Za kvalitu vody zodpovídá po celé délce rozvodů až po hydranty před vstupem do domu nese odpovědnost vodárenská společnost. Pokud je voda zdravotně závadná, musí vás o tom vodárna informovat. "Měli byste se plně spolehnout na její informace," vzkazuje František Kožíšek z pražského Státního zdravotního ústavu.
"Určitým signálem, že se něco děje, může být pokles tlaku ve vodovodu. Mohlo by to znamenat, že potrubí prasklo, voda uniká ven a naopak do vodovodu natéká voda z okolí." "Rozvody vody v domech už patří do péče majitele. Pokud byly kohoutky pevně uzavřené, stoupající voda by se neměla do potrubí zvenku dostat," dodává František Kožíšek.
"Vodovodní baterie, které se ocitly pod vodou, je však třeba v každém případě očistit. Odstranit perlátor, nechat vodu alespoň pět minut odtéct. Vodovod, kohoutky i trysku je nutné vydezinfikovat, popřípadě opálit," zní jeho rada.
Horší je to u studní
Jiné je to u vlastních studní. Kvalitu vody ze studně je totiž třeba prověřit, i když nebyla přímo zatopena.
Bez chemického a bakteriologického vyšetření by se voda z ní neměla k pití používat.
Jak postupovat v konkrétní oblasti, poradí na hygienické stanici v místě. "Hygienici nejlépe vědí, jaká rizika v té které oblasti hrozí a jak se s nimi vyrovnat. Poradí vám, jaký rozbor je nutné provést a jak připravit vzorky k rozboru," říká Marie Jechová z Krajské hygienické stanice Středočeského kraje.
Vodu totiž není možné přinést v jakékoliv lahvi, třeba k mikrobiologickému rozboru se musí odebírat do speciálních sterilních vzorkovnic, které mají k dispozici hygienické stanice. Tam by se lidé měli obracet se se všemi problémy kolem kvality vody. Na každé hygienické stanici vám pracovníci ochotně vysvětlí, jak se provádí sanitace studny, jak se připravuje roztok chloraminu..."
S čištěním nespěchat
Vodu ze studny, která byla přímo zatopena, nelze v žádném případě používat jako pitnou. Studna se musí vyčistit a voda se může používat až poté, co jsou výsledky rozboru v pořádku.
Sanaci zatopené studny je účelné provádět, až když byl vodní režim v postižené oblasti stabilizován a okolí studny je uklizeno.
Kontakty na soukromé i státní laboratoře, které provádějí rozbory vody, se dozvíte na okresních hygienických stanicích. Za běžných okolností se za rozbor vody platí zhruba tisíc korun, v postižených oblastech provádějí některé laboratoře rozbory za sníženou cenu nebo zdarma.
Koupání po povodních je tabu
Středočeský krajský hygienik zakázal koupání na Slapech, Orlíku a řece Berounce. Tvrdí, že dokud se v místech, kudy se přehnala povodeň, nezlepší situace a nezkontroluje kvalita vody, může být koupání nebezpečné.
Hygienici varují, že v zaplavených oblastech hrozí infekce. Pokud lidé do vody při odstraňování škod musejí, měli by mít na nohou holínky. Pravomoc zakázat koupání ve svém regionu mají hygienici ve všech krajích.
Jejich "šéf" Michael Vít - hlavní hygienik země, je ale ještě důraznější. Vyhlásil totiž zákaz koupání ve všech řekách a vodních nádržích, kudy se velká voda přehnala. Lidem, kteří toto nařízení poruší, hrozí nebezpečná infekční onemocnění -salmonelóza a také leptospiróza nebo zvláště závažná Weilova žloutenka.
Leptospiróza, je bakteriální onemocnění a Weilova žloutenka je jednou z jejích forem. Leptospiróza se přenáší ze zvířat. Nebezpečná je zejména voda infikovaná močí nemocných hlodavců.
Po povodních na Moravě před pěti lety na tyto nemoci zemřeli čtyři lidé, včetně dvou záchranářů pracujících v záplavovém území. Na Weilovu žloutenku od roku 1963 už v zemi zemřelo 43 lidí.
