Nekončící syrská agónie i krvavá volební kampaň v Turecku se sice dostaly na přední stránky českých novin, pokud bychom však měli jmenovat jednu událost, která Čechy skutečně šokovala, tak to byla nepopiratelně zpráva o lymfomu Karla Gotta.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.