Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Riskoval život, tajně zapisoval jména obětí nacistů. Teď o tom promluvil

  9:04
Pohled na bedny, pod nimiž se roztékala krev, šestnáctiletému Františku Suchému pokaždé napověděl, co bude ten večer s tatínkem dělat. Psal se rok 1942. Jeho otec, ředitel strašnického krematoria, dohlížel na spalování těl sťatých a zastřelených odbojářů. A František přepisoval v tajnosti jména popravených z německých dokumentů, které poté nacisté likvidovali.

Zatímco se nacisté a později komunisté činili v likvidaci demokratických elit, František Suchý riskoval život, aby zdokumentoval jejich řádění. Ilustrační foto | foto: Lucie Vjaterová - Technet.cz

Popel popravených měl podle nařízení zmizet v kompostu. Ředitel František Suchý starší ho přesto ukládal na odlehlé místo hřbitova, aby ho mohl někdy později pietně uložit. Jak za ukládání popela, tak i za přepisování tisíců jmen, která měla navždy zmizet, byl  jediný trest – poprava. "Dělali jsme jen to, co by udělal každý poctivý Čech," říká někdejší student František Suchý (82).

Teprve nyní vychází po letitém bádání historiků v plné míře najevo, že to bylo právě pražské krematorium ve Strašnicích, v jehož pecích byly tajně spáleny ostatky elity českého národa. Kupříkladu  spisovatele Vladislava Vančury, generála Josefa Mašína či biskupa Gorazda.

Blog

Kdo si zaslouží medaili od Topolánka?

"O významných vědcích, lékařích a prostých lidech, kteří se postavili nacistům, ani nemluvě," vysvětluje historik Pavel Paleček. Právě on shromáždil fakta o lidech, kteří byli po atentátu na třetího muže nacistické říše Reinharda Heydricha popraveni a ve Strašnicích zpopelněni. Bez záznamů Františka Suchého by ale nezmohl nic.

Až nyní Suchý mladší poprvé veřejně hovoří o tom, co vše se v krematoriu dělo. "V té peci zmizelo dva a půl tisíce lidí, aniž o tom jejich nejbližší věděli," řekl Paleček. "Před časem se mi tak ozvala sestra bratrů Mašínových Zdena. Neměla potuchy, že právě ve Strašnicích skončil její otec Josef," vysvětlil historik.

Po pohřbu studenta Jana Opletala, který přerostl v největší protinacistickou demonstraci v Evropě, se hitlerovci obávali, aby si Češi z místa, kde je rozptýlen popel popravených odpůrců režimu, nevytvořili symbol odporu. Proto měl také ředitel krematoria nařízeno, aby ostatky popravených promíchával s kompostem.

Čtyřiašedesát let se František Suchý držel stranou veřejnosti. Dvanáctiletý pobyt v komunistickém žaláři byl pro něj dobrým důvodem, aby nemluvil o zvěrstvech nacismu a poté komunismu, jichž byl jako syn ředitele strašnického krematoria v Praze svědkem.

Ve Strašnicích totiž nacisté zavedli podobný systém likvidace ostatků zavražděných lidí, jaký v mnohem obludnějším měřítku uplatnili i ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Jejich "technologii" bez rozpaků přejala i komunistická tajná policie. Jinak řečeno: potajmu spálit co nejvíce obětí a jejich popel použít jako kompost, či dokonce posyp silnice.

"Že jsme s tatínkem při přepisování jmen sťatých odbojářů riskovali? Pak bychom dnes nevěděli, kdo byl ve Strašnicích spálen a že je jeho popel uložen na tomto hřbitově. Dnes už tomu nemusí někdo věřit, ale pro nás to bylo důležitější než naše životy," vysvětluje Suchý.

Nad důsledností nacistů zlikvidovat ostatky odpůrců až mrazí. "Pár dnů předtím, než z Prahy utekli před Rudou armádou, přijel esesák s velkou nádobou formalinu. Rozkázal, aby zřízenci otevřeli pece a pak už jen bral za vlasy jednu sťatou lidskou hlavu za druhou a házel je do pece jako kopací míče," říká s pohnutím František Suchý.

Po nacistech vozila těla i StB

V tomto případě se mu už nepodařilo zaznamenat jména obětí. A lze jen spekulovat, o koho šlo. Dohady, že to byly hlavy parašutistů, kteří zlikvidovali Heydricha, se podle badatele Jaroslava Čvančary nikdy nepotvrdily.

"Je to nepravděpodobné. Pankrácká sekyrárna pracovala do posledních dnů nacistické okupace. Odtud asi esesák přivezl sťaté hlavy," míní Čvančara, který – stejně jako Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu – MF DNES potvrdil, že to, co rodina Suchých pro poválečnou identifikaci zavražděných odbojářů i významných českých osobností udělala, nemá obdoby.

Jen díky Suchým mají dnes historici důkazy, že do Strašnic byly ke konci války přiváženy lidské ostatky z různých míst říše, které neměly být nikdy identifikovány. "Víme i to, v který den byli zavražděni," říká historik Pavel Paleček, jenž o dosud nezmapovaných zvěrstvech nacismu ve strašnickém krematoriu připravuje filmový dokument.

Po roce 1948 se k hrůze rodiny Suchých začaly do Strašnic opět vozit bedny s popravenými lidmi a jejich popel se znovu nesměl dostat k pozůstalým. To je i případ Milady Horákové. V tu dobu se už o ředitele Suchého i jeho syna zajímala StB. Nakonec je zatkla kvůli protistátním letákům a kontaktům se Západem. "Buď, ty hajzle, podepíšeš spolupráci, anebo tě pověsíme," hulákal na studenta Suchého vyšetřovatel.

"Zlobil by se někdo na pětadvacetiletého kluka, který chtěl žít, že to podepsal?" ptá se Suchý. Odpovědí udivil i otrlého vyšetřovatele: "Tak mě pověste." Vyšetřovatelé mu nakonec řekli, že nebudou věšet studenty ve stejnou dobu, kdy to čeká generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského.

Rodina Suchých skončila ve vězení a ostatky Slánského ve strašnickém krematoriu. Popel StB rozsypala na zledovatělé silnici za Prahou.

Autor:




mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.