Hlavní hygienik Vít navíc dodává: "Pokud už do vody musíte, tak jen v holinkách a gumových rukavicích."
Další hygienikova rada patří zahradkářům: "V žádném případě nezalévejte své zahrádky kontaminovanou vodou z řek a nádrží."
Záchranáři, či lidé, kteří pracují na odklízení trosek, by navíc při vyprošťovacích pracích neměli jíst, pít a kouřit. Před doplněním kalorií by se měli vždy pečlivě umýt dezinfekčními prostředky.
Odstraňování následků záplav - úryvky ze stejnojmenné speciální příručky společnosti Člověk v tísni
1. První kroky
Co jíme a co ne
* Jakmile vám dovolí vrátit se do vyplaveného domu či bytu, měli byste zajistit potraviny. To znamená nejíst ty, které byly zaplaveny povodňovou vodou, kalem a bahnem s výjimkou potravin hermeticky balených ve skle a plechu (konzervy).
* Konzervy je však nutno před použitím očistit a dezinfikovat.
* Zbavte se i konzerv, které mají obal (plech, sklo) narušený.
* Zlikvidujte chlazené potraviny, jestliže byly ponechány nad teplotou šest stupňů Celsia déle než čtyři hodiny, mrazené potraviny roztály a byly ponechány déle než dvě hodiny.
* Všechny zaplavené zemědělské plodiny je nutné považovat za zdravotně závadné.
* Ovoce na stromech, které nebylo zaplaveno, je možno jíst po důkladném umytí pitnou vodou.
Zjistíme stav věcí
* Po návratu do vyplaveného domu či bytu začněte mapováním stavu objektu. Zkontrolujte, zda a nakolik byly narušeny rozvody plynu a elektrické energie, odpadní a vodovodní potrubí.
* Ověřte, zda objekt jeví známky statického narušení - podemleté základy, porušené nosné zdi a schodiště, rozsedající se krovy. Otevřete okna a větrejte, aby vlhkost mohla začít odcházet.
* Jestliže máte sjednanou pojistku, zažádejte co nejdříve o zálohu na pojistné, která vám umožní začít s nápravou škod. Každá pojišťovna zřídila informační linku, kde vám poradí, jak postupovat. Jestliže máte možnost, zkuste svěřit děti svým blízkým (pro ně je pobyt v postižených oblastech zdravotním rizikem).
* Zamyslete se, kde se dům nachází a s jakou pravděpodobností jej mohou postihnout další záplavy.
2. Hygiena
* Během úklidových prací a po jejich skončení je nutné dodržování základního hygienického pravidla - mytí rukou. Dezinfekční roztok na ruce připravíte rozpuštěním dvou lžic chloraminu B v 10 litrech vody (půlprocentní roztok). Ruce dezinfikujte jednu minutu. Hrozí bacilární úplavice, hepatitida typu A, leptospiróza, tularemie, listerióza, tyfus a pod.
* Dezinfikujte znečištěné oděvy. Silně znečištěné prádlo namočte (v rukavicích) na čtyři hodiny do roztoku - 12 lžic chloraminu B v 10 litrech studené vody. Chloramin B má bělicí účinky, proto cennější šatstvo nechte vyčistit.
3. Čisticí a úklidové práce
* Odstraňte všechny nečistoty, bahno, zvlhlé tapety, lina a další interiérový materiál.
* Dezinfikujte povrch nábytku, zdi, podlahy a podobně podle návodu na prostředku, který máte k dispozici. Můžete použít opět roztok chloraminu B nebo litr sava rozpuštěný v 10 litrech vody. Používejte především chlorové preparáty spolu s mechanickou očistou. Na kov použijeme Lysoformin 3000, Neodisher Septo2000 new, Sekuspet pulver. Na textilní povrchy je šetrnější saponát. Je nutná alespoň třicetiminutová doba. Předměty, které přijdou do styku s potravinami, a hračky opláchněte pitnou vodou.
