Říše středu se zahalila do rudé, největší partaj světa slaví devadesát

Před devadesáti lety byli čínští komunisté jen malou ustrašenou buňkou s 57 členy, dnes jsou s více než 80 miliony členů největší partají světa a v rukou pevně třímají otěže druhé nejsilnější ekonomiky světa. Číňany si získali svojí schopností přizpůsobit se.

Tengovi zapípá na mobilním telefonu multimediální zpráva. Z přístroje se po jejím otevření rozlinou první tóny komunistické odrhovačky. Doprovodný text nabádá, aby píseň předal dalším lidem. Pokud ji rozešle na deset telefonů, dostane se do slosování o ceny.

I tak se čínští komunisté kolem výročí vzniku své partaje snaží probudit mezi spoluobčany entuziasmus k všemocné státostraně. Propagandistická mašina funí naplno - k výročí vzniklo minimálně 28 filmů a dokumentů včetně kasovního trháku Začátek velkého obrození.

Z koncertních pódií zní revoluční klasika, výročí se probírá v oblíbených televizních show a pospolnou harmonii se strana snaží zajistit i tím, že z televizního programu zmizela tvorba, která byť jen okrajově zavání sociální kritikou, oslavy nesmí nic jitřit.

Strana chce lidi přesvědčit o smyslu své existence

Partaj, která má tolik členů jako Německo obyvatel, se podle expertů snaží své vlastní jubileum využít k tomu, aby obhájila svoji existenci a přesvědčila 1,3 miliardy Číňanů, že s ní v čele je čekají pouze světlé zítřky. Její úspěch tkví především v tom, že se vždy dokázala přizpůsobit.

Rudá knížka není pro každého

Rudou knížku dnes vlastní nejvíce Číňanů v historii - 80 milionů, získat ji ale není vůbec snadné. Loni například uspělo jen 14 procent z 21 milionů žadatelů. Ti si však mohou být jisti přístupem k elitním kruhům a řadě benefitů nedostupným obyčejným smrtelníkům. Namísto revolučního nadšení, jímž se prokazovali zakladatelé strany, se od nich očekává hlavně loajalita a poslušnost.

Autor: ČTK

Zatímco sovětský komunismus skončil v odpadkovém koši dějin a poslední výspy komunismu KLDR a Kuba živoří na pokraji ekonomického kolapsu, čínská komunistická strana vzkvétá. Soudruzi z říše středu totiž vždy v pravý čas pootočili kormidlo a nasměrovali loď s rudou vlajkou správným směrem.

Z hospodářských mělčin loď na oceán navigoval Teng Siao-pching. Třicet let reforem udělalo z bárky vládkyni ekonomických moří, která předjela Německo a Japonsko, a pokud neztratí v bouři kurz, někdy kolem roku 2020 za sebou nechá i Spojené státy.

Straničtí bossové se nikdy nezapomenou poplácat po zádech, že vytáhli z chudoby 300 milionů spoluobčanů. Sebevědomě se Čína nadechuje i ve vojenské oblasti. Absolutní moc strana navíc uzurpuje důslednou perzekucí disidentů a rezolutním popíráním politické soutěže.

Triumf čínského modelu v některých asijských a afrických zemích dokonce způsobil, že z pozice modly sestoupily západní demokracie a tamní vlády podle německého magazínu Spiegel vzhlíží ke kapitalistické ekonomice s autoritářskými politickými prvky.

Komunističtí tajnůstkáři osnují budoucnost miliardy Číňanů

Tajemství úspěchu možná také tkví v záhadných vůdcích, kteří v kuloárech osnují budoucnost Číny. Zatímco Spojené státy mají svůj Bílý dům, Francie Elysejský palác a Velká Británie Downing Street 10, čínští mocipáni se ukrývají v budově za vysokými zdmi, která bývala součástí Zakázaného města.

Dobrovolníci v kostýmech vzpomínají a třímají v ruce portrét Mao Ce-tunga.

Čína se oděla do rudé, komunistická strana slaví 90. výročí.

Stálá komise Politbyra Komunistické strany se skládá z devíti lidí a je nejmocnější skupinou v Číně. Jejich jednání jsou vždy neveřejná a pohromadě se topstraníci ukazují jen při výjimečných událostech, a to vždy jen na pár minut.

Straníci na drátě

Tři stovky nejvyšších představitelů komunistické strany propojuje tajná a bezpečná linka, takzvaný rudý telefon.

Podle Spiegelu její členové nosí stejné fádní oblečení, všichni až na jednoho jsou inženýři, všichni postrádají charisma a všichni se nápadně podobají i kariérou zkušeným stranickým technokratům.

A ještě jednu věc mají společnou - vždy se uměli ve straně přiklonit ke správnému křídlu, což je vyneslo do nejvyšších pater politiky. Podle depeší amerických diplomatů, které unikly na server WikiLeaks, rozšířené politbyro sestává z 24 mužů a jedné ženy.

Na schůzkách se prý rozhoduje konsenzem a členové mají právo veta. Jenže náznaky demokracie fungují jen v kuloárech, kam se obyčejný smrtelník nikdy nedostane. Navenek strana ze svého vůdcovského monopolu ani o centimetr neustoupí a chapadla partajní chobotnice sahají do všech sfér.

Strana musí zatočit s korupcí a vybrat si cestu

Stranické buňky kontrolují armádu, tajné služby, tisk, soudy i státní společnosti, které často zvýhodňují před soukromníky. Takřka neomezená moc spojená s tokem obrovských financí přinesla do stranických struktur nešvar, který partajníky tíží nejvíce - korupci.

Tento problém přitom musí strana rázně vyřešit, protože korupční nákaza rozčiluje obyčejné Číňany ze všeho nejvíce. Kromě toho teď strana stojí před problémem, jak se stát demokratičtější bez toho, aniž by ohrozila svoji moc.

Propast mezi vyspělým ekonomickým a zpátečnickým politickým systémem se bude prohlubovat a stranu čeká další přizpůsobování, které tentokrát rozhodne o celém osudu čínského systému. Už teď jsou v partaji, jež bývá často na Západě mylně vykreslována jako monolit, dvě významná křídla.

Lidé v kostýmech čínské rudé armády pějí revoluční chorály.

Čínská komunistická strana chce velkolepými oslavami a všudypřítomnou propagandou před Číňany obhájit svoji existenci.

Čínští komunisté si k 90. výročí nadělili dárek a nechali natočit film o založení partaje jménem Začátek velkého obrození.

Vůdcem jednoho z nich je premiér Wen Ťia-pao, který otevřeně podporuje postupné otevírání systému. Ministerský předseda už koketuje s takovými slovy, jako je demokracie nebo svoboda projevu, o kterých by ještě před pár lety nemohla být řeč.

Čínský ekonomický zázrak

Ze zbídačené země velmocí

Opačné křídlo zastupuje Wu Pang-kuo, předseda Národního lidového kongresu, který je zastáncem tvrdé linie a zarytě tvrdí, že otevíráním systému by Čína ztratila vydobyté výsledky. Mnohostranický systém není podle něj v zemi vůbec myslitelný.

Stále mocnější a bohatší čínskou střední třídu více zajímají sociální jistoty a možnost nakupovat než vágní sliby o demokracii. Pokud se tedy straně podaří udržet ekonomický růst a inflaci na uzdě, nečeká ji nic víc než menší regionální nepokoje.

Bohatství promění i samotnou stranu. Větší vliv v ní budou mít byznysmeni, kteří ještě nedávno byli úhlavními nepřáteli strany a do roku 2002 ani ve strukturách strany nesměli působit. Už teď je však každý třetí ze 189 čínských dolarových miliardářů jejím členem.