"Jel jsem ze Svatavy a v zatáčce jsem v Sokolovské ulici zahlédl autobus stojící v protisměru mimo zastávku. Najednou jsem viděl, že se rozjíždí a za jízdy z něho skáčou lidi. Jedna žena vyskočila dokonce s dítětem. Viděl jsem, že řidič leží v kabině. Měl jsem čas, zpomalil jsem, najel co nejblíž, strhl volant a namáčkl se bokem na autobus, abych ho zastavil. Říkal jsem si: Rychle něco udělej, než se rozjede," vypráví dramatické okamžiky Buřič.
Věděl jsem, že jde o epileptický záchvat
Po nárazu zůstala obě vozidla stát a on vyběhl na pomoc svému kolegovi. S pomocí jednoho z cestujících vyprostil jeho tělo."Věděl jsem, že je to epileptický záchvat. Jeden takový případ jsem už zachraňoval. Byl ztuhlý a modrý. Zvedl jsem mu nohy a on pomalu začal chraptět," vzpomíná šofér.
Cestující se nemohli vzpamatovat ze šoku. "Byla tam panika, lidé křičeli. Někteří byli pěkně zřízení," povídá řidič a ukazuje na břicho a nohy. Jeho popis vážnosti zranění poněkud kontrastuje se informacemi policistů. Ti mluvili pouze o modřinách a vykloubeném rameni.
Řidič už nestačil zabrzdit
Záchvat zřejmě neparalyzoval řidiče okamžitě. Podle Buřiče se mu udělalo špatně, jednu zastávku minul, o kus dál ještě stačil zastavit a otevřít dveře. Nestihl už ale zabrzdit. To udělal až jeden z cestujících - bývalý řidič autobusu.
Vedení severní divize ČSAD v Sokolově mluví o Buřičovi jako o profesionálovi a hrdinovi. "Jeho rozhodnutí bylo perfektní. Hlavní je vždy záchrana lidí, plechy ať se pomuchlají," řekl technický zástupce ředitele Karel Příman. "Jestli dostane odměnu? To je samozřejmé," nezaváhal ředitel Vladimír Kvasnička.
 Řidič autobusu Josef Buřič se svým vozem plným lidí zatarasil cestu neovládanému autobusu, který se s řidičem v bezvědomí a desítkami šokovaných cestujících pomalu rozjížděl z kopce. Brilantní Buřičův manévr možná zachránil několika lidem život. (24. května 2001) |