* Je nutné otevřít všechny dutiny v podlaze, zdech a stropech, aby mohly být vyčištěny a vysušeny.
4. Čištění a dezinfekce studní
* Pokud bydlíte v oblasti zasažené povodní a máte studnu, je třeba provést chemický a laboratorní rozbor, i pokud jste nebyli zaplaveni (důvodem je vzestup a znečištění spodní vody). Do té doby by voda ze studny měla být využívána pouze jako užitková.
* Pokud vaše studna byla zatopena, je nutné ji vyčistit a dezinfikovat. To je účelné provádět až po poklesu spodní vody, úklidu okolí studny a její opravě.
Pracujeme s rozvahou...
* Očista a dezinfekce studní se provádí za přítomnosti nejméně tří osob, pro případ poskytnutí pomoci tomu, kdo je ve studni.
* Pro realizaci svépomocí je třeba nejprve ověřit, zdali se při dně studny nevyskytují toxické plyny - jednoduše spuštěním hořící svíčky až ke dnu studny. Jestliže svíčka zhasne, znamená to, že u dna je bezkyslíkaté prostředí. Jestliže naopak prudce vzplane, existuje pravděpodobnost výskytu výbušného metanu. V těchto případech je nutné povolat odborníky (eventuálně plyny vyčerpat kompresorem).
... a důkladně
U kopaných studní mechanicky očistěte vnější strany studně a čerpací zařízení od nánosů nečistot.
* Důkladně opláchněte čistou vodou, nejlépe tlakovou. Pak vyčerpejte všechnu vodu. Důkladně kartáčem očistěte vnitřní stěny studny, čerpací zařízení a dno studny. Poté opláchněte a opět odčerpejte.
* Omyjte vnitřní stěny i čerpací zařízení koncentrovanějším roztokem dezinfekčního prostředku s chlorem - chloramin S (desetiprocentní), chlornan sodný (pětiprocentní), savo, roztok chlornatého vápna (desetiprocentní).
Pokračování na straně E4
Pokračování ze strany E3
5. Boj proti plísním
U objektů zasažených vodou je nutný preventivní zásah. Zeď i dřevo mohou být napadeny, přestože se ještě plíseň neprojevila na povrchu.
Obtížná je omítka
* Odstraňte poškozený materiál, který byl zaplaven.
* Před jakoukoliv manipulací se zaplísněnou omítkou je třeba tyto omítky takzvaně předdezinfikovat. Vhodné je savo proti plísním nebo srovnatelné přípravky, které však musí mít atest potvrzený hygienikem. Nepoužívejte přípravky na bázi aldehydů, neboť snižují účinnost dezinfekčních přípravků. Opatrně - přípravky na bázi chloru odbarvují. Smyjte povrch proudem vody.
* Vyhněte se mechanickému odstraňování (otírání, škrábání), které může zatlačit spóry, jimiž se plíseň rozmnožuje, do omítky. To může mít za následek jejich opětovný výskyt. Po předdezinfikování a smytí plísně je třeba zdivo ošetřit konzervačním přípravkem (například Pregnolit OMB), neboť savo nepůsobí na plísně dlouhodobě a preventivně. Preventivní přípravky aplikujte již na odplísněné a vysušené povrchy.
* Následné ošetření preventivním přípravkem by mělo následovat u všech dřevěných konstrukcí, případně omítek. V případě nutnosti lze postup zopakovat, popřípadě se obrátit o radu na příslušnou okresní hygienickou stanici.
* Věci napadené plísněmi byste měli také předdezinfikovat (proti šíření) a následně spálit, nejlépe při vyšší teplotě. Nezapomínejte, že se musí odstranit příčina - tedy vlhkost z objektu, případně provést stavební a izolační zásahy.
* Přes zimu je nejvhodnější objekt nově neomítat, nepoužívat zatím podlahové krytiny ani různé neprodyšné (latexové a olejové) nátěry. Nemalujte interiérovými barvami obsahujícími hlinku a klih, neboť tyto jsou pro plísně vhodnou živnou půdou.
* Pokud chcete malovat již v tomto období, pak je lepší použít nejprve omítky sanačního typu. Některé kmeny hub mohou být proti použitému dezinfekčnímu přípravku odolné. Žádný zaručený univerzální přípravek neexistuje.
6. Základy, poruchy a stabilizace staveb
Základní podmínkou pro předběžné zhodnocení statické a geotechnické stability objektu je bezpečnost.
Hlavní je bezpečnost
* Zásadně je třeba zamezit přístupu osob do zjevně porušených částí objektu před jeho stabilizací. Kontrolu vyžadují především staticky podstatné prvky stavebních konstrukcí, jako jsou základy a jejich bezprostřední okolí, nosné zdi, věnec, podlahové a stropní desky, schodiště či krov. Zjevné narušení těchto konstrukcí je jednoznačnou indikací pro odborné posouzení objektu.
* Pro sledování pohybů objektu lze nové trhliny v nosných zdech přemostit páskem sádry, k němuž tužkou napíšeme čas a den zhotovení.
Hledáme příčiny
V případě chalup a rodinných domků je nejčastější příčinou poruch vymílací činnost proudící vody, která svým prouděním podemílá základy.
* Z tohoto důvodu je třeba očistit a prohlédnout okolí základu a případné prohlubně v blízkosti základu okamžitě odvodnit a zavézt (přitížit) citlivě hutněnou zeminou.
* V případě pádu štítových stěn je vhodné konstrukci ubourat až po nosné zdivo nebo objekt předběžně stabilizovat stojinami ze starších trámů. Zejména je třeba podepřít vyčnívající zdivo nebo pozednice a v případě narušení krovu zajistit jejich vzájemné stažení ocelovým lanem nebo alespoň fixaci příčným trámem.
* Široce rozevřené trhliny lze stabilizovat vysekáním rýhy a vložením ocelových svorníků či vřetenovitých kotvicích prvků STATICAL. K jejich fixaci se používají rychle tuhnoucí směsi na bázi cementu nebo vysokopevnostních pryskyřic.
7. Odvlhčování zdiva
Objektivní a profesionální posouzení daného stavu, a tedy i projekt sanace může provést pouze specialista v daném oboru. Ovšem některá opatření je možné provést svépomocí s cílem zmenšit negativní účinky vysokého zavlhčení. Jde například o otlučení omítek, vybourání podlah, odkopání terénu pod úroveň podlah, hloubkové odvlhčení zdiva či speciální povrchové úpravy.
8. Vysoušení zdiva
Různé protivlhkostní nátěry a jiné systémy nemohou nahradit hydroizolaci a slouží spíše jako dodatečný a podpůrný prostředek. Po poklesu hladiny podzemní vody pod úroveň základů a odčerpání vody ze suterénních prostor lze přistoupit k vysoušení.
Proti vlhku bez kompromisů
* Minimální doba pro smysluplné nasazení vysoušecí techniky je asi 14 dní pro standardní rodinný domek.
* Z hlediska sušení je nejvhodnější odstranit omítky a neprodyšné nátěry.
* Pokud je to možné, omítky nech-te oklepané až do jara.
* Podlahové krytiny je třeba odstranit beze zbytku.
V současnosti se používají dva druhy přístrojů na vysoušení - horkovzdušné nebo tepelné agregáty (fukary) a zařízení odvlhčující vzduch (odvlhčovače). Tyto typy přístrojů vyžadují protichůdné podmínky provozu, a proto je nelze použít zároveň. Lze je však vhodně doplňovat. V první fázi sušení jsou nejvhodnější horkovzdušné agregáty. Ty vyžadují při svém provozu alespoň částečné větrání (i v zimních měsících) především z důvodu odvětrání spalin vzniklých při hoření. Elektrické horkovzdušné agregáty mají dražší provoz. Ostatní používají jako topné médium motorovou naftu (lze použít i lehký topný olej, petrolej) nebo propanbutan. U plynových je možnost agregáty výměnou trysek uzpůsobit k připojení na pevný rozvod plynu. Volba přístroje zohledňuje především účinný výkon, který by měl mít pro běžné domácí použití regulovatelný tepelný výkon 8-15 kW a vzduchový výkon minimálně 600 metrů krychlových za hodinu. Postupujte od sklepních prostor vzhůru. Nejlepším řešením je použít více agregátů v objektu současně.
* Začněte vysušovat od rohů místnosti a dále můžete přístroj směrovat na zeď. Vhodná vzdálenost je různá dle výkonu, ale nejvhodnější u agregátů s výkonem do 30 kW tepelného výkonu je asi 1,2-1,5 metru.
* Místnost vysoušíme tak dlouho, až na stěnách není patrná vlhkost. Pak přístroj přemístíme nejlépe do sousedící místnosti. Po určité době se vlhkost opět objeví na povrchu a postup je nutné dvakrát až třikrát zopakovat.
* V průměru se vysouší obytná místnost dle typu materiálu asi tři až čtyři dny.
Odvlhčovače je možné použít pro následné dosušování nebo je vhodné je s teplovzdušnými agregáty střídat. Předpokladem jejich účinného použití je teplota v místnosti od 20 do 30 °C. Je třeba upozornit, že odvlhčovače přímo neodvlhčují zdivo, ale okolní vzduch, proto jsou poměrně pomalejší a pro akutní sušení nepříliš vhodné. Při jejich nasazení doporučujeme odvlhčovače průmyslové s výkonem alespoň 40 l/24 hod. Orientace v jejich výkonech je dána zejména množstvím vody, jež jsou schopny v časovém úseku shromáždit.
Čím se řídíme:
* pracovním příkonem (měl by být od 250 do 1500 W)
* schopností pracovat v dané teplotě prostředí (od 2 do 40 °C)
* posouzením úbytku absolutní vlhkosti (ideálně o 70 %)
* výkonem, tj. množstvím vody, které jsou schopny z prostoru odebrat (12-80 l/24 hod.)
Je možné pro dosažení intenzivnějšího výsledku použít ventilátor nasměrovaný na zdivo, aby se zlepšilo odpařování vlhkosti do místnosti. Ideálním řešením by bylo odvlhčovanou místnost vůbec nepoužívat. Dobrým řešením je použití více odvlhčovačů zároveň, v každé místnosti jeden.
9. Ochrana a zateplení objektů
První zima bude pro většinu zamokřených objektů významnou zkouškou z hlediska míry vysušení, stability stavebních konstrukcí a odolnosti materiálů.
Postupujeme po etapách
* Rozevřené praskliny vnějších zdí by měly být vyplněny a utěsněny například stavebním tmelem a alespoň provizorně nahozeny omítkovou směsí. Další postup závisí na míře vysušení a síle zdiva.
* Nedokonale vysušené a silné zdi je vhodné zateplit.
Ekonomickým řešením je provedení kombinované ochranné vrstvy skládající se ze stavebních izolačních desek (nejlépe polystyrenové desky o síle minimálně pět centimetrů) překrytých izolační fólií (pro dočasné použití lze využít zahradní fólii). Montáž izolace na vnější zdi lze provést pomocí vrutů a hmoždinek nebo přibitím hřeby s podloženou hlavou.
* Na jaře po zvýšení teplot vnější izolace opět sejmete, aby se umožnilo odvětrávání a další vysušování zdiva. Izolační desky lze po vysušení obvodových zdí využít pro konečné vnější zateplení objektů.
10. Ochranná a preventivní opatření proti výskytu komárů
V místech s proudící vodou je hustota larev malá, na chráněných místech však běžně dosahuje počtu 100 jedinců na decimetr čtvereční. Existují dva způsoby řešení - insekticidy a larvicidy. Účinek insekticidů je zásadní a okamžitý, může se však stát, že bude trvat jen několik dnů. A působí i na ostatní hmyz. Optimálním řešením je použití bakteriálních larvicidů. Líhniště komárů je nutné ošetřit pod dohledem odborníků (zoolog, biolog).
