Česká odpověď zní: nejsme žádní rasisti! Ta odpověď je důležitější než skutečnost. Slovo rasismus nahraďme jinými: nenávist k odlišnosti, netolerance, hrubost a omezenost, nadutá a samolibá nevzdělanost. Nadávek dost a dost. Zasloužíme si je? Grebeníček neví, že o omluvy nejde. Podstatné je, zda jeho komunistické hnutí dál šíří třídní nenávist, k níž má "vědecké" Marxovo zdůvodnění.
To zdůvodnění ospravedlňovalo vraždy a krutosti. A je už komunismus bez Marxe? Co to však je? Pořád ten sociální rasismus? Třídní původ důvodem i ke smrti? V Chebu budou svědci. Všichni bílí. Podají bílé svědectví: rvačka mezi mládeží. Budeme rádi, že to tak je, nejsme rasisté.
Nepřehledný politický spor v televizi zaplní náměstí - populární muži a ženy se bijí o sebe a svá skutečná či domnělá práva. Zbitý Cikán v Chebu se nedotkne nikoho - natož náměstí. Hokejisté se nedistancují, populární muži ve stávkové pohotovosti nežádají objektivní vyšetření. Co s Cikánem - stačí, když se mu korektně říká Rom.
Jsme hodní a nejsme žádní rasisté. Neobtěžujte nás protivnými připomínkami. Zločiny komunismu nás nudí - a Cikáni si to dělají sami - nejsou čistí a kradou.
Rabín Sidon má pravdu: ta tenká slupka hodného lidství se kdykoliv může zas prolomit.
