"Půjde o to zamyslet se nad hrozbou globálního terorismu, přizpůsobit jí své prostředky, počínat si při tom pružně a vynalézavě."
Druhá vlna východního rozšíření NATO bude nicméně jedním z nejvýraznějších výsledků Prahy. Robertson se zatím vyhýbá všem předpovědím, poukazuje na to, že v šesti členských a dvou kandidátských státech proběhnou do té doby volby, rozhodnutí bude zřejmě učiněno až "dosti těsně před Prahou". Na druhé straně si libuje, že aliance má tentokrát kandidáty daleko lépe "přečtené" než v roce 1997, kdy dostaly zelenou Česká republika, Maďarsko a Polsko.
"Madrid znamenal probuzení. Hodně jsme se od té doby naučili. V Praze budeme mít tudíž mnohem hodnotnější informace a zkušenosti, o které budeme moci své rozhodnutí opřít." Právě poučení z práce s novými členy vedlo alianci ke stanovení akčních plánů s uchazeči, které je už několik let orientují na vojenské slaďování s NATO. Přijetí prvních tří nováčků bylo z politického hlediska bez problémů, vojensky však potíže přineslo.
Podle Robertsona relativní nepřipravenost České republiky, Maďarska a Polska ve vojenské oblasti nebyla úplným překvapením: "Bylo jasné, že to dá hodně práce, že bude nutná podstatná transformace armád, která trvá dodnes. Většinou se vědělo, že to bude těžký výstup do prudkého kopce, a to se také potvrdilo."
Robertson proto chválí a podporuje reformu českých ozbrojených sil: "Ministr Tvrdík dělá skvělou práci, chopil se výzvy a tlačí ji kupředu ve směru změn, profesionalizace, zmenšení a přezbrojení české armády, aby byla konečně interoperabilní. Zbývá ještě hodně práce, myslím však, že ministr a česká vláda jsou odhodláni ji vykonat."
Jako obvykle nekomentuje generální tajemník ty či ony volby z hlediska výzbroje, tedy ani plánovaný nákup nadzvukových letadel. "Je to volba českých úřadů." Nicméně má jednu podmínku: "Nemám se do toho co vměšovat, dokud se to vejde do rozpočtu, dokud to neovlivní kostru armády a její modernizaci, její účinný příspěvek k alianci